FG - 18. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Hayley

„Ujasněme si to.“ Connie zvedla ruce a počítala položky na prstech. „Nadýmání. Zvracení. Oteklé kotníky. Pálení žáhy. Výkyvy nálad. Podivné chutě na jídlo.“

„Zapomněla jsi na hemeroidy,“ řekla Hayley vstřícně.

„Snažím se zapomenout na hemeroidy.“ Connie se zachvěla. „A navíc jsi posledních pár měsíců strávila tím, že ses bez vysokozdvižného vozíku nedokázala ani zvednout ze židle. A aby toho nebylo málo, tak pak zažiješ naprosto nejhorší bolest v životě.“

Hayley se napila koktejlu a skrývala úsměv. „To je asi tak všechno.“

Connie zoufale spráskla ruce. „Proč by to někdo dělal dobrovolně?“

„Taky se tomu začínám divit,“ zamumlala Virginia.

Hayley se s Virginií setkala jen jednou, a přesto z ní měla trochu respekt. Koneckonců to byla světoznámá archeoložka. A jako by to nestačilo, byla také k sežrání krásná. Hayley si všimla, jak si nejeden muž toužebně prohlíží Virginiiny úžasné křivky, které zdůrazňovaly přiléhavé šortky a vykrojená vesta v kostýmu Lary Croft. Dokonale se hodila ke svému druhovi Daiovi, byla krásná a silná jako jeho drak a hrozivě sebevědomá.

Nyní se však ve Virginiině sebejistém vzhledu objevila nepatrná trhlina. Jedna z jejích rukou se sklouzla na zakulacené břicho. Hayley si dala dvě a dvě dohromady.

„Panebože!“ zalapala po dechu a ruce jí vylétly k ústům. „Virginie, ty jsi…?“

Náznak ruměnce ztmavil Virginii teplé okrové tváře. „Nechtěli jsme to zatím nikomu říkat, protože je ještě tak brzy. Ale ano.“

„Nemůžu tomu uvěřit!“ Connie se vrhla vyšší ženě kolem krku a objala ji. „Gratuluju! Kdy máš termín?“

„Někdy v květnu.“ Virginii se plné rty zkřivily v křivém úsměvu. „Podle toho, co nám Hayley vyprávěla, jsem teď opravdu ráda, že nebudu uprostřed léta těžce těhotná a nebudu se válet ve vlastním potu jako hroch.“

„Proboha, kdybych to věděla, neříkala bych všechny ty věci!“ Zakvílela Hayley a cítila se špatně. „Přeháněla jsem. Upřímně. Opravdu to není až tak zlé.“

Virginia na ni zvedla jedno obočí.

„Dobře, tak trochu je,“ přiznala. „Ale vážně, všechno to nepohodlí a tak… stojí to za to. Na všechno zapomeneš, jakmile máš své dítě v náručí.“

„Opravdu?“ Virginia nezněla jako obvykle uhlazeně a sebevědomě. Její hnědé oči žadonily o ujištění. „Neříkáš to jen tak?“

Hayley položila ruku na Virginii a trochu ji stiskla. „Řekněme to takhle. Když se mi narodil Danny, byla jsem sama, na mizině, musela jsem brát každou brigádu, kterou jsem sehnala, jen abych pro nás udržela střechu nad hlavou. Neměla jsem dostatek spánku, peníze, partnera a vůbec žádnou podporu. Ale kdybych se mohla vrátit v čase… udělala bych to všechno znovu. Hned bych to udělala znovu.“

Virginia stiskla ruku a do tváře se jí vrátila klidná síla. „Děkuju,“ řekla upřímně.

„Teď si připadám jako naprostý slaboch.“ Connie založila ruce a zahleděla se do svého nápoje. „Kéž bych byla tak statečná jako vy dvě.“

Tak statečná jako my dvě? Hayley si nedokázala představit, že by ji někdo považoval za stejnou kategorii jako brilantní a odvážnou Virginii. „Hele, ty se živíš létáním na historických stíhačkách. Já jen učím malé děti. Která z nás je ta statečná?“

„Ty,“ řekla Connie pohotově. „Raději budu čelit tornádu než třídě třiceti dětí. Děsí mě, že bych si musela poradit i s jedním dítětem. Natož s celým tím stádem, které chce Chase.“

„No, čtrnáct zní trochu přehnaně.“ Hayley se na ni usmála.

