Tornado - 10. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Jackson

Jackson seděl u baru a dal si panáka levné whisky, kterou si objednal, aby z úst vyplavil její chuť. Zavřel oči a znovu, navzdory sobě samému, se mu za víčky mihla její tvář, jemný úsměv nebo zamračený výraz, ty krásné, hněvivé oči. Povzdechl si, když znovu otevřel oči, vložil si cigaretu mezi rty a zapálil si. Dlouze potáhl, když k němu přistoupil Les.

„Další panák?“ zeptal se.

Jackson zavrtěl hlavou a místo toho gestem ukázal na láhev piva. Nechtěl si přivodit bolest hlavy, i když se zdálo, že tak končí každý den bez ohledu na to, kolik toho vypil.

Přišel o všechno. Poté, co zabil Astrofela, si myslel, že všechno bude v pořádku. Že konečně bude mít klid, že poprvé v životě bude mít budoucnost, na kterou se může těšit. Pak Ava odešla. Byl si tak jistý, že zůstane, ale ona odešla…

A pak tu byli upíři. Jeho činy vzbudily mezi upíry zuřivost; teď se situace uklidnila, ale několik dalších králů mluvilo o vyhlášení totální války. Astrofelovo království bylo pohlceno ostatními. Přesto bylo těžké udržet je mimo území měničů. Bez vůdcovství řádili jako utržení ze řetězu. Jeho posádka musela zabíjet upíry nalevo i napravo, když se vkrádali do města. Ostatní oddíly se potýkaly se stejnými problémy.

Jakmile upíři dostali své vlastní pod kontrolu, dorazil Tajfun. Alfa Bratrstva zuřil. Zbavil Jacksona jeho titulu a Jackson byl upřímně překvapen, že ho Tajfun nezabil. Byl zneuctěn, směl přijít do baru jen proto, že Les byl tak dobrý přítel jeho rodičů.

I tak, kdykoli prošel dveřmi, ostatní, členové gangu, kteří k němu dřív vzhlíželi s hrdostí a důvěrou v očích, se vždycky odvrátili. Šourali se zpátky ven, hlavy svěšené. Nemohl jim to mít za zlé, ne tak docela, ale stejně to bolelo.

Les přinesl Jacksonovi pivo a postavil ho před něj. Vypadal, že se chystá něco říct, ale jen zavrtěl hlavou a odvrátil se. Jackson otevřel pivo a začal ho hltat, když mu začal bzučet telefon.

Naštvaně ho vytáhl. Val. Znovu. Poslední dobou mu volala častěji. Tajfun z ní udělal alfu místo něj. Jackson byl sice rád, že to připadlo někomu, kdo má dost síly a rozumu na to, aby alfou skutečně byl, ale jeho vlkovi to nebránilo vrčet pokaždé, když ho zavolala, aby pohlídal holky. Bylo to proto, že zrovna plnila úkoly nebo bojovala s upíry. Zatímco on už na večírek pozván nebyl.

Přemýšlel, že odmítne, ale stejně odpověděl. Své neteře zbožňoval a upřímně řečeno, nikomu jinému je v těchto dnech nesvěřoval. Ne, když někteří členové gangu mohli chtít svrhnout Val a sami si nárokovat místo alfy.

„Stíne,“ zavrčel na pozdrav.

„Přiveď Avu do úkrytu.“

Jackson se posadil o něco rovněji. Po páteři mu přeběhl mráz a ruce se mu sevřely. „Proč?“

„Nebuď idiot, Jacksone. Opravdu sis myslel, že ji upíři nechají jít jen proto, že Astrofel je mrtvý? Králové ji chtějí. Říkají, že protože jsi zabil Astrofela, potřebují ji, aby vzkřísila jeho syna a stal se králem. Ale oba víme, že je to nesmysl.“

Po páteři mu přeběhl mráz, když si vzpomněl, co mu Ava řekla. Potřebovali obětovat pantera, lvici a draka. Byli stále rozhodnuti, že Ava bude jejich panterem?

