FWM - 10. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

„Ach!“ Posadím se, rychle políbím Nata na ústa a seskočím mu z klína. „Musím ti ještě něco ukázat. Počkej tady.“

Slyším Nateův smích, když vybíhám po schodech zpátky do ložnice a cestou si svlékám oblečení. Svléknu si černou sukni, vděčná za to, že jsem si dnes vzala černé punčochy na stehnech, podprsenku a tričko a popadnu svou novou lesklou černou koženou bundu. Strčím nohy do svých nových černých jehlových podpatků Jimmy Choo a podívám se do zrcadla. Hmm… vlasy nejsou v pořádku.

V koupelně si vlasy energicky rozčešu, čímž jim dodám divoký vzhled, a upravím si make-up a přidám červenou rtěnku.

Vypadám jako sexy rockerská motorkářka. Je to můj nový vzhled a úplně mi to sedí.

Sejdu dolů v podpatcích, černých punčochách a rozepnuté černé bundě a najdu Nata, jak právě končí s mytím nádobí. Je ke mně otočený zády; sundal si sako, vyhrnul rukávy bílé košile – mňam, to tetování – a jeho zadek vypadá v těch černých kalhotách tak fantasticky.

„Potřebuješ pomoct?“ Zeptám se, abych upoutala jeho pozornost, a nejsem zklamaná poklesem jeho čelisti, když se otočí a podívá se na mě. Oči se mu rozšíří a já se samolibě usměju a ruce si položím na boky.

„Vidím, že máš koženou bundu,“ zamumlá, když se pomalu blíží ke mně.

„Měla jsem rozkaz.“ Pokrčím rameny. „Jsem dobrá v přijímání pokynů.“

„Tak to jsi.“ Zastaví se asi metr ode mě a těma svýma žhavýma šedýma očima přejede po mém těle, od nohou oděných do Choo až po temeno mé blonďaté hlavy, pak se mi podívá do očí a pořádně se zhluboka nadechne. „Kurva, jsi nádherná.“

Nemůžu mluvit. Nemůžu se hýbat. Můžu se jen dívat zpátky do těch chtíčem naplněných očí a krev se mi hrne na jih a hromadí se mezi stehny. Kousnu se do spodního rtu a natáhnu ruku, sevřu jeho košili v pěsti, oči stále upřené na jeho a trhnu s ním dopředu, takže jeho hruď je jen centimetr od mé. Ruce má stále svěšené po stranách, sevřené v pěst, naše rty jsou od sebe na centimetry a já se mu nemůžu přestat dívat do očí.

„Nate,“ zašeptám.

„Ano, zlato,“ zašeptá zpátky.

„Jestli se mě nedotkneš, jako před třiceti vteřinami, nejsem za své činy zodpovědná.“

Jeho rty se zkroutí do polovičního úsměvu, vydechne, a jeho oči se přesunou k mým rtům a pak zpátky k mým. Jeho prsty se mi lehce otřou o tvář, polštářkem palce mi přejede po spodním rtu a já ten polštářek kousnu, sevřu jeho zápěstí v ruce a pak ho jemně cucám a převaluju po něm jazykem. Jeho oči se zavřou a zuby se zatnou a vzápětí už vím, že mě líbá jako šílený a tlačí mě zpátky do obýváku.

„Ježíši, ty jsi tak kurevsky sexy.“ Jeho tvář je na mém krku, líže a kouše mě těsně pod uchem a mně z toho běhá po zádech to nejslastnější mravenčení. Rozepne mi přední díl bundy, čímž odhalí moje prsa, a jedno mi hněte, palcem mi přejíždí sem a tam po bradavce, až se mi z toho zvedá a prohýbají se mi záda.

Nate, mě položí na pohovku a přikryje mě svým tělem, pravou nohu si pověsí kolem boků a svou stále ještě zakrytou erekci mi přitiskne na střed těla.