„Aha, no on chce ve skutečnosti jen čtyři. Jen je zábavnější předstírat, že to nevím. Dokáže být hodně vynalézavý, když se snaží dosáhnout svého.“ Connie se kousla do rtu. „Myslím, že děti chci. Jenže… máma mi umřela, když jsem byla malá, a táta není zrovna nejlepší rodičovský vzor. Bojím se, že by ze mě mohla být hrozná matka.“

„Pořád se děsím toho, že jsem hrozná matka,“ řekla Hayley zničeně. „Nejsi v tom sama. A myslím, že ty bys byla skvělá máma. Chase bude taky skvělý táta. Danny vás má oba moc rád.“

„Je to tak sladký kluk.“ Connie si povzdechla. „Kdybych si mohla být jistá, že to s tím mým dopadne aspoň z poloviny tak dobře, neměla bych zdaleka takové obavy. Rose,“ obrátila se na ženu obsluhující bar, která opodál čistila sklenice, „co si o tom myslíš?“

Hayley se trochu zarazila nad nečekaným oslovením majitele hospody, ale pak Rose zvedla oči a pochopila. I napůl skrytá za opeřenou karnevalovou maskou měla Rose tu nejlaskavější a nejmoudřejší tvář, jakou kdy viděla. Mohlo jí být teprve kolem čtyřicítky, ale měla v sobě jakýsi hluboký, neuspěchaný klid, díky němuž působila jako nestárnoucí. Zvláštním způsobem ji připomínala Ashe – stejný pocit skryté síly, pevně spoutaný její vůlí.

„Myslím, že bys nikdy neměla dovolit, aby strach stál v cestě touze tvého srdce,“ řekla Rose Connie… ale její oči krátce přelétly k Hayley. Měla zvláštní pocit, že Rose míří svým prohlášením na ni, stejně jako na Connie.

„V tom je právě ten problém, že nevím, jestli je to touha mého srdce.“ Connie se s nadějí podívala přes bar na Rose. „Můžeš to říct za mě, Rose? Vždyť přece vidíš pouta druhů. Vidíš i jiné druhy věcí v lidských srdcích? Třeba to, jak je někdo mateřský?“

Rose se zasmála. „Některé věci vidím, to je pravda, ale tohle ne. Ale nepotřebuju zvláštní schopnosti, abych věděla, že z tebe bude skvělá matka. Máš v srdci tolik lásky, že bys uživila celou smečku dětí.“ Trochu ztišila hlas. „O to se postarala tvoje vlastní matka.“

Connie rychle zamrkala, jako by musela bojovat, aby zadržela náhlé slzy. „Díky, Rose,“ zašeptala. „To… to pro mě hodně znamená.“

„Vidíš pouta mezi druhy?“ Hayley se zeptala Rose, částečně proto, aby dala Connie šanci vzpamatovat se, ale hlavně ze zájmu. „Opravdu?“

Rose souhlasně přikývla, ruce stále zaměstnané čištěním brýlí. „Je to jeden z důvodů, proč sem měniči chodí. Okamžitě poznám, jestli jsem už potkala něčího druha, i když se nikdy nesetkali. Už jsem jako dohazovačka dala dohromady víc než jen pár svých zákazníků.“

„Přála bych si, abys našla svého druha, Rose,“ řekla Virginia. „Nepřipadá mi fér, že jsi pořád sama, když jsi pomohla tolika z nás.“

„Ach, no jo. Asi je to osud.“ Rose se trochu smutně usmála. „Když jsem byla mladší, cestovala jsem po světě a hledala ho, ale nikdy jsem ho nenašla. Třeba jednou projde mými dveřmi.“

Hayley se zarazila před tím, než vyslovila svou otázku, nebyla si jistá, jestli by nebylo neslušné zeptat se, co je Rose za zvíře. Ještě toho nevěděla o způsobech měničů dost na to, aby pevně znala jejich nevyslovená pravidla etikety.

