FG - 19. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Griff

„Jsi si opravdu jistý, že je Danny stále v pořádku?“ Zeptala se znepokojeně Hayley, když odbočili na příjezdovou cestu.

„Ano, jsem,“ odpověděl Griff už podesáté během dlouhé, jinak tiché cesty k jejímu domu. Cítil mláděcí vzrušení skrze pouto pýchy, jako malý jiskřivý ohňostroj v zadní části jeho mysli. „Baví se skvěle. Pravděpodobně to považuje nejlepší Halloween v jeho životě.“

Hořká žárlivost ho hryzala do morku kostí. Byl Dannyho alfou. Měl by Dannyho vzít na jeho první lov. Dal by pravou ruku za to, aby to mohl udělat on.

Ale vzdal by ses svého orla?, zašeptala drobná, soukromá myšlenka, tak hluboko, že ji ani jeho zvířata neslyšela. Jen za šanci, že bude moci být pro Dannyho opravdovým lvím alfou? Opravdu bys spálil polovinu svého dědictví?

Pořád nevěděl, jestli by se k tomu na hořkém konci dokázal přinutit. Kdyby měl na výběr jen mezi tímhle, nebo smrtí, ani by o tom neuvažoval. Ale kdyby to byla volba mezi Ashovým ohněm a tím, že si Reiner vezme Dannyho…

„Moc se omlouvám, že jsem ti zkazila Halloween, Griffe.“ Zašmátrala v kabelce po klíčích od domu. „Jen jsem neměla náladu zůstat na večírku. Už budu v pořádku, jestli se chceš vrátit ke svým přátelům.“

„Abych pravdu řekl, taky nemám náladu na večírek.“ Pokusil se o nenucený úsměv. „Myslím, že taky půjdu domů.“

Ne, zavrčel jeho lev. Jeho oči se mu v duchu leskly, horké a dravé. Smečka je na lovu spokojená, zaměstnána jinde. Teď je čas pronásledovat a získat svou kořist.

Měsíc je v úplňku a vítr je divoký, zabručel jeho orel. Není to noc, kdy bych měl být v hnízdě sám.

Sevřel čelisti a snažil se ignorovat šeptání svých šelem. Všiml si, že zaváhala u otevřených dveří a kousla se do rtu, jak zírala do temné chodby. „Děje se něco?“

„Dům je takový… tichý,“ řekla tiše. „Tak prázdný.“

Než Griff stačil odpovědět, pokrčila rameny. Světlo se rozzářilo, když cvakla vypínačem a rozsvítila lampu na chodbě. Otočila se k němu s nuceným úsměvem. „Jen jsem hloupá. Od Dannyho narození jsem ještě nestrávila noc sama. Bude, bude to fajn mít chvíli čas pro sebe.“

Spodní ret se jí chvěl, jen nepatrně. „Hayley,“ řekl Griff jemně. „Chceš, abych zůstal?“

„Ne, ne, ne!“ Hlava se jí zhoupla v důrazných odmítavých obloucích, i když každá linie jejího těla křičela ano! „Nechtěl bych – to by k tobě nebylo fér. Nemůžu to po tobě chtít.“

„To není problém.“ Předešel dalším hádkám tím, že vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře. „Takhle, když by ses v noci probudila a měla o Dannyho strach, můžeš mě prostě požádat, abych ti zkontroloval přes pouto.“

Ano, zamručel jeho lev. Budeme jí v patách, celou noc…

Ne, nebudeme. Nahlas řekl: „Koneckonců, není to tak, že bych u tebe na pohovce ještě žádnou noc nestrávil.“

„Ale vždyť nemusíš spát na pohovce!“ Podle toho, že se mu nesnažila pobyt vymluvit, poznal, jak se jí ulevilo. „Jestli chceš, můžeš spát u mě v posteli.“

Odkašlal si a potlačil nával chtíče při té představě. „Ach.., to by byl problém.“

