FWM - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Tohle byl den jako z pekla. Ráno jsem přišla pozdě do práce, protože jsem včera spala jako zabitá a budík jsem neslyšela. Paní Glover mě ráno nerada viděla, ale když jsem jí vysvětlila, co se stalo, a ukázala jí fotky malé Olivie v telefonu, trochu změkla a řekla, že to chápe.

Díky bohu.

Ne že by to byla moje šéfová, ale nechci si ji znepřátelit.

Nate se mnou celý den neustále komunikuje, posílá mi e-maily s žádostmi o dokumenty nebo výzkumy, které je třeba udělat, ale vůbec nic osobního. Jakmile jsem dnes ráno přišla do kanceláře, otevřela jsem dokument, který včera Jenny poslala Nateovi e-mailem, a s údivem jsem zjistila, že Nate, má pravdu. Byl napůl hotový a plný chyb. Nebyl to konečný návrh, který jsem dokončila, uložila a přiložila k e-mailu, který jsem mu měla rozeslat. Nevím, co se sakra stalo, ale doufám, že práce navíc, kterou jsem si dnes ráno dala, pomohla ten nepořádek urovnat.

Cítím se hnusně, že jsem Natea donutila myslet si, že náš vztah pro mě není důležitý. Samozřejmě, že je. Ale jsou chvíle, kdy je prostě tak… panovačný. Vím, že je to silný, inteligentní muž a že mě chce chránit a starat se o mě, ale já jsem vždycky byla tak prudce nezávislá, že zapomínám, že už nejsem jen „já“ a jsem součástí „my“.

Musím mu to vynahradit. Ale jak?

Přemýšlím o tom, když mi přijde další e-mail od Nata.

Středa, 15. května 2013 14:28

Od: Nathan McKenna

Komu: Mgr.: Julianne Montgomeryové

Předmět: Vydání dopisu pro paní Montgomery, který se vztahuje k tématu: Odchod

Julianne,

Chystám se nastoupit do letadla zpět do Seattlu. Jakmile dokončíš zprávy, které jsem ti předtím poslal e-mailem, můžeš pro dnešek odejít.

Nate

Je pořád takový studený, i když vím, že v pracovním e-mailu nemá na výběr. Mohl mi napsat něco osobnějšího a to, že to neudělal, mě opravdu znervózňuje.

To jsem to včera tak podělala, že to hodlá ukončit?

Středa, 15. května 2013 14:35

Od: Julianne Montgomery

Komu: Nathan McKenna

Subject: Jaké jsou výsledky? Re: Re: Odchod

Nate,

Šťastnou cestu. Uvidíme se zítra v kanceláři.

Julianne

Ale tak snadno se z toho nedostane. Vytáhnu telefon a pošlu mu zprávu.

Prosím, cestuj bezpečně. Těším se, až tě dnes večer uvidím.

Nepřichází žádná odpověď.

Sakra.

***

Přijedu k Nateovi později, než jsem měla v úmyslu. Musela jsem se zastavit v nemocnici za Natálií, Lukem a Olivií a nemohla jsem jít s prázdnýma rukama, takže jsem se cestou zastavila na malý nákup. Skončila jsem s obrovskou, super měkkou žirafou a malinkým růžovým tričkem s nápisem „Birth: Nailed It.“

Netuším, jestli už Nate dorazil domů, protože jsem od něj neslyšela ani ťuk. Asi to zjistím, až tam dorazím.

Zaparkuju na svém obvyklém místě, nechám si v autě kufr pro případ, že bych tu dnes večer nebyla vítána, a vyjedu výtahem do jeho patra, a jak výtah stoupá, stoupá i hladina mé úzkosti.

Podle toho, jak se věci vyvíjely v posledních čtyřiadvaceti hodinách, se přikláním k názoru, že mezi námi možná něco skončilo. Ta představa mě bolí jako nikdy předtím.

Sejdu dolů k jeho dveřím a zasunu svůj nový lesklý klíč do zámku. Vstoupím do Nateova bytu a okamžitě vycítím, že jsem sama.

Ještě není doma.

Uvnitř je chladno, a tak zapnu jeho plynový krb, aby se prostor vyhřál, a rozsvítím několik lamp v obýváku a světlo nad kuchyňským sporákem.

Možná bych mu měla uvařit? Zajímalo by mě, jestli už jedl.

