FWM - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Srdce mi buší až v krku, když se otáčím za Nateovým panickým křikem v ložnici. Slyším, jak se vrhá z postele, a nohy mu tvrdě dopadají na zem, jak běží do velkého pokoje. Prudce se zastaví, když mě uvidí na druhé straně místnosti na stoličce, jeho oči jsou syrové, divoké a on tam stojí v celé své nahé kráse a lapá po dechu.

Dá si ruce v bok a zhluboka se nadechne.

„Myslel jsem, že jsi odešla,“ zamumlá.

Do prdele.

„Jsem tady, jen jsem nemohla spát.“ Překročím k němu a obtočím mu ruce kolem pasu, spojím prsty za malíčky za jeho zády a opřu si tvář o jeho hruď. „Nemyslela jsem si, že by to byl až takový problém, kdybych na chvíli vstala.“

Cítím, jak se jeho rty pohybují na mých vlasech, a mám dojem, že slyším, jak šeptá: „Nemáš ponětí, že?“ Ale když se opřu a podívám se mu do šedých očí, jeho tvář je klidná.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se.

„Jsem v pořádku. Přepadla jsem tvarohový koláč a chvíli jsem mluvila s Natálií. To dítě se ji snaží zabít.“ Moje ruce mu přejíždí po silných pažích a konejší ho.

„Snaží se ji zabít?“ Zvedne obočí a mně se uleví, když v jeho očích vidím humor.

„Je v sedmačtyřicátém měsíci těhotenství. Nemůže dýchat ani ležet a každé tři minuty musí čůrat. Napsala mi esemesku a zeptala se, jestli jsem vzhůru, tak jsem jí zavolala.“ Nakloním se k němu a políbím ho na hrudní kost a on mě políbí na temeno hlavy. Tohle, být tady s ním, je tak příjemné.

„Čtyřicet sedm?“ zeptá se se zdviženým obočím.

„Je těhotná odjakživa,“ odpovím defenzivně. „Chybí mi,“ zamumlám, pokrčím rameny a podívám se na něj. „Poslední dobou se s ní moc často nevídám.“

„Uvidíš ji příští víkend.“

„Jo, bude to zábava. A od tohoto týdne mám službu čtyřiadvacet sedm hodin denně.“ Usměju se na něj.

„Proč?“ Nakloní hlavu na stranu a zahákne mi za ucho zatoulaný pramen vlasů.

„Protože budu u toho, až se dítě narodí. Někdo musí Lukea udržet při smyslech. Chudák.“ Trochu se odrazím a s úsměvem zatleskám rukama. „Už se nemůžu dočkat.“

„Co když bude potřebovat kapačku?“ zeptá se Nate.

„Ježíši, ty jsi zlý. Nikdy bych tě netipovala na protivnou.“

Zasměje se, hluboký smích, a já si nemůžu pomoct, ale přidám se k němu. „Na tuhle část odejdu z pokoje, chytráku. Takže tohle je moje oficiální varování, kvůli práci, možná budu muset odejít v okamžiku, kdy mi ‚zavolají‘.“

„To není problém, pokud nebudu k dispozici, stačí dát vědět Jenny a ona mi vyřídí vzkaz.“

„Dobře, díky.“ Znovu ho políbím na hrudní kost, obtočím ruce kolem jeho štíhlého pasu a přitisknu ho k sobě. „Jsi milý šéf.“

„Jsem moc rád, že si to myslíš,“ řekne suše a donutí mě k úsměvu.

„Je ti zima?“ Zeptám se a nosem mu zašimrám na hrudi.

„Nijak zvlášť, ale když jsem se probudil bez tebe, byla mi v posteli zima.“ Prohrábne mi prsty vlasy. Mňam.

„Promiň. Nechtěla jsem tě budit a byla jsem vzhůru, tak jsem vstala. Už neodejdu, Nate.“ Zakloním hlavu a zadívám se do těch krásných očí. Jeho rozcuchané vlasy rámují ten k smrti krásný obličej a bradu mu pokrývá lehké tmavé strniště.

Kurva, je nádherný.

„Dobře, děkuju.“ Nakloní se, zarámuje mi obličej do svých velkých dlaní a přejede svými rty po mých, jemně, mazlivě. Okusuje mi bok rtů, pak se usadí a líbá mě dlouze, pomalu a hluboce, jako by na tom závisel jeho život, jako by se mu to už nikdy nemělo podařit. „Vrať se do postele, zlato. Dovol mi, abych se s tebou pomiloval.“

Bez námahy mě zvedne do náruče a přesune se přes pokoj do své ložnice, přičemž mě stále něžně líbá. Položí mě na chladné povlečení, přikryje mé tělo svým a pomalu, sladce se se mnou miluje, ztrácí se ve mně a bere mě s sebou.

***

Cítím vůni kávy. A slaninu. Natalie vaří? Zamrzlo snad peklo? Převalím se na bok, protáhnu se, otevřu oči a zamračím se.

Tohle není můj pokoj.