Hayley zrůžověla rozkošným odstínem. „Chtěla jsem říct, že já můžu spát u Dannyho! Do jeho postele se vejdu líp než ty.“

Byl si naprosto jistý, že by si dokázal mnohem lépe odpočinout vklíněný do dětské postele, než kdyby se snažil usnout obklopený její omamnou vůní v její posteli. „Jestli je ti to jedno, tak si radši vezmu Dannyho pokoj.“ Pokusil se o vtip a usmál se na ni. „Když jsem byl malý, vždycky jsem chtěl mít tapetu s dinosaury.“

Zachichotala se, poněkud hlasitěji, než si ten chabý žert zasloužil. „No, aspoň ti přinesu čisté povlečení.“

Vydala se po schodech nahoru a bílý obláček králičího ocásku na jejím pozadí se lákavě pohupoval. Bez vědomého rozhodnutí zjistil, že ji sleduje stejně pozorně jako pronásledující lev. Vrhl svůj pohled nahoru a přinutil se upřít na její zátylek místo na svůdné křivky jejího pozadí.

Bohužel to znamenalo, že když se otočila, aby něco řekla, nechtěně se s ní setkal pohledem.

„Ach,“ Zalapala po dechu.

Rychle odvrátil pohled, ale věděl, že už viděla, jak mu v duši hoří hlad. „Jsem v pořádku. To jen… budu v pořádku. Dej mi chvilku.“

„Jsou to tvoje zvířata?“ Vrátila se k němu zpět a položila mu ruku na paži. Už ten prostý dotek málem zlomil jeho odhodlání. Jen železné sebeovládání mu zabránilo přimáčknout ji k nejbližší zdi a vzít si ji tam. „Zase se perou?“

Roztřeseně vydechl. „Moje zvířata a já chceme teď všichni to samé. To je spíš ten problém.“

Na krku se jí objevil ruměnec. Viděl, jak jí přes jemnou přilnavou látku šatů tuhnou bradavky, a jeho penis se v odpověď napjal. Věděl, že musí ustoupit, aby se od sebe trochu vzdálili, ale nedokázal se přinutit, aby se vzdálil.

„Rose mi dnes večer řekla něco divného.“ Také se nehnul z místa. „Říkala, že bych se tě měl zeptat, čeho se bojíš.“ Zaváhala a očima pátrala v jeho tváři. „Je to… Griffe, bojíš se, že by se to mohlo opakovat?“

Věděl, že má na mysli jeho nekontrolovatelnou proměnu poté, co se milovali. Její výraz byl otevřený, zranitelný, vyžadoval, aby jí řekl pravdu.

„Ne,“ řekl upřímně. „To mě neděsí. Hayley, i kdybych věděl naprosto jistě, bez stínu pochybnosti, že zemřu, když se tě znovu dotknu… udělal bych to, v mžiku. Raději bych prožil jedinou hodinu v tvém náručí než dalších padesát let v odloučení. Nebojím se své smrti.“

Po tváři jí stekla slza, ale oči měla pevné, nekompromisní. „Tak čeho se bojíš?“

„Že bych ti mohl ublížit,“ zašeptal. Zhluboka se nadechl a připravil se. „Nesnesu pomyšlení, že bych tě měl nechat na světě samotnou. Nejde jen o Reinera a o to, co by to znamenalo pro Dannyho. I když pominu všechny ty komplikace… Hayley, až umřu, aspoň už nebudu trpět bolestí. Ale bojím se, že tebe zanechám v bolestech. Bojím se, že ti zlomím srdce.“

„A neměla bych to rozhodnout já?“ Vypadala divoce jako lvice, dokonce i přes slzy. „Griffe, ty můžeš riskovat svůj život, ale je moje volba, co udělám se svým srdcem. Rose říkala, že musím mít odvahu, pokud se mám vyrovnat lvu. Už mě nebaví nosit masku a předstírat, že mezi námi nic není. Ať už se ještě někdy dotkneme, nebo ne, nic to nezmění na tom, že tě miluju. Toho se nebojím. Nebojím se toho, co by to mohlo v budoucnu znamenat. Miluji tě teď. To je to jediné, na čem záleží.“

Přitáhl si ji do náruče, už se nedokázal déle držet zpátky. Zuřivě ji políbil a jeho ruce se přiblížily k její tváři. Srdce se mu rozbušilo radostí a hrůzou, až měl pocit, že mu od té sladké bolesti pukne v hrudi.

