TCC - 1. kapitola

 Překlad: Lenuszka

O devět let později…

„Emmeline?“

„Ahoj! Pojď dál, Richi,“ řekla jsem, usmála se na ředitele školy a svého šéfa. Rich Garcia, menší Hispánec okolo čtyřicítky, přešel po podlaze z linolea do mé třídy.

„Jen jsem to chtěl zkontrolovat a podívat se, jak ti jdou první den schůzky s rodiči.“

„Jde to skvěle! Už mi zbývají jen tři rodiny. Všichni byli tak vstřícní a laskaví. Opravdu se těším, až příští týden s dětmi začnu.“

„Oh, dobře.“ Uvolnil se. „Někdy můžou být tyhle představovačky rodič-učitel těžké. Nechtěl jsem, aby tě kdokoli vystrašil. Jsme tak rádi, že ses přestěhovala do Prescottu a připojila se k našemu kolektivu.“

Zeširoka jsem se usmála. „Mě jen tak něco nevyděsí. Je to povolání mých snů. Trvalo mi dlouho, než jsem se sem dostala a nehodlám se vzdát.“

„Dobře. Kdyby něco, dej mi vědět. Cokoli,“ řekl, než vyšel z místnosti, přičemž uhnul páru, který vcházel.

„Šerife Cleary. Gigi. Rád vás oba vidím,“ řekl Rich. „Rowen začne tento rok chodit k nám?“

Šerif si s Richem potřásl. „Jo. Je nadšená. Georgia ne. Brečí celou noc jen při tom pomyšlení.“

„Nesuď mě, Jessi,“ řekla Gigi. „Já můžu být smutná z toho, že mi moje holčička roste a začne se školou. A nebrečím kvůli tomu celou noc. To dělají ty hormony. Brečím kvůli všemu. Včera večer jsem brečela, protože jsi snědl všechny cookies.“

„Já tě nesoudím, Pihatko,“ řekl Jess. „Jen konstatuju fakta. A včera večer jsem tě viděl s nosem zabořeným v lednici, jak jíš poslední čokoládové kousky, když sis myslela že se nedívám. Brečela jsi, protože jsi je snědla sama.“

Přimhouřila oči na svého manžela, který byl o dobrých osmnáct centimetrů vyšší než ona.

Skousla jsem si ret, abych se nezačala smát, jak se handrkovali. Většina manželství, kterých jsem byla svědkem, byla rozpačitá a falešná. Ty páry by si nedovolily spolu žertovat na veřejnosti. Ale tohle bylo to, co jsem si tajně přála pro sebe. Něco opravdového a lehkého. Něco skutečného.

Když se přestala mračit, Gigi se ke mně otočila a natáhla ruku. „Ahoj. Jsem Gigi Clearyová. Tamten šerif je můj manžel Jess. Jsme rodiče Rowen Clearyové.“

„Ráda vás poznávám. Já jsem Emmeline Austinová. Budu učitelkou vaší dcery. Chtěla bych si s vámi projít několik věcí, pokud se posadíte?“ řekla jsem a naznačila rukou k židlím před mým stolem.

Gigi byla pravděpodobně pět nebo šest měsíců těhotná. Její vypouklé bříško bylo lehce skryté za volnou tunikou, ale už jí zabíralo slušnou porci. A byla úchvatná. Její dlouhé, vlnité hnědé vlasy byly zářivé a husté. Na nose měla pihy a oči krásného odstínu tmavé modři.

Její manžel Jess nebyl jen vysoký muž, ale také velmi dobře vypadal. Měl silnou čelist a široká ramena. Měl světle hnědou košili a na boku se mu leskl odznak. Zbraň měl schovanou v pouzdře pod paží.

Když své ženě odsunul židli, jeho zářivé modré oči se na ni zatřpytily. Tady byl muž, který zcela miluje svou ženu.

„Těším se, až Rowen příští týden poznám,“ řekla jsem jim. „Než začne škola, chci využít příležitosti se s vámi oběma seznámit a zjistit, jestli máte něco speciálního, na čem bych s ní měla tento rok pracovat.“

Tuhle představovací řeč jsem si cvičila před zrcadlem tolikrát, že jsem ta slova skoro vychrlila. I když jsem to říkala už asi deseti párům předtím, pořád jsem byla nervózní. Zoufale jsem chtěla udělat dobrý dojem na rodiče mých budoucích studentů.

