TCC - 3. kapitola

 Překlad: Lenuszka

Black Bull Steakhouse se nacházel asi pět mil od Prescottu. Exteriér budovy tvořilo patinované dřevo s tmavými jantarovými skleněnými okny. Znak restaurace byl vypálen na dřevěné tabuli, na jejímž vršku byly dlouhé rohy.

Přesně tak, jak bych to od steakhousu v Montaně čekala.

Když jsem si budovu prohlížela, napadla mě myšlenka pro svou restauraci na Manhattanu. Rychle jsem si udělala pár poznámek, než jsem vzala telefon, abych ji tlumočila Loganovi.

Ale než jsem začala hledat jeho číslo, mé prsty se zastavily.

Můj právník mě varoval, že kolem mého rozvodu může nastat určitá publicita, ačkoli jsem pochybovala, že by se lidé starali, když jsem nežila v New Yorku. Ale taky jsem nechtěla, aby se Logan o mém manželství doslechl z drbů.

Rozhovor v restauraci bude muset počkat. Nemohla jsem už dál čekat a neříct mu o Nickovi.

Narovnala jsem páteř, stiskla jeho jméno a čekala, až mi to zvedne. „Logane?“ Slyšela jsem jen lidi v pozadí, kteří se smáli a mluvili. „Logane!“

„Čau,“ konečně odpověděl. „Vteřinku, zlato.“

Slyšela jsem, jak manévruje něčím, co znělo jako velké množství lidí. Co dělal na party v pondělí večer? Mluvila jsem s ním včera a žádné společenské plány nezmiňoval.

„Promiň,“ řekl, když našel klidnější místo od toho hluku.

„To je v pořádku. Kde jsi?“

„Na koktejlové party v centru ve prospěch Kohlbergovy nadace. Dnes u oběda jsem narazil na tvoji kamarádku Alice. Pracuje pro ně a pozvala mě, abych šel s ní.“

„Alice Leysová?“ zeptala jsem se.

Alice a já jsme si po promoci na Yalu nezůstaly moc blízké. Ačkoli jsme se obě přestěhovaly do New Yorku, byly jsme zaneprázdněné svými kariérami a odcizily se. Naše cesty se střetly pouze příležitostně, když jsem pracovala v bance, ale co jsem odešla, jsem ji neviděla.

Vlastně jsem byla překvapená, že si ji Logan pamatoval. Potkali jsme se jen párkrát a pamatuju si, že jsem byla trochu mimo z toho, jak se k němu Alice měla. Tehdy jsem si myslela, že to bylo jen proto, aby získala přístup k milionům dolarů, které Kendricksovi každý rok věnovali. Ale teď jsem uvažovala, jestli její zájem nebyl víc osobní.

„Ano, ta Alice,“ řekl. „Už roky mě zve na ty akce. Vždycky mi do toho něco přišlo. Ale teď když jsi v Montaně, měl jsem volno.“

„Aha. To je jí podobné,“ zamumlala jsem.

„Žárlíš?“ zeptal se.

„Ano,“ přiznala jsem.

„Dobře. To znamená, že jsi na mě nezapomněla.“

Usmála jsem se, když si mě dobíral. „Budeš venku dlouho? Potřebuju si s tebou promluvit o něčem důležitém.“

„Asi. Přivedli sem mluvčího nadace, aby nás obrali o co nejvíc peněz. Pochybuju, že domů dorazím před půlnocí.“

„Dobře. Zavoláš mi později? Zítra?“ zeptala jsem se, když zvuky v pozadí zesílily.

„Jistě. Pak si promluvíme,“ řekl a zavěsil.

Opravdu jsem chtěla Loganovi říct o svém manželství, než budu večeřet s Nickem. Ale takové štěstí jsem neměla.

O pět minut později jsem seděla naproti svému budoucímu exmanželovi.

A dělala jsem, co jsem mohla, abych se rozptýlila od jeho krásné tváře, dokud si nezklidním nervy.

„Co to děláš?“ zeptal se Nick.