Trochu se odtáhl a opřel se čelem o její. „Máš dost odvahy pro nás oba,“ řekl a jeho hlas byl drsný. „To já se ti musím snažit vyrovnat.“

Sklonil se, aby se znovu přitiskl na její rty. Roztála v něm, její ústa byla pod jeho sladká a něžná. Podlehl své touze, přitiskl ji ke zdi a celou délkou svého těla se přitiskl k jejím měkkým křivkám. Jeho penis byl mezi nimi jako tuhá tyč. Toužil se ponořit do jejího tepla, nechat se jí zcela obejmout.

„Griffe,“ zalapala po dechu, když opustil její ústa a začal ji líbat po krku. Její boky se trochu bezmocně pohnuly a on se v tu chvíli málem udělal do svého kiltu. „Počkej. Jsi si jistý, že je to bezpečné?“

Bylo to stejně těžké, jako když od sebe odtahoval zvířata, když se prali, ale podařilo se mu od ní odtáhnout. „Říkala jsi, že můj život je můj a že ho můžu riskovat.“

„Ano, ale…“ Zrůžověla smíšenou touhou a rozpaky a kousla se do rtu. „Budu znít jako naprostý pokrytec, ale bojím se, abych nezpůsobila další tvou nekontrolovanou proměnu.“

Měla pravdu. Zapřel se rukama o zeď po obou stranách její hlavy a snažil se ovládnout přerývaný dech. „Dej mi chvilku. Minule mě to zaskočilo. Uvidím, jestli se mi podaří udělat nějaká opatření.“

Zavřel oči a přinutil se udělat si v duši inventuru. Jeho lev a orel byli v tuto chvíli příliš zaslepení chtíčem, než aby si jeden druhého vůbec všimli, ale po minulé události věděl, že se to může v okamžiku změnit. Zatnul zuby, potlačil své šelmy a pomocí disciplíny z dlouhé praxe je uzamkl. Posílil jejich mentální klece, postavil vysoké, tlusté zdi, aby je od sebe oddělil jak navzájem, tak od sebe.

Bylo to spíš jako nasadit si celotělový kondom. Měl neodbytný, nepříjemný pocit bariéry mezi sebou a světem, která tlumila všechny vjemy. Přesto to bylo lepší než riskovat nekontrolovanou proměnu.

„Tak. Teď už by to mělo být bezpečnější.“ Znovu otevřel oči a Hayley vydala malý, vyděšený zvuk. „Co se děje?“

„Všechno zlato je pryč.“ Konečkem prstu mu lehce přejela po koutku oka. „Vypadáš… jako člověk.“

Přál si, aby dokázal interpretovat její výraz, ale s uvězněným orlem bylo jeho vnímání na desetině obvyklé úrovně. „Doufám, že nejsi příliš zklamaná. V tuto chvíli jsem jen obyčejný člověk, když jsou mé šelmy v kleci. Ale tak to prostě musí být.“

Takhle to možná bude muset být natrvalo… Zatlačil mrazivou myšlenku zpátky.

„Nejsem zklamaná!“ Jako by to chtěla dokázat, sklouzla mu rukama kolem hrudi a znovu si ho přitáhla k sobě. „To tebe miluju, ne tvé schopnosti. Milovala bych tě, i kdybys byl jen člověk.“

Při jejích bezděčně zlověstných slovech mu přeběhl mráz po zádech. Zabránil jí říct cokoli dalšího tím, že ji políbil, tentokrát pomaleji. Bylo to jiné, když mu v krvi nevrčela zvířecí naléhavost, ale pořád to byla Hayley, jeho Hayley. Pořád byla jeho družka.

