RK - PROLOG

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

Holky čeká vás snad nejdelší prolog v historií prologů :-D Jeho překlad mi dal teda zabrat :-D 27 stran je hold 27, ale co bych pro vás neudělala :-D Tak si to užijte :-D

Lenny

"Neklidná leží hlava, která nosí korunu.“

William Shakespeare, Jindřich V.

 

Pro každou dívku, která se nikdy necítila dostačující.

A pro každého rytíře s popraskanou zbrojí.

Kéž všichni jednoho dne najdeme lásku, kterou si zasloužíme…

v sobě samých.

 

O 2 měsíce dříve…

COLE

 

"Přijdeš pozdě.“

Moje mladší sestra by si měla opravdu napravit ten otravný zvyk, že před vniknutím do ložnice nezaklepe na dveře.

Člověk by si myslel, že když minulý měsíc vešla dovnitř a viděla Casey, jak mi ho právě kouří, že ji to zničí na celý život, ale očividně ne.

Probodnu ji pohledem. "Slyšela si někdy o klepání?"

Jednu ruku si položí na bok a já bojuji s nutkáním vyškrábat si oční bulvy, protože vůbec nevypadá jako ta kudrnatá holka s rovnátky, kterou byla před dvěma lety.

Zvlášť v uniformě roztleskávaček, kterou má na sobě.

Ježíši Kriste. Co jsem si to kurva myslel, když jsem Casey požádal, aby jí dala místo v týmu?

Bianca je teprve ve druháku, což z ní dělá nejmladší dívku ve školním týmu. To je taky důvod, proč jí kluci z mého fotbalového týmu dali přezdívku. Zajíček.

Jace mě zabije, až to zjistí.

Můj bratr je jen o rok starší než já, ale od té doby, co to táta po smrti naší mámy vzdal, mě a Biancu v podstatě vychovává on.

Nicméně loni odmaturoval a přestěhoval se do bytu nedaleko univerzitního kampusu se svou přítelkyní Dylan.

Ti dva jsou tak zamilovaní, až je to nechutné, ale já se nechystám posrat jeho štěstí.

Ďábelský úsměv na Biančině tváři mi říká, že přesně ví, na co myslím.

"Je vážně k popukání, jak se ho bojíš." Než stihnu namítnout, že jsem schopen nakopat zadek jemu nebo komukoli jinému s jednou rukou svázanou za zády, dodá: "Kdyby ses obtěžoval podívat se na svoje esemesky, věděl bys, že dneska na ten zápas nemůže přijít."

Potlačím v hrudi záblesk zklamání. Ještě nikdy nevynechal žádný můj zápas... natož první v sezoně.

"Aha." Rychle nad tím mávnu rukou. "Jasně. To je jedno.“

Bianca si zkoumá nehty. "Je zřejmé, že je v časové lhůtě s těmi lidmi od her, aby dokončil tu věc se zombie ostrovem." Její pohled se zostří. "Mezi námi, myslím, že je to blbost a že chce trávit víc času s Dylan. Zřejmě mu nestačí, že žije s tou mrchou a vídá se s ní každý den, tak ho teď přesvědčuje, aby se na nás vykašlal."

Jo, na tohle nebudu reagovat. Biančin spor s Dylan je její věc, ne moje.

Na druhou stranu.

"To tvoje chování rozmazlené princezny už mě přestává bavit." Otočím se a seberu z postele sportovní tašku. "Pokračuj v tom a lidi si začnou myslet, že máš zálusk na své bratry."

"Fuj," zapiští. "To je nechutné."

Otočím se a zamávám obočím. ""Neboj se, většina ti to určitě nebude mít za zlé." Ukážu si na obličej. "Vzhledem k tomu, že vypadám takhle a tak. Však jsi viděla, co se stalo Dylan loni, když si všichni mysleli, že šuká s Oakleym. Opravdu si myslíš, že bys zvládla takovou sračku?“

Oakley je Dylanin nevlastní bratranec a Jaceův nejlepší přítel.

I můj, když na to přijde.

A technicky vzato – od nedávna – je taky naším nájemcem, protože ho táta nechává pronajímat náš domek pro hosty, protože jeho rodina...

No, řekněme, že díky jeho současné rodinné situace vypadá moje jako Bradyovi[1] ... a to už je co říct.

"Co tím naznačuješ, debile?"

Páni, zní skoro jako dospělák. Asi se jí to studium na doktorku začíná vyplácet.

Bude legrace srazit ji hřebíček.

"Bez Jace si sotva zavážeš tkaničky." Přibližuji se k její tváři. "Ale on tu už není. Což znamená, že to tu mám na starosti já.“

Má tu drzost se zasmát. "Ach, moje třásně se třesou -" vyjekne, když ji chytím za paži. "Au. Co to sakra, Cole?“

"Teď dávej pozor a nech to, co se ti chystám říct, vštípit do té své tvrdé palice." Pohled, který jí věnuji, jí smaže úsměv z úst. "Nejsem Jace, takže nečekej, že po tobě budu uklízet tvůj nepořádek. Jestli to letos poděláš, jsi na to sama. Jasný?"

Potřebuje se naučit tuhle sračku hned. Možná je nejmladší v rodině, ale nebudu ji rozmazlovat jako Jace a naše matka.

Jako to dělal on.

Jestli půjde dolů, nevezme mě s sebou.

Poslední čtyři roky jsme s bratrem vládli na Royal Hearts Academy, ale zatímco Jace vládl železnou pěstí, já jsem ji ovládal tím, že jsem byl pro všechny zlatých hochem.

Každý kluk chce být jako já a každá holka chce být tou šťastnou, která ze mě vysaje a vyšuká sperma.

A přesně tak se mi to líbí.

"Jsi takový blbec."

"Opatrně. Pokud vím, tak jsem byl tvůj odvoz na zápas." Blýsknu po ní zuby. "Povídá se, že tvoje kapitánka roztleskávaček umí být pěkná mrcha, když tam nejsi včas."

Zavrtí hlavou a očima do mě zabodne dýky. "A právě proto jsi souhlasil, že mi seženeš místo v týmu." Odstrčí mě. "Myslela jsem, že mi děláš laskavost, ale udělal jsi to jen proto, abys se mnou mohl manipulovat."

"Manipulovat je tak ošklivé slovo." Mlasknu a pohladím si bradu. "Mám radši výraz "držet tě v lajně"."

"Bože, nikdy nepochopím, proč -" sevře rty uprostřed věty.

"Proč co?" Zjišťuji.

Oba víme, co by bylo na konci té věty, takže by to stejně mohla říct.

Ať už měla jakoukoli chuť, byla nahrazena úzkostí. "To není fér."

S tím se vyřítí z mého pokoje.

Vezmu si z prádelníku klíčky od auta, když vtom zachytím svůj odraz v zrcadle.

Okamžitě odtrhnu pohled.

Má pravdu ... není to nefér.

Toho dne zemřelo špatné dvojče.

A je to všechno moje chyba.

 

SAWYER

 

Dnes večer jsem sem neměla chodit.

Z nějakého důvodu jsem Oakleymu upřímně věřila, když řekl, že chce během party u Christiana probrat svůj doučovací plán u piva.

V loňském roce neodmaturoval se svou třídou, a protože jeho sestřenice Dylan je moje nej kámoška, souhlasila jsem, že mu prokážu laskavost a postarám se o to, aby letos odmaturoval.

Poslední hodinu však jen kouří cigarety, pije velké množství whisky a strká jazyk do krku nějaké roztleskávačky.

No, ne jen tak ledajaké roztleskávačce. Do Morgan, která je shodou okolností Caseyina – kapitánka roztleskávaček a královská děvka na RHA – nejlepší kamarádka.

Jsem na něj tak naštvaná, že mě sem zatáhl zbytečně, že mu vytrhnu z ruky kelímek a dám si pár doušků.

"Oakley," stěžuji si dnes už po sté. "Můžeš se prosím tě zkusit soustředit?"

Konečně se odtrhne od Morganinych rtů. "Do prdele. Moje chyba,“ Opře si hlavu o gauč a zapálí si trávu. "Kde jsme to skončili?"

Sesbírám poslední zbytky trpělivosti, které mi zbyly, bezpochyby díky whisky v mém těle. "Pracuji v pondělí, čtvrtek, pátek a neděli večer. Taky mám ve středu po škole v kostele skupinu mládeže, ale - “

"Ježíši Kriste," zasténá, když mu Morgan začne kousat ušní lalůček.

O necelou vteřinu později na něj znovu zaútočí jako tygr.

Dobrý bože. Začíná se mi stýskat po jeho staré přítelkyni Hayley. Ta ho aspoň nechala dokončit rozhovor.

Vypiji všechno, co zbylo v kelímku, a položím ho na konferenční stolek. "Vzdávám se. Jestli to s tím doučováním myslíš vážně, napiš mi zítra.“

Odejdu dřív, než mě stihne zastavit, ne že by to udělal. Sakra, silně pochybuji, že si vůbec vzpomene, že jsem tu dnes večer byla.

Lovím v kabelce telefon, když se ozve známý hlas: „To je ten nejošklivější svetr, jaký jsem v životě viděla. Udělej všem laskavost a pořiď si silnější brýle.“

Bianca.

Nejnovější členka týmu roztleskávaček a nejmladší Covingtonová.

Narovnám se a řeknu: „Páni. Podívej se na sebe. Tvoji bratři tě konečně pustili z klece.“

A to bez dozoru ... což je podle mě hodně odvážné. Nejenže je ta holka směšně nádherná, ale má pověst potížistky.

Když o tom tak přemýšlím, vzhledem k tomu, jak se jí všichni kluci v okolí vyhýbají obloukem ... Můžu jen předpokládat, že se rozkřiklo, že je mimo dosah.

Bianca si ale z toho nic nedělá. "Jo. Coleovi je úplně jedno, co dneska večer dělám.“

To mě nepřekvapuje. Zlatý hoch RHA se zlatou rukou vyhrál před pár hodinami první zápas sezóny. Je pravděpodobné, že paří tak tvrdě, že ani neví, jak se jmenuje.

Chystám se zeptat, kdo na něj dohlíží, protože vím, že jeho starší bratr Jace tu dnes večer není, ale pak řekne: „Jestli hledáš quarterbacka, který v posledních dnech sotva bere na vědomí tvou existenci, naposledy jsem ho viděla muchlovat se se svou přítelkyní Casey ve vířivce.“

Z jejího prohlášení bych neměla mít pocit, jako by mi vrazila do hrudi sekáček na led a stočila ním. Přesto…

Stáčí a stáčí a stáčí.

Výraz v mé tváři mě musí prozradit, protože odhodí hlavu dozadu a zasměje se. "Bože, ty mi to až moc usnadňuješ." Přiblíží si kelímek ke rtům. "Menší rada? Obrň se hroší kůži, děvče. Svět je plný debilů.“

"To by asi vysvětlovalo, proč jich tolik chodí na RHA."

