Tornado - 11. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Ava

Ava varovně vzhlédla, když Val vstoupila. Ta na ni lehce kývla a pak se otočila na Jacksona, který přišel za ní. Jackson se na Avu krátce usmál, než se zaměřil na svou sestru. Oba se na sebe dívali s takovým napětím, že by to člověka uškrtilo. Ava se snažila schoulit co nejmenší.

Nakonec Val promluvila. „Vypadáš hrozně, Jacku. Co jsi dělal, spal jsi v kanále?“

Jackson se zamračil. „Nejsme tu od toho, abychom o tom diskutovali, Val. Tajfun se blíží, jak mu zabráníme, aby Avu nedal upírům?“

„To je snadné. Vyzveš ho na souboj, místo abys ustoupil jako malý hajzlík, a vezmeš si vedení Coalfellského oddílu zpátky.“

Avě se rozšířily oči a nedokázala se ubránit tomu, aby nezalapala po dechu. Oba se na ni podívali, Val otráveně a Jackson se zamračil. Přitiskla si obě ruce na ústa. Jackson byl nahrazen ve funkci Alfy Coalfellského oddílu? Proč jí to neřekl? Proto se jí ptal, jestli by mu řekla o jejich dítěti, kdyby nebyl členem gangu?

„Možná ho nechci zpátky,“ řekl Jackson tichým hlasem. „Možná mám něco důležitějšího, za co bych měl bojovat.“

Val si jednou odfrkla a otočila se k Avě. „Ty… panterská holko. Miluješ ho?“

„Cože?“ Ava vyprskla. „Proč se ptáš…“

„Řekla bych, že je to naprosto zřejmé. Miluješ mého bratra?“

Ava se snažila na Jacksona nedívat. Opravdu se snažila. Ale on ji přitahoval jako magnet, ty jeho nadějné oči se s ní střetly. Její dítě v ní koplo a ona si přitiskla obě ruce na břicho. Měla pocit, že na její odpovědi závisí celý svět.

„…Ano,“ zašeptala. „Miluju tě, Jacksone. Ale stojím si za tím, co jsem řekla předtím, nemůžu být vedlejšák gangstera…“

„Vedlejšák?“ Val si odfrkla, ale usmála se. „Tak zkus být jeho družka. Jestli se bojíš o dítě, tak se neboj. Moje tři holky o gangu nic nevědí. Jen si myslí, že mají super mámu, která jezdí na motorkách. Věř mi, jestli tvoje dítě bude něco jako můj starší brácha, cestu do gangu si najde, ať už s představením, nebo bez něj.“

Ava se odmlčela a stále se dívala do Jacksonova nadějného pohledu. Nakonec se na něj už nemohla dívat a odvrátila tvář. Bylo to nemožné… nebo ne? Bylo prostě příliš mnoho důvodů, proč se nemohli dát dohromady…

„Dřív než můj milostný život příliš odvede pozornost…“ Jackson zavrtěl hlavou. Jeho hlas byl tichý a skřípavý. Odkašlal si. „Val, zavolal jsem posily.“

Napjala se. „Posily?“

„Ano.“

Val se přiblížila. Ačkoli byl Jackson vyšší a mnohem svalnatější, byl na ni docela zastrašující pohled. Ava byla ráda, že nemusí být na konci toho pohledu, když se na bratra zadívala. Pěsti měla zaťaté, z kloubů černých kožených rukavic jí trčely kovové cvočky.

Jacksonův hlas byl naprosto vyrovnaný, když mluvil. „Cunningham je na cestě sem.“

Ava se postavila na nohy a přemýšlela, jestli ji Val udeří, když se postaví mezi ně. Dítě kopalo silněji a ona věděla, že to nemůže riskovat. Vztek ve Valině tváři byl děsivý. Kdyby byl namířený na ni, Ava by utíkala, jak nejrychleji by dokázala.