„Bože.“ Ruce zanořím do jeho vlasů a přitisknu si ho k sobě, mnu si ho, cítím jeho rty a zuby na krku a je to čiré blaho. „Nate.“

„Ano, zlato.“ Pohupuje se proti mně o něco silněji a něžně mě líbá a já se pod ním kurevsky rozpadám, kroutím se a tlačím na něj.

Do prdele.

Než se stačím vzpamatovat, Nate, si rozepne kalhoty a já ucítím špičku jeho nádherného péra a ty nádherné kovové koule u svého otvoru a on do mě vrazí a zaboří se do mě.

„Argh!“ Vykřiknu a zvednu proti němu boky.

On se zarazí a zvedne hlavu, jeho roztavené šedé oči se mi zabodávají do očí. „Ublížil jsem ti?“

„Ne, Bože ne, nepřestávej.“

Zavrčí a vytáhne se, skoro až na doraz, pak znovu přiráží, znovu a znovu. Cítím, jak se mi svírá tělo, a snažím se to zadržet, chci, aby to vydrželo.

„Jsi tak zatraceně těsná,“ zavrčí a čelist se mu sevře.

Je to tak zatraceně dobrý pocit.

„Pusť to zlato.“

„Ještě ne,“ zašeptám zpátky.

Kousne mě do ušního lalůčku a začne do mě bušit ještě silněji, jednou rukou mě chytne za zadek a přitáhne si mě k sobě ještě pevněji.

„Ano, teď. Udělej to, zlato.“

A já nemůžu přestat. Orgasmus se mnou cloumá s takovou intenzitou, že ani necítím zuby. Sevřu mu zadek v rukou a on vykřikne, když do mě naposledy vrazí a já cítím, jak ve mně vyvrcholí.

„Do háje, všechno nejlepší k narozeninám,“ zamumlám a cítím, jak se mi šklebí na krku.

Odtáhne se a vytáhne se ze mě, vstane a přitáhne si mě do náruče, přitiskne si mě na hruď a nese mě nahoru po schodech.

„Kam jdeme?“ Ptám se, když mu vjíždím prsty do vlasů.

„Ještě jsem neskončil. Jdeme do postele.“

Do prdele.

***

Na své práci miluji mnoho věcí. Nutí mě přemýšlet, je to výzva, jsem obklopena neuvěřitelně inteligentními lidmi. Na druhou stranu je to tvrdá konkurence a kolegové dokážou být krutí. Podle mých zkušeností jsou zejména ženy kočkovité. Muži, se kterými jsem pracoval, byli cílevědomí a do práce nezatahovali moc emocí. Prostě na to není čas.

Ale ženy jsou jiná sorta. Co je to s ženami a dramaty?

Nejsem tu proto, abych si dělal kamarády, mám kamarády, ale mít přátelské pracovní vztahy s kolegy je lepší. Většinou to pro mě nebyla výzva.

Až do Carly Lennox.

Carly nastoupila do naší firmy loni v létě a na první pohled mě nenáviděla. Před šéfy umí na svou hezkou tvářičku nasadit falešný úsměv, ale její oči jsou řezavé. Dala by pravé prso za to, aby mě mohla hodit pod autobus. Většinou se mi ji daří ignorovat, protože pracuje v jiném týmu, a já jsem za to vděčná.

A pak jsou dny, kdy se jí prostě nemůžu vyhnout.

V pátek odpoledne v pět hodin vpadnu na toaletu. Je konec pracovního dne a my s Natem se chystáme strávit velkou část víkendu opět spolu. Od pondělí spolu trávíme každou noc, střídavě u něj a u mě. Do práce a z práce jezdíme každý jiným autem a odjíždíme každý v jinou dobu, abychom na sebe neupozorňovali.

Předstírat, že Nate je jen můj šéf, chovat se profesionálně a odtažitě, mi začalo lézt na nervy. Nikdy předtím jsem si neuvědomila, jak často ho během dne vídám. Několik dní mimo kancelář, kdy můžeme být jen my dva, je vítanou úlevou.

