RTD - 29. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Jade vypadala tak bezmocně a zranitelně, když ležela opřená o polštáře a měla přes ně rozhozené blonďaté vlasy. Tmavé kruhy pod jejíma očima, mi rozbušily srdce pocitem viny. Nespala dobře, stejně jako já.

„Máte dvacet minut, než začneme s indukcí,“ řekla nám Susan, porodní asistentka. „Když se vyskytnou komplikace, jako má Jade, je lepší dostat děti ven co nejdřív.“

Ve středních letech a s hlubokými vráskami táhnoucími se od očí až k ústům jsem se nestačil divit, kolika nových životů byla Susan za svou kariéru svědkem příchodu na svět. Něco v jejím chování bylo laskavé a starostlivé, přesto jsem vycítil, že umí být i pevná a houževnatá, když je to potřeba. Zvláštní, jak si člověk dokáže cizího člověka vyhodnotit během několika minut po setkání.

Jade se rozšířily oči a já v nich viděl směs očekávání a strachu.

Zrychlil se mi tep a ztěžka jsem polkl. „Když jsem se dnes ráno probudil, nikdy by mě nenapadlo, že se dnes stanu otcem,“ řekl jsem chraplavě.

„To se vsadím,“ řekla Susan a usmála se na mě, než se rozhlédla po místnosti a všechny si prohlédla. „Dopřejeme jim trochu soukromí, než začneme hru?“

Během minuty Sylvie, Eva a druhá mladá sestra, která sledovala Jadein krevní tlak, opustily místnost a zavřely za sebou dveře. Tohle bylo přesně to, co jsme potřebovali. Vzduch zhoustl všemi nevyřčenými slovy mezi námi.

Zábavná věc, že? Naše vzájemná láska byla prudká a nezpochybnitelná.

Ale někdy láska sama o sobě nestačila.

To jsem poznal v nocích, kdy jsem po ní v naší posteli sáhl a ona tam nebyla. I když mě bolel pták a mé srdce po ní toužilo, zjistil jsem, že to, co drží dva lidi pohromadě, je víc než láska.

Láska byla jen začátek. Pokud to mělo trvat dlouho, muselo v tom být něco víc.

V hlavě se mi honilo všechno, co jsem jí chtěl během těch pár minut, které jsme měli, říct. Měl jsem toho tolik na srdci, že jsem nevěděl, kde přesně začít. Možná tím nejdůležitějším? Jedinou věcí, která byla pravdou, kterou potřebovala slyšet z mých úst.

Zvedl jsem jí bradu, aby se mi mohla podívat do očí. Její byly jasné a plné naděje.

„Vybral jsem si tebe, Jade. Víc než cokoli jiného chci, abys byla v mém životě a po mém boku. Jsi můj vzduch. Nedokážu si bez tebe představit své dny.“ Rty se mi zkroutily do úsměvu. „Nebo mé noci. Jsou na nic, když tam nejsi. Když mám prázdnou náruč, mé srdce touží po tobě, bejby.“

Dech se jí zadrhl. „Jo?“

„Jo. Nejvíc ze všeho chci tebe. I kdyby to mělo znamenat, že budu muset opustit klub, pověsit na hřebík svou vestu a vzdát se odznaku viceprezidenta, udělám to v mžiku, pokud mě budeš chtít zpátky.“

Dívala se mi do očí a přímo do duše. Nebylo nic, co bych před ní chtěl skrývat. Nic. Chtěl jsem, aby viděla, že ona je můj pravý sever.

Hlas se jí zlomil. „Udělal bys to pro mě?“

Na tvářích se jí objevily slzy, i když se na mě usmívala.

„Nemám na výběr. Vlastně ne. To kvůli tobě stojí za to žít. Nic jiného. Ani klub.“ Věnoval jsem jí hloupý úsměv. „Jsem ten nejhloupější sráč ve vesmíru.“

Jade se ani nesnažila skrýt pobavení.

„To jsi,“ souhlasila s úsměvem a slzy na jejích řasách zářily jako diamanty. Pohladil jsem ji palcem po tvářích a osušil jí mokro z kůže.

„Teď opatrně, princezno,“ varoval jsem ji s pozvednutým obočím. „Pořád ti můžu naplácat na zadek, víš?“

„Hmmm, na to se těším. Nemůže to být ani z poloviny tak bolestivé jako to, čím jsem si dnes prošla.“

Pravda mi vymazala úsměv z tváře. Kdybych jí mohl tohle utrpení vzít z rukou, udělal bych to. Nesnášel jsem, když jsem ji viděl trpět, a přitom jsem toho byl sám příčinou. Vylezl jsem na postel, lehl si vedle ní a třela jí záda nahoru a dolů.

Zrychlil se mi tep, jen když jsem jí byl zase tak blízko a naše těla se dotýkala, jak se naše pohledy spojovaly. Zatraceně krásně voněla a já se nemohl nabažit toho, že jsem se jí díval do očí a utápěl se v nich.

Leželi jsme v tichu nejdelší chvíli,

„Když jsi mě opustila, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že bez tebe to všechno nic neznamená. Chci, abys byla moje žena, Jade. Chci, abychom byli rodina. Chci to víc než cokoli jiného.“ Odkašlal jsem si. „Předávám prezidenství Razorovi. Je to to nejlepší, co můžu udělat. Časem se to naučí a bude z něj skvělý muž.“

Jade propletla své prsty s mými, klouby jí zbělely, jak si tiskla naše spojené ruce k hrudi. Pod mou dlaní nezůstal bez povšimnutí zběsilý tlukot jejího srdce.

„Ach, Rydere! Musí to pro tebe být tak těžké a já chápu, čeho se kvůli mně vzdáváš.“ Několikrát zamrkala a její hlas zhoustl emocemi. „Taky jsem přemýšlela a uvědomila jsem si, že Cobra a Razor jsou tvoji bratři a kluci jsou tvoje rodina stejně jako moji rodiče a bratr pro mě. Nevím jak, ale možná bychom se mohli nějak dohodnout.“

Podržel jsem její tvář mezi dlaněmi. Líbilo se mi, že jí na tom záleží natolik, že chce přistoupit na kompromis. Chtělo to velkého člověka, aby byl nesobecký.

„Já tě kurva miluju,“ řekl jsem a můj pták se vzrušil, protože už dlouho nebyl v mé ženě. Byla mým domovem, bez ohledu na to, kde jsme zasraně žili.

Naše rty se spojily a já ji dlouze a tvrdě políbil.

„Miluju tě, Rydere. Jsme v tom spolu až do konce.“ Její hlas mi zněl jemně v uchu, když jsem jí zabořil nos do ohbí krku.

„Až do konce, princezno. Ty a já, bejby, ty a já.“

Co se to říkalo o šukání, které vyvolalo porod? Hlavou se mi honily oplzlé myšlenky, jen jsem pomyslel na to, co bych chtěl Jade udělat. Ale to bude muset počkat, protože zaklepání na dveře mě vrátilo do reality.

„Pojď dál,“ zavrčel jsem a ještě jsem nebyl připravený Jade pustit.

Čas běžel.

Poslední polibek a neochotně jsem se zvedl z postele, když všichni nedočkavě vtrhli zpátky do pokoje. Jestli to bylo dvacet minut, tak byly nejkratší, jaké jsem kdy zažil.

Jade si velkými krouživými pohyby třela břicho. Za pár hodin jí břicho zmizí. Budeme skutečná rodina.

Pro tohle jsem žil. Pro tohle jsem dýchal. Umřel bych pro to.

Jak jsem si vůbec mohl myslet něco jiného?