Naučila se však dost na to, aby věděla, že síla měničů pochází z jejich vnitřního zvířete. Griffova vnímavost pocházela z jeho orla, zatímco jeho vrozená schopnost velet z jeho lva. Ale co proboha mohlo dát Rose takovou moc, jakou měla ona?

Rose se na ni podívala bokem a na rtech se jí objevil škádlivý úsměv. „Cítím odtud tvou zvědavost. Pokračuj. Hádej.“

Podle úsměvů, to Virginie a Connie už věděly. Zúžila oči a zkoumavě si barmanku prohlížela. Rose sice vypadala jemně a kulatě, ale elegance, s jakou se držela, by přiměla i primabalerínu zezelenat závistí. I když jen leštila sklenice, v každém pohybu jejích jemných rukou byl dechberoucí půvab.

Něco silného, ale ne nebezpečného. Ne dravec. Něco klidného a ladného. A… něco, co symbolizuje oddanost? Něco, co se páří na celý život, a když se láska ztratí, stýská si…

Prozradila ji ladná křivka krku a dlouhé, třpytivé černé peří na masce. „Ty jsi labuť!“

„Málokdo to vidí správně. Máš dobré oči.“ Rose trochu naklonila hlavu, její výraz za maskou byl záhadný. „Ostré oči se k orlovi hodí. Ale pokud se chceš vyrovnat lvu, potřebuješ odvahu. Zvlášť když jeho vlastní odvaha ochabuje.“

„Griff, ochabuje?“ Nebyla si jistá, jestli se má té myšlence smát, nebo se urazit. „Myslím, že Griff se za celý svůj život nikdy ničeho nebál.“

„Až donedávna bych s tebou souhlasila.“ Rose se podívala na něco přes její rameno. „Ale teď už ne. Možná by ses ho na to měla zeptat.“

„Hayley.“ Otočila se, když se za ní ozval Griffův hlas. Tvářil se zachmuřeně. „Máme tu potenciální problém. Je tu Reiner.“

„Reiner? Tady?“ Nedokázala si představit, že by Reiner dobrovolně přišel na halloweenský večírek. Vždycky se na ten svátek díval skrz prsty a nazýval ho „vulgární americkou úchylkou starodávných tradic“. „Proč?“

„To nevím, ale musíme se ho pokusit odradit.“ Vzal ji za ruku a pomohl jí slézt z barové stoličky. „Je tu příliš mnoho lidí, kteří mě znají.“

Zalapala po dechu, když si uvědomila nebezpečí. „Někdo by mohl prozradit tvoje tajemství.“

Connie naklonila hlavu na stranu, rty se na okamžik bezhlesně pohnuly. „Chase venku vypráví velmi, velmi dlouhý vtip,“ řekla a Hayley si uvědomila, že se svým druhem komunikuje telepaticky. „Ale říká, ať si pospíšíme, protože Reiner nevypadá, že by se chystal čekat na pointu.“

Virginie se také zatvářila trochu nesoustředěně. O chvíli později se davem k nim prodrala Daiova vysoká postava.

„Virginia říká, že možná budeš potřebovat posily,“ řekl dračí měnič Griffovi. Ve svém kostýmu anglosaského válečníka vypadal víc než připraven vstoupit na bojiště.

„Žádné boje na mém území, chlapci,“ řekla Rose varovně. „Všichni měniči jsou vítáni, pokud se chovají slušně. Nedovolím, aby se tu někdo choval, jako by to bylo jeho osobní území. Ani tým Alfa.“

„Promiň, Rose, ale nemůžu sem jen tak pustit Reinera a začít si povídat,“ zavrčel Griff. „Ty to nechápeš. Nemůžu ho nechat, aby zjistil, co jsem doopravdy zač.“

„Snažíš se nosit příliš mnoho masek. Možná by ti prospělo, kdyby ti některá z nich sklouzla.“ Rose se na něj podívala vyrovnaným pohledem. „Myslím to vážně, Griffe. Můj dům, moje pravidla. Nemáš právo rozhodovat o tom, kdo sem vstoupí.“

„Budeš respektovat paní Swanmayovou,“ řekl Ash, až Hayley nadskočila. Ani si nevšimla, že stojí tiše za Griffem. Na tak mocného měniče měl Fénix pozoruhodnou schopnost, že dokázal splynout s pozadím.