Stojím uprostřed Nateovy sexy kuchyně a přemýšlím, co si počít, když se otevřou vchodové dveře a on vejde dovnitř a táhne za sebou malý černý kufr. Na sobě má další tmavý oblek a kravatu a vlasy má stažené dozadu z obličeje.

Pořád je v manažerském módu.

„Hned jsem zpátky,“ zamumlá a projde velkým pokojem ke své ložnici, aniž by mi věnoval jediný pohled.

Možná bych mu měla ušetřit práci s tím, aby mi řekl, že je konec, a odejít hned. Vím, že je naštvaný, a nečekala jsem scénu z filmu, kde k sobě ve zpomaleném záběru běžíme a držíme se jako o život. Viděli jsme se teprve včera ráno, proboha, ale doufala jsem v něco trochu vřelejšího.

Podpatky mi klapou o tvrdé dřevo, když jdu ke gauči, seberu kabelku a kabát a pak zamířím ke vchodovým dveřím. Ruku mám na klice, když přes místnost uslyším jeho tvrdý hlas.

„Jestli těmi dveřmi projdeš, tak mi pomáhej Bůh, Julianne, přivážu tě ke své posteli.“

Sklopím hlavu a vzdychnu. Jsem tak zmatená. Chce, abych zůstala?

„Podívej se na mě.“ To není žádost.

Otočím se a podívám se mu do tváře. Převlékl se do měkkého šedého trička a černých džínů a vlasy má rozpuštěné. Odhodil profesionální oblečení a je z něj jen muž stojící přede mnou.

Rozzlobený muž.

„Kam jdeš?“ zeptá se a zkříží ruce na prsou.

„Domů.“

„Proč?“

„Nezdá se, že bys mě viděl nějak zvlášť rád.“ Jsem hrdá na to, že se mi daří udržet pevný hlas navzdory slzám, které se mi chtějí hrnout.

Bože, já jsem taková holka.

Očima mu projede lítost, zamračí se a prohrábne si rukou vlasy. Dlouhou chvíli nic neříká a já to beru tak, že mám pravdu. Zavřu oči, svěsím hlavu a připravím se na rozloučení.

„To je v pořádku, Nate. Chápu to. Já půjdu.“ Otočím se zpátky ke dveřím, a než si uvědomím, co se děje, Nate mě otočí a uchopí mě za ramena svýma velkýma, silnýma rukama, drží mě před sebou a jeho divoké oči se upírají na ty moje. Dýchá a je tak rozzlobený.

„Už nikdy neutečeš.“

„Nezůstanu tam, kde mě nechtějí.“

„O čem to mluvíš?“

„Od včerejšího večera jsem o tobě skoro neslyšela. Nechceš se mnou mluvit. Jsi chladný a odtažitý. Nejsem idiot, Nate, poznám, když se s semnou někdo snaží rozejít.“

Zatne zuby a zavře oči, pak se na mě podívá s takovou potřebou, že se mi málem podlomí kolena.

„Nevím, jak se vyrovnat s tím, co k tobě cítím. Včera jsem byl na dně, když jsem se ti nemohl dovolat. Nikdo v kanceláři nevěděl, kam jsi utekla, a ty jsi mi neodpovídala. Když jsi mi konečně zavolala, smetla jsi mě a řekla jsi mi, že jsem směšný a že náš vztah je blbost.“

„To není to, co jsem…“

„To jsi říkala ty,“ přeruší mě a sevře mě pevněji. „Nikdo mi nikdy neublížil, Julianne. Nikdo. Je mi úplně jedno, co si o mně kdo myslí. To je to, co mě dostalo z boje, a to je to, co mě dostalo tam, kde jsem teď. A pak jsi do mého života vstoupila ty a prostě jsi mě zaslepila. Jsem do tebe tak zamotanej, že nevidím na krok, a ty mi říkáš, že jsem jeskynní člověk, protože tě chci chránit, a že náš vztah je blbost.“

Po tvářích mi stékají slzy při pohledu na jeho zoufalství a ztrátu. Můj bože, netušila jsem, že jeho city ke mně jsou tak silné. Že ke mně cítí totéž, co já k němu.

Ještě nikdy se mi tak neulevilo a zároveň mě to nezničilo. Jak to mám napravit?