„Ten policajt?“ vyplivla Val. „Ty do toho taháš policajta? Tohle je záležitost gangu a…“

„Tohle zdaleka není záležitost gangu. Jde o to, abych chránil Avu… naše dítě…“ Jackson se na ni podíval. „Nemůžu dopustit, aby se jim něco stalo. I kdyby to mělo znamenat, že sem přivedu lidi, jako je Cunningham.“

„Zrádce.“

„Je to měnič, Val. A mocný. Potřebujeme jeho pomoc.“

„Je to hajzl,“ řekla Val a tvář se jí zkřivila odporem.

„Jo, já vím,“ řekl Jackson. „Ale nic jiného nemáme.“

Val chvíli bručela, než si odplivla na podlahu. „Fajn. To je fuk. Ale on na tom nic nezmění. Až dorazí Tajfun, budeš s ním bojovat. Vymlátíš z něj duši a získáš zpět svou pozici alfy Coalfellského oddílu. A pak se můžeme vypořádat s upíry tak, jak uznáme za vhodné. Nebudou to hrotit kvůli jednomu měniči. Tajfun prostě nechce ustoupit z území.“

To všechno kvůli ní. Ava se zachvěla, i když s tím bojovala. Vykročila vpřed a napnula své nejlepší hrdinství. „Tak ať jde ten hajzl do háje!“

Její tvář se rozzářila jasnou červení. Jackson se hlasitě rozesmál a i Val se usmála. Ava se na oba zadívala. „Co? Mluvím sprostě, když si to situace žádá. A co se týče vás dvou, raději nepoužívejte tyhle výrazy v blízkosti tohohle dítěte, až se narodí!“

Jackson se k ní otočil a na tváři se mu rozlil úsměv. „To znamená, že zůstaneš?“

Naděje v jeho očích ji přiměla roztát. Její tělo hořelo pro něho a ona se nemohla ubránit tomu, aby se mu nevrhla do náruče. Upíři, gangy, cokoliv jiného. Nebylo nic tak mocného, co by ji přimělo znovu odejít. Oči jí hořely odhodláním, když přikývla. Ať se stane cokoli, ona se s tím vypořádá.

Jackson ji chytil kolem pasu. Se smíchem se s ní otočil, než ji znovu postavil na zem. Oči mu zářily, když ji jeho ruce jemně hladily po tváři. Pak jí pomalu vtiskl polibek na ústa. Zasténala a objala ho kolem krku.

„Fuj.“ Valiny kroky se vzdalovaly.

Ani jeden si jí nevšímal, příliš se soustředili jeden na druhého. Jackson jí olízl spodní ret. Ava mu dychtivě odpověděla a přitiskla se k němu svým tělem, jak si to posledních několik měsíců zoufale přála. Všechny lži, které si namlouvala hned po odchodu – že by nikdy nemohla mít vztah s někým, s kým je tak nahoře a dole, že by ji to jen přivedlo k šílenství, že je zločinec, i když je hrdina, temný muž s temným smyslem pro sebe –, všechny padly. Byla jeho, plně a úplně.

Její panter souhlasně zařval a ona zaslechla vzdálenou ozvěnu vytí vlka. Rozdělili se a usmáli se jeden na druhého. Jackson jí prsty prohrábl vlasy, tak jemné a něžné. Když znovu spustil ruku, otřel se o její a ona se přistihla, že spojila jejich prsty. Kontakt kůže byl elektrizující, něco, co Ava cítila po celém těle.

„Uděláme to,“ slíbil jí. „A ty mrtvoly tě už nikdy, nikdy nedostanou do rukou. Slibuju.“

„Já vím,“ zašeptala.

A znovu se k němu přitiskla. Jeho ruce byly všude kolem ní, její všude kolem něj, rvaly jejich oblečení. Brzy byl každý z nich nahromaděný na podlaze, těla nahá a tisknoucí se k sobě. Její naběhlá ňadra, těžká a bolestivá, potřebující dotek, se tiskla k jeho hrudi. Jejich ústa se hladově hledala. Ava vzdychala a sténala, když ji položil na pohovku.

Něžné ruce ji hladily po břiše.

„Budeme to muset udělat jinak, že?“ zeptal se. „Otoč se na bok.“

Ava beze slova poslechla. Jackson ji políbil na rameno a jeho ruce stále hladily její tělo. Bolelo ji to tak moc, že se jí málem zatajil dech. Bylo to už příliš dlouho, co ho měla takhle blízko sebe.