Nadechla jsem se, než jsem domluvila. „Takže, pokud máte nějaké obavy, můžeme je prodiskutovat.“

Jess a Gigi si vyměnili pohled. Tohle nemůže být dobré.

„Tento rok jsme prožili určité dramatické situace,“ řekl Jess. „Georgii unesli a s Roe to otřáslo. Mysleli jsme, že už se přes to dostala, ale zase má noční můry. Pochybuju, že se něco z toho dostane do školy, ale mysleli jsme, že byste to měla vědět.“

„Ó můj Bože,“ zalapala jsem po dechu. „Jsem ráda, že jste v pořádku.“

„Jsem v pohodě,“ řekla Gigi, zatímco si hladila bříško. „Rowen je taky v pohodě. Jess je jen trochu moc ochranářský a Roe ví, jak s tatínkem manipulovat. Po těch takzvaných nočních můrách s ní zůstává ráno doma.“

„Ona je nepředstírá, Georgie.“

„Naprosto, Jessi.“

„Můžu se zaměřit, jestli nezpozoruju náznaky tísně nebo strachu. Jen pro případ,“ řekla jsem.

„Díky,“ řekla Gigi. „Je ze školy tak nadšená, jsem si jistá, že bude v pořádku. A co vy? Zrovna jste se přistěhovala, že? Jak se vám líbí v Prescottu?“ Její úsměv a příjemná povaha mě uklidnily.

„Ano, přistěhovala a moc se mi tu líbí. Nikdy předtím jsem v Montaně nebyla a jen jsem slýchala o tom, jak je tu krásně. Nezklamalo mě to. Jsem tu jen pár týdnů, ale už jsem naprosto zamilovaná.“

„Rowen a já jsme se sem přestěhovaly asi před rokem a půl a taky jsme si to tu zamilovaly. Odkud jste se přestěhovala?“ zeptala se Gigi.

Usmála jsem se. „Z New Yorku.“

Vykulila oči. Byla to ta samá reakce, kterou jsem viděla dnes od všech rodičů.

„Minulý rok na jaře jsem dokončila studium na newyorské univerzitě a rozhodla jsem se, že potřebuju změnu tempa. Když jsem se začala dívat po práci, narazila jsem na inzerát z Prescottu, že hledají učitelku a tak jsem do toho šla. Chci říct, co je větší změna tempa než přestěhování z Manhattanu do maloměsta v Montaně?“

„A to jsem si myslela, že mé stěhování ze Spokane bylo velké,“ řekla. „No, tak vítejte! Pokud byste cokoli potřebovala, klidně zavolejte. Místní šerif je skvělý ve stěhování.“ Mrkla a poplácala Jesse po paži.

„Díky.“ V hlavě jsem si udělala poznámku do seznamu. Během jednoho dne mě v Prescottu přivítalo sedmnáct různých lidí a nabídli mi pomoc, s čímkoli budu potřebovat.

A s každou nabídkou mé pochyby o rozhodnutí nechat za sebou svůj dřívější život, mizely. V jednatřiceti letech jsem začala znovu. Byl to velký risk, ale byla jsem ráda, že jsem ho udělala.

Nevěděla jsem, jestli v Prescottu zůstanu déle než rok, ale právě teď to pro mě bylo to pravé místo.

***

„Ahoj zlato,“ řekla jsem do svého telefonu, když jsem jela domů svým třešňově červeným Jeepem.

„Ahoj,“ řekl Logan. „Jak bylo první den?“

„Dobře. Nemůžu se přestat usmívat. Děti byly všechny skvělé. Můj plán vyučování dokonale fungoval a všechny moc bavilo to matematické cvičení, kterého jsem se bála. Nemohlo to jít lépe.“

„To jsem rád, kotě,“ řekl, „ačkoli jsem tajně doufal, že to bude hrůze a vrátíš do domů za mnou.“

Zhluboka a dlouze jsem se nadechla. „Ty víš, proč jsem tohle musela udělat, Logane. Nebude to věčně.“

„Já vím,“ řekl, „ale to neznamená, že se mi líbí fakt, že moje holka žije na druhé straně země.“

„Mluvili jsme o tom,“ připomněla jsem mu. „Řekl jsi, že chápeš, proč tuhle změnu musím udělat.“

Logan mi slíbil, že mé rozhodnutí strávit rok mimo New York bude podporovat. Věděl, že město, které jsem kdysi milovala, mě začalo dusit, že jsem se cítila vystavená a permanentně pod mikroskopem veřejného zkoumání. Únik z města se zdál jako má jediná možnost.