„Já taky nevím, jak se s tím vypořádat, Nate.“ Objímám jeho tvář v dlaních. „Byla jsem si tak jistá, že jsi se mnou skončil, že jsem tě tak naštvala, že už to nemůžeme napravit. Nemyslela jsem to tak, že náš vztah je blbost. Nechtěla jsem.“ Zdůrazním to a podívám se mu do očí. Dívá se na mě, poslouchá mě, a já pokračuju.

„Včera se všechno stalo tak rychle. Byla jsem zmatená, a to já nikdy nejsem. Byl jsi pryč, Carly se mi v práci chlubila, jak tě klátí a utíká s tebou do New Yorku.“ Nate zbledne, ale já pokračuju dřív, než stačí promluvit. „A pak volal Luke a vyšiloval, protože Nat, praskla voda. Prostě jsem odešla a jela do nemocnice, na všechno ostatní jsem zapomněla.“ Zhluboka se nadechnu a prsty si setřu slzy, které mi stále stékají po tvářích.

„Když Natalie konečně souhlasila, že si vezme léky, zkontrolovala jsem telefon a viděla, že ses mi snažil dovolat, a hned jsem ti zavolala. Přísahám, že jsem ti vůbec nechtěla ublížit, ale štvalo mě, že jsi na mě naštvaný, a hlavou se mi toho honilo tolik. Řekla jsem špatnou věc a ještě jednou se omlouvám.“

„Jules, určitě jsem to taky mohl zvládnout líp, já jen…“ Polkne a podívá se dolů, pečlivě volí slova. „Jen mě štve, že mám v sobě tu prvotní potřebu tě chránit. Nikdy předtím jsem to k nikomu necítil a ty mě prostě nepotřebuješ. Jsem na tebe tak pyšný, že jsi nezávislá, sebevědomá a inteligentní žena, ale ty mě nepotřebuješ a já se o tebe chci postarat víc, než si kdy budeš myslet.“

Uvolní mi ramena a sjede mi rukama po pažích, aby spojil své prsty v mých. Tolik se mýlí. Já ho přece potřebuju.

Zhluboka se nadechnu a přemýšlím si slova, která se chystám říct. Sevřu jeho prsty svými a uvědomím si, že stále stojíme u dveří. Nechci tuhle chvíli přerušit návrhem, abychom si sedli, a tak se mu znovu podívám do očí a obnažím svou duši.

„Mýlíš se,“ zašeptám. Zamračí se a znovu se zatváří vyděšeně. „Jednou jsi mi řekl, že kdybych ti poslední rok věnovala pozornost, viděla bych, že jsem jediná žena, o kterou máš zájem.“ Polknu a podívám se mu na hruď.

„Podívej se na mě,“ zašeptá a já mu vyhovím, protože v jeho nádherných šedých očích vidím naději.

„No, kdybys dával pozor, Nate, viděl bys, že jsem do tebe zamilovaná už dávno předtím, než jsme se poprvé pomilovali v tomhle bytě.“ Jeho oči se rozšíří údivem a můj žaludek se zklidní, když mě zaplaví klid, a já vím, že je to tak správně. „Opravdu tě potřebuju. Nesnášela jsem, že jsi byl včera pryč. Chtěla jsem včera večer přijít za tebou domů a říct ti všechno o dítěti a porodu. Potřebuju tvou sílu. Ano, jsem drsňačka, ale jsou chvíle, kdy potřebuju, aby mě taky někdo podržel, a dokud jsem tě nenašla, nevěděla jsem, že to neznamená, že jsem slabá, ale že jsem našla svého partnera.“

„Julianne,“ jeho hlas je drsný emocemi a on se opře čelem o mé, obejme mě a přitiskne k sobě. „Zopakuj to.“

„Kterou část?“ Zeptám se se smíchem.

„Tu dobrou část,“ zašeptá.

„Potřebuju tě.“

„Tu druhou dobrou část.“

Přejedu mu prsty po hladké tváři a přejíždím rty po jeho a vdechuji ho.

„Miluju tě.“

„Zlato, já tě taky miluju.“ Nate mě nabere do náruče, odnese do ložnice, rozsvítí boční světlo a jemně mě spustí na nohy. Rozpustí mi vlasy z gumičky, která mi je drží z obličeje, a prohrábne mi je prsty.