Pak si vzpomenu. E-mail, večeře, příchod do Nateova bytu, tvarohový koláč, sex… Ach, ten sex.

Posadím se a zavrávorám. Trochu mě to bolí, ale to se dalo čekat. Neměla jsem sex skoro rok a Nate je… no, Nate je velký. Usměju se pro sebe, vylezu z postele, natáhnu si odložené pyžamo z předchozího večera a jdu do velkého pokoje.

Nate stojí u kamen zády ke mně a já se na chvíli zastavím, abych si prohlédla tu nádheru. Má na sobě pyžamové kalhoty, které mu visí nízko na bocích, je bez trička a vlasy má svázané dozadu z obličeje. Jeho tetování tak rozptyluje pozornost a dodává mu vzhled drsňáka, který jsem tak nečekala. Kdo by to byl řekl, že se pod těmi konzervativními obleky skrývá drsný, potetovaný a propíchnutý bojovník?

Je to kurevsky sexy.

Pohybuje se po své sexy kuchyni ladně, s chladnou sebejistotou. Nepamatuju si, kdy mi naposledy někdo vařil, když nepočítám mámu, když jsem byla malá, nebo Luka, když mě minulý měsíc s Nat pozvali na večeři.

Ale to se nepočítá. To je rodina.

Daughtry zpívá o tom, že u Nata to neskončilo, jeho hlas je drsný a sexy, a tak se hodí k popisu sexy muže v kuchyni.

Vpluju do místnosti, obejmu ho kolem pasu a zabořím mu nos do zad mezi lopatky. Bože, on tak krásně voní. Tělové mléko, sex a Nate. To je opojná kombinace.

„Dobré ráno, krásko.“ Otočí se mi v náručí, chytí můj obličej do dlaní a políbí mě jediným způsobem, který umí.

„Dobré ráno, krasavče.“ Usměju se na něj a přejedu mu prsty po tváři.

„Kávu?“ zeptá se.

„Bože, ano. Prosím.“ Zasměje se a nalije mi šálek, přidá přesně tolik smetany a cukru, až mi obočí vyleze do vlasů. „Jak víš, jak si dávám kafe?“

„Dávám pozor.“ Pokrčí rameny, podá mi hrnek a otočí se zpátky ke sporáku.

Co ještě ví?

„Můžu ti nějak pomoct?“ Zeptám se a napiju se kávy. Mmm… perfektní. Na tohle bych si mohla zvyknout.

„Už je to skoro hotové. Nevadí ti omeleta z bílků?“ zeptá se.

„Perfektní. Tu slaninu si odpracuješ v posilovně, až ti dneska nakopu zadek.“ Nasadím svůj drzý úsměv, opřu se o pult a usrkávám kávu.

„Už se těším, zlato,“ oplatí mi úsměv a mrkne na mě. Usadíme se u snídaňového baru a pustíme se do jídla.

„Mmm… dobrý,“ zamumlám kolem jídla v ústech.

Usměje se na mě a pustí se do svého talíře. Jíme v družném tichu, pak vyskočím, uklidím špinavé nádobí a naložím ho do myčky. Otočím se a Nate mě pozoruje s bradou položenou v dlani.

„Co je?“ Zeptám se.

„To jsem mohl udělat já.“

„Uvařil jsi. Nevadí mi to.“ Pokrčím rameny a opřu se o dřez.

„V mé kuchyni ti to sluší.“

„Je to sexy kuchyně,“ zamumlám a uculím se.

„Tak mi to nedávno řekla jedna velmi sexy žena.“

Ach, koketní Nate je zábavný!

„Vážně? Znám ji?“

„Myslím, že ano. Má nádherné dlouhé blond vlasy, ty nejmodřejší oči, jaké jsem kdy viděl, a zabijácké tělo.“ Jeho oči změknou na mých a on pokračuje. „A je tak chytrá, zatraceně vtipná a velmi věrná kamarádka. Jo, a její pracovní morálka je neskutečně pevná.“

Páni. Co na to mám sakra říct? Mrknu na něj a otevřu ústa, pak je zase zavřu. Zkřížím ruce na hrudi a sklopím zrak.

„Podívej se na mě,“ zašeptá a já k němu zvednu oči. „Ať už tomu věříš, nebo ne, Julianne, jsi výjimečná žena a já jsem ti vděčný, že jsi tady.“

„Taky si myslím, že jsi výjimečný,“ zašeptám a nabídnu mu úsměv.

„Pojď,“ slézá ze stoličky a natahuje ke mně ruku, abych se k němu přidala. „Pojďme do tělocvičny, než nás oba svléknu do naha a strávíme den v mé posteli.“

***

„Máš koženou bundu?“ zeptá se mě Nate, když sjíždíme výtahem do garáže.

„Ne,“ odpovím.

„Budeme ti muset nějakou koupit.“ Výtah zastaví a my vyjdeme ven. Proč? Mám na sobě černé kalhoty na jógu, přiléhavou sportovní podprsenku a vypasované černé tílko, a protože je jaro a v Seattlu je stále chladno, džínovou bundu. Nate, má na sobě dlouhé cvičební kalhoty, černé tričko bez rukávů a černou koženou bundu. Kolem hlavy má omotaný složený černý šátek, který mu drží vlasy z obličeje. Všimnu si jeho nablýskaného černého mercedesu a svého malého červeného lexusu.