„Jen mi chybíš,“ řekl Logan. „Nelíbí se mi, že ty jsi tam sama a já jsem tady. Prostě mi slib, že po tomhle školním roce zvážíš návrat domů?“

„Slibuju.“

„Co budeš dnes večer dělat?“ zeptal se.

„Ještě zkontroluju svůj učební plán na zítra. Chci být připravená v případě, že by věci nešly tak dobře jako dneska. Pak půjdu ještě vybalovat. Co ty?“

„Pořád jsem v kanceláři. Potřebuju se věnovat ještě pár hodin případu, který vedeme příští týden proti té farmaceutické společnosti.“

Logan byl zrovna čerstvě povýšen v jejich právnické firmě, a tenhle případ bude jeho první jako partnera. Jeho kariéra stoupala a já jsem chápala, proč nemohl zamířit na západ, aby zkusil žít jednodušší život.

A i když Logan podporoval svou přítelkyni, která odjela do Montany, podezřívala jsem ho, že si myslí, že moje stěhování bylo jen úlet a že brzy změním názor a vrátím se domů. Ale on si neuvědomoval, jak mizerně mi bylo. Jak jsem byla osamělá a smutná. Tak moc pracoval ve firmě i v rodinné nadaci. Měli jsme na sebe tak málo času kromě sociálního fungování, sexu a spánku.

Doufala jsem, že nás vlastně vztah na dálku sblíží. Že i když to bude přes telefon, najdeme si čas spojit to, co jsme neměli ve městě. Chtěla jsem se vrátit do doby na začátku, zoufale nasávat tolik společného času, který lze vmáčknout. Trávit dlouhé noci mluvením a všem a ničem.

„Chceš mi zavolat, až dorazíš domů?“ zeptala jsem se s nadějí.

„To už bude pozdě,“ řekl.

„U nás je o dvě hodiny míň. Budu vzhůru. Můžeš mi popřát dobrou noc. Můžeme si na chvíli popovídat. Dohnat ztracený čas.“

„Uh, možná, ale nečekej moc dlouho.“ V pozadí zašustily papíry. „Možná budu dlouho do noci a přespím tu na gauči.“

„Mám o tebe strach.“ Zněl tak vystresovaně a unaveně. „Nepoužívej můj odjezd jako důvod k tomu se upracovat k smrti.“

„Co jiného mám kruci dělat, Emmeline? Odjela jsi.“

„Logane, ne,“ zašeptala jsem.

„Promiň. Nechám tě být.“

„Dobře,“ povzdechla jsem. „Miluju tě.“

„Taky tě miluju,“ řekl rychle a zavěsil.

Ještě chvíli jsem zírala na telefon, než jsem ho odhodila na sedadlo spolujezdce. Doufala jsem, že tenhle telefonát nebyl předzvěstí toho, co přijde dál.

Logan a já jsme spolu byli pět let. Potkali jsme se na dobročinném gala večeru, kde jsem já pracovala pro svého otce a on se účastnil jako host, reprezentující mimořádně bohatou rodinu Kendricků.

Tančila jsem se svým otcem, zatímco Logan přišel a požádal mě o tanec. Můj otec mě s radostí předal a řekl mi, abych „to neposrala.“

V tu chvíli jsem se cítila tak zmatená. Nechtěla jsem být s někým, kdo projde otcovými kritérii pro přítele, ale taky jsem od Logana nebyla schopná odejít.

Jeho běloskvoucí úsměv a pohledná tvář byly neodolatelné. Byla jsem očarovaná jeho tmavě hnědýma očima a pohledem na svaly dokonale obalené drahým italským smokingem. Takže jsem zbytek večera tančila v jeho náručí a smála se, když mi vyprávěl trapné historky o některých hostech.

Jedinou věcí, které jsem litovala na stěhování do Prescottu, bylo odloučení od Logana. Byl důležitou částí mého života a nechtěla jsem ho ztratit. Jen jsem doufala, že když dostanu mimo New York nějaký prostor, budu mít lepší představu, kam se můj život ubírá. Do té doby jsem potřebovala vyvážit život v Montaně a udržet svůj vztah.

Pracovala jsem na tom, abych našla tyhle malé způsoby, jak se s Loganem spojit. Často jsem volala a psala zprávy, taky jsem mu psala maily, kdykoli to šlo. A sama jsem se soustředila na své studenty. Trávila jsem poklidné a tiché večery ve svém novém domově, a objevovala tenhle pro mě nový kousek Ameriky.