„No, tenhle vynález se jmenuje chytrý telefon,“ řekla jsem. „Zamíříš tady s tím malým kruhem a pak zmáčkneš tady ten kroužek tady a udělá to něco, čemu se říká fotka.“

„Velmi vtipné. Proč?“

„Hodlám poslat několik věcí z toho exteriéru svému týmu v restauraci. Bude to skvělé téma pro New York City steakhouse.“ Doufala jsem, že fotky ve tmavém prostředí vyjdou.

Tohle bude můj příští motiv pro Manhattanskou restauraci. Už jsem v duchu viděla své snobské přátele, jak jsou v kovbojských botách a západních košilích od návrháře, a jedí steaky za sto dolarů.

Interiér byl lehce osvětlený prostor s obložením na stěnách jako venku. Ze stropu visely lustry vytvořené ze zvířecích parohů a dodávala jemné, žluté světlo.

Seděli jsme v boxu polstrovaném tmavě vínově červeným vinylem a na stole byly vypálené značky. Byla jsem ráda, že sedíme v zadním boxu, který nám skýtal soukromí před zvědavými sousedy.

 „Takhle vyděláváš peníze? V restauracích?“ zeptal se Nick.

„Ne. Své peníze vydělávám učením.“ Varování mého právníka bylo stále čerstvé a nechtěla jsem mluvit o penězích, aby nebyly problémy s rozvodem.

„Jasně,“ řekl, nevěřil mi.

Seděli jsme potichu ještě chvíli, než dorazila číšnice s mým červeným vínem a Nickovým pivem.

„Ten chlap, co ti volal v pátek. Kdo je to?“

„Můj přítel Logan.“

„Je to mezi vámi vážné?“ zeptal se.

„Ano. Žijeme spolu v New Yorku.“

„Pokud je to vážné, proč jsi ho opustila?“ zeptal se.

„To je dlouhý příběh, ale prakticky jsem potřebovala vypadnout z města. Logan se zrovna stal partnerem v právnické firmě, takže nemohl ohrozit svou kariéru tím, že by za mnou šel na divoký západ.“

„Hmm,“ zamumlal.

Dalších několik minut jsme seděli v nepříjemném tichu. Svědomitě jsem upíjela svého vína a studovala povrch stolu, vyhýbala se očnímu kontaktu s Nickem.

„Mluvila jsi už se svým právníkem?“ zeptal se.

„Ne, ale spojíme se, až bude mít hotové naše rozvodové papíry. Jakmile budou všechny, může se obrátit přímo na tvého právníka, jestli chceš. Budu potřebovat jen jméno a telefonní číslo.“

To mi vysloužilo další „hmm“ než vypil zbytek svého piva. Musel sem chodit pravidelně, protože číšnice se neptala, jestli chce další, prostě ho přinesla.

„Proč jsi čekala?“ zeptal se Nick.

„Čekala na co?“

„Na rozvod,“ řekl.

Zhluboka jsem se nadechla. Přiznat Nickovi, proč jsem tak dlouho lpěla na našem manželství, nebude snadné. „Nechtěla jsem zrušit manželství na základě toho, že jsi mě opustil. Moje bláznivá pýcha mi to nedovolila. Takže jsem si najala soukromého detektiva, aby tě vystopoval. Víš o tom, že v Coloradu žije 723 Nicků Slaterů a ani jeden jsi nebyl ty?“

Neodpověděl. Jen sklonil hlavu, aby si prohlédl své čerstvé pivo.

„A chtěla jsem vědět, proč,“ řekla jsem. „Proč jsi předvedl tak přesvědčivou show. Všechny ty výzvy a sladká slova. Nikdy jsem nepotkala muže, který by lhal tak snadno. A to už je co říct, když je můj otec a všichni jeho kumpáni světová třída v podvádění.“

Škubl sebou a střelil po mně pohledem. „Už jsem ti to dneska řekl, Emmy. Nelhal jsem ti.“

Zhluboka jsem se nadechla. Zůstaň silná. Tady tohle hraní na zraněnost bylo přesně to. Hraní. Byla jsem tu ta špatná a poslední, co jsem chtěla, bylo propadnout dalším Nickovým lžím. Ztratit nervy.

„Tak proč jsem utratila stovky dolarů za soukromého detektiva, abych tě našla? Nežil jsi v Coloradu.“

„Když jsme se potkali, tak ano,“ řekl. „Krátce na to už ne. Přestěhoval jsem se sem pár měsíců po Vegas.“

Další lži. To už mi začala pěnit krev v žilách. „Začala jsem tě hledat okamžitě, Nicku. Ty. Jsi. Tam. Nebyl.“

„Uklidni se,“ řekl.