"Přesný zásah. Střední škola je místo, kde se rozmnožují.“ Chvíli si mě až příliš dlouho prohlíží. "Když už mluvíme o kreténech, už nějakou dobu se tě chci na něco zeptat."

Je bezpečné říct, že jsem překvapená. "Co?"

Její výraz se změní na zamyšlený. "Proč se ti líbí můj bratr? A aby bylo jasno, nemyslím to ve smyslu „máš na víc než na něj“, protože buďme upřímní, nemáš. Ale upřímně by mě zajímalo, proč vědomě plýtváš svými city k někomu, kdo je nikdy neopětuje?“

Bianca je mrcha s velkým M, ale taky má pravdu ... více méně.

"Já k němu nic necítím."

Ne tak docela. Já jen ... že mě Cole Covington vždy fascinoval. Ale ne stejným způsobem, jakým fascinuje všechny ostatní holky ve škole.

Nedokážu to vysvětlit, ale mám pocit, že je v něm něco víc, než co je na povrchu.

Možná je to tím, že studuje lidi stejně jako já.

Jako by se díval zvenčí.

Což je šílené vzhledem k tomu, že je to nejhezčí, nejpopulárnější a nejtalentovanější quarterback na světě ... ale stejně.

Bez ohledu na to, kolikrát mi dokáže, že se mýlím, si nemůžu pomoct, ale myslím si, že jeho pravá tvář není tak jednorozměrná a povrchní, jak chce, aby si všichni mysleli.

Uvnitř něj není prázdna černá díra.

"Nevím," zašeptám. "Někdy tě prostě ..."

"Přitahuje někdo, kdo se k tobě vůbec nehodí?" skočí mi do řeči a já si nemůžu nevšimnout, že její pohled je upřený na něco na druhé straně místnosti.

Sleduji její pohled k místu, kde se Oakley a Morgan stále muchlují na gauči.

Ach jo. Vážně doufám, že je to Morgan, po které touží, protože její bratři by nikdy nedovolili, aby s Oakleym něco měli.

Nejenže je Bianca ve druháku ... on je nejlepší přítel Jace a Colea.

Navíc to není zrovna pan Stabilní.

Žije v domku pro hosty u Covingtonových, protože měl poměr se svou nevlastní matkou – poměr, o kterém jeho táta stále neví – a ona je zbouchnutá.

Naštěstí je to manželovo a ne Oakovo, ale podle mé nejlepší kamarádky teta se na Oakleym opravdu vyřádila a zlomila mu srdce.

Chudáček se teď jen snaží dát dohromady.

A jak to tak vypadá, dnes večer si k tomu přizve na pomoc Morgan ... což se moc nelíbí nejmladší Covingtonové.

Je hrozné vidět někoho, ke komu cítíte tuhle divnou přitažlivost, jak se líbá s někým jiným.

"Kluci jsou na nic," prohlásím a nabídnu jí podporu. "Jsi krásná a -"

"Co? Snažíš se dostat do mých kalhot, protože tě můj brácha do svých nepustí?“ Namíří na mě oči a odfrkne. "Věř mi, na světě není dost alkoholu ani zoufalství na to, abych tě dnes večer nechala pojídat mou kundičku. Stejně jako můj bratr mám i já své standardy.“ Samolibě se usměje. "Pod jistou cenu nejdu, miláčku. Bohužel pro tebe ti par centů chybí.“

Páni ... jo. Seru na ni.

Někteří lidé jsou prostě prohnilí až do morku kostí.

"Je to fakt škoda, že Bůh vyplýtval takovou krásu na zlou čarodějnici, jakou jsi ty." Projdu kolem ní, ale zastavím se, když mě to napadne. "Říkala jsi, že Coleovi je úplně jedno, že jsi tady."

Rty se ji zkroutí do zamračeného výrazu. "Jo, a?"

Zvednu mobil. "Zrovna jsem se chystala zavolat Dylan – víš, Jaceově přítelkyni. Nechystala jsem se zmínit, že jsi tady, ale - “

"Fajn, vyhrála jsi. Sejdeme se za pět minut na záchodě."

Zamrkám. "Počkej, cože? Proč?"

"Proč myslíš?"

Z její narážky šokovaně vytřeštím oči a ona potlačí úšklebek. "Ježíši. Měla bys teď vidět svůj obličej. Není divu, že si s tebou Cole tak rád zahrává.“ Vytáhne si z kabelky pudřenku, nanese si trochu lesku na rty a povzdechne si. "Tady je rada č. 2 pro dnešní noc. Když už si dáš práci s tím, abys někomu vyhrožovala, ujisti se, že z toho alespoň něco vytěžíš.“ Vypadajíc spokojeně, jemně na mě zamává prstíky a mrkne. "Moje kundička se o půlnoci promění v dýni, takže ti radím, abys mě našla dřív, jestli si to rozmyslíš."

Nedokážu říct, jestli mi vážně dělala návrhy, nebo si ze mě dělá legraci. Ne že by to bylo důležité, pořád to rozhodně odmítám.

I kdybych byla na holky, byla by na mém seznamu přijatelných možností tak daleko, že bych nejspíš umřela stářím, než bych se k ní dostala.

Zavibruje mi telefon a moje chmurná nálada se rozptýlí, když na displeji uvidím blikat Dylanino jméno.

Zvednu to hned po prvním zazvonění. "Velké mozky myslí podobně. Zrovna jsem ti chtěla volat.“

Dylan něco říká, ale hudba je tak hlasitá, že ji neslyším. "Počkej, vydrž."

Rychle přemýšlím a pak se vydám nahoru po schodech. Ložnice ve druhém patře zjevně slouží párům, které si chtějí zapíchat, ale mě se podaří najít prázdnou na konci chodby.

"Promiň." Neobtěžuji se rozsvítit světlo a svalím se na ještě ustlanou postel. "Musela jsem jít nahoru, abych tě slyšela. Co jsi říkala?"

"Chtěla jsem se zeptat, jestli ses rozhodla jít ke Christianovi, aby ses setkala s Oakleym, ale hudba a lidé v pozadí mi tak trochu odpověděli na mou otázku."

"No, jo."

Přemýšlím, jak jí sdělit, že jsem nemohla vytvořit plán doučování jejího bratrance, protože je totálně sjetý a užívá si s Morgan, ale pak řekne: „O-ou. Co se děje? Jsi v pořádku? Potřebuješ mě-"

"Ne. Jsem v pohodě."

"Lhářko."

Nesnáším, jak vnímavá je. Skoro stejně jako to, že loni odmaturovala, a já jsem v téhle pekelné díře zase sama.

"Podívej, snažila jsem se, ale nedokázala jsem se domluvit s Oakleym na rozvrhu. Byl příliš zaneprázdněný opíjením se a olizováním Morganiných mandlí.“

"Co?" Zasténá. "Zatraceně. Omlouvám se. Dnes ráno jsme spolu mluvili a on přísahal, že změní své chování.“

Stejně jako já i Dylan vkládá do většiny lidí důvěru.

"Není to tvoje chyba. Určitě mi zítra zavolá a omluví se.“

"To by měl. Nebo bude mít co do činění se mnou. Nechci vidět, jak si ničí život. Letos musí odmaturovat.“

Souhlasím. Oakley je skvělý kluk s hromadou potenciálu ... jen uvízl ​​ve špatné spirále. Ale vím, že s dostatečnou vytrvalostí ho z toho s Dylan dokážeme vytáhnout a vrátit ho na správnou cestu.

"Neboj se. První týden školy právě dnes skončil. Mezi námi dvěma, jsem si jistá, že se nám podaří ho přesvědčit.“

Doufejme, že spíš dřív než později.

Povzdechne si. "Jo, máš pravdu. Díky, že na něj kvůli mně dohlížíš. Vím, že máš vlastní sračky ... počkej ... to mi připomíná. Co děláš zítra večer?“

"Zítra je sobota ... takže víš, jako obvykle. Nic."

"Dobře. Co takhle přespat u mě? Říkám si, že můžeme sníst spoustu sacharidů, ty mě můžeš zasvětit do nejnovějších drbů RHA a můžeme se podívat na pár filmů z osmdesátých let.“

Zní to jako ráj, ale nechci obtěžovat. Nebo ještě hůř ... být páté kolo u vozu.

Nikdy jí to neřeknu, protože jsem upřímně nadšená, že skončila se svou spřízněnou duší a tak, ale je fakt na prd, že je to náhodou Jace Covington.

Starší bratr Colea a Biancy.

Ačkoli, pokud jde o ďáblův trojúhelník sourozenců, je z té trojice nejlepší.

No ... teď. Ne vždycky byl na Dylan tak hodný kvůli tragickému nedorozumění, které jejich někdejší přátelství rozdělilo.

Naštěstí se umoudřil, vytáhl hlavu ze zadku a teď s ní zachází jako s pokladem.

A to až tak moc, že je to stejně nechutné jako inspirativní, jak jsou do sebe zamilovaní. Jace neopustí místnost bez toho, aniž by zkontroloval, jak se Dylan má, nebo se nezeptal, jestli něco nepotřebuje... a to spolu sakra bydlí.

Ten kluk doslova uctívá zemi, po které chodí.

A v poslední době se Dylan usmívá tak často, že – podle mé matky – bude mít v době, kdy jí bude dvacet pět, několik vrásek kolem úst a očí.

Zatraceně doufám, že má pravdu. Chci, aby moje kamarádka byla vždy tak šťastná jako teď.

Nicméně, nechci šťastnému páru narušit fázi líbánek.

Zvláště když Dylan uklouzlo, že jí Jace věnuje stejnou pozornost v ložnici jako mimo ni.

"Jsi si jistá, že tvému ​​příteli nebude vadit, když u vás přespím?"

"Děláš si srandu? Nejenže Jace ví, že se mi nikdy nemá plést do mých holčičích chvil s tebou, ale taky maká jako šroub na dokončení druhého dílu Z.I. a vím, že se mu tajně uleví, když se rozptýlím.“

"Na rozdíl od toho, být rozptýlená jeho ptákem?"

Její smích mi naplní uši. "A to je přesně ten důvod, proč musíš přijít. Už je to deset dní, co jsme si spolu vyrazily a já procházím absťákem jménem Sawyer. Nemůžu se dočkat, až budeme zase chodit do stejné školy.“

Žaludek se mi sevře. "To se možná nestane ... všechno záleží na tom, jestli mi Duke's udělí stipendium, nebo ne."

Duke’s Heart je extrémně soutěživá. Aby vás přijali, musíte mít buď peníze, nebo mozek ... a oni obvykle dávají přednost obojímu.

Já jim můžu nabídnout jen jedno ... a obávám se, že to nebude stačit.

Nic z toho, co můžu nabídnout, nikdy nestačí.