„Jules,“ ušklíbne se Carly, když vejdu na velkou plyšovou toaletu.

„Carly,“ odpovím a mile se usměju. Moje máma vždycky říkala: „Zabij je laskavostí. Zdá se, že na protivnou, Carly to obzvlášť funguje.

„Plány na víkend?“ zeptá se a uhladí si našpulené rty světle růžovým leskem. Je opravdu úžasná, má přirozeně kudrnaté zrzavé vlasy, velké hnědé oči a krémovou pleť. Je ale super štíhlá, bez svalů a bez prsou.

To máš, když jsi mrcha.

„Ano, pár jich mám,“ odpovím záměrně neurčitě. „Ty?“

„Ah, já mám rande.“ Usměje se a rozhlédne se kolem, jako by se chystala svěřit s nějakým hlubokým tajemstvím a chtěla se ujistit, že jsme sami. „S Natem.“

Co to kurva je?

Můj obličej se nezmění. Nanesu si rtěnku, uhladím si jazykem přední zuby a usměju se na ni. „Hodně štěstí.“

Vracím se z toalety a v hlavě mi víří myšlenky. Očividně lže. Nepochybuji o tom, že se s ní Nate, nestýká; tráví se mnou každou volnou chvíli.

Tak o co jí jde?

Pokrčím rameny a zamířím k Nateově kanceláři. Vyžádal si další „schůzku po práci“, abychom mohli upřesnit dnešní plány.

A aby mě mohl vidět.

Je opravdu směšné, jak jsme na sobě závislí. Ale je to zatraceně dobrý pocit.

Překročím práh jeho kancelářského apartmá a vidím, že paní Glover není u svého stolu, takže jen pokračuji ke dveřím Nateovy kanceláře, jednou zaklepu, a než mi stačí otevřít, otevřu dveře a vpadnu dovnitř.

„Omlouvám se, že jdu pozdě, pane McKenno…“ Slova se zastaví a můj svět se převrátí kolem své osy.

Nate, sedí u svého stolu, opírá se o židli a dívá se na velmi krásnou brunetku, která sedí na kraji jeho stolu, dlouhé nohy má zkřížené, nohy oděné černými jehlicemi jí visí. Má na sobě jednoduché, ležérní maxi šaty. Nate, se na ní zamračí.

Prsty mu přejíždí po tváři.

Nejradši by jí vyškrábala oči. Nateův pohled se stočí k mému, když mě uvidí vcházet do místnosti, a na krátký okamžik se v něm objeví překvapení, možná lítost, pak je to jeho chladné, klidné, profesionální já.

Paní Glover se vyškrábe dovnitř za mnou.

„Omlouvám se, pane McKenno, nebyla jsem u svého stolu, abych požádala slečnu Montgomery, aby počkala.“

„To je v pořádku, Jenny, Audrey právě odcházela.“ Zvedne se ze židle a obejde stůl. Brunetka ladně seskočí z jeho stolu a obdivně se na něj usměje, ale on si jí nevšímá, šedé oči upřené do mých.

Odkašlu si a děkuji Ježíškovi nahoře, že jsem si zachovala neutrální, profesionální výraz, a uvědomuji si, že se za mnou dál vznáší paní Glover. „Omlouvám se, že ruším, ale pro dnešek už budu muset odejít.“

Otočím se k odchodu, ale on mě zastaví. „Moment, prosím.“ Otočí se k Audrey a přísně řekne: „Odpověď zní ne. Jako vždycky. Už se sem nevracej.“

Zklamaně vydechne a vypadá jako rozmazlená holčička, která nemá ráda, když jí někdo řekne ne.

„Dobře.“

Zadívá se na něj a otočí se na podpatku, aby se vytratila z místnosti, a zastaví se u mě. Věnuje mi chladný úsměv.

„Ještě jsme se nepotkali.“ Nabídne mi ruku a já ji vezmu dřív, než uslyším, jak říká: „Jsem Nateova žena, Audrey McKenna.“