„Víš, že je tu jedna výhoda, když mám své bestie na řetězech,“ zašeptal a jeho rty se dotkly jejích. Narovnal se a táhl ji s sebou do ložnice. „Znamená to, že si můžu dát na čas.“

Pomalu jí rozepnul zip na šatech. Zatajil se jí dech, když jí rukama přejížděl po odhalených zádech a sledoval jemné prohloubení páteře. Spustil měkkou, přilnavou látku šatů dolů a odhalil nejprve její kyprá, svůdná ramena, pak slastně naběhlá ňadra. Neodolal, aby se mezi ně neponořil, jemně ji olízl po krémové kůži, když jí šaty úplně sundal a nechal je spadnout na podlahu kolem jejích nohou.

„Hayley,“ dýchal, ochutnával ji, vdechoval ji a snažil se zapamatovat si každý nádherný centimetr jejího těla. „Moje.“

Chtěl si k ní kleknout, aby jí z nádherných stehen odlepil punčocháče, ale když se pokusil ohnout špatnou nohu, zaplála mu v ní bolest. Dlouhá cesta z hospody domů způsobila, že se mu kloub zadrhl.

Zjevně si všimla, jak se kroutí, a natáhla se na špičky, aby ho políbila. „Já to udělám.“ Trochu stydlivě na něj skrz sklopené řasy vykoukla, sundala si punčocháče a zůstala stát jen v krajkové podprsence a odpovídajících kalhotkách.

Při pohledu na ni mu z plic vyrazil dech, jako by dostal ránu do břicha. Jeho penis se napjal, zoufale po ní toužil. „Rozmyslel jsem si to. Nemůžu si dávat na čas.“

Její rty se zkřivily v nezbedném úsměvu. „To je těžké, protože teď si chci dát na čas já.“ Přejela prsty pod látkou jeho plédu a očima sledovala linie jeho hrudi. „Nikdy jsem tě neviděla nahého. A vždycky mě zajímalo, co nosí Skot pod kiltem…“

Neubránil se smíchu, když se mu pokusila sundat pléd z ramene, jenže ji zmátl způsob, jakým byl uvázaný. Tradiční velký kilt opravdu nebylo něco, co by nováček dokázal jednoduše rozvázat. „Ach, uvědomuješ si, že mám na sobě šest metrů látky?“

Vrhla na něj napůl rozčilený, napůl pobavený pohled, stále ještě zápasíc se záhadami jeho oděvu. „Tak to si asi opravdu dám na čas.“

„Tady.“ Rozepnul vnější pásek a pak jí vedl ruce k tenčímu, skrytému pásku, který držel kilt nařasený. Usmál se na ni, když těžké záhyby látky spadly. „Moji předkové byli naštěstí velmi netrpěliví muži.“

„Tak to ty můžeš být trpělivý ještě chvíli,“ opáčila jízlivě. S dráždivou pomalostí mu začala rozepínat knoflíky na košili.

Z hrdla se mu vydralo zavrčení, když se propracovala dolů. I když se držel nehybný, každé lehké dotknutí se konečky jejích prstů jeho holé kůže způsobilo, že mu penis pulzoval potřebou.

„Dobře, teď jsem trochu zklamaná.“ Řekla, když narazila na jeho slipy. „Takže ty zvěsti nejsou pravdivé?“

„Vlastně jsou,“ odtušil, když si klekla, aby mu je posunula přes boky. Chladný vzduch byl pro jeho osvobozený penis téměř mučivý. „Nikomu neříkej, že jsem tím udělal ostudu svým předkům.“

Stále klečela na kolenou, když z něj svlékala posledních části oděvu, a šibalsky se jí zaleskly oči. „Moje rty,“ zašeptala a sklouzla rukama po hřbetech jeho nohou, „tě potěší.“

Zasténal, když její teplé, měkké rty objaly hlavičku jeho penisu. Zabořil prsty do jejích hedvábných vlasů a bojoval o kontrolu, když ho vsála hlouběji. Její jazyk se obtáčel kolem spodní strany a nádherně přejížděl po jeho nejcitlivějších místech.