"Hej," odsekne Dylan. "Jsi jedna z nejchytřejších a nejúžasnějších lidí, které znám, Sawyer Churchová. Duke’s byl měl štěstí, kdyby měl někoho jako jsi ty, a měl by se ti plazit u nohou, aby dostali šanci. Vím, že tuhle přihláškovou esej zvládneš stejně dobře jako přijímačky. Ty, má kamarádko, to dotáhneš daleko. Hodně daleko. Churchová přichází a svět ať se raději připraví.“

Teď jsem to já, kdo se směje. "Páni, to byla po čertech dobrá motivační řeč. To jsi vymyslela za pochodu?“

"Ano, ale každé slovo jsem myslela vážně." Prudce vydechne. "Možná bych mohla začít chodit na hodiny marketingu a toho, jak přilákat potenciální klienty ... nebo v mém případě alternativní rockové kapely. Zafungovalo to?"

Řeknu jí pravdu. "Naprosto. Kde se mám podepsat?"

"No, kdybys konečně souhlasila s tím, že svět uslyší tvůj krásný hlas -"

Na místě ji zastavím. "Promiň, projíždím tunelem, špatný signál. Miluji tě, nemůžu se dočkat, až tě zítra uvidím.“

Zavěsím dřív, než stihne protestovat. Od té doby, co mě letos v létě přistihla, jak si během jízdy autem zpívám, to po mně pořád chce.

Ale já zpívám jen v kostele, spolu se sborem, protože tam se cítím nejlépe.

Nemám sebevědomí zpívat pro nikoho jiného než pro Boha, protože on jediný nekritizuje můj vzhled.

Svět se k tlustým dívkám nechová laskavě. Tuto chladnou, tvrdou pravdu mi matka vtloukla do hlavy ve chvíli, kdy mě váha v šesté třídě označila za obézní.

Bylo by to nechutné a já bych se ztrapnila už jen tím, že bych se snažila ukázat. Ledaže bych nejdříve shodila 22 kilo.

Bohužel pro mě se hubnutí snáze řekne, než udělá.

Možná jsem v některých věcech dobrá ... ale diety mezi ně nikdy nepatřily.

Uvelebím se na posteli, zavřu oči a povzdechnu si.

Někdy si představuji svět, kde jsem krásná a štíhlá a mám všechny příležitosti, které mají atraktivní lidé.

Pak jsou zase chvíle, kdy se mé myšlenky změní v temné a já si tajně přeji, abych mohla donutit každého hezkého kluka a každou zlou holku, kteří si ze mě kdy dělali legraci, sníst svá slova a udusit se svými urážkami.

Ale většinou? Chci se jen umět podívat do zrcadla a být spokojená s tím, co v něm uvidím.

Chci vědět, jaké to je cítit se dostačující.

Nechápejte mě špatně, moje sebevědomí není tak nízké, abych se nenáviděla. Právě naopak, mám se ráda taková, jaká jsem a vím, že jsem uvnitř skvělý člověk. Jsem pracovitá, každému, kdo to potřebuje, bych dala svou košili – nebo ty extra, které mám u sebe navíc – a mám sarkastickou, hvězdnou povahu ... ale tyto vlastnosti nejsou pro svět dostatečné.

Stravte pět vteřin na sociálních médiích a rychle zjistíte, že nejhorší věc, kterou můžete být ... je být tlustá.

Stravte deset vteřin v místnosti s mojí matkou nebo starší sestrou a uvědomíte si, jak těžké je vyrovnat se dokonalým královnám krásy.

Jsem pověstný kulatý kolík, který se věčně pokouší zapadnout do hranaté díry ... zoufale se snažím, aby můj zevnějšek odpovídal mému vnitřku.

Je to tichá bitva a toho ječícího démona zatlačím dolů a nechávám si to pro sebe ... protože nikdo nemá rád Negative Nancy[2] nebo Debbie Downer[3].

Nikdo nemá rád, když tlustá holka mluví o tom, jak je nešťastná nebo jak ji rozčiluje, když si z ní někdo dělá legraci.

Jak moc si přeje být štíhlá.

Protože hluboko uvnitř ...  vás atraktivní a štíhlí lidé odsuzují za to, že jste se dostali do situace, v jaké jste.

Jejich mysl vystřeluje myšlenky typu: „Když je tak nešťastná, měla by s tím něco udělat.“ Nebo - „Kdyby přestala být líná a začala cvičit a správně jíst, tak by zhubla.“ A moje nová oblíbená "Měla by zkusit novou keto dietu nebo podstoupit operaci na podvázaní žaludku."

Možná tlustí lidé nechtějí držet novou módní dietu nebo jít na operaci.

Možná, že z návštěvy posilovny mají tlustí lidé záchvat úzkosti a vzdávají to ještě dřív, než začnou.... protože polovina lidí tam na nás kouká jako na ryby na suchu. Zatímco druhá polovina si říká, jak dlouho vydržíme, než to vzdáme a zamíříme k nejbližšímu McDonaldu.

Možná, že tlustí lidé chtějí být jen přijati ...  se všemi nedostatky.

Stejně jako zbytek společnosti.

A možná, jen možná – by nás lidé měli přestat odsuzovat.

Protože každý tlustý člověk vám řekne ... nikdo nás nesoudí víc než my sami sebe.

Víme přesně, co zrcadlo odráží.

Každé kilo navíc, které bychom neměli mít.

Každou slzu, kterou jsme tajně uronili z frustrace a smutku.

Každou dietu, kterou jsme vyzkoušeli, ale nakonec jsme v ní selhali.

Každý strach a nejistotu, které nás sužují.

Každé očekávání, kterého nikdy nedosáhneme.

A to je na hovno.

Kdybych si mohla přát cokoli na světě ... po světovém míru, vyřešení chudoby a zbavení se rasistických a homofobních kreténů ...

Přála bych si být štíhlá a krásná.

Už žádný stres. Už žádná zklamaná očekávání. Už žádné odsuzování.

Pro jednou by se na mě lidé dívali, protože jsem krásná... místo aby se na mě dívali a říkali si, že by byla krásná, kdyby zhubla.

Ale toužit po něčem takovém je zbytečné ... protože taková přání se holkám, jako jsem já, nesplní.

Neexistují žádní rytíři v lesklé zbroji, kteří by na nás čekali, aby nás odvezli do západu slunce a my mohly žít šťastně až do smrti.

Rytíři v lesklé zbroji nás nechtějí.

Chtějí krásné, hubené roztleskávačky jako Casey, Morganu a Biancu.

Holky jako já si musí sáhnout na dno a najít způsob, jak se spokojit s jakoukoli škatulkou, do které se nás lidstvo rozhodne zařadit a naučit se přijímat mnohem méně, než si zasloužíme.

Protože k ničemu jinému nejsme stvořeny.

Jsem tak zaujatá svou vlastní lítostivou párty, že neslyším, jak se otevírají dveře, dokud není pozdě a do ložnice se nevpotácí vysoká svalnatá postava.

Sama.

No, ne tak docela ... vzhledem k tomu, že pořád ležím na posteli a tak.

"Promiň ... ehm. Je tady obsazeno."

Dobrá práce, Sawyer. Právě jsi záhadnému týpkovi řekla, že si tady užíváš svůj čas sebelásky.

Zamumlá něco nesouvislého, ale ten hlas bych poznala kdekoli.

Cole Covington.

Než se stihne dostavit šok, svalí se na postel.

Stačilo by pár centimetrů doprava a přistál by na mně, ale na tom nezáleží. Důležité je, proč tu vůbec je.

Leží na posteli ... se mnou. Uprostřed večírku.

"Cole."

"Ahoj."

Vážně? "Ahoj."

Nakloním obličej, abych se na něj podívala, ale je to špatný nápad, protože i ve stínu je tak nádherný, že by to měl být zločin. "Jsi v pořádku?"

"Ne," zamumlá.

No, do prdele. "Chceš si o tom mluvit?"

"Ne."

Tak dobře.

Ani jeden z nás neřekne nic dalšího snad celou věčnost, zatímco zíráme na strop.

Pátrám v hlavě po semínku něčeho, co by mu mohlo pomoci, ale je to téměř nemožné, protože netuším, co se děje.

Každá bolest jednou přebolí. To říkávala moje babička, kdykoli jsem prožívala těžké chvíle.

Nemám však šanci mu to říct, protože ze sebe vychrlí: „Mám narozeniny ... myslím.“ Roztřeseně se nadechne. " Už je jednadvacátého?"

Jsem zmatená, proč je tak rozrušený z toho, že mu je osmnáct – a ze skutečnosti, že má narozeniny v srpnu, a ne v listopadu, jak jsem si vždycky myslela -, ale pak si vzpomenu, že mu před pár lety zemřelo dvojče.

Podívám se na hodiny na nočním stolku. Je přesně dvanáct hodin.

Popřála bych mu k narozeninám, ale nejsem bezcitná.

"Je mi to líto," zašeptám místo toho.

Upřímně nevím, co jiného říct. Nejsem si jistá, jestli se vzhledem k situaci dá říct něco jiného.

Odfrkne si. "Hádám, že aspoň jednomu z nás. Co?“

Netuším, co tím myslí, ale nechci tlačit na pilu, tak zavřu pusu.

Cole a já jsme vždycky měli zvláštní… vztah.

Není žádným tajemstvím, že nejsme zrovna kamarádi, ale on jde ještě o krok dál, když flirtuje a říká věci, o kterých ví, že mě naštvou.

Byl tak přesvědčivý, až jsem si loni myslela, že by o mě mohl mít opravdu zájem ... ale pak se stala Casey.

Casey je kapitánka roztleskávaček a nová vedoucí děvka na Royal Hearts Academy.

Taky je to ta holka, kterou jsem loni na večírku zmlátila za to, že mi řekla, že jsem obézní.

Vlastně, tlustá by bylo vhodnější. Ta holka řekla tak hnusné, ošklivé věci, že si nejsem jistá, jestli dostatek modliteb, ať už mých nebo někoho jiného by zachránilo její nechutnou duši.

Cole byl u toho, když se to stalo, a bylo jasné, že to, co řekla, neschvaluje. Ve skutečnosti se tvářil, že je jí vyloženě znechucený.

Na kratičký okamžik jsem si myslela, že v něm vidím něco ... něco ušlechtilého a poctivého.

Ale pak mě začal ignorovat a chodit s ní.

Od té doby jsme spolu moc nemluvili. Kromě dnešního večera zjevně.

"Jsou to kecy," zamumlá do tmy.

Není to moc, ale beru to. "Co jsou kecy?"

"Všechno."

V tom jediném slově je obsaženo tolik bolesti, že se mé srdce propadne.

Nenávidím, že neznám ta správná slova, která bych řekla, aby se to zlepšilo.

Na druhou stranu, možná Cole nepotřebuje někoho, kdo by jeho problémy vyřešil.

Možná jen potřebuje někoho, kdo by si je vyslechl.

Ignoruji ten malý hlásek v hlavě, který křičí, že to, co se chystám udělat, je stejné jako šťouchnout do tygra, který se dost možná otočí a ukousne mě ... Natáhnu se po jeho ruce.

V okamžiku, kdy se dotkneme, z něj unikne ostrý výdech, ale k mému překvapení se neodtáhne.

Zmáčkne mi ruku, jako by se topil ... a já byla jeho záchranné lano.