Hledala jsem to nepolapitelné štěstí, které mi poslední dobou chybělo, doufala jsem, že tady v Montaně najdu alespoň kousek.

***

Od mého prvního dne ve škole uběhly dva měsíce a já jsem se připravovala na další schůzku s Clearyovými. Seděla jsem u svého stolu a dala si chvilku na to, abych se rozhlédla po třídě, ujistila se, že je na večer všechno připravené. Knihy a kostky k počítání byly rozházené všude na koberci s abecedou hned, jak děti ráno dorazily, ale zrovna teď tu bylo uklizeno.

Mou inspekci přerušilo zaklepání na dveře a já jsem vstala, jak dovnitř vstoupili Clearyovi.

„Ahoj, Gigi, Jessi,“ řekla jsem a usmála se, jakmile se posadili. „Díky, že jste dneska přišli.“

„Bez problému, Emmeline. Je něco s Rowen?“ zeptala se Gigi, nervózně si hladila rostoucí bříško. Jess se natáhl a chytil svou ženu za ruce.

Vypadala o tolik větší než minule, co jsem ji viděla. Buď už měla porod za dveřmi nebo bude mít obrovské dítě.

„Není to nic vážného,“ řekla jsem jim. „Rowen je překrásná a úžasná malá holčička. Je plná energie a tak pozitivní. Ale chtěla jsem vás seznámit se situací.“

Jess přikývl, zatímco Georgiin obličej zbledl.

„Opravdu to není nic vážného. Nemusíš mít strach. Poslední dva měsíce si to ve třídě opravdu užívá. Jen jsem chtěla, abyste věděli, že jsem posledních pár dnů musela Rowen několikrát napomenout.“

„Ale ne,“ zamumlala Gigi.

„Musela jsem ji upozornit, že poslední dobou ve škole používá nevhodné výrazy. Chápu, že děti jsou v tom věku svědky zaklení doma nebo v médiích. Nesnažím se změnit, co říkáte doma, ale jsme ve škole, a nechci ve třídě náznaky nevhodného jazyka.“

„Věděla jsem to!“ zařvala Gigi, než jsem mohla pokračovat. Otočila se, aby se zamračila na Jesse. „Věděla jsem, že se to stane, Jessi! Pořád ti říkám, aby sis před ní dával pozor na jazyk. Ale ty pořád kleješ. Říkáš, že máte dohodu a jestli bude opakovat ta slova, potrestáš ji. Teď se podívej, kde jsme! Když nenadává, tak už se ani nebojí vězení! Co bude další? Pití? Drogy? Podívej, co jsi způsobil!“

„Georgie, uklidni se a dýchej,“ řekl. „Rozčílíš se a já ještě nechci do porodnice.“

Mávla jsem rukama, abych si získala jejich pozornost. „Vlastně, jestli můžu něco říct…“

„Omlouvám se,“ řekl Jess, když si Gigi odfrkla a založila si ruce nahoře na bříšku.

„Ne, to já se omlouvám. Měla jsem být konkrétnější. Rowen nekleje. Ona jen používá zástupná slůvka. A i když nejsou úplně špatná, nechci, aby děti ve větách používaly tyhle dodatky. Pracujeme na rozšíření jejich slovní zásoby a posilujeme fráze. Rowen používá hlavně jedno slovíčko dost často. Říká hodně ‚podělat‘.“

Gigi spadla brada.

Jess zaklonil hlavu a zařval smíchy.

Čím déle se smál, tím víc jsem já bojovala s nutkáním smát se taky. Ten provinilý pohled na Gigiině tváři byl úžasný.

„Nechceš se mi náhodou omluvit?“ zeptal se Jess Gigi s potutelným úsměvem, když se přestal smát.

„Ne,“ zamumlala.

„Musíme si s Roe promluvit,“ řekl mi Jess se širokým úsměvem. Vstal, zatímco natáhl ruku, aby pomohl Gigi ze židle.

„Omlouvám se, Emmeline,“ řekla Gigi rozpačitě. „Tohle je moje vina. Určitě Rowen řeknu, aby už to neříkala.“

„To oceňuji. Není to nic velkého, ale chci, abyste věděli, že jsem ji požádala, aby to ve škole přestala říkat.“

„Samozřejmě. Jsem si jistá, že s tím přestane už jen proto, že jsi ji požádala. Obdivuje tě a už se toho tolik naučila. Jsi úžasná učitelka.“

„Děkuji.“ Nesnažila jsem se skrýt úsměv.