„Líbí se mi, jak máš hebké vlasy.“ Rozepne mi jednoduché černé šaty a nechá je spadnout z ramen na podlahu. Moje podprsenka a kalhotky následují a on ustupuje a užívá si ten pohled.

„Líbí se ti, co vidíš?“ Zeptám se a usměju se.

„Bože, jsi tak kurevsky sexy.“

Oh. Když to řekne takhle, kalhotky mi zvlhnou a já ho chci olíznout.

„Chci tě nahého, Nate.“ Přistoupím k němu a přetáhnu mu tričko přes hlavu. Zvedne ruce a vycouvá z trička, čímž mi to usnadní. Rozepínám mu džíny a sjíždím mu je spolu s boxerkami po nohách a z nohou, když z nich vystupuje.

Nate mě zvedne a položí na postel. Líbá mě na břiše, na prsou a klíčních kostech, když se plazí po mém těle a přitiskne svůj velký, tlustý penis na mé záhyby. Přejíždím mu rukama po zádech až k zadku a usmívám se do jeho rozteklých šedých očí.

Líbá mě, jemně, něžně, a tím svým zkušeným způsobem se mi otírá o rty. Zvednu nohy a obtočím je kolem jeho boků. Ucítím přitom, jak se jeho ústa dotýkají mého klitorisu, a zalapám po dechu.

Nate se usměje na mé rty. „Líbí se ti to?“ zeptá se.

„Bože, ano.“

„Jestli ne, tak je vyndám.“ Mé široce rozevřené oči najdou ty jeho a já mu sevřu obličej v dlaních.

„To kvůli mě nemusíš dělat.“

„Udělal bych pro tebe cokoli.“

A přichází několik dalších slz. Bože, kdy už přestanou?

„Julianne, udělám cokoli, abys byla šťastná.“ Odhrne mi vlasy na spáncích z tváře a podívá se na mě s takovou láskou, až mi to vyrazí dech.

„Děláš mě šťastnou. Nech si apa. Líbí se mi to.“ Uculím se, nakloním boky, třu ho o sebe a znovu zasténám. „Mně se to víc než líbí.“

Nate se zasměje a začne pohupovat boky ještě o něco rychleji, při každém přírazu mi posunuje malou kovovou kuličku proti klitorisu.

„Bože, nepřestávej s tím.“ Vtisknu mu ruce do černých vlasů, přitisknu si jeho tvář ke své a vášnivě ho líbám, zatímco ty malé kovové kuličky se mnou dělají úžasné věci. „Zlato, do prdele…“

„Ano, zlato, pusť to.“ Pohupuje se jednou, ještě dvakrát a jemně mě kouše do spodního rtu a já se propadám přes okraj. Natáhne se mezi nás a vtlačí se do mě, pomalu mě roztahuje a moje už tak citlivé svaly se kolem něj pevně sevřou.

„Kurva, nedělej to. Udělám se moc rychle.“

„Nemůžu si pomoct, je mi s tebou tak zatraceně dobře.“

Vezme mi do ruky ňadro a masíruje bradavku, zatímco se ve mně pohybuje dovnitř a ven pomalým, lehkým tempem, sleduje můj obličej a jemně se na mě usmívá. „Jsi úžasná. Rád se dívám na tvůj krásný obličej, když jsem v tobě.“

Bože, miluju, když takhle mluví.

„Rychleji, zlato,“ zašeptám, ale jeho úsměv se rozšíří a on pokračuje ve stejně mírném tempu.

„Ne, tohle bude muset být pomalé a klidné, zlato.“ Jeho ústa si znovu najdou ta moje a jeho jazyk mě dráždí, jeho ústa se pomalu pohybují po mých, celé jeho tělo miluje to moje, ach tak pomalu.

„Tolik jsi mi chyběl,“ zašeptám mu do rtů.

„Nesnášela jsem být tak daleko od tebe.“ Jeho boky se začnou pohybovat jen o malinko rychleji a já sjíždím nehty po Natových zádech až k jeho zadku a držím se. „Bože, šílím z tebe.“

„Dobře.“ Cítím, jak se mi tělo stahuje, jak se blíží další orgasmus, a přitisknu se k němu, obtočím se kolem něj. Tělo se mi chvěje při uvolnění a Nate sevře čelist, opře se čelem o mé a odevzdá se vlastnímu vyvrcholení, šeptá mé jméno.