"Nikdo není tím, za koho se vydává."

Odlepím pohled od stropu a podívám se na něj. "Jak to?"

"Každý je falešný," vysvětluje. "Nikdo není skutečný. Všichni jsme ovce ... chodíme za sebou v kruzích ... bezcílně.“

I když je ta myšlenka depresivní, nemýlí se tak docela. Svět je plný více falešných lidí než těch opravdových.

" Všichni jsou tak zkurveně falešní," zopakuje. "Včetně mě."

Mám na jazyku, abych mu řekla, že právě teď se chová opravdově, ale jeho další výrok mi zadrží dech.

"Potkal jsem jen jednoho člověka, který nepředstírá, že je někým, kým není."

"Koho?"

V břiše mi létají motýlci, když mu zacukají rty a ty intenzivní zelené oči se na mně zaměří.

"Mou oblíbenou Pánbíčkářku."

Jsem rozpolcená mezi tím, že bych mu nejradši vlepila facku, a tím, že se chci usmát, protože jsem jeho oblíbená cokoli.

"Kreténe."

Ušklíbne se a nebe mi pomoz, protože jsem úplně v háji.

Kdysi jsem protáčela očima nad holkami, které tvrdily, že se v přítomnosti hezkých kluků nedokážou ovládat, a proto dělají hloupá rozhodnutí.

Ukázalo se, že karma není vždycky děvka. Někdy je to zničujícím způsobem dobře vypadající quarterback s lícními kostmi tak ostrými, že by prořezali sklo, zelenýma očima tak pronikavýma, že vážně přemýšlíte, jestli není zčásti vlk, a štíhlým, svalnatým tělem, které mě ...

Vzpamatuj se, Sawyer.

"Jsem kretén." Cole se posune a otočí se ke mně. "A kdybys byla aspoň z poloviny tak chytrá, jak si myslím, že jsi, tak bys z téhle postele slezla a odešla."

Hrozby mého protivníka mě neděsí. "Proč bych to dělala?"

Jeho pohled potemní. "Protože tvůj drahocenný Bůh by ti nakonec mohl zrušit vstupenku do nebe, kdybys tu ještě chvíli zůstala."

Ach. Tak dobře.

Vyschne mi v ústech a začnou se mi potit dlaně ... dokud si nevzpomenu.

Cole je možná opilý a má za sebou těžkou noc ... ale taky má přítelkyni.

Někdo musí tohle, ať je to cokoliv, zastavit, než udělá něco, čeho bude litovat.

"Nemyslím si, že by se to Casey – víš, tvé přítelkyně – líbilo."

Přeruší oční kontakt. "Myslím, že jí to bude jedno."

Jo, je opilejší, než jsem si myslela. "Samozřejmě, že -"

"Jsem si docela jistý, že mě podvádí."

Casey je ten poslední člověk na světě, kterého bych chtěla obhajovat, ale pyšním se tím, že dávám dobré rady.

"Nemyslíš, že by sis ní o tom měl promluvit a zeptat se jí na to, místo abys předpokládal -"

"Ne." Jeho smích je hořký. "Je mi u prdele, pro koho roztahuje nohy, pokud je to diskrétně."

"Aha."

To je pak úplně jiný problém.

"Všichni podvádějí." Sleduji, jak se mu ohryzek pohupuje. "Všichni lžou." Uvolní další hořký smích. "Dokonce i můj táta podváděl mámu, a to se na ni díval, jako by byla celý jeho zatracený svět."

Čelist mu zacuká. "Odvlékl ji z Indie – pryč od její kariéry a rodiny – protože byl sobec a nesnesl pomyšlení, že by byl bez ní. Pak ji ten parchant podváděl ... a teď je z ní potrava pro červy, zatímco on pořad žije a dýchá. Pořád šuká děvku jménem Nadia, která vypadá jako jeho mrtvá žena a pořád ignoruje své děti.“ Nosní dírky MU vzplanou ostrým nádechem. "To není fér."

Páni. "Já -"

"Nedělej to. Neomlouvej to, co udělal, ani mi neříkej, že každý dělá chyby. Nech ho ať se utápí ve své vině. Zaslouží si to.“ V jeho rysech se objeví zmatek a hlas mu klesne do šepotu. "My oba."

Srdce se mi smrští. Cole nemůže za to, že mu umřela máma.

Není to vina ani jeho otce – i když zradil svou ženu -, ale nedala bych za to ruku do ohně.

"Hej." Položím mu dlaň na tvář a čekám, až se na mě podívá. "Nebyla to tvá chyba."

Sklopí pohled a nakloní se k mému doteku. "Zopakuj to."

"Nebyla to tvá chyba," opakuji s ještě větším přesvědčením.

Se zkřehlým dechem mi zkoumá tvář. "Pánbíčkářko?“

I přes přezdívku odpovím. "Jo?"

Bolest, která mu víří v očích, je nezaměnitelná. "Jak to, že lži jsou tak krásné a pravda je vždycky tak ošklivá?"

Ježíši. Do dnešního večera bych Colea nikdy netipovala za hloubající osobu. Ukázalo se však, že ten hlodavý pocit, který jsem vždycky měla, byl víc než povrchní, byl správný.

Přemýšlím nad jeho otázkou a řeknu mu jedinou věc, která mi dává smysl. "Lžím se snáz věří, protože obvykle někoho chrání nebo zakrývají něco špatného." Kousnu se do spodního rtu a dodám. "Nebo je to možná proto, že žádná pravda neexistuje ... každopádně definitivně. Všichni máme svou vlastní pravdu ... a jakákoli verze, která se s ní nejlépe shoduje, je ta, ke které tíhneme a věříme jí... i když je to lež. Myslím, že se nakonec jde o sobectví.“

Když si uvědomím, jak dlouhá a matoucí byla moje odpověď, zavrtím hlavou. "Promiň, ale na tvou otázku jsem ti moc neodpověděla."

Jeho výraz je zachmuřený. "Ne, odpověděla." Přejede mi palcem po kloubu na ruce. "Řekni mi o sobě něco, co jsem před dnešním večerem nevěděl." Jeho vytesaná tvář zvážní. "Něco skutečného ... něco bolestivého."

To je ... nahodilé a trochu ujeté.

Na druhou stranu, opilí lidé nemají tendenci dávat moc smysl.

"Já nevím. Nejsem si jistá, jestli mám ně… “

"Ano, máš."

Má pravdu, některé soukromé, bolestivé věci si nechávám pro sebe a s ostatními se o ně nedělím... ale asi nebude na škodu mu to říct, vzhledem k tomu, že je tak opilý, že na to nejspíš zapomene.

"Moji rodiče už dva roky spí v oddělených ložnicích a už spolu skoro ani nemluví." Pokud nejsem v místnosti, pak to dělají přese mně. "Ale odmítají se rozvést."

Čekám na zachvěv něčeho, ale nepřichází. Trvá to už tak dlouho, že jsem si na celou věc docela zvykla.

Nebo jsem teď možná jen otupělá?

"Proč?"

Ne, to není něco, co jsem mu ochotná říct. Už tak si z mé víry děla legraci při každé příležitosti. Tohle mu jen poskytne více nábojů.

"Do toho ti nic není."

Je jasné, že se mu ta odpověď nelíbí, ale nenaléhá. "Cole není moje skutečné jméno."

Jo, tak tohle jsem vůbec nečekala.

"Není?"

Zavrtí hlavou. "Technicky vzato ne."

To napětí mě ubíjí. "Jak se jmenuješ doopravdy?"

"Proč se tví rodiče nechtějí rozvést?"

I když je opilý, je to pitomec. Jsem si docela jistá, že na to přijde, chce jen, abych mu to řekla.

Už jsem se setkala s ateisty a většina z nich má k věřícím respekt... ale Cole ne.

Jako by choval osobní zášť vůči Bohu a využíval jakoukoli záminku, aby zesměšnil jeho existenci.

"Tvoje narozeniny nejsou v listopadu," podotknu a změním téma. "Loni ti Christian uspořádal narozeninovou oslavu v listopadu."

Pokrčí rameny. "No a?"

Je srpen. "Lhal jsi."

Ušklíbne se. "Jak už jsem říkal ... všichni lžou."

To se mi nelíbí ... zvlášť když mě požádal, abych mu řekla něco skutečného.

Na druhou stranu by to ze mě dělalo pokrytce, kdybych ho kárala, když záměrně uhýbám před jeho otázkou. Vždyť o nic nejde.

"Můj strýc a dědeček jsou duchovní. Moje máma je jejich sekretářka a vede účetnictví v jejich kostele. Vyrůstali jsme v ...“ Zavřu oči a přejdu rovnou k věci. To, že jsem vyrůstala v malém jižanském městě, není důležité. "Rozvody se neschvalují."

Nadechnu se, když mi v hrudi zabublá bolest. Tady to je.

Moji rodiče se už nemilují, ale naše víra je přesvědčila, že rozchod je špatný ... i když jsem si jistá, že Bůh by nechtěl, aby zůstali nešťastní.

Nesnáším ten samolibý úsměv na Coleově tváři. "Protože ten fiktivní muž nahoře je pošle do pekla?"

Stáhnu ruku zpátky. "Proč ho tak nenávidíš?"

Pohled, který po mě střelí, je krutý. "Nemůžu nenávidět někoho, kdo neexistuje." Pokrčí ramenem. "Ale jen tak mimochodem, kdyby ten tvůj imaginární mužíček na nebi byl skutečný? S jistotou můžu říct, že to on začal válku mezi námi... ne já.“

Hrudník mi ztěžkne. Rozhodně se v něm vaří něco rozhořčeného a ošklivého.

Jeho palec se dotkne koutku mých úst a zaskočí mě tím. "Je šílené, jak ten nejupřímnější člověk, jakého jsem kdy potkal, může věřit něčemu tak zasraně falešnému."

Jsou to jen slova, připomenu si, ale můj mozek to nepochopí.

"Je šílené, jak ten nejkrásnější kluk, jakého jsem kdy viděla, může být uvnitř tak odporný." Zamumlám kletbu, když si uvědomím, že jsem to řekla nahlas. "Promiň. To bylo neslušné. Nechtěla jsem - “

"Jo, chtěla." Nevypadá vůbec naštvaně ani uraženě. Právě naopak ... vypadá skoro šťastně. To musí být tím alkoholem.

"Colton." Jeho oči se zúží. "Řekni to komukoli a udělám ti ze života peklo ... desetkrát horší než to, kterým ti vyhrožuje tvůj malý bůh."

Odstrčím mu ruku. "Ty jsi takový kretén."

"Budeš dál tvrdit, co je zřejmé?" Jeho pohled zabloudí ke dveřím. "Nebo uděláš tu chytřejší věc a odejdeš?"

Uvědomím si, že mě zkouší. Kdyby opravdu chtěl, abych odešla, nedíval by se na mně, jako by potřeboval, aby ho někdo zachránil.

Cole čeká na mou reakci, ale já mu ji odmítám dát. "Je mi tady příjemně."