„Uklidni se?“ zasyčel. „Vysvětli mi, proč tě nemohli najít. Hned.“

Ačkoli jsem zuřila, Nick zůstal klidný. Ve skutečnosti čím víc jsem vyšilovala, tím víc jeho tvář zněžněla.

„Moje křesní jméno není Nick. Je to Draven. Můj otec je Draven senior, a já jsem celý život používal své prostřední jméno Nicholas. Jsem si jistý, že tví detektivové nehledali Dravena Slatera. Kdyby ano, určitě by mě našli.“

„Takže ani nejsme manželé. Nepoužil jsi na oddacím listu své oficiální jméno, takže všechno to hledání bylo k ničemu.“

„Na oddací list jsem uvedl své jméno. Jen jsi nedávala pozor. Byla jsi zahleděná do interiéru kaple.“

Kruci.

Můj soukromý detektiv mě napálil. Nebylo možné, aby nenašel kopii našeho oddacího listu.

Nick po sobě nechal prsten, možná abych ho mohla prodat, ale vzal si ten oddací list s sebou, když mě opustil. Ale i bez papíru ho můj detektiv měl najít. Draven bylo tak nezvyklé jméno. Trochu snahy a zasloužil by si veškeré peníze, co jsme mu zaplatili. Místo toho neustále seděl s rukama v klíně a lhal mi. Zítra mu stopnu jeho poslední šek, ne že bych se pak cítila líp.

Moje naivita ještě posilovala trapnost této situace.

Protože jsem nemohla vinit svého detektiva za všechno. Mohla jsem si najmout někoho jiného. Místo toho jsem si vybrala odsunout celou záležitost pryč a zapomenout na ni. Další chyba.

Když číšnice donesla naše steaky, brala jsem to jako vítané přerušení a jako šanci se uklidnit. Potřebovala jsem pár minut, abych se dala dohromady, abych posbírala odvahu zeptat se ho na to, co jsem chtěla.

Proč mě opustil?

Jedli jsme v tichosti. Zatímco Nick vyčistil talíř, já jsem své jídlo spíš postrkovala po talíři. Bylo výborné, ale ztratila jsem chuť. S každou uběhnutou minutou jsem si říkala, že se zeptám, ale nedokázala jsem ta slova dát dohromady. Proč to nešlo?

Když číšnice naše talíře odnesla, Nick se natáhl přes stůl a vzal mou ruku do své. Snažila jsem se vykroutit, ale když jsem se napjala, jeho stisk zesílil a ruka zůstala chycená.

„Chci šanci,“ řekl Nick.

„Šanci na co?“ zeptala jsem se.

„Šanci začít znovu.“

Brada mi spadla. To myslel vážně? „Cože? Proč?“

„Tehdy ses mě ptala, jestli věřím v osud. Nevěřil jsem, dokud jsem nepotkal tebe. Strávil jsem devět let přemýšlením o tom, že už tě nikdy neuvidím. Ale osud mi tě přinesl zpátky do života a já to nehodlám znovu pokazit.“

Snažila jsem se polknout knedlík v krku a promluvit. „Opustil jsi mě.“

„Prosím věř mi, měl jsem dobrý důvod. A neuběhl ani den, kdy bych toho nelitoval.“ Pohladil mou dlaň palcem.

„Proč?“ Oči se mi zalily slzami, jakmile mi to slovo vyklouzlo z úst.

„Slibuju, že ti to vysvětlím. Jen ne dneska večer,“ řekl.

Moje srdce kleslo a já jsem se ztěžka zhroutila na židli. Tohle byl jeho test a neprošel. Nechtěla jsem výmluvy, že mi to poví později. Mohl klidně zítra zmizet na dalších devět let.

„Ne,“ řekla jsem. „Žádné šance. Mohl jsi mě najít. Mohl jsi mi to vysvětlit. O svou šanci jsi přišel.“

Čelist se mu napnula a sval na čele mu zacukal. Pokud si myslel, že po pár sladkých větách – které postrádaly omluvu – mu znovu podlehnu, tak se těžce pletl.