„Tajfun s tím souhlasil?“

„Upíři hrozí, že na nás vyrazí v plné síle. Říká, že i když je dokážeme porazit, ztráty na životech budou katastrofální. Míří k vám. Okamžitě ji odveď do bezpečného domu. Setkáme se tam.“

Neptal se, proč je Val najednou pro ochranu Avy. Místo toho zavěsil telefon, vyrazil z baru a přes rameno křikl na Lese, aby mu to napsal na účet. Vyskočil na motorku a uháněl k Avinu domu.

Když vběhl dovnitř, ovanula ho její vůně. Ava vypískla a vyskočila na nohy. Její tvář zbledla, když k němu natáhla jednu ruku.

„Jack…“

Přerušila ho. Halenka se jí lepila na postavu a ukazovala zakulacené těhotenské bříško. Něco v něm se zkroutilo, ale neztrácel čas emocemi. Ne teď. Místo toho se k ní přiblížil.

„Musíš jít se mnou. Hned.“

Nemluvila. Stála tam s překvapeným výrazem ve tváři, ruce položené na hladkém, zakulaceném břiše.

„Avo…“

„Ahoj,“ řekla tiše.

Nemohl dělat nic jiného, než tam stát a zírat na ni, vpíjet se do ní, pohled na její tvář byl pro něj jako sen. Pak k ní přistoupil, vzal její tvář do dlaní a přitáhl si ji k sobě, aby ji jemně a vroucně políbil, což potřeboval. Políbil ji znovu a pak ještě jednou, než začala reagovat, dýchala na jeho rty, oči měla zavřené, když na oplátku ochutnala jeho ústa. Jackson ji vdechoval, objímal ji kolem ramen a cítil tvrdé, kulaté břicho na svém břiše. Dál ji líbal, hlava se mu točila, jak se usmíval na její rty.

Upíři se blížili. Odtáhl se a zavrtěl hlavou. „Na tohle není čas. Musíme jít.“

„Cože?“ Ava zmateně zamrkala. „Proč?“

„Vysvětlím ti to. Myslím, že musíme jet tvým autem, na moji motorku jsi moc velká.“

Avě spadla čelist. „Co prosím?“ vyprskla.

„Avo, prosím tě. Prosím, jen mi věř.“

Zatajil dech, když na ni zíral. Na okamžik si myslel, že odmítne. Ale pak přikývla; s úlevou si oddechl. Beze slova ji vzal za zápěstí, při doteku její kůže jím projelo příjemné vzrušení, a vytáhl ji z domu.

Během jízdy si svírala břicho. Jeho pohled k ní zalétl. Seděla napjatě a hleděla přímo před sebe. Nakonec si Jackson odkašlal.

„Jak ses měla?“ zeptal se.

„Těhotně.“

„Vidím, že… moje?“

Ztuhle přikývla. Povzdechl si. Samozřejmě, že to nebude tak snadné, jako prostě začít znovu tam, kde skončili. Volant svíral tak pevně, až mu zbělely klouby. Vydechl roztřeseně a pokusil se uvolnit.

„Chtěla jsi mi to říct?“

Podívala se na něj. „Ne.“

„Proč?“

„Ty víš proč.“

Jackson na okamžik zaváhal. Pravda o tom, co se dělo, ho tlačila ke rtům, ale nechtěl, aby měla pocit, že ji obviňuje z toho, co se stalo. Místo toho si roztřeseně povzdechl a přikývl.

„Já vím proč.“

Ava mírně svěsila ramena. Koutkem oka na něj pohlédla a ztěžka polkla. „Je to holka.“

Dívka. Po tváři se mu rozlil úsměv. „Jak ji pojmenuješ?“

„Ještě jsem se nerozhodla,“ řekla Ava. „Nějaké nápady?“

Jacksonovi svitlo něco jako naděje. Polkl a hlavou mu prolétly různé možnosti. „Uh… Snow?“

Ava se tiše zasmála. „Jako Sněhurka?“

Pokrčil rameny. „A co Ella?“

„Nikdy jsem nevěděla, že máš rád pohádky.“ Avin smích se prohloubil, ale náhle ustal. Když se na ni znepokojeně podíval, spatřil v jejím výrazu hluboký strach. „Jacksone… opravdu po mně zase jdou upíři?“

„Ano. Nenechám je, aby se tě dotkli, přísahám. Nedotknou se tě.“

Ava přikývla a znovu se odmlčela. Ticho mezi nimi bylo napjaté, plné energie. Jackson se přistihl, že jí chce všechno říct, že ji chce prosit, aby ho vzala zpátky. Ale věděl, že by to nebylo fér. Nemohl to udělat tak, aby to vypadalo, že má povinnost být s ním.