"Jak myslíš." Jeho pohled klesne na mou hruď. "Zajímalo by mě, jak příjemně by ti bylo, kdybych ti rozepnul ten svetr a strčil ti obličej mezi prsa?"

Jsem vděčná, že je zhasnuto, protože mám pocit, že mi hoří tváře.

"Coltone -"

"Cole," opraví mě. "Klídek, Pánbíčkářko. Kdybych měl zájem o tvé kozy, už bych je měl v puse. To samé platí i o tvé panenské kundičce.“

Jo, teď rozhodně zkouší mou trpělivost – a brnká mi na poslední kousek nervů, jako by to byla jeho osobní kytara.

Znovu se natáhne po mé ruce a bůh mi pomáhej, protože ho nechám.

"Narodil jsem se 21. srpna, ale narozeniny slavíme až v listopadu."

To je… divné. "Proč?"

Jeho ruka ztuhne. "Moje rodina se necítila na to, aby slavila den, kdy se Liam narodil, poté, co se zabil, takže Jace navrhl, abych si vybral nové datum. Takové, které jim nebude připomínat Liamovu smrt.“

Hrudník se mi sevře. Mám co dělat, abych ho neobjala, ale něco mi říká, že by si to vyložil jako lítost a nereagoval by na to dobře.

"Máš nějaký důvod, proč sis vybral listopad?"

"Sedmý listopad." Stočí rty. "A jo ... je to nejlepší měsíc ve fotbale."

Zpracovávám tu ironii, když mi hlavou proběhne obraz Colea na fotbalovém hřišti. "Číslo tvého dresu. Všichni ti říkají Šťastná Sedmička.“

Zavrtí obočím. "To proto, že jsem."

Na chvíli si myslím, že bude vykládat o tom, jak působivou má paži, nebo omílat své statistiky, ale to, co řekne potom, je mnohem horší.

"Vzhledem k tomu, že jsem dvojče, které je pořád naživu, a tak vůbec.“

Páni. Sebepodceňování je jedna věc, ale tohle…

Je to skoro jako jeho pokřivená verze brnění.

Něco jako když tlustá holka vtipkuje o tom, že je těžká, dřív než ostatní.

Děláme to proto, abychom se ochránili, ale jenom tím vrazíme nůž o něco hlouběji ... protože tím přiznáváme, že se vidíme stejně jako všichni ostatní.

Přiznáváme, že jsme stejně bezcenní, jak nám dávají pocítit.

Nedokážu si představit, jaké to musí být, být v Coleově pozici a ztratit své dvojče, ale vím, jaké to je používat části své osobnosti jako štít, abychom se pokusili ochránit to, co je uvnitř.

Protože pravda je tak ošklivá, až to bolí.

"Cole -"

"Nedělej to." Jeho hlas je na pokraji zlomení. "Neztrácej čas tím, že se mě budeš snažit napravit. Jen se řízneš o mé podělané kousky.“ Z pohledu, který mi věnuje, se mi zkroutí vnitřnosti. "A až se to stane ... budu se dívat, jak krvácíš s úsměvem na tváři."

Ještě nikdy jsem nepotkala někoho, koho by nebylo možné zachránit, ale hádám, že všechno je jednou poprvé.

Měla bych odejít.

Měla bych zapomenout na tenhle náš náhodný, bizarní rozhovor ... a nechat ho tu samotného.

Měla bych dál předstírat, že jím nejsem naprosto uchvácená.

Je tolik věcí, které bych měla udělat ...

Přesto jdu blíž.

"Vyhrožuj mi, jak chceš, ale já se tě nebojím, Cole Covingt -"

Nestihnu tu větu dokončit, protože jeho ústa narazí na má.

Ach. Můj. Bože.

Přísahám, že mi mozek vypoví službu a srdce vynechá několik úderů.

Cole chutná přesně tak, jak jsem si vždycky představovala. Jako pivo, nebe ... a tělesný hřích.

To poslední je do očí bijící připomínkou.

Přerušit polibek vyžaduje větší vůli než odmítnou čokoládový dort, když jste dvanáct hodin nejedli.

"To nemůžeme. Tohle je špatné."

"Kriste. Nejenže je tvůj Bůh soudce, ale je to taky pěkný kazišuk.“

Je těžké se nesmát, protože ... no, v tomhle se zrovna nemýlí.

Nicméně Coleova domněnka o tom, proč s tím přestávám, ano.

"Tohle nemá s Bohem nic společného. Tohle má co do činění s tím, že podvá - “

"Casey tu není. Nejspíš si povídá s tím klukem, se kterým si celý týden píše.“ Posune se, přitiskne se ke mně a mé smysly se znovu zachvějí. "I kdyby tu byla, přál bych si, abys to byla ty."

Po tomhle prohlášení není v místnosti dost vzduchu.

Ale i když bych si přála, aby to byla pravda a on to myslel upřímně, znám pravdu.

"Jsi opilý."

"A ty jsi krásná." Zamrkám a zavřu oči, když mě políbí na čelist. "A skutečná."

Hlavou mi proletí Coleova uštěpačná poznámka z dřívějška. "Zvláštní, přísahala bych, že jsi před pár minutami říkal něco o tom, že o mně nemáš zájem."

Věnuje mi domýšlivý úsměv. "Řekl jsem ti to, drahoušku ... jsem lhář."

Jeho rty uzavřou vzdálenost mezi námi dřív, než se stihnu hádat.

Dobrý bože. Snažit se bojovat s Coleovým polibkem je jako snažit se bojovat s tekutým pískem, ve kterém se už potápíte.

Snažila jsem se udělat správnou věc. To se přece musí počítat, že?

Celý život jsem se ze všech sil snažila jít morální cestou. Pro jednou si chci dopřát a vyzkoušet si, jaké to je být holkou, která dostane kluka.

I kdyby to mělo být jen proto, že ten kluk je opilý a já jsem ... tady.

Rozevřu rty a nechám jeho jazyk vklouznout dovnitř.

Jako když otočíte vypínačem, jeho polibek se změní z lehkého a dráždivého na intenzivní a vše pohlcující.

Je to boj o dech, když nenasytně zkoumá každý centimetr mých úst, jako by nikdy neměl dost.

Srdce mi buší – nervozitou a rozkoší – když se jeho ruce začnou toulat.

Jeho prsty si pohrávají s horním knoflíkem mého svetru. "Jsi v pořádku?"

Ne. Jsem k smrti vyděšená.

Nejdál, kam jsem se dostala, bylo k první základně, než odpálíte home run, pomyslím si – a bylo to s Tommym DaSilvou.

Byl to vlk v rouše beránčím. Kretén, který se skrýval za zevnějškem vymyšleného hodného kluka.

A největší nepřítel Covingtonových.

Ale nic z toho jsem nevěděla, když jsme se seznámili online ... na křesťanském seznamovacím fóru.

Až když jsme si začali povídat soukromě na chatu, prozradil mi, že je taky z Royal Manor. Nechodil však do RHA jako já. Až do loňské maturity chodil do státní školy na druhém konci města.

Tommy mi navrhl, abychom se sešli… ale já odmítla.

Uplynul měsíc a on se jako hodinky pořád ptal, jestli bychom se nesešli.

Nakonec jsem přiznala barvu a řekla mu, že nechci, protože se bojím, že se mu nebude líbit, jak vypadám. Nepřipadal mi domýšlivý, ale podle fotky jsem věděla, že vypadá dobře a že je ve fotbalovém týmu.

Tommy mě ujistil, že bude vše v pořádku, a že nesoudí lidi podle vzhledu.

Nakonec jsem podlehla a setkali jsme v nějakém autokině o pár měst dál.

Okamžitě jsme si padli do oka, konverzace a smích tekly proudem ... všechno bylo perfektní.

Nakonec jedna věc vedla k druhé, a dostali se dál, než jsem předpokládala.

Nelitovala jsem však, že jsem mu ho vyhonila ... až do chvíle, kdy mi neřekl, že už je pozdě a musí jít domů.

Byla jsem si jistá, že mě bude ignorovat, podle toho, jak náhle odešel poté, co se udělal, ale k mému překvapení mi ten večer napsal a řekl mi spoustu věcí, při kterých jsem se červenala a cítila se žádoucí.

Dohodli jsme se, že si ten víkend zase vyrazíme.

Ale vykašlal se na mně.

Tedy až do chvíle, kdy odešel z večírku, na kterém byl se svými kamarády z fotbalu.

Měla jsem hned vědět, že to mezi námi není vážné a že hledá jen jednorázovku – ale vzhledem k tomu, že jsem byla mladá a nezkušená, dala jsem mu šanci.

A po nějakém jeho přesvědčování... jsem mu dala další honění.

Opět odešel stejně rychle, jako přišel.

Jenže tentokrát, když mi později psal, nebyl plný komplimentů a oplzlých řečí.

Řekl mi, že jsem milá holka, ale že se mnou nevidí budoucnost, protože ho nepřitahuje můj typ postavy. Že se to snažil přehlédnout, ale že po našem druhém rande si uvědomil že je nám lépe jako přátelům.

K jeho cti je třeba říct, že jsme si pak pár týdnů povídali a on udržoval konverzaci v uctivé a přátelské rovině.

I když jsem mu nemohla vyčítat, že ho nepřitahuji, a připsala jsem mu k dobru, že o tom mluvil upřímně, lhala bych, kdybych řekla, že to nezranilo mé ego.

Možná nejsem desítka, ale pořád jsem člověk s city.

S city, které se momentálně bouří díky tomu, že se na mě Cole Covington dívá, jako bych byla něco, co chce sníst, a přitom mi rozepíná knoflíky na svetru.

Mám takový strach, že bude znechucen tím, co uvidí – vymyslí si výmluvu a odejde.

Položím svou ruku na jeho a zastavím ho, než se dostane k poslednímu knoflíku.

K mému úžasu Cole neprotestuje, ale vrátí se k líbání.

"Chci tě," zamumlá mezi polibky, nebo si to aspoň myslím.

Jeho řeč se zhoršuje a dech je mělčí.

Chystám se ho zeptat, jestli je v pořádku, ale jeho rty putují dolů ... dokud nenarazí na to citlivé místo na krku a nezačne ho sát a okusovat, což mi vyšle brnění po páteři.

Do prdele.

Musím to zastavit. Neví, co dělá.

Holka, prosím tě – posmívá se má mysl. Cole přesně ví, co dělá.

Ten chytrý kretén mě každým tahem jazyka mění na tmel.

Když jeho ústa klesnou níž a dotknou se mého výstřihu, zastřeně zasyčím.

"Ježíši," zasténá. "Věděl jsem, že jsou velké, ale tyhle jsou ..."

Obrovské, trochu povislé, nesymetrické.

"Zatraceně perfektní." Foukne horký závan vzduchu přes měkkou bílou látku, která mi zakrývá prsa, a velkou rukou začne hníst jedno. "Potřebuji je v puse."

Dobrý Bože. Eva to měla s tím zatraceným jablkem snadné.