Když jí zvedl nohu a opřel ji o okraj pohovky, zašimral ji na stehně. „Jsi tak krásná. Tak dokonalá.“

„Jacksone…“

Ava se zarazila, když začal pracovat. Snažila se udržet nohy v klidu, aby se její tělo netřáslo a nesvíralo ho. Ztratila dech, jak lapala po dechu a svíjela se proti jeho tváři, snažila se roztáhnout nohy, aby se vymanila z intenzivní rozkoše. Nedovolil jí to, ale dál vysílal rozkoš, která jí pronikala tělem. Měla pocit, že hoří, prsty se mu zarývala do vlasů.

„Jacksone,“ zalapala po dechu, když odtáhl obličej, ústa vlhká, oči hladové, když si ji přitáhl, aby ji políbil na břicho.

Seděl na patách a olizoval si rty. Ava dostala příležitost znovu si prohlédnout jeho dokonalé tělo. Byl tak vyrýsovaný, jeho tělo bylo silné a mohutné, linie jeho hrudi a paží silné a robustní. Hleděla na něj s očima napůl přivřenýma a měla pocit, že nikdy po ničem netoužila víc než po něm.

„Teď…“ Jackson se posadil na pohovku a přitáhl si ji na klín.

„Ne,“ řekla a klekla si. „Ne, jsem těhotná, jsem příliš…“

„Řekni, že jsi moc těžká, a já ti naplácám.“

Při té představě ji příjemně zamrazilo a byla skoro v pokušení to říct znovu, jen aby dostala slíbený výprask. Opřela se o pohovku a zavrtěla hlavou.

Jacksonův pohled změkl. „Jsem velký kluk, Avo. A tohle pro tebe bude pohodlnější.“

Podívala se mu do očí a přikývla. Pomalu se spustila dolů, zhluboka ho přijala a zadržela dech, když na něj klesla. Byl tak silný a dlouhý, tak dokonalý v jejím nitru. Experimentálně se pohybovala a pohupovala boky sem a tam.

„No tak, kotě,“ zamručel. „Udělej si dobře.“

Nemusel jí to říkat dvakrát. Pohybovala se na něm v horečném rytmu a ztratila veškerou nejistotu, kterou měla v okamžiku, kdy se mu podívala do očí a neviděla nic než zbožňování a chtíč, když se díval na její nahé tělo, občas vzal mezi rty jednu z jejích bradavek a sál ji, zatímco se společně pohybovali.

Nakonec bylo chvění a horko, které se v ní zmítalo, příliš velké na to, aby je snesla, a musela přestat. Jackson si ji přitáhl do náruče, hluboce ji políbil a pak je oba posunul tak, že ležela na gauči, zadek napůl odlepený od země, zatímco on se opíral o její boky. Pomalu a mělce se pohyboval dovnitř a ven, zatímco ji líbal na krku.

„Moje dokonalá holka,“ zasténal. „Jsi teď moje, Avo? Celá moje?“

„Ano,“ vydechla a znovu mu zapletla prsty do vlasů. „A ty jsi můj?“

„Navždy.“

Políbil ji na zátylek, lehce se do něj zabořil zuby, jak se pohyboval rychleji. Hlasitě zasténala, dychtivě ho přijímala a skončila jen chvíli před ním. Měla pocit, že září, když zpomalil, vytáhl se a přitiskl si její tělo na hruď.

„Děkuji, že ses vrátila,“ řekl Jackson tichým hlasem. „Děkuju, že jsi moje.“

Přitiskla se k němu, na čele měla pot a na tváři úsměv. „Miluju tě, Jacksone.“

Něžně ji políbil. „Já tebe taky. Moc.“

***

O něco později přišel do bezpečného domu šerif. Jackson ho přivítal s úlevou, i když byl trochu ztuhlý. Ava ho čas od času vídala v kavárně, ale nikdy by ji nenapadlo, že Cunningham bude mít něco společného s Bratrstvem divokých. Teď měl na stehně připevněnou pistoli a přes rameno nesl brokovnici.

Val se zadívala na Cunninghama, který jí pohled oplatil.

„Val,“ řekl strnule.

