HH - EPILOG

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Nellie

„Jaxone, zlato, můžeš mi přijít pomoct s nádobím!“ Zakřičím z kuchyně, a když neslyším nic jiného, než smích z chodby, zavrtím hlavou, usměju se a zamířím k Jaxonovu pokoji.

Nevím, kdy jsme zapadli do tohoto života, ale nevyměnila bych ho ani za nic. Trvalo to několik měsíců, ale Dane mě nakonec přesvědčil, abych se k němu s Jaxonem nastěhovala, protože dle jeho slov, 'stejně tam trávíme veškerý čas'. Nemýlí se, ale pomyšlení na změnu bydliště mého syna a žití s někým dalším mi způsobovalo záchvat paniky, dokud mě Jenn nepřesvědčila, že Jaxon miluje Dana a že nastěhovat se k němu není zase až tak velký krok, když zvážíme, že už jsme to jednou udělali.

Takže jsme tu, o rok později, Jaxon začíná první třídu, Dane začíná svůj kurz tvůrčího psaní písní a já dělám to co vždy, bezpodmínečně své dva muže miluju.

„Jaxone Jamesi!“ Křičím, zatímco jdu chodbou a pak slyším smích ustat, zakřením se, protože vím, že za tím vším stojí Dane.

Otevřu dveře, připravena je oba sjet, že mě ignorují, jsem ohromená, když vidím Jaxonův pokoj přeměněný. Všechna světla jsou zhasnutá, takže vše, co vidím jsou Jaxonovi hvězdy, které zdobí každý plochý povrch včetně malé cestičky vedoucí na balkon, který je obvykle zamčený, aby se nesnažil dostat ven, když se nedívám. Jdu po té cestičce a srdce mi začíná zrychleně tlouct, ruce se mi třesou, a když zahnu za roh, uvidím oba své muže oblečené ve shodných oblecích, Jaxona s červeným motýlkem a Dana s červenou kravatou. V očích ucítím slzy. Vypadají tak pěkně, vlasy mají načesané na stranu, ruce v kapsách a rošťácké úsměvy na tvářích.

„Proč jste takhle oblečení?“ Snažím se uklidnit své bušící srdce.

„To je překvapení!“ Jaxon opakovaně zatahá Dana za ruku. „Můžeme to udělat teď, Dane? Prosím, prosím!“

Dane zvedne oči z Jaxonových k mým a mě zasáhne vážnost tohoto okamžiku.

„Ano, Jaxone, můžeme začít.“

Pustí Jaxonovu ruku a místo toho vezme moji. V okamžiku, kdy se jí dotkne, celé mé tělo reaguje. Vždycky to tak mezi námi bylo, s naší chemií nikdy nebyl problém, ale tentokrát jde o víc. O spojení o kterém jsem netušila, že můžu mít s další osobou. Něco hlubšího než sexuální chemie, něco víc, než společný zájem. Toto je svazek, o kterém jsem nevěděla, že ho potřebuji, který si chci zoufale udržet.

„Nellie Elizabeth, za poslední rok jsi byla mojí konstantou. Jsi můj oživlý sen a jsem tak vděčný, že jsem tebe a Jaxona našel. Dali jste mi rodinu, kterou jsem vždycky chtěl, bezpodmínečnou lásku, i když si ji nezasloužím.

Podívám se na něj a on se zakření, což způsobí, že se žár šíří mým tělem a putuje přímo do mého středu.

„Jsi láska mého života, Nel a já tě chtěl přivést sem, abychom se tě mohli na něco zeptat.“ Podívá se dolů na Jaxona, který přikývne, poté si oba kleknou na jedno koleno a mě začnou slzy volně kanout po tvářích.

„Mami, vezmeš si Dana?“

Podívám se ze svého syna a pak na muže, kterého miluji nejvíc na světě, tedy kromě mého syna a přemýšlím, jak jsem mohla mít takové štěstí. Na tváři Dana je šibalský úsměv.

„Zjistil jsem, že když se tě zeptá on, nedokážeš říct ne.“

Vybuchnu smíchy, slzy mi stále tečou a já se dívám z jednoho na druhého, oba jsou nezbytní pro můj život.

„Takže, co řekneš? Vezmeš si mě a učiníš mě tím nejšťastnějším mužem na zemi?“

„Ano,“ zašeptám, klesnu na kolena a oba obejmu.

Napadne mě, že vše začalo jedním povyražením.

Nejlepším vánočním povyražením, které jsem zažila. 

Konec