FG - 28. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Griff

Reiner se nevěřícně rozesmál. „To snad nemyslíš vážně. Sotva stojíš na nohou.“

„Tak to nebudeš mít problém mě porazit, že ne?“ Griffovy svaly křičely bolestí z námahy, kterou musel vynaložit, aby se postavil na vzpřímené, ale dozadu ohnuté nohy, a odmítal dát najevo jakoukoli známku slabosti. „Vyzývám tě na souboj o pozici alfy, Reinere Ljonssone. Postav se mi jako lev.“

„Přísežný bratře, co to děláš?“ Johnovy modré oči byly rozšířené šokem. „Nejsi ve stavu, aby ses o to pokoušel.“

Také Hayley zbledla. „Griffe, ne! On tě zabije!“

Griff si jich obou nevšímal a soustředil se na Reinera. „Tak co, Reinere? Odpověz na mou výzvu.“

Reiner zaváhal a podíval se z Griffa na soudkyni, jako by hledal vyšší zásah. „To je směšné. Nebudu se ponižovat tím, že uznám výzvu od té zvrácené zrůdy.“

Soudkyně bouchla kladívkem, zvuk se rozlehl místností jako výstřel. „Klid! Pane MacCormicku, nedovolím, abyste narušoval chod mé soudní síně!“

Paucus přiskočil, aby podpořil svého klienta. „Vaše ctihodnosti, žádáme, aby byl pan MacCormick vyveden ze soudní síně. Jeho stav zjevně způsobuje, že se stává iracionálním…“

„Duševní stav pana MacCormicka zde nemá žádný význam,“ přerušil ho Michael. Střelil po Griffovi pohledem typu Doufám, že víš, co děláš. „Výzvy alfy jsou nedotknutelným právem, chráněným zákonem a zakotveným ve lví tradici. Při vší úctě, Vaše Ctihodnosti, nemáte žádnou pravomoc do toho zasahovat.“

„Ach ti lvi,“ zamumlala si soudkyně potichu. Upřela na Griffa pronikavý pohled. „Pane MacCormicku, jako vlčí měnič sama musím respektovat posvátnost výzvy alfy. Přesto vás požádám, abyste si to rozmyslel. I kdybyste pana Ljonssona nějakým způsobem porazil a stal se Danielovým právoplatným alfou, své rozhodnutí nezměním. Daniel potřebuje vedení opravdového měniče a opravdové alfy. Vy mu to nemůžete poskytnout.“

Čekal, že něco takového řekne. „Rozumím, Vaše Ctihodnosti.“

Zúžila na něj oči. „Navíc v případě, že pana Ljonssona během této výzvy pravděpodobně zabijete, budu vás stíhat v plném rozsahu zákona. Náhodná úmrtí během výzvy alfy jsou chráněné. Úmyslné vraždy nikoliv.“

„To je tvůj plán, ty mrzáku?“ Reiner zaťal pěsti a podezřívavě se na Griffa zadíval. „Co to má být, sebevražda lvem? Myslíš, že mě můžeš vlákat do pasti a obvinit z vraždy?“

„Vaše ctihodnosti, můj klient má oprávněné obavy,“ vložil se do hovoru pan Paucus. „Ve stavu, v jakém se pan MacCormick nachází, je velmi nepravděpodobné, že by přežil stres z výzvy alfy. Pan Ljonsson za to nemůže nést odpovědnost.“

Soudkyně si povzdechla a promnula si čelo. „Pane MacCormicku, pan Paucus má pravdu. Ale vzhledem k tomu, že jste vyzyvatelem a zdá se, že jste si plně vědom rizika, které podstupujete, nebude pan Ljonsson v případě vaší smrti nést odpovědnost. Naposledy vás žádám, abyste to ještě jednou zvážil. Stáhnete svou výzvu?“

„Nestáhnu. Moje výzva platí.“

Hayleyiny prsty se mu zaryly do paže. „Griffe,“ zašeptala jen pro jeho uši. „Co to děláš?“

„Získávám čas,“ zamumlal zpátky. „Stejně umřu. Tak ať to má nějaký význam.“

Otočil se zpátky k Reinerovi, který se stále tvářil smrtelně dotčeně celou situací. „Reinere, opakuji svou výzvu. Jaká je tvá odpověď?“

„Jsi pomatený.“ Reinerovi se zkřivil ret, když ho pohrdavým pohledem přejel od hlavy až k patě. „Nemáš šanci. Odmítám se účastnit tohohle výsměchu lví tradici.“

„Rád přijmu tvou kapitulaci, když jsi tak zbabělý, že se nechceš bít.“ Griff se na Reinera usmál a uvědomoval si, že jeho bestiální rysy mění výraz v posměšné vrčení. „Lehni si na břicho. Ukaž mi svůj krk… beto.“

Jak zamýšlel, ten výsměch Reinerovi zvedl koutky. „Já se tě nebojím. Přijímám tvou výzvu!“

„V tom případě je soud odročen.“ Soudkyně znovu udeřila kladívkem. „Pánové, okamžitě to vyřešíte. Nenechám tuto frašku protahovat déle, než je nutné. Správci, připravte prosím arénu.“

„Pane Griffe, pane Griffe!“ Danny se konečně vymanil ze sevření svého sociálního pracovníka, když úředníci začali odklízet židle. Danny bez sebemenší známky odporu ke Griffově obludné postavě ovinul ruce kolem jeho pasu a zabořil tvář do jeho boku. „Neper se s tátou, prosím. Ublížil by ti.“

„To bude v pořádku, chlapče.“ Klesl, aby chlapce objal. Otřel se svou chlupatou tváří o Dannyho uslzenou tvář ve lvím gestu lásky a útěchy. „Někdy to takhle lvi prostě musí vyřešit.“

„Ošklivě ti ublíží,“ vzlykl Danny. „A všechno to bude moje vina.“

„Ne.“ Griff vložil do svého důrazného tónu sílu hlasu alfy. „Nic z toho není tvoje vina. Je to vina moje a tvého táty, protože se nedokážeme dohodnout jako dospělí. Nikdy, nikdy neměj pocit, že to byla tvoje chyba. Slib mi to.“

Dannymu se roztřásla ramena, ale přikývl.