„Chceš si vzít moje auto, nebo tvoje?“ Ptám se.

„Ani jedno.“ Odpoví a pokračuje v chůzi. Zastaví se vedle elegantní černé motorky. Je dlouhá a štíhlá, s chromovanými pneumatikami a řídítky.

„To je tvoje?“ Zeptám se s vytřeštěnýma očima.

„Je,“ nabídne mi vlčí úsměv. „Budeš potřebovat kůži, abychom na ní mohli jezdit často.“

„Ještě není léto,“ odpovím a trochu couvnu.

„Dneska neprší. Bude to v pohodě.“ Dívá se na mě a vidí mé obavy. „Jestli nechceš, můžeme si vzít moje auto.“

Tváří se tak nadějně, jak bych mohla odmítnout?

„Ne, to je v pohodě. Ještě nikdy jsem na žádné nejela.“

„Tak to jsem rád, že budu tvůj první, slečno Montgomery.“ Přehodí nohu přes sedadlo a usadí se, vytáhne motorku do vzpřímené polohy a zacvakne stojánek. Natáhne ke mně ruku, aby mi pomohl nasednout.

„A co moje kabelka?“ Zeptám se.

„Aha, tady,“ otevře brašnu na boku a já do ní strčím tašku, pak nasednu za ním. Sedadlo je překvapivě pohodlné. Podá mi černou přilbu a pomůže mi ji upevnit, než si připne svou. „Drž se mě kolem pasu. Opři se do zatáček. Sedni si a užívej si výhled, Julianne. Mám tě.“ Krátce mě políbí a mně se stáhne břicho.

Kurva, je sexy. Všechny tyhle jeho nové stránky, které poznávám, jsou zatraceně zábavné a sexy. A tak nečekané!

Vytočí motor a vycouvá z parkovacího místa, a pak už letíme z garáže na Šestou avenue. Vyjeknu, pevně ho obejmu a zeširoka se usměju. To je ale adrenalin! Cítím na tváři dunění jeho smíchu, když se k němu přitisknu a pozoruji lidi na chodníku, jak letí kolem. Vítr je chladný, ale na tvářích mi je tak příjemně.

Nate zabočí na parkoviště nedaleko svého bytového domu a já si nemůžu pomoct, ale jsem zklamaná, že jízda nebyla delší. Zaparkuje a já sesednu a usměju se na něj.

„Jaké to bylo?“ zeptá se a sundá si helmu.

„Taková sranda!“ Odpovím a sundám si vlastní helmu, podám mu ji a pak si upevním culík. „Tento týden si jdu koupit koženou bundu.“

Zasměje se, sleze, vytáhne z brašny kabelku a nakloní se, aby mě políbil.

„Jsem rád, že se ti líbila. No tak, jestli mě paměť neklame, myslíš si, že mi můžeš nakopat zadek.“ Vede mě k nepopsané budově. Vypadá docela nově, ale nejsou na ní žádné nápisy a kolemjdoucí by prostě předpokládal, že je to nějaké skladiště.

„Kde to jsme?“ Zeptám se.

„V mé tělocvičně.“ Otevře mi dveře a uvede mě dovnitř. Do prdele, tohle není žádná posilovna, na kterou jsem zvyklá. Je to jedna obrovská místnost s podkrovím nad ní. V podkroví jsou běžecké pásy a elipticaly. Po obvodu hlavní místnosti jsou od stropu zavěšené boxovací pytle, žíněnky na sedy-lehy a kliky, volné činky, medicinbaly a kovové tyče rovněž zavěšené od stropu na přítahy.

Na jedné straně jsou velké pneumatiky velikosti traktoru a muži je převracejí, pak proskakují dírou a znovu je převracejí.

Do prdele, tohle není jen cvičení, tohle je sport.

Uprostřed toho místa je ring. Uvnitř jsou dva muži s ochrannými pokrývkami hlavy a bílou páskou kolem pěstí a sparingují.

„Ježíši, Nate, něco takového jsem ještě neviděla.“

„Tady jsem vždycky trénoval.“

„Když jsi bojoval?“ Ptám se. Zlomyslně se na mě usměje a mrkne.

„Ano, a pořád tady trénuju.“

„Jak často?“

„Pět dní v týdnu, když to jde.“ Chytne mě za ruku a táhne mě do místnosti a já si uvědomím, že jsem tu jediná žena.

„No, podívejme, kdo je tady! Ahoj, synku!“ Přistoupí k nám velký, dobře stavěný starší muž, přitáhne si Nata do chlapeckého objetí, poplácá ho po zádech a se širokým úsměvem ustoupí. Má pohlednou tvář, nos má zřejmě několikrát zlomený. Má tmavé vlasy a pevné svaly.

„Ahoj, tati, rád bych ti představil Julianne.“