„Zůstával jsem daleko od tebe, protože jsem si myslel, že ses posunula dál. Ale nejsi šťastná. Vidím to jasně jako den. Dáš mi šanci?“

Podívala jsem se na stůl. „Ne. Chci rozvod.“

„Ten nedostaneš.“

„Cože?“ zalapala jsem po dechu, očima šlehla k těm jeho.

„Žádný rozvod. Budu proti.“

„Ty si opravdu myslíš, že vyzvat mě a mé právníky je dobrý nápad, Nicku? Budeš ztrácet náš čas i peníze.“

„To je mi jedno. Udělám, co bude třeba.“

„Je to kvůli penězům. Ty chceš? Tak dobře. Řekni si cenu. Jen mě už nech jít.“

„Není to o zasraných penězích. Nikdy nebylo. Ale nenechám tě jít, dokud nedostanu svou šanci.“

„Miluju jiného muže. Tvé šance jsou u konce.“

Cukl sebou tak mocně, až mi to skoro způsobilo fyzickou bolest. „Měsíc. Chci jeden měsíc. A pak tě nechám jít.“

Seděla jsem tam chvíli a zvažovala své možnosti. Mohla jsem se otočit na podpatku a poslat ho k čertu. Nebo jsem ho mohla nechat si myslet, že má šanci. Jediný způsob, jak získám své odpovědi, byla druhá možnost. A já jsem ty odpovědi zoufale potřebovala.

Potřebovala jsem se v životě posunout dál.

„Měsíc je moc dlouho a já to nechci prodlužovat. Dám ti týden.“

„Fajn. Ale chci pět rande. Neodbudeš mě za týden s tím, že jsem měl šanci.“

„Dobře,“ zabručela jsem. „Pět rande. Jeden týden.“

„Dobře. Začneme zítra.“

Po výměně telefonních čísel jsem si vzala kabelku, vyklouzla z boxu a vydala se k východu.

Těsně předtím, než mi Nick dveře otevřel, vřítila se dovnitř blonďatá hubená žena a začala se k němu lísat.

„Oh, Nicku!“ řekla, chytila ho za paži a pohladila ho po bicepsu. Naklonila se tak moc do jeho prostoru, že se mu její chirurgicky zvětšené poprsí otřelo o bok. „Přemýšlela jsem, jestli tě znovu uvidím. Ten svět je malý, že jsme se tu oba potkali na večeři.“

„Měj se, Andreo,“ řekl Nick a osvobodil svou paži.

„Nechoď! Ještě ne! Přišla jsem tu s kamarádkou, ale doufala jsem, že mě svezeš domů,“ žadonila.

Jak byl Nick rozptýlený touhle Andreou, vyklouzla jsem ze dveří. Poslední věc, kterou jsem tu chtěla vidět, bylo dobývání mého budoucího exmanžela.

Prakticky jsem sprintovala k Jeepu, zavřela dveře a opřela se o volant.

Pět rande.

Prostě zvládnu ještě pět setkání s Nickem, a pak to všechno nechám za sebou. A zítra si promluvím s Loganem.

Když jsem jela domů, snažila jsem se koncentrovat na tu krásnou scenérii kolem mě, ale mysl se mi vracela zpátky k večeři. Byl Nick upřímný? Nebo to byla jen další z jeho her?

Odešla jsem z té večeři s více otázkami než odpověďmi. Už mě k smrti nebavily ty nezodpovězené otázky.

A ještě horší bylo, jak moc mě Nick posledních pár dní pohltil.

I teď když jsem se měla bát víc o Logana a připravovat rozvod, jsem nemohla setřást nevítanou husí kůži, která mi přejela po páteři při představě té Andrey, jak se v restauraci otírá o Nicka.

Štvalo mě, že Alice věnuje tolik pozornosti Loganovi, ale ta žárlivost byla jen střípkem v porovnání s tím žaludek kroutícím pocitem, který jsem cítila kvůli Nickovi. Při myšlence, že s ní má sex, nebo s jakoukoli jinou ženou, se mi dělalo nevolno.

Tohle musí skončit, než se zblázním.

„Pět rande. Jeden týden,“ řekla jsem si pro sebe. „Pak bude po všem.“