„Cunninghame. Jak ráda tě vidím,“ řekla Val sarkasticky. „To je od tebe hezké, že ses ukázal.“

„Nemusel jsem se ukazovat, kdyby si tvůj bratr uměl poradit se svými záležitostmi.“

Val na něj zavrčela a popošla dopředu. Jackson se postavil mezi ně a střelil po sestře pohledem, který ji přiměl ustoupit. Ruce se jí sevřely a Ava si nemohla pomoct, ale přemýšlela, jestli to všechno byl dobrý nápad. Napětí jen houstlo… Když seděla na pohovce, přemýšlela, proč Jacksonovi prostě neřekla, že musí nasednout do letadla a odletět na Kostariku. Vyhnout se tomu všemu.

„Díky, že jsi přišel, Gabriele,“ řekl Jackson.

„Nepřišel jsem kvůli tobě. Přišel jsem, protože jsi říkal, že je v nebezpečí nějaký civilista.“ Cunninghamovi se rozzářily oči. „To jsi ty?“

Ava natáhla ruku. „Já jsem…“

„Ava, já vím. Chodím pravidelně do kavárny, kde pracuješ. Tak jak ses do toho zapletla?“

„Astrofel se rozhodl, že mě chce zabít.“

Cunningham se na ni kriticky podíval. Nějak věděla, že už přišel na to, že čeká Jacksonovo dítě. Setkala se s jeho pohledem a ten trochu změkl, když přikývl.

„Doufám, že chápeš, do čeho jdeš,“ řekl jí. „Protože tohle není život, který se zastaví u dveří. Zůstaneš s tímhle ošklivým ksichtem,“ píchl palcem do Jacksona, „a máš to na doživotí. Pořád budeš bojovat s upíry, zákonem a čas od času i se samotným gangem. Každé tvé rozloučení s ním může být poslední, kdy ho uvidíš.“

Val si odfrkla. „Řekni nám, jak to doopravdy cítíš.“

„Víš, že je to pravda.“

Ava se na šerifa upřeně zadívala. „Miluju ho. Láska stačí.“

Cunningham ji chvíli zvažoval a pak přikývl. Otočil se zpátky k Jacksonovi. „Takže, co nás čeká? Tajfun sám, nebo si s sebou přivede upíry?“

„Domluvila jsem schůzku,“ odsekla Val. „Abychom probrali situaci. Ale mluvením se nikam nedostaneme. Jackson bude…“

Zezadu se ozval dunivý hlas. „Žádné mluvení? Tak proč jsem tady?“

Ava se při tom hlase zachvěla. Otočila se a uviděla ve dveřích stát obrovského muže. Po jeho boku stáli další dva muži, kteří na skupinu zúžili oči. Dveře za nimi se rozrazily a dovnitř vpadl jeden ze strážců, které si Val přivedla s sebou.

„Šéfe, já…“

Val zvedla ruku. Muž zbledl, když uviděl lidi, kteří už byli v místnosti. Zavrčela na něj a on o krok ustoupil.

Velký muž, Tajfun, udělal krok k Avě. Jeho pohled padl na její břicho a on ze sebe vydal tichou kletbu. „Těhotná. Tornádo, ty jsi ale hloupý…“

„Nenechám tě, aby sis ji vzal.“ Jackson se postavil před ni. Když se vymanila z jeho pohledu, měla pocit, že se může znovu nadechnout. Její prsty se přitiskly na Jacksonova záda. Cítila, jak se chvěje. „Možná jsem ustoupil, když jsi mě odvolal z funkce Alfy Coalfellského oddílu, ale tady to končí. Nenechám tě, aby sis ji vzal.“

Tajfun se podíval na něj, pak na Val, Cunninghama a nakonec na Avu. „Můžu je zdržet dost dlouho na to, aby mohla mít dítě.“

„Výměnou za její život se vzdáš území.“ Jackson se napřímil. „Nebo tě vyzvu na souboj jako Alfa.“

Tajfun na něj dlouho zíral, než se rozesmál. „Tohle je obrat… Přijímám tvou výzvu, Mastersi. Teď… máš pět minut na to, aby ses rozloučil, a pak tě zabiju.“