Srdce se mi nadmulo při tom komplimentu. Tak moc jsem chtěla být dobrá učitelka. Její ocenění stálo za všechen stres spojený s nedávnými změnami s mém životě. Utvrdilo mě to v tom, že jsem zvolila dobře jít si za svými sny bez ohledu na všechny protesty mé rodiny a přátel.

A moc se mi líbilo slyšet, že mě Roe obdivuje, protože já jsem ji měla taky moc ráda. Rowen Clearyová bylo jako zářivé světlo.

„Máš nějaké plány na páteční večer?“ zeptala se Gigi, než došli ke dveřím. „Máme u nás na farmě Halloweenskou party. Já tak trochu z Halloweenu šílím.“

„Trochu?“ zamumlal Jess.

Gigi ho šťouchla loktem do žeber, ale usmála se. „Rádi bychom, abys přišla, pokud nemáš jiné plány. Není to nic nóbl. Žádné kostýmy nebo tak. Jen se nás pár sejde po koledování na Main Street. V sedm?“

Moje večery v týdnu se od přestěhování do Prescottu skládat z ohřívání zmrazeného jídla, vybalování krabic, zřídkavých hovorů s Loganem, pokud na mě měl zrovna čas a čtením v posteli, dokud jsem nevytuhla. Víkendy byly skoro to samé, ačkoli jsem trávila sobotní odpoledne objevováním města.

První tři týdny jsem si myslela, že tiché a odpočinkové večery a víkendy jsou úžasné. Ale teď, když už jsem tu byla víc než dva měsíce, jsem začínala být osamělá.

V New Yorku jsem měla náročný společenský kalendář. Pořád bylo něco, minimálně čtyři nebo pět večerů v týdnu. Víkendy byly obvykle zaplněné charitativními večeřemi a oslavami. Ten hektický a šílený rozvrh mi nechyběl, ani ty nepohodlné róby, ale chyběla mi společnost lidí. Trávit dny s pěti a šestiletými dětmi nestačilo, abych netoužila po sociální interakci.

Takže odpověď na Giginu otázku byla snadná.

„Přijdu.“

Večer mimo dům ve společnosti ostatních dospělých zněl jako zázrak.

***

Nick

„Jak je, chlape?“ zeptal se Silas v kuchyni na farmě a podal mi lahev piva.

„Nic moc. Těším se, že se Gigi zase kvůli něčemu vytočí a pak se ji Brick bude snažit uklidnit. Je už zatraceně vyděšený, že se blíží porod.“

Můj obvykle tvrdý a tvrdohlavý kámoš, přezdívaný pro svou velikost a tvrdost, se ze své těhotné ženy úplně rozložil.

„Jess ti nakope prdel, jestli ji vytočíš,“ varoval mě Silas.

„Bude to stát za to.“

Rád jsem svého kamaráda dráždil kvůli té přílišné ochranitelské povaze, když přišlo na jeho ženu, dceru a nenarozeného syna.

Ale žerty stranou, byl jsem za Jesse rád. Zasloužil si všechnu tu radost, které mu do života přinesly Gigi a Rowen. Bylo to skoro deset let, co jsem ho znal a nikdy jsem ho neviděl tak šťastného jako od doby, co potkal Gigi.

To štěstí bylo něco, co jsem záviděl, ale neměl jsem touhu to zkoušet a vytvořit pro sebe. Sen mít vlastní rodinu zemřel už dávno.

Silas mě šťouchl do ramene. „Jess říkal, že si je do školy zavolala Rowenina učitelka. Asi Roe používá to slovíčko jako Gigi. Učitelka řekla, že nechce, aby se děti učily klít.“

Vybuchnul jsem smíchy. „Tak je to na mě. Kde je Gigi?“

Silas naznačil bradou a zvedl své pivo. „Je nahoře s Rowen a tou učitelkou. Už jsi ji viděl?“

„Koho? Tu učitelku?“ zeptal jsem se, Silas přikývl. „Ne. Proč?“

„Vím, že nejsi na zrzky, ale tahle je zatraceně sexy,“ řekl Silas. „Já bych udělal výjimku. Má tyhle kaštanové vlasy. Zářivý úsměv. Malé, pěkné tělo.“

„To ne. Zrzky nejsou pro mě. Jestli je sexy, jdi do ní.“

Silas si odfrknul a zavrtěl hlavou. Můj kámoš měl problémy, když přišlo na ženy, konkrétně na jednu, takže mě nepřekvapilo, že raději zůstával dál od teritoria randění.

