RTD - 24. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Když mi Savage zavolal hned poté, co Mia odešla z kanceláře, že plánují útok na Daemonův gang, měl jsem chuť toho hajzla políbit. Summers zjistil, že objednávka na útok na Cobru přišla jen od našich motorkářských rivalů, i když spolupracovali s mexickým kartelem. Byla to trochu úleva, že jsme museli jít po jedné straně místo po dvou.

Konečně se začaly dít věci a uzavření skončí, jakmile se ten průser vyjasní.

Možná bychom s Jade mohli něco vymyslet, kdybychom se mohli volně pohybovat.

„Hele, já vím, že to není policejní postup, ale chci jít taky. Musím na vlastní oči vidět, že ti zmrdi, co se pokusili zabít Cobru, dostanou, co si zaslouží. Dlužím Mie a Jade, abych jim řekl, že je po všem a že se můžou přestat bát. A Razor mi v zádech žvaní o pomstě jako blázen a mně z toho jde hlava kolem.“

Savage se zasmál. „Harrison mě varoval, že budeš chtít přijít. Máš pravdu, normálně bychom nic tak riskantního nedělali, ale dokud budeš poslouchat rozkazy, můžeš se svézt s námi.“

Otřel jsem si pot z čela. Na okamžik jsem se obával, že mou žádost odmítne. To by mě ubíjelo, sedět a čekat, až operace skončí.

„Buď tady za dvě hodiny. Ať nepřijdeš pozdě, jinak odjedeme bez tebe.“

„Jako bych to kurva, mohl dopustit,“ řekl jsem a srdce se mi rozbušilo jako už dlouho ne.

Jakmile jsme měli jasno ohledně útočníků, mohli jsme si všichni oddechnout. Pokud budou pod zámkem – nebo ještě lépe mrtví –, bezprostřední hrozba bude zažehnána.

Jakmile jsem zavěsil, vydal jsem se hledat Hammera. Byl jediný, komu jsem věřil s informacemi o tom, co se chystá. Kdyby k tomu Razor jen přičichl, dožadoval by se, že chce jít taky, a jeho horká hlava by mohla všechno ohrozit.

Hodinu po Savageově telefonátu jsem se rozkročil na motorce a byl připraven k akci. Chrom Harleye se leskl v odpoledním slunci, když motorka naběhla. Každý sval v těle jsem měl napjatý a napětí se mi nahromadilo i v krku a ramenou. Jakmile vyjedu na otevřenou silnici s větrem ve tváři, uleví se mi.

Otevřel jsem plyn a dal motorce zabrat, zrychloval jsem po vedlejších silnicích směrem k dálnici a nechával ve vzduchu viset prach. Nemohl jsem se dostat do cíle dost rychle.

Když jsem našel adresu, kterou mi Savage napsal, zaparkoval jsem motorku a sesedl z ní, boty mi křupaly na štěrku, když jsem rychle vešel bočními dveřmi, které mi řekl, abych použil. Neměl jsem náladu nechat si ustřelit hlavu od policajta, který má rád spoušť, a tak jsem do ticha zavolal tichým hlasem, abych je upozornil na svůj příchod. Všechny chloupky na krku se mi napřímily a uši se mi napjaly kvůli sebemenšímu zvuku. Ruka mi spočívala na zbrani, připravená ji použít, kdyby mě někdo vyzval.

„Hej, to jsem já, Ryder.“ Můj hlas zněl dutě, jak se ke mně ozýval. Na okamžik jsem si myslel, že tam nikdo není. Možná jsem si spletl adresu nebo odešli beze mě.

„Drž kurva hubu,“ zasyčel za mnou Summers. „Chceš, aby celý zasraný svět věděl, kde jsme?“

Pokynul mi, abych ho následoval do zadní místnosti. V jinak prázdné místnosti s počítači a nejrůznějšími přístroji bylo rozestavěno několik nesourodých židlí a dva staré dřevěné stoly. Savage vzhlédl a zvedl bradu na pozdrav, ve tváři pobavený výraz.

„Dostal ses do našeho tajného ústředí,“ řekl s úsměvem.

Proč se Eva nemohla zamilovat do Savageho místo do Summerse? Líbil se mi mnohem víc, než popudlivý kretén můj budoucí švagr.

Summers a Savage mě rychle zasvětili do plánu a já pozorně poslouchal a přikyvoval, abych dal najevo, že rozumím.

„Ví Jade, že jdeš s námi?“ Summers mě svou otázkou úplně zaskočil.

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne. Jestli jsi jí to neřekl ty, tak neví nic.“

„Dobře – chci, aby to tak zůstalo. Nemá smysl ji vystavovat dalšímu stresu.“

Kretén. Přesně tak jsem si kvůli němu připadal. Chtěl jsem pronést nějakou chytrou, drzou poznámku, ale rozhodl jsem se to zamítnout. Už tak se ve mně bouřil testosteron a já nepotřeboval přilévat olej do ohně. Stačila jediná zbloudilá jiskra, aby se rozhořel v doutnající oheň.

O půl hodiny později jsme byli na cestě. Slíbil jsem, že zůstanu stranou a budu jen pozorovat, a bude kurva těžké dodržet slovo, protože jakmile se setkám z očí do očí s tím zmrdem, který uzavřel smlouvu na mého bratra, budu ho chtít zasraně roztrhat holýma rukama. Nikdy bych to u policie nedokázal, kdybych se musel řídit protokolem a zachovat si chladnou hlavu při konfrontaci s člověkem, který ukradl život někomu jinému, protože bych se zbláznil a ty zmrdy bych na místě zlikvidoval.

Cobra byl pořád v kómatu a ten hromotluk mi chřadl před očima. Bylo to utrpení dívat se na něj a nemoct s tím nic udělat, takže jsem měl aspoň pocit, že tím, že jsem tam byl, něco dělám.