RTD - 30. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

V kapse mi zazvonil telefon, který se mi naléhavě rozvibroval po celém těle, vyzváněcí tón byl v tiché místnosti hlasitý a překvapivý. Sledoval jsem, jak Susan připravuje Jade na porod našich dětí, a nechtěl jsem zmeškat ani jediný okamžik, takže jsem se rozhodl hovor ignorovat a nechat ho přejít do hlasové schránky. Doufal jsem, že není důležitý, protože v příštích hodinách budu mít opravdu hodně práce.

Když zazvonil potřetí, Susan se na mě upjatě usmála. „Myslím, že tě můžeme na pár minut uvolnit, než ten hovor přijmeš.“

„Jo, někdo si s tebou chce vážně promluvit,“ škádlila mě Jade.

Podívala jsem se na obě ženy, když jsem vytáhl telefon z kapsy a zkontrolovala displej.

Mia.

Věděla, že jsem mimo areál, i když jsem jí neřekl proč. Když jsem jí řekl, aby mi zavolala, kdyby něco potřeboval, až odjedu, nečekal jsem, že mi skutečně zavolá. Přesto by mě neobtěžovala, kdyby to nebylo důležité.

„Hned jsem zpátky.“

Během několika dlouhých kroků jsem došel ke dveřím a opustil místnost. Vyzvánění ustalo, takže jsem okamžitě zmáčkl tlačítko, abych zavolal Mie zpátky.

„Rydere!“ vykřikla během dvou zazvonění. Z linky se ozývaly podivné zvuky a já nedokázal rozeznat, jestli se směje, nebo pláče.

„Mio, je všechno v pořádku?“ Můj hlas se ozvěnou odrážel od stěn zpátky ke mně a já se otřásl. Na tyhle zatraceně studené a sterilní nemocniční chodby si nikdy nezvyknu.

„Promiň, že tě obtěžuju, ale mám dobré zprávy a myslela jsem, že bys to chtěl vědět.“

V uších mě píchlo. Neodvažoval jsem se dělat si naděje, že tohle je ta zpráva o mém příteli, kterou jsem chtěl slyšet, a tak jsem promluvil tím nejklidnějším tónem, jakého jsem byl schopná. „Jo?“

„Cobra. Je vzhůru. Není to úžasné?“

„Cobra je vzhůru? To je zasraně úžasný!“

„Před pěti minutami mi volali z nemocnice a já tam právě jedu s Oxem. Jsem tak šťastná, Rydere. Když si pomyslím, že jsme se museli rozhodovat o vypnutí přístrojů.“ V jejím hlase se ozval vzlyk. „Nedokážu si představit…“

Na krátký okamžik jsem zavřel oči, jak mi po páteři přeběhl mráz. Byla to příliš hrozná myšlenka, než abych se nad ní byť jen na vteřinu pozastavil, a jedno rozhodnutí, za které jsem byl víc než rád, že neleželo na mých bedrech.

Miino vzlykání zesílilo a já si přál, abych ji mohl obejmout.

„Na to nemysli. Byla jsi při tom všem tak statečná, Mio. Cobra je vzhůru a to je teď to jediné, na čem záleží.“

Pláč po chvíli utichl a já slyšel, jak se Mia vysmrkává. Trpělivě jsem čekal, i když jsem se už nemohl dočkat, až se vrátím do pokoje k Jade. Využil jsem ten čas k tomu, aby se mi myšlenka, že tu Cobra ještě nějakou dobu bude, vpila do kostí a naplnila mě novou vděčností za život.

Život a smrt.

Nevyhnutelné součásti lidského bytí. Přesto jsem se s tím někdy těžko vyrovnával.

Tohle bude dobrý den. Tři drahocenné životy, za které můžu být vděčný, a s Jade jsem si to vyžehlil.

„Děkuji. Máš pravdu a já se soustředím na to, aby se Cobra uzdravil. Jsem zatraceně šťastná, že ho mám zase zpátky.“ Mia už zněla lépe.

„To my všichni,“ řekl jsem a zaplavil mě úleva, že jsem z toho venku tím nejlepším možným způsobem. I když už jsem se rozhodl, že odmítnu být prezidentem klubu, návrat Cobry byl mnohem lepší výsledek.