Griffovi i Daiovi v hrudi zadunělo frustrované zavrčení, ale nepokoušeli se se svým velitelem hádat. „Tak uvidíme, jestli se nám podaří mírumilovně přesvědčit Reinera, aby šel někam jinam,“ řekl Griff a neznělo to optimisticky. „Jinak ho budeme muset celou noc nějak hnát na koni.“

„Nebo prostě přimět Chase, aby ho naštval natolik, aby mu dal první ránu,“ zabručel Dai. Krátce se dotkl Virginiiny holé paže, láska a starost byly zřetelné i v tom malém gestu. „Zůstaň tady. Jen pro jistotu.“

S rychlým, omluvným mávnutím na rozloučenou Virginii a Connie následovala Hayley oba muže ven z hospody. Když vyšla do noci, naskočila jí na pažích husí kůže. Po teple uvnitř jí venku bylo mnohem chladněji.

Reiner se tvářil zmateně i nespokojeně, Danny ho držel za jednu ruku a Chase za druhý rukáv. Trojici obklopila smečka měničů, všichni zjevně viseli na každém Chaseově slově, když v nejvyšší rychlosti drmolil nesmysly.

„Takže pak ta herečka řekla biskupovi…“ Chase se odmlčel, když se k němu přiblížili Griff a Dai. S úlevným povzdechem pustil Reinera. „Díky bohu. Opravdu jsem si nebyl jistý, jak to dokončím způsobem vhodným pro mladé, poslouchající uši. Pojďte, děcka, kdo chce jít pro něco k pití?“

Griff se postavil před Reinera a čelil lvímu měniči, zatímco Chase zahnal děti bezpečně do hospody. Dai zaujal pozici u jeho ramene, zelené oči zúžené za helmou.

„Co tady děláš, Reinere?“ Ostře se zeptal Griff. Pěsti měl zaťaté, svaly napjaté a připravené i přes Roseino varování. „Nenechám tě kazit Dannymu Halloween. Jestli chceš dělat problémy, udělej to někdy jindy.“

Reinerova ruka sevřela Dannyho ruku. „Jsem tu, protože mě tu chce můj syn.“

„Řekl jsem tátovi, aby přišel,“ vyhrkl Danny vesele. Hayley se ulevilo, že zřejmě nezachytil nepřátelský podtón. „Chci, aby se taky podělil o Halloween.“

Pukalo jí srdce nad jeho nevinností, i když ho chtěla uškrtit za to, že to na ni ušil, aniž by jí to nejdřív řekl. „To je od tebe moc hezké, zlato, ale… myslím, že tatínek nemá rád tanec, převlékání a podobné věci.“

Reiner se rozzlobil. „Když můj syn chce, abych tančil, tak budu tančit,“ prohlásil zachmuřeně. Vypadal, že by byl mnohem raději, kdyby ho Danny požádal, aby snědl pořádný talíř červů.

„To je v pořádku, tati. Já vím, že nerad tančíš.“ Danny se na Reinera rozzářil. „Já taky ne. Ale maminka ano, tak mě napadlo, že by to mohla dělat s panem Griffem, zatímco my dva bychom místo toho mohli jít dělat lvy. Protože jsi říkal, že tě táta vždycky o Halloweenu bral na lov, tak to chci dělat taky s tebou. Nevadilo by to, pane Griffe?“

Griff na něj zamrkal a vypadal, že ho ta řeč zaskočila stejně jako Hayley. „Ach… myslím, že by ses měl raději zeptat své mámy.“

„Hm…“ Vzpomněla si na něco, co Griff zmínil o tradičních halloweenských zvycích měničů. „O jaký druh lovu přesně jde, Reinere?“

Reinerova ramena uraženě ztuhla. „Nebudu ho brát na lov lidí, jestli se ptáš na tohle. Budou muset stačit jeleni nebo králíci.“ Jeho pohled sklouzl po jejím kostýmu. „Opravdové králíky.“

Nebyla nadšená vyhlídkou, že její něžný chlapec zaboří zuby do nějakého nebohého králíčka, ale nedalo se popřít, že Danny tím nadšen byl. Dychtivě poskakoval nahoru a dolů, tvář mu zářila očekáváním.