Jestli ji chtěl ďábel opravdu pokoušet, měl ji donutit, aby strávila dvě minuty o samotě v pokoji s Colem Covingtonem, zatímco by se dotýkal jejího těla a šeptal jí sprosté věci.

Tváře mi hoří, když se podívám dolů a on zaboří obličej do mých prsou a zasténá mé jméno.

Tiše se modlím, abych měla sílu to zastavit, než to zajde příliš daleko.

"Nemůžeme mít sex," zaskřehotám, když se vzpamatuji.

"Klid." Zalapám po dechu, když mě přes podprsenku štípne do bradavky. "Chci je jen na chvíli sát." Ruka, která mi masíruje ňadro, sklouzne dolů a škubne za pásek mých legín. "A zjistit, jak chutná tahle tvoje nedotčená kundička."

Ach. K čertu.

Prohledávám mozek, ale nedaří se mi přijít na pádný důvod, proč bych měla tomu vlaku zabránit v odjezdu ze stanice.

Moje panenství je pro mého budoucího manžela, ale to neznamená, že nemůžu zažít jiné věci.

Obzvlášť věci, které mi dělají dobře.

Třeba to, jak mi Cole mačká prsa, zatímco jeho ústa dychtivě přejíždí mezi nimi sem a tam, jako by se nemohl rozhodnout, které se mu líbí víc, a tak je odhodlaný mít obě najednou.

Zachvěju se, když mi stáhne košíčky podprsenky a odhalí mě.

"Ještě lepší."

Plíce se mi sevřou a chvění zesílí ve chvíli, kdy se jeho ústa dotknou mé kůže. Jsem tak nervózní, že mám pocit, že nemůžu dýchat.

"Tak měkké," zamumlá mi do těla.

Jeho líný hlas zní na míle daleko.

Snažím se reagovat, ale tlak v hrudi se stupňuje.

Kdybych to nevěděla líp, řekla bych, že mám ...

Hergot.

Astmatický záchvat jsem neměla víc než půl roku a teď se to stane.

S těžkým dýcháním natáhnu hlavu nad hlavu a popadnu kabelku z polštáře. V ní mám inhalátor, na kterém máma trvá, abych ho měla pořád u sebe. Jen pro případ.

Přiložím si ho ke rtům a rychle nasaji jeden tah a pak další. Úleva se ve mně rozplyne, když se tlak rozptýlí a já si naplním plíce vzduchem.

Cole je během celého toho utrpení překvapivě tichý, ale nemůžu mu to mít za zlé. Dá se říct, že jsem oficiálně zkazila náladu.

Než promluvím, znovu se zhluboka nadechnu. "Omlouvám se za-"

Zvuk jeho tichého chrápání mě donutí tu větu spolknout.

Podívám se dolů a je mi jasné, že má zavřené oči a jeho tvář se dotýká mého levého prsu – jako by moje prsa byly jeho osobní podělané polštáře.

Vypadá tak spokojeně, že by to bylo skoro roztomilé, kdyby nebylo toho, co jsme dělali chvíli předtím.

Nemůžu uvěřit, že usnul, když jsem měla astmatický záchvat a on ...

Zaskřípu zuby. Nejsem si jistá, jestli se mám cítit uraženě, nebo trapně... nebo obojí.

Pokouším se zastrčit holky zpátky do podprsenky, když za dveřmi zaslechnu klapot podpatků.

Ó Bože. Prosím, ať to není Casey a její smečka fen.

První týden na RHA, mi Britney – Caseyina předchůdkyně – spolu s Casey a několika dalšími roztleskávačkami ukradly oblečení ze šatny, zatímco jsem se sprchovala. Nezbývalo mi nic jiného než se potulovat po chodbách v ručníku, abych našla učitele, zatímco se mi všichni smáli a bučeli na mě.

Britney samozřejmě také zveřejnila fotku z této události na Instagramu. Bylo to hrozné a bolelo to jako čert, ale dalo mi to cennou lekci. Vlastně hned několik.

Nedostaň se do kompromitující situace – protože studenti na RHA milují šíření fám a libují si v drbech.

Nikdy nepolevuj v ostražitosti před děvkami.

Ujisti se, že máš v autě a batohu náhradní oblečení.

Moje srdce poklesne. Dneska už jsem porušila pravidlo číslo jedna.

"Vstávej," zasyčím, zatímco si horečně zapínám svetr.

Cole se ani nehne a je příliš těžký na to, abych ho odstrčila, ale na tom nezáleží... klika se již otáčí.

Oba jsme nahraní.

Dobře mi tak. Tohle mám za to, že jsem si užívala s přítelem jiné holky.

I když je Cole přesvědčen, že ho Casey podvádí. Dvě křivdy nedělají dobro.

Bez ohledu na to, jak dobře se ty křivdy cítí dohromady.

"Slez ze mě," zavrčím v poslední snaze, než se otevřou dveře a rozsvítí se světla.

"Co to k čertu?" Biančiny hnědé oči jsou obrovské jako talíře. "Jsi v pořádku?"

Na okamžik si myslím, že mluví se svým bratrem, ale její pohled se upírá na mě.

Dívka – která je obvykle tak klidná a vyrovnaná – teď vypadá, jako by se ji zhroutil celý svět.

V tu chvíli mě napadne, jak to asi vypadá z jejího pohledu. Sakra.

"Jsem v pohodě," ujistím ji a pátrám v mozku po něčem, co by neodhalilo naši malou schůzku, ale zároveň by vysvětlilo, proč je na mě. "Cole..." Zvednu inhalátor v ruce, jako by to všechno vysvětlovalo. "Pomáhal mi s dýcháním."

Bianca zvedne obočí. "Cože?"

Cože, je výstižné, protože moje další věta je kouřící halda keců, ale díra je již vykopaná a je to to nejlepší, co můžu udělat.

Navíc mi moje hrdost nedovolí říct ji tu trapnou pravdu.

V duchu si poznamenám, že až se vrátím domů, zavolám Dylan, protože si ze mě aspoň nebude dělat legraci, až se dozví, že Cole omdlel uprostřed radovánek.

"Měla jsem astmatický záchvat, když sem doklopýtal opilý." vysvětlím smícháním dvou prvků pravdy dohromady. "Řekla jsem mu, že nemůžu dýchat, a on ... začal provádět první pomoc.“

Jo, protože tohle dává úplný smysl.

Pochopitelně se na mě podívá, jako by mi narostla další hlava. "Proč by prováděl první pomoc, když máš v ruce inhalátor, a ještě jsi byla schopná dýchat natolik dobře, abys mu řekla, že nemůžeš?" Překříží ruce. "Nemluvě o tom, jak by to všechno mohl udělat, když spí?"

To jsou velmi dobré otázky. Kdo by řekl, že je Bianca tak bystrá?

"Že jo? Abych pravdu řekla, říkala jsem si totéž ... ale víš, jaký Cole je, když pije. Není zrovna ten nej -“

"Našla jsi ho?" Ozve se Oakley a vpadne do místnosti za ní.

Nevím, co si myslet o výrazu jeho tváře, když jeho oči dopadnou na Colea, který stále dřímá ... na mě.

"Cole jí dával první pomoc," vysloví Bianca s nesmělým úsměvem.

Zmatený a podnapilý Oakley se poškrábe na hlavě. "No, buď to zvoral, nebo byla Sawyer chamtivá a okradla ho o veškerý vzduch, dokud neomdlel." Přimhouří oči a pohrozí na mě prstem. "Raději ho děj do pořádku."

Jo, fakt ho musím začít co nejdřív doučovat, protože takhle to nefunguje.

"Může prosím někdo z vás zavřít dveře?"

Budu na tom mnohem líp, pokud udržíme tenhle malý oheň mezi námi třemi – no už čtyřmi.

Bianca je začne zavírat, ale zastaví se. "Fajn, ale jen když budeš souhlasit, že pro nás něco uděláš."

Tohle se mi ani trochu nelíbí, ale nemám na výběr. "Co?"

Podívá se na Oakleyho, který si zapaluje jointa. "Oakley nás sem přivezl, ale je příliš ožralý, než aby teď řídil. A vzhledem k tomu, že Cole je pořád v “- udělá uvozovky - „umělém spánku a já nemám řidičák, budeme potřebovat svézt domů.“

"Platí." Zabodnu oba pohledem. Když Bianca dokáže hrát hru na manipulaci, tak já taky. “Pokud o tom vy dva pomlčíte. Ne že by se něco stalo, jen nechci, aby si to lidi špatně vyložili.“

Zvlášt když jsem sama ještě neměla šanci se vzpamatovat z toho, co se stalo.

Ne že bych očekávala, že se Cole rozejde s Casey a začne chodit se mnou, ale myslím, že si musíme promluvit o tom, co se mezi námi dnes večer odehrálo. Až bude střízlivý.

Oakley si potáhne z jointa. "Do prdele, stěží si pamatuji, co se stalo před pěti minutami."

"Před pěti minutami byl tvůj jazyk ještě v krku Morgan," zamumlá si Bianca pod nos, zavře dveře a vrátí se k posteli.

Obě se pokoušíme pohnout jejím bratrem, ale nedaří se nám to. Nejenže je Cole mnohem těžší, než vypadá, ale zjevně je také typ, který by prospal i výbuch bomby.

Bianca luskne prsty na Oakleyho, který pořád spokojeně hulí. "Co kdybys nám trochu pomohl."

Poté, co vyhodí špaček z okna, připojí se k nám.

"Neměl jsi dříve spráskat celou tu whisky, chlape," řekne Oak, když postaví kymácejícího se Colea, který je stále mimo... "Říkal jsem ti, místo tvrdého alkoholu pivo -"

Oakley nemá šanci větu dokončit, protože Coleovi se zvedne žaludek ... těsně předtím, než pozvrací celou postel.

Jsem vděčná, že jsem měla dost rozumu, abych se od něj dostala, než to udělal. Taky mám lepši pocit z toho, že omdlel na mně ... protože to mohlo dopadnout mnohem hůř.

Zachvěji se, když si vzpomenu, jak mi Dylan vyprávěla o tom, jak Jace loni uprostřed party pozvracel Britney pizzou s ananasem.

Její pověst po tom byla zničená. I když to nemělo ani tak co dělat s tou pizzou, jako spíš s tím, že prohlásil, jak tam dole není zrovna čerstvá.

Ať tak či onak, byla to karma.

"A nebude ti špatně," dokončí Oakley, než obrátí pozornost k viditelně znechucené Biance. "Vezmu ho do koupelny."

Bianca přikývne. "Dobrý nápad."

"Půjdu najit kbelík nebo mísu," prohlásím, když ho Oakley táhne pryč.

Jednou jsem vezla domů kluka z naší mládežnické skupiny, když se mu v kostele udělalo špatně. Trvalo přes měsíc, než ten nechutný zápach úplně zmizel, a já už opravdu nechci znovu prožívat zážitek, kdy jsem z dodávky čistila zvratky.

Zamířím ke dveřím, ale Bianca mě zastaví.

"Sawyer?"

"Jo?"