Griff se podíval přes jeho blonďatou hlavu na soudce. „Vaše ctihodnosti, nechci, aby to viděl. Dovolíte, aby si ho matka odvedla, dokud to neskončí?“

Soudkyně pokynula na sociální pracovnici a na jednoho z členů ochranky. „Prosím, odveďte Daniela a slečnu Parkerovou do čekárny.“

„Ne!“ vykřikla Hayley. „Tedy ano, Danny to nemůže vidět. Ale já zůstávám. Nenechám tě, abys tomu čelil sám, Griffe.“

„Nebude sám,“ zabručel John. „Budu tady, má paní. Přísahám, bratře, pokud se od toho nedáš odradit, budu ti sekundovat.“

„Ne, nebudeš,“ řekl Griff pevně. „Půjdeš s Hayley. Potřebuju, abys zajistil, že ona a Danny budou v bezpečí.“

„Ale…“ John a Hayley začali námitku společně.

Griff pustil Dannyho a chytil Johna za paži. Pod záminkou, že použije mořského draka jako oporu, aby se mohl postavit, se naklonil těsně k jeho uchu. „Odvolám se na tvůj dluh. Na svou čest se postaráš, aby byli v bezpečí. Rozumíš?“

John na okamžik naprosto ztichl. Griff cítil, jak se mu napínají svaly, když pochopil, co tím myslí.

„Budou v bezpečí.“ Johnův telepatický hlas byl žalozpěvem smutku a ztráty a naprostého, nezlomného odhodlání. „Odvedu je pryč. Schovám je v divočině, kde je nikdo nikdy nenajde, a položím svůj život za jejich obranu. Splatím svůj dluh.“

Griff nebyl schopen telepaticky odpovědět, a tak ho mohl jen krátce a zuřivě obejmout. Věděl, že se může spolehnout na to, že je mořský drak dostane pryč, zatímco všichni ostatní budou rozptýleni jeho výzvou Reinerovi.

Hayley se stále tvářila tvrdohlavě a nevěděla, co se mezi Johnem a Griffem odehrálo. „Já neodcházím. John si může vzít Dannyho, ale já neodejdu.“

Griff pustil Johna a otočil se k ní. Naposledy ji vzal do náruče. Naposledy vdechl její vůni. Naposledy ucítil její měkké teplo na svém těle, když se k němu přitiskla.

„Jdi s Johnem. On ti to vysvětlí.“ Lehce se dotkl její tváře a doufal, že to krátké, prosté pohlazení dokáže říct všechno, co nestihl vyjádřit slovy. „Miluji tě. Vždycky.“

Na loučení ani vysvětlování už nebyla příležitost – zřízenci dokončili odklízení židlí a vztyčili zábrany, které proměnily střed velké kulaté místnosti ze soudní síně v arénu. Alfa výzvy nebyly úplně běžné, ale stávaly se dost často na to, aby existoval zavedený postup.

K jeho úlevě neochotně dovolila Johnovi, aby ji odtáhl. Griff počkal, až se za všemi zavřou dveře, a pak se obrátil k Reinerovi. „Tak pojďme na to.“

Reiner se už svlékal z obleku. Tiše, aby ho přihlížející svědci neslyšeli, zavrčel: „Spěcháš na smrt, zrůdo?“

Vlastně spíš naopak.

Každá vteřina, kterou přežil, byla další vteřinou, kterou mohla Hayley využít k útěku. Každá vteřina zvětšovala vzdálenost mezi ní a úředníky, kteří ji chtěli připravit o dítě. Každou vteřinou se zvyšovala její šance zachránit Dannyho před tím, aby vyrůstal pod Reinerovým krutým, zavádějícím vlivem.

Griff by udělal cokoli, aby jí ty vteřiny získal.

Nedělal si iluze, že by dokázal holýma rukama porazit dospělého lva. Reiner se ho chystal zabít. To nejlepší, v co mohl doufat, bylo, že ho donutí k tomu, aby to udělal pomalu.

Reiner se přemístil a ve lví podobě hbitě přeskočil zábrany arény. Griff se zhluboka nadechl a shodil ze sebe prostěradlo, i když kalhoty si nechal na sobě. Koneckonců to nebylo tak, že by se potřeboval proměnit.

Poněkud méně elegantně než Reiner se prodral přes bariéru. Byla to úleva klesnout na všechny čtyři, když byl tak dlouho vzpřímený. I když měl pravou ruku spíš křídlo než přední tlapu, jeho tělo takhle fungovalo mnohem lépe.

Zhluboka se nadechl a ignoroval bolest, která mu projela hrudí. Jeho nepravidelný srdeční tep se ustálil, když se soustředil na svého protivníka.

Neprodáme svůj život lacino. Donutíme ho, aby nás roztrhal kousek po kousku. Budeme bojovat do poslední kapky krve, do posledního dechu. Svého druha nezklameme.

„Začněte,“ řekla soudkyně.