„Takže… jsi v pořádku?“

Něco se v něm zlomilo. Hlas se mu zlomil, když odpovídal. „Ne, Avo. Nebyl jsem v pořádku. Byl jsem úplný opak toho, co je v pořádku.“

Ava na něj zúžila oči. „Nemusíš mluvit tímhle tónem.“

Jackson se soustředil na cestu a zhluboka dýchal. „Promiň. Prostě… se toho děje hodně. Avo, já…“ Nemohl jí říct o tom, že ho vyhodili z gangu… „Avo, kdybych nebyl členem Bratrstva divokých… řekla bys mi to?“

Napjala se a odvrátila pohled. „Já… já nevím. Možná. Ale nemůžeš odejít. Je to pro tebe příliš důležité.“

„Nemyslíš, že by to mělo být moje rozhodnutí?“

Ava otočila tvář k oknu vedle sebe a neřekla nic.

Zhluboka si povzdechl a znovu uvolnil sevření volantu. „Takže… takže jsem potkal tuhle ženu. V baru.“

Napjala se, ramena se jí nahrbila dopředu.

Jackson se natáhl, aby ji vzal za ruku, a propletl své prsty s jejími. „Byla krásná. Dokonalá. A byla divoká – běhala se mnou. Nechala mě, abych se jí dotýkal. Dovolila mi poznat, kdo je. Nikdy jsem nepoznal nikoho, jako byla ona. Vypadalo to, že jsme se pořád hádali. Nikdy mě nenechala nic projít, a to se mi líbilo.“

Ava nic neřekla, ale otočila se k němu. Přejela si zuby po spodním rtu.

„Tu ženu jsem ztratil,“ řekl Jackson. „V okamžiku, kdy jsem ji dostal. Už nikdy jsem ji neviděl běhat a sotva jsem ji viděl se usmívat. Ztratil jsem ji. To je to, co je špatně, Avo. Vím, že jsem pro ni nebyl dost dobrý, nezasloužil jsem si ji. Ale proboha, jak já ji miluju.“

Ava tiše zalapala po dechu. „Jacksone…“

„Nic neříkej. Teď ne. Prosím. Jen mě nech držet tě za ruku a předstírej, že všechno bude v pořádku.“

„Jacksone…“ začala znovu, ale přerušila se, když odbočili na dlouhou lesní cestu, která vedla k bezpečnému domu.

Přijeli k domu a zjistili, že tam ještě nikdo není. Jackson se zamračil. Čekal, že uvidí alespoň Val. Přesto prázdný dům znamenal, že má čas plně vysvětlit Avě, co se děje. Pomohl jí dovnitř, rukou ji objal kolem pasu a rozhlédl se kolem nich. Každý stín se zdál být hrozbou a jeho vlk zavrčel, chtěl roztrhat všechno, co ohrožovalo jejich družku.

Jakmile byli v domě, Ava se od něj odtrhla. Přiklusala – upřímně řečeno dobelhala se – ke gauči a posadila se. Rukama si třela břicho a natahovala nohy. Když se na něj podívala skrz řasy, tváře jí zalil slabý ruměnec.

„Co si dáš?“ zeptal se Jackson. „Cokoli?“

„Hm, nějaká voda by se hodila,“ řekla stydlivě.

Jackson pro ni spěchal, přinesl jí ji zpátky a sledoval, jak se dlouze napila. Zdálo se, že ji jeho pozornost znervózňuje, a tak odvrátil zrak. Nakonec věděl, že už to nemůže déle odkládat.

„Avo… je tu pár věcí, které bys měla vědět. Nejsou to jen upíři, kteří po tobě jdou.“

Když si upravil skutečnost, že už není alfa, řekl jí všechno. Když mluvil, rozšířily se jí oči a tváře ztratily barvu. Než skončil, měla ruce pevně obtočené kolem břicha a prudce se třásla.