„Prosím, mami?“ žadonil. „Prosím? Slibuju, že to všechno sním, do posledního kousku.“

Má mu to snad schválit? Otřásla se odporem a vrhla na Griffa prosebný pohled. Omluvně pokrčil rameny.

„V srdci jsme lvi,“ zašeptal jí do ucha. „Nech ho jít. Bude to pro oba hodně znamenat a myslím, že Reinerovi můžeme věřit aspoň v tomhle. Každopádně budu vědět přes pouto smečky, kdyby se Danny z nějakého důvodu rozčílil, a Chase nás vždycky může vzít přímo k nim.“

Povzdechla si a vzdala se. „Dobře,“ řekla neochotně. „Můžeš jít.“

„Jéééé!“ Danny ji objal kolem ramen. „Jsi ta nejlepší máma na světě!“

Objetí mu opětovala a přála si, aby ho nikdy nemusela pustit. „Jen se ujisti, že se budeš držet dál od silnic a, a lidí a všeho, dobře?“

Reiner položil Dannymu majetnickou ruku na rameno. „Postarám se, aby můj syn zůstal v bezpečí.“

„Postarej se o to,“ zavrčel Griff a v jeho hlase zazněla alfa síla. Reiner se na něj uraženě podíval, ale přikývl a trhl bradou.

„Mami,“ řekl Danny zamyšleně, pustil ji a místo toho vzal Reinera za ruku. „Asi budeme vzhůru hodně dlouho. Možná bych měl přespat u táty. Nevadí to?“

Rozhodně ne! Hayley se chtělo křičet. Ale Reiner se na Dannyho díval tak zaraženě, jako člověk, který právě dostal dárek, o němž ani nevěděl, že ho chce, že jí slova odumřela na jazyku. „No… ale nemáš pyžamo, kartáček na zuby ani nic jiného.“

„Lvi nepotřebují pyžamo ani kartáček na zuby,“ řekl Danny sebevědomě. „Nebo ano, tati?“

„Potřebují, pokud si chtějí zachovat tesáky, chlapče,“ zabručel Griff dřív, než Reiner stačil promluvit. „Opravdoví lvi nejedí čokoládu, ale podle tvého výrazu to o tobě neplatí.“

„Vím o jednom celonočním obchodě poblíž mého bydliště,“ řekl Reiner Griffovi. Pro jednou nezněl arogantně. Jeho výraz byl zranitelnější než kdykoli předtím, stále ještě napůl omámený úžasem. „Mohl bych mu koupit základní věci, jen na dnešní noc. A zítra v devět ráno ho odvezu zpátky. Přísahám na své jméno.“

Hayley by byla raději, kdyby se Reiner choval, jako by poslední slovo měla ona, a ne Griff, ale možná by to byl o jeden zázrak víc. Velmi mírně na Griffa kývla.

„Dobrá tedy.“ Podíval se na Reinera přísným, ale ne agresivním pohledem. „Nenuť mě, abych toho litovala.“

„Ach, pane Griffe,“ řekl Danny a otočil se, když ho Reiner začal odvádět. Jeho hnědé oči byly široké a bezelstné. „Ujisti se, aby maminka nebyla sama, ano? Ještě nikdy nemusela spát beze mě. Mohla by se bát tmy bez lva u sebe.“

Hayley svěsila ústa. Stejně tak Griff.

„Na cos asi myslel, když jsi mi říkal, že jsem v romantických záležitostech neschopný,“ zamumlal Dai, když Danny odběhl. Dračí měnič poplácal Griffa po rameni a po tváři se mu rozlil široký úsměv. „Gratuluji, příteli. Právě tě parádně podrazil pětiletý kluk.“