„Budu trvat na tom, aby Cobra odešel z klubu.“ V Miině tónu byla pevnost, jakou jsem už dlouho neslyšel. „Nemohla bych si tím znovu projít. Za deset dní jsem zestárla o deset let a ta střelba by si vybrala obrovskou daň i na Cobrovi. Čeká nás ještě dlouhá cesta, než bude všechno zase v pořádku, a já budu brát každý den tak, jak přijde, ale dny Cobry jako prezidenta jsou sečteny.“

Každé slovo myslela vážně. O tom jsem nepochyboval.

„Mio, neměla by o tom rozhodovat Cobra?“

„Ne. Na to kašlu. Naše životy jsou příliš cenné na to, abychom riskovali dál. Chci svého manžela živého.“ Těžce si povzdechla. „Jestli mě miluje, přestane se vystavovat dalšímu nebezpečí.“

„Víš, že tě miluje,“ řekl jsem a třel si zátylek. Jak tu novinu Cobra přijme? Jakmile mu bude lépe, bude se chtít vrátit ke své práci.

„Jo, a já miluju jeho. Ale tady to končí. Dostal další šanci žít.“ Dech se jí zadrhl. „Žít, Rydere, ne obětovat svůj život pro klub.“

Jak jsem jí mohl říct, že důvodem, proč byla smlouva na jejího manžela, byla ona? Kvůli tomu, že ukradl Donovi mladou Alessandru. Za to, že na sebe vzal vinu za Daemonovu smrt.

Cobrův život byl cenou požadovanou za jeho zločiny.

Za všechno, co udělal ve jménu lásky. Věci, které by pro svou ženu v mžiku udělal znovu, protože mi to řekl.

Stejně jako bych to udělal já pro Jade.

S Cobrou jsme si byli v tolika ohledech podobní, že nebylo divu, že jsme se sblížili jako bratři. Nikdy by nechtěl, aby Mia cítila zodpovědnost nebo vinu za jeho bolest, protože nakonec to, co udělal, byla jeho rozhodnutí.

Jednoduše mi nepříslušelo říkat jí pravdu o tom, proč je Cobra v takové situaci, v jaké je.

O některých věcech je prostě lepší nikdy nemluvit.

„Hele, už musím jít. Jade se připravuje na porod. Měla komplikace a vypadá to, že dneska je ten velký den, kdy se stanu tátou.“ Nemohl jsem se ubránit úsměvu, který se mi rozlil po tváři, i když v mém nitru se uhnízdil lehký náznak obav, který nešlo ignorovat.

„Vážně? Já si tu vylejvám srdce a ty máš být někde jinde. Promiň.“

Mávl jsem rukou, jako by mě mohla vidět. „Žádný problém. Stejně jsem ti chtěl zavolat a říct ti to, až se děti narodí. A cítím se teď mnohem lehčí, když vím o Cobrovi.“ Doktorka přišla chodbou ke mně a kývla hlavou, než vešla do Jadeina pokoje. Chtěl jsem se tam vrátit co nejdřív. „Je dobře, že jsi mi zavolala, Mio. Doktorka právě dorazila, takže musím jít. Drž nám palce!“

„Přeju ti štěstí a všechnu lásku světa, Rydere. Řekni Jade, že se za vás všechny modlím.“

„Díky, Mio. Zavolám ti, až budu mít nějaké novinky, ano? A vyřiď Cobrovi, že mu přijdu nakopat zadek za to, že nám málem umřel.“

Mia se trochu zasmála, než jsem zavěsil. Teď jen kdyby nám ten zasranej vesmír dál přinášel štěstí, bylo by všechno v pohodě.

Ale proč tedy to kručení v mých útrobách ne a ne zmizet? Už jsem si toho prožil dost na to, abych vydržel celý život, a jediné, co jsem chtěl, bylo, aby Jade a naše dvojčata byli v pořádku.

Když jsem se vrátil do místnosti, všechny oči se obrátily ke mně.

„Cobra se probral z kómatu,“ řekl jsem. „Je to dobrý den být naživu.“

„To určitě je,“ řekla Jade, „už jsem roztažená, takže se připrav na další dnešní zázrak.“

Sklonil jsem se a políbil rty, které ke mně tiskla. „Jasně, pojďme na to, bejby.“