Po několika hltech piva jsem přešel do obýváku. Celé místo bylo vyzdobené dekoracemi, uvnitř i venku. Gigi ztrácela o Halloweenu hlavu, ale aspoň některé z nich byly legrační. Když jsem předtím přijel, musel jsem se smát těm hrobům na předním trávníku. Na jednom stálo napsáno „Hugh Jass – pěkně kulatý chlápek“ a na druhém „Bea Yotch – pěkná dáma“.

Přišel jsem ke hloučku, kde stál Jess, poplácal jsem ho po rameni a pak jsme si potřásli rukama. „Kde máš ženu, Bricku? Potřebuju si s ní promluvit o jejím slovníku.“

„Naser si, Slatere. Řekni to před ní a já ti nakopu prdel.“

„Fajn?“ řekl jsem a zvedl ruce na znamení kapitulace. „Nechám to být. Kde je Roe? Musím svojí princezně dát pusu.“ Když jsem Jesse nedobíral ohledně Gigina temperamentu, škádlil jsem ho kvůli Roe, která mě dětsky milovala.

Když Jess zaťal čelist, smál jsem se a otočil se ke schodům, slyšel jsem Gigi a Rowen, jak schází dolů.

„Nicku!“ Rowen zaječela a přiběhla.

Sklonil jsem se a podíval se jí do modrých očí. „Čau princezno. Máš úžasný kostým. Za co jsi letos?“

Otočila se dokola v modrých šatech a řekla, „Princezna Elza z Ledového království.“

„Ahoj, Nicku,“ řekla Gigi.

Narovnal jsem se, abych ji objal, ale zamrzl jsem. Ve chvíli, kdy jsem rozeznal ženu vedle Gigi, tu překrásnou tvář, se mi zastavilo srdce. Opravdu byla tady?

Když se naše oči setkaly, ostře se nadechla, tvář jí zbělala, zatímco se chytila za srdce.

Silas popsal v kuchyni spoustu Emmyiných rysů. Její vlasy. Její postavu. Nezmínil její dokonalou porcelánovou pokožku ani její plné růžové rty. A hlavně nezmínil její oči. Ty nejkrásnější.

Šedé s náznaky zelené uprostřed. Kroužky kolem panenek byly tak tmavé, až byly skoro černé. Zapamatoval jsem si ty barvy, když jsem ji měl v náručí a byl do ní hluboko zanořený. Jen hodiny poté, co se stala mou ženou.

„Nicku, tohle je moje paní učitelka, slečna Austinová,“ řekla Rowen a zatahala mě za paži.

Chvíli mi trvalo, než jsem zpracoval to, že stojí přímo přede mnou. Nebyla to iluze, jak jsem o tom snil tolikrát předtím.

Emmy se moc nezměnila. Časem jen zkrásněla. Vlasy mě trochu delší a tvář pohublejší. Roky fantazií, a ani jedna z nich se její kráse ani nepřiblížila.

Nejednou jsem byl v pokušení si ji vygooglit nebo najít její číslo. Dodržel jsem svůj slib dát jí volnost. To a taky jsem věděl, že bych riskoval svou vlastní příčetnost, kdybych ji hledal. Vědomí, že našla ten život, který jsem jí přál, ten s manželem a dětmi, mi tříštilo už tak zlomené srdce na kousíčky.

„Nicku?“ zeptala se Gigi, ale já jsem ani nepromluvil, natož abych odvrátil pohled od Emmy. Ta byla stejně zaražená jako já.

Konečně se Emmy probrala. „Omlouvám se. Musím jít,“ zamumlala, než se vyřítila ke dveřím.

„Co to bylo? Ty ji znáš?“ zeptal se Jess.

Nikdo z mých přátel o Emmy nevěděl, ani o tom, co jsem jí udělal. To, že jsem si ji vzal, jsem držel v tajnosti. Částečně proto, že jsem si chtěl ty vzpomínky nechat pro sebe. Částečně proto, že jsem byl debil a opustil ji, i když to bylo pro její vlastní bezpečnost.

Jo. Znal jsem ji.

„Je to moje žena,“ řekl jsem a pak vystartoval ze dveří, ignoroval jsem ty šokované tváře a překvapená lapání po dechu přicházející od mých přátel.