„Hayley,“ zavrčel, všechny svaly v břiše měl napjaté a ztuhlé, jak se zoufale snažil ovládnout. „Přestaň. Nemůžu se dočkat.“

V odpověď jen pevně sevřela ústa a silně sála. Jeho boky se prohýbaly, jak ho naléhavě pojímala, prsty se mu zarývala do stehen. Už se nemohl déle držet zpátky. Rukama sevřel její hlavu, přitáhl si ji blíž a jeho přirážející penis zcela zaplnil její vstřícná ústa.

V jeho očích se objevily rozžhavené jiskry, když se do ní tvrdě udělal a vyprázdnil se. Přijala každou jeho kapku, jazykem ho dráždila a povzbuzovala, dokud nebyl úplně, úplně vyřízený.

Otřásal se v návalech rozkoše a uvolnil sevření její hlavy. Osvobodila ho ze svých úst a lapala po dechu, ale s výrazem intenzivního, samolibého uspokojení. Naposledy ho políbila na rozloučenou – její polibek pálil jako cejch na přecitlivělé, stále ještě ztopořené hlavičce – a pak mu dovolila, aby ji znovu zvedl na nohy.

„Nemám kondomy,“ přiznala. „A byla jsem si docela jistá, že ty sis je taky nedoplnil.“

Políbil ji, hluboce a dlouze, na jazyku cítil slabé stopy své vlastní soli. Vzadu v mysli se mu lev a orel vrhli na stěny jeho sebeovládání, intenzivně vzrušeni tím opojným prolínáním jejich vůní. Oddělené od jeho vědomí se jeho šelmy nepodílely na jeho vlastním uvolnění. Podle zlověstné bolesti, která se mu hromadila v lebce, věděl, že už je dlouho neudrží.

„Lev, nebo orel?“ zašeptal jí do rtů. „Musím teď jednoho z nich pustit, jinak riskuji, že se osvobodí oba sami.“

Hayley se trochu naklonila, aby se na něj zvědavě podívala. „Je v tom nějaký rozdíl? Myslím tím, kterého z nich pustíš.“

„Velmi.“ Přejel prstem po křivce jejího prsu a vychutnával si její prudký nádech. „A protože máš pravdu – nemám kondomy –, bude nejlepší, když to bude můj orel. Můj lev umí být trochu… dominantní.“

Podle toho, jak se jí rozšířily a potemněly zorničky, usoudil, že by se jí to docela líbilo. Jeho smysly se zostřily, když nechal svého orla volně vzlétnout, a náhle si uvědomil, jak moc se jí to bude líbit. Věděl i další věci – jak její zátylek prosí, aby ho chytil do zubů, jak se jí chvějí stehna, aby cítila jeho laskání, kde přesně má být něžný a kde drsný…

„Ach,“ zalapala po dechu, když začal své postřehy uplatňovat v praxi. „Myslím, že se mi tvůj orel bude líbit. Lev bude muset počkat na jindy.“ Pohlédla na něj s náhlou zuřivostí, její odhodlaný výraz byl v rozporu s poslušností jejího těla, když ji strhl na postel. „Protože budou jiné příležitosti, Griffe. Mnoho a mnoho. Slib mi to.“

„Ano,“ řekl tiše, než jí zakryl ústa svými. „Slibuju.“

A v tu chvíli se rozhodl. Věděl, že udělá vše, co bude nutné, aby ten slib dodržel.

Dnes večer bude pro orla. Griff tu myšlenku schovával v nejtajnějších hlubinách své mysli, mimo dohled svých šelem. A zítra bude noc pro lva. Můžu jim oběma dopřát alespoň jednu noc s naším druhem.

Než nás všechny podrobím Fénixovu ohni… a uvidíme, kolik toho z nás to ohňové peklo přežije.