Rty ji zacukají a ukáže na můj svetr. "Chybí ti pár knoflíků."

 

SAWYER

 

Když vystoupím z dodávky a mířím ke vchodu do školy, v břiše mi pulzují nervy.

Je pondělí ráno, což už je na houby, ale mnohem víc na houby je, když celý víkend čekáte, až vám někdo zavolá nebo napíše.

Je pravda, že Cole nemá mé číslo, ale vzhledem k tomu, že jeho bratr žije na hromádce s mou nejlepší kamarádkou, není to tak, že by se musel přetrhnout, aby ho získal.

Stačila by i zpráva na Instagramu.

Ale ne. Nic jsem nedostala.

Což mě staví do mizerné pozice, kdy ho musím oslovit jako první.

Asi bych to mohla ignorovat a předstírat, že se nic nestalo, ale to je hloupost, protože něco se stalo.

Něco, co má potenciál udělat věci trapnými a divnými.

Nechci, aby to mezi námi bylo trapné nebo divné.

A možná je tu i moje malá část, která tajně doufá, že cítí taky tu věc mezi námi, ať už je to cokoliv.

Tramtadadá ... a je to tady.

To malé zrnko pravdy, které jsem se snažila potlačit v naději, že zmizí.

Jsem zamilovaná do Colea Covingtona ... a nenávidím se za to.

Je vším, čím u lidí opovrhuji.

Je nafoukaný, bezohledný, sukničkář a co hůř – vysmívá se mé víře.

Přesto ... je na něm něco, co nedokážu ignorovat.

Hloupé dospívající hormony. Ničí všechno.

Když míjím jeho auto na parkovišti, zvedne se mi žaludek.

Neobtěžuji se skrývat svůj výraz.

Zářivě zelené Ferrari je stejně nesnesitelné, okázalé a arogantní jako on. Proslýchá se, že nejen stálo majlant, ale je i neuvěřitelně vzácné. Jako že na světe existuje méně než dvacet lidí se stejným vozem.

Nemůžu říct, že bych byla překvapená. Covingtonovi jsou stejně bohatí, jako sužování tragédií.

Coleova matka byla bývalá bollywoodská herečka, než zemřela při hrozné autonehodě. Podle drbů byla nejen nádherná jako její děti, ale možná patřila k nějaké indické královské rodině.

O Jasonovi Covingtonovi – Coleově otci – toho moc nevím, kromě toho, že je šéfem známé farmaceutické společnosti.

V tichosti si přidám další zaškrtávátko na svůj seznam podvodníků. Každý ví, že lidé, kteří vedou farmaceutické společnosti, nemají duši.

Odsud to Cole asi má.

Dobře, to není fér. Cole má duši.

Tu noc mi odhalil kousek z ní.

Seberu odvahu se a jdu dál ke vchodu.

Pocítím to ve chvíli, kdy vstoupím do budovy. Energie na tomto místě je ... jiná.

Nebo spíš je to všechno namířeno na mně v podobě postranních pohledů, ne zrovna jemných, nevraživých pohledů od různých holek, několika úšklebků od náhodných kluků a spousty šepotů.

Po čele a zádech mi vyrazí krůpěje potu, ale přinutím se dýchat.

Jediný způsob, jak tuhle pekelnou díru přežit, je nedopustit, aby tě viděli potit se.

Dívám se na zem a namířím si to přímo ke své skřínce.

O několik řád dál si všimnu Colea, jak stojí u té své, a přitom se baví s Dwightem Davisem, Cortlandem Bennetem a několika dalšími kluky z jeho týmu.

Dwight je slušný kluk. Aspoň tak působí každou neděli ráno, když ho vidím v kostele.

Ale Cortland? Ten chlap je prase s velkým P.

Nejenže jsem ho už tolikrát přistihla, jak mi chlípně kouká na hruď, že jsem to už přestala počítat, ale navíc je nafoukaný a má špatný zvyk šikanovat neoblíbená děcka jenom kvůli tomu, že je sportovec.

Asi dává smysl, že jsou s Colem kamarádi. Vrána k vráně sedá a tak dále.

Ať tak či onak, nejsem tak hloupá, abych šla ke Coleovi a mluvila s ním, když je s nimi.

Jsou věci, na které člověk nikdy nezapomene, a když jsem byla nucená chodit po chodbách v ručníku – byl to právě Cortland, kdo nejhlasitěji bučel a pobízel lidi, aby se k němu přidali.

Sáhnu do batohu a rychle přendám nějaké knihy.

"Nesnáším být nositelem špatných zpráv, ale šušká se, že Casey má kulku s tvým jménem."

Srdce mi uvízne v krku, když se zadívám do páru krví podlitých kobaltově modrých očí patřících Oakleymu.

"Cože?"

Proč by mě proboha Casey – nebo kdokoli jiný – chtěl zastřelit?

Možná proto, že jsi něco měla s jejím přítelem – podotkne můj rozum.

"Klid," řekne. "Nechystá se tě zabít." Pokrčí jedním ramenem. "Jen má v plánu nakopat ti zadek, než skončí škola."

Ten blbec asi zapomněl, že když jsme se s Casey jedinkrát popraly, byla jsem to já, kdo z toho vyšel jako vítěz.

"Kdo jí řek ..." Zastavím se, než tu větu dokončím.

Nechci se přiznat k žádnému provinění. Ne bez toho, abych si nejdřív promluvila s Colem.

Možná bychom mohli Casey vysvětlit, že její přítel byl opilý, a náš úlet nic neznamenal.

Srdce mi poklesne. Ten nápad se mu očividně nelíbí.

"Chci říct, proč by mi chtěla nakopat zadek?"

Oakley se na mě podívá se sarkasmem. " Patrně se tvé malé resuscitační setkání s jejím přítelem dostalo až k ní ... tedy ke všem." Nevinně zvedne ruce. "Nedívej se na mě takhle. Neřekl jsem ani hovno. Někdo jiný tě musel zaslechnout nebo vešel dovnitř, zatímco jste si oba dávali dýchaní z úst do úst.“

Pitomec. To by vysvětlovalo všechny ty pohledy a šepoty, které jsem dostala.

"Ó můj bože." Všechno kolem jako by se točilo.

Zvládnu to, že mi chce Casey nakopat zadek, ale to, že všichni vědí o mých věcech a spekulují o mém osobním životě ...

Nechci, aby se o mně ve škole mluvilo. Nechci, aby o mě lidé mluvili, tečka.

Už teď vím, co by řekli.

"Hej, nevypadáš dobře," poznamená Oakley. "Chceš, abych zavolal Dylan? Vsadím se, že ji zastraší.“

"Ne."

Nepochybuji, že by moje BFF srovnala Casey do latě jediným úderem, ale tohle není Dylanin boj.

Je to můj boj.

Udělala jsem něco špatného a teď musím kápnou božskou a zaplatit za to.

"Brzy se vrátím. Jen musím ... “ Gestem ukážu na toalety a vyrazím.

Potřebuji se na chvíli nadechnout a srovnat se, než začnu řešit následky.

Když vejdu dovnitř, jsem vděčná, že je prázdné.

Tedy až na Biancu, která stojí u umyvadla a nanáší si řasenku na své už tak dlouhé řasy.

"Vypadáš jako sračka," pozdraví mě, když se naše pohledy setkají v zrcadle.

Otočím kohoutkem. "I se tak cítím." Stříknu si na tváře studenou vodu a zamumlám. "Všichni o mně a Coleovi vědí."

Nemá smysl dál zapírat. Dříve nebo později určitě uslyší pravdu.

"Sakra. Rozkřiklo se to rychleji, než jsem si myslela.“ Jízlivě se usměje a z kabelky vytáhne lesk na rty. "Nemáš zač."

Mám co dělat, abych jí ten lesk na rty nestrčila do krku.

"Počkej ... to ty jsi vypustila ten klep? Co to kurva, Bianco? Slíbila jsi to."

Převrátí oči v sloup a přetře si leskem rudé rty. "Nebuď tak dramatická. Udělala jsem ti laskavost.“

Cítím, jak mi stoupá krevní tlak na nebezpečnou úroveň. "Laskavost? Jaký druh laskav -“

"Nerada ti kazím iluze, ale jsi nula." Lhostejně pokrčí rameny. "Teď ... už ne tak moc." Mlaskne rty. "Během jednoho víkendu ses z malé šedé myšky, která miluje Ježíše stala holkou, která něco měla s nejoblíbenějším klukem ve škole. Díky tomu tě všichni považují za tajemnou a sexy… místo za nudnou a divnou.“ Naše oči se znovu spojí v zrcadle. "Jak jsem řekla, nemáš zač."

Zbláznila se. "Nechci, aby o mně lidé takhle přemýšleli. Nechci, aby si o mě lidé vůbec mysleli něco takového.“ Sevřu si hruď a přinutím se dýchat. "Díky tvojí velké puse mi chce Casey nakopat zadek."

Obrátí oči v sloup. "Neboj se. Ta děvka se neumí rvát. Ty ji zvládneš.“

Nechápe to. "Nechci ji zvládnout. Chci - “

"Mého bratra?" Než se stihnu hádat, dodá: „Dobrá zpráva, Churchová. Myslím, že tě chce taky. A navíc, bych byla radši, kdyby byl s tebou než s Casey. Jace už teď chodí s někým, koho nemůžu vystát, a představa, že by oba moji bratři - “

"Hej," zavrčím. "Dylan je úžasná."

"Jo, úžasně manipulativní čubka."

Vážně? Setkala se Bianca sama se sebou?

"Vrána k vráně sedá."

Znova protočí očima. "Cokoliv." Popadne kabelku z římsy umyvadla. "Snažila jsem se ti pomoct."

"Takhle se kamarádce nepomáhá," vykřiknu, když odchází. "Mohla jsi mi to aspoň říct -"

Umlčí mě krutý smích. "Páni." Položí si ruku na srdce a otočí se. "Myslela sis, že jsme kamarádky?"

Ne tak úplně, ale nemyslela jsem si, že jsme nepřátelé. Navíc, proč by se namáhala pomáhat někomu, kdo se ji nelíbí?

"Já nevím. Možná."

"Zlato, ne." Nakrčí svou hezkou tvář. "Já nemám přátele. Nanejvýš dočasné spojence, kteří ve mě nevyvolávají touhu prorazit jim lebku podpatkem.“

Pomalu ke mně přistoupí. "Casey je kapitánkou roztleskávaček, a proto si myslí, že vede RHA, ale to není pravda." Přimhouří oči a studuje své nehty. "Ta kráva taky udělala tu nešťastnou chybu, že si minulý týden během tréninku nonstop psala s někým, kdo není můj brácha. Až zjistím, o koho jde, a budu mít důkaz, který nedokáže popřít, zničím jí život.“ Její obličej rozzáří podlý úsměv. "Pak ji nahradím ... a udělám z ní i ze všech v RHA své děvky."

No, do prdele.