„Měli bychom tu tedy být?“ Její hlas byl jen o málo víc než šepot. „Jestli se gang obrátí proti tobě…“

„Nedělej si s tím starosti.“ Její slova ho však přiměla zamračit se. Byla to oprávněná obava. Už nebyl alfou. Val by mu kryla záda, tím si byl jistý, ale ostatní? Co by dělali, kdyby stáli proti Tajfunovi? „Zkus si odpočinout, Avo. Nedovolím, aby se něco stalo. Slibuji.“

Přesunul se na verandu, aby na ni dohlédl. Jakmile zavřel dveře, zhluboka se nadechl. Pokud se nemohl spolehnout na to, že ho parta podpoří, pak tu byla jediná osoba, která by mu možná pomohla. Nesnášel, když musel vytočit to číslo, ale Ava mu stála za všechno.

„Policejní oddělení Coalfell, u telefonu šerif Cunningham,“ řekl šerif, když zvedl telefon. „Jak vám mohu pomoci?“

Kdyby věděl, že mu volá Jackson, nebyl by asi tak srdečný. „Blizzarde. Tady Tornádo.“

Následovala chvíle ticha. „Mastersi. Co to sakra je?“

„Potřebuji tvou pomoc.“ Ta slova nebyla tak těžká, jak si myslel. „V bezpečném domě. Já… dostal jsem se do pěkné šlamastyky a potřebuju tě.“

Cunningham si odfrkl. „Mě? Vážně? Musíš být idiot, jestli si myslíš, že ti pomůžu, Mastersi. Co se stalo? Přivedl jsi na sebe federály? Nebo máš co do činění s převratem? Slyšel jsem řeči, že gang řídí Stín. Konečně ji přestalo bavit, že tě musí snášet?“

„Tak to vůbec není. Vyhodili mě, šerife. Šel jsem proti Tajfunovým rozkazům a zabil jsem Astrofela. Teď chtějí ostatní upíří králové odplatu. Ale po mně nejdou,“ řekl rychle, když šerif zavrčel. „Jdou po civilistovi. Je těhotná. Nevím, kolik mám času. Nedovolím jim, aby jí ublížili, a Tajfun mě za to zabije sám. Takže jestli nemůžeš bojovat… tak si pro ni aspoň přijď. Odveď ji odsud a dej ji do programu na ochranu svědků. Cokoliv.“

Šerif dlouho mlčel. „Upíři a Tajfun, jo? Tohle není můj boj, Mastersi. Je to tvoje práce, aby ses o to postaral. Co to sakra děláš, že se do tohohle zmatku zamotáváš?“

Jackson zavřel oči. „Prosím tě. Prosím, Cunninghame. Kvůli ní. Prosím.“

Na okamžik si byl jistý, že jeho prosby budou zbytečné. Ale pak si šerif povzdechl. Byl to poraženecký zvuk, při kterém Jacksonovi poskočilo srdce. Možná, že přece jen mají šanci.

„Budu tam,“ zabručel a zavěsil telefon.

Jackson strčil telefon zpátky do kapsy. Srdce mu divoce bušilo, ale byla v tom i jistá úleva. Val by mu za to dala co proto, ale on už věděl, že to skončí násilí. Tajfun neměl rád, když se ho někdo vyptával. A pokud se už rozhodl, že Avu předá upírům? Nic by na tom nezměnil.

Vypustil zadržovaný dech a přikývl sám pro sebe. Tohle se dělo. Ale byl připraven tomu čelit, přímo.

Soumrak prolomil řev motorek a během několika okamžiků se objevily čtyři motorky. Napjatě je prohledával, aby zjistil, zda jsou to přátelé, nebo nepřátelé. Čtveřice zastavila u verandy. Val sesedla z motorky a za ní Basil, Eric a Les.

Val vyrazila po schodech nahoru a zamračila se na něj. „Doufám, že ti za to stojí, Jacksone.“

Ušklíbl se na ni. „To ty jsi mi zavolala, pamatuješ?“

„To je fuk.“ Val se otočila k mužům. „Zajistěte perimetr a hlídejte. Chci to vědět dřív, než sem dorazí Tajfun, jasný? Tornádo, dovnitř. Musíme si promluvit.“