Přiblíží se k mému obličeji až je to nepříjemné. "Chceš malou radu? Navrhuji, abys zůstala na mé straně.“ Podruhé vytáhne lesk na rty. "Nehýbej se. Trocha barvy by ti neuškodila.“

Než stihnu zaprotestovat, začne mi ho nanášet na rty. "Můj bratr je kretén, ale z nějakého důvodu se mu líbíš." Strčí lesk zpět do tuby a podívá se mi přímo do očí. "Myslím, že bys pro něj byla dobrá, Sawyer. Ale měla bych tě varovat, že jestli ho někdy podvedeš nebo mu úmyslně ublížíš, podříznu ti tvé zatracené hrdlo, jako bys byla mým vlastním obětním beránkem. Rozuměla jsi?“

Ježíši. "Já -"

"Rozuměla?"

Když přikývnu, usměje se. "Skvělé. Teď se mnou přestaň mluvit a jdi si pro svého muže.“

Mého muže? Bianca musí být blázen. Dívky jako já své muže nezískávají ... protože nás obvykle nechtějí.

Chtějí holky jako je ona.

Ale co když Cole není jako ostatní? Co když se mu opravdu líbím?

Tu noc to tak sakra vypadalo.

"Dobře," zašeptám.

"Počkej," zavolá za mnou.

"Co – co to sakra děláš?" Snažím se ji odstrčit ruku, ale podaří se jí rozepnout horní knoflík na mé košili. "Máš skvělý prsa. Neměla bys sis je pořad zakrývat.“ Zběžně si mě prohlédne a zašklebí se. "Sundej si tu pitomou čelenku. Vypadáš v ní jako desetiletá holka na školní fotce.“

Bože, dej mi sílu. Je to takový spratek.

Poté, co ji vyhodí do koše a prohrábne mi prsty tmavé vlasy dlouhé po pás, pokrčí rameny. "Není to nic moc, ale je to to nejlepší, co můžu v tak krátké době udělat. Měla bys vážně uvažovat o tom, že si pořídíš čočky ... a nějaký melír. Ani make-up by neuškodil.“

"Mám na sobě make-up."

Dnes ráno jsem si nanesla řasenku. Protože jsem věděla, že budu mluvit s Colem.

Nakrčí nos. "Příště zkus takový, po kterém budeš vypadat líp, ne hůř."

"Páni, díky."

Vrhnu na ni naštvaný pohled a vyjdu z toalet.

Nervy, které jsem se snažila potlačit, mi téměř vylétnou z hrudi, když kráčím chodbou. Rychle se však vzpamatuji, když si všimnu, že Cole stále mluví se svými spoluhráči.

Asi není nejlepší čas na to, abych mu sdělila své podivné pocity nebo zmínila náš úlet.

Mělo by se to udělat v soukromí. Takhle nikdo nemůže odposlouchávat a začít šířit další drby.

Chystám se vrátit ke své skříňce, ale jeho podhled zachytí ten můj.

Podlomí se mi kolena, když si všimnu jeho pronikavých oříškově zelených očí, rozcuchaných tmavých vlasů, dokonale tvarované čelisti a lícních kostí ostrých jako břitva, které by prořízly i žulu.

To není fér. Kluci jako on by neměli být tak zatraceně krásní.

Znova se do mě vkradnou pochybnosti o sobě samé, ale přinutím se je zatlačit zpátky.

Líbím se mu.

Jistě, nezavolal, ale člověk se nesvěřuje s takovými věcmi, s jakými se mi svěřil on, pokud s ním necítí spojení.

A rozhodně nepolíbíte někoho takovým způsobem, jakým mě políbil on, pokud ho nepřitahujete.

Ať už byl opilý nebo ne, Cole mi té noci dal nahlédnou do svého skutečného já.

Možná je na čase, abych ten negativní hlas ve své hlavě nadobro umlčela, aby nezničil to, co mezi námi je, ještě než to začne.

Protože možná, jen možná ... holka jako já může dostat kluka jako on.

 

COLE

 

Ucítím ji ve chvíli, kdy vyjde ze záchodu.

Nevím, co tam dělala, ale ty našpulené rty ve tvaru srdce jsou rudé a lesklé.

Sotva se mi podaří potlačit podrážděné zasténání, které mi uvízlo v krku.

Snaží se na mě udělat dojem. Což může znamenat jen jednu věc.

Kriste. Moje chyby se hromadí každou vteřinou.

Neměl jsem se ten víkend tak opít.

Neměl jsem se potulovat nahoře.

A rozhodně jsem neměl mluvit se Sawyer Churchovou – slečinkou Pánbíčkářkou – a dovolit ji uvidět mé druhé já.

Zaskřípu zuby tak tvrdě, že jsem překvapen, že se neproměnily v prach.

Podle drbů existuje ještě několik věcí, které jsem s ní neměl dělat.

Věci, na které si nevzpomínám, protože jsem odpadl uprostřed rozhovoru.

Kurva.

Za brýlemi s černými obroučkami se její velké hnědé oči upírají do mých… a hledají odpovědi na spoustu nevyřčených otázek.

Odpovědi, které jí nemůžu dát, protože si to kurva nepamatuji.

Jediné, co vím je, že ať už jsme tu noc udělali cokoliv, zničí to její nezkaženou a nedotčenou pověst.

A taky mou.

Odtrhnu od ní pohled a zaměřím svou pozornost zpátky na Dwighta a Cortlanda.

Cortland se jako obvykle chová jako kretén. Okázale kolem toho kličkuje a dělá si legraci, což mě štve.

"Tak jaké to bylo?"

Strčím si sako do skříňky. "Jaké bylo co?"

S jeho hloupými narážkami se potýkám posledních pět minut a už mi dochází nervy.

Vymění si pohled s Dwightem. "No tak, Covingtone. Nestyď se. Pověz nám, jaké bylo to tvé malé povyražení.“

Moje ruka se sevře v pěst. Musím si připomenout, že moje ruka bude mít jednou cenu milionů a Cortland za to nestojí.

"Vsadím se, že holka, která vypadá takhle, se strašně zoufale snažila zalíbit," připojí se Lennox Wallace, jeden z mých obránců.

Několik našich spoluhráčů se zachechtá.

Ignoruji je a otočím pohled na opačný konec chodby.

Jako by to už nemohlo být horší, Casey a její parta pochodují směrem ke mně.

Bianca mi předtím napsala, že Casey řekla holkám z týmu, že nakope Sawyer zadek, pokud je to pravda.

Caseyino rozhořčení nad mou opileckou zradou je skoro komické, vzhledem k tomu, že si je Bianca jistá, že mě podvádí.

Jsou to však jen spekulace a já nemám důkaz.

Jediné, co mám, je nasraná přítelkyně, která na mě momentálně vysílá dýky, zatímco jí podpatky klepou o podlahu.

A další holku, která se na mě dívá, jako bych byl nějaký rytíř v lesklé zbroji.

Ta samá holka, od které jsem se poslední tři měsíce nutil držet dál.

Sawyer má způsob, jak se mi dostat pod kůži a do mé hlavy jako nikdo jiný ... což z ní dělá nebezpečí.

Teď ještě víc.

Existuje jen jeden způsob, jak obnovit pořádek a tuhle sračku napravit.

Obrátím se na Cortlanda. "Budeš muset být konkrétnější. Šukal jsem se se spoustou holek.“

Mnohem víc než on.

Tentokrát je to on, kdo se zdá být zmatený. "Ty si to opravdu nepamatuješ?"

"Co si nepamatuji?" Zařvu, čímž všechny upozorním na náš rozhovor. "V pátek jsem byl ožralý jak prase."

Sawyeřiny kroky zpomalí.

Cortland se s úšklebkem porozhlédne po úzkém okruhu lidí, kteří nás obklopují. Zdá se, že každého zajímá naše malé pozdvižení.

"Nerad ti to kazím, ale proslýchá se, že jsi u Christiana o víkendu přefikl Sawyer Churchovou." Než stihnu odpovědět, plácne mě po rameni. "Nikdy bych tě netypoval že se ti líbí tlusťošky, ale slyšel jsem, že Ježíšovi stoupenci jsou v posteli divocí."

Můj smích zní přesvědčivě, dokonce i pro mé vlastní uši. "Děláš si ze mě prdel, že jo?" Než stihne protestovat, řeknu: „Proč bych sakra vůbec šukal s nějakou tlustou pannou, když můžu mít prvotřídní kočičku, kdykoli se mi zachce?“

Cítím tíhu pohledu všech, když se Casey postaví vedle mě. Přesně včas abych ji objal rukou.

Koutkem oka vidím, jak se na mě Oakley dívá, jako bych byl hajzl.

To je fuk. Může mi políbit prdel. V sázce je moje pověst.

A její.

Nejen, že bude Sawyer označena za děvku – protože to je to co holky na střední škole dělají – ale Casey a ostatní roztleskávačky jí udělají ze života peklo.

Kromě toho, Casey a já dáváme smysl. To, že jsme spolu, je to, co lidé očekávají.

Co by někdo jako já měl chtít.

Dlouho jsem si tenhle život budoval a nehodlám dopustit, aby mi to nějaký opilecký omyl všechno zničil.

Bez ohledu na to, jak moc mě Sawyer přitahuje.

Když se podívám na svou přítelkyni, zavrčím: „Zlato, pověz tomuhle pitomci, co se stalo v pátek, protože se tak moc zajímá o to, kam strkám ptáka.“

Bez zaváhání Casey zašvitoří: „Sjel ses a pak jsme šli nahoru.“ Zúží na něj oči. "Proč se tak zajímáš o nádobíčko mého přítele, Cortlande? Jestli měníš tým, obávám se, že máš smůlu. Můj tým je už plný.“

Bez ohledu na to, jak moc je naštvaná, jsem věděl, že udělá to, co je potřeba.

Ne proto, že by mě milovala, nebo že by byla loajální až za hrob – ale proto, že jsme přezdíváni mocným párem RHA, a představa, že bych ji podváděl s někým, jako je Sawyer, by byla obrovskou urážkou jejího nudného ega.

Stejně jako já i Casey ví, že je důležité udržet si zdání a dát světu představení.

Skrýt, kdo ve skutečnosti jsi.

Cortland vypadá rozpačitě, ale já s ním ještě neskončil.

Volnou rukou ho chytím za límec a upřu na něj pohled, který mu dá jasně najevo, aby mi už nikdy nezkřížil cestu. "Příště, až mě budeš vyslýchat ohledně mého sexuálního života, tak ti ten tvůj ošklivý ksicht proplesknu ptákem. Stejně jako to udělám všem ostatním namyšleným zmrdům, kteří nevědí, kdy mají odprejsknout.“

Jeho tvář ochabne, zatímco všichni houkají a křičí.

S úsměvem ho lehce udeřím do ramene. "Nechoď na trénink, dokud nenajdeš své koule, Bennete. Fotbal je pro skutečné muže. Ne pro amatéry, kteří si pouštějí hubu na špacír a šíří klepy jako nějaká malá nezletilá mrcha.“

Podívám se na své spoluhráče. "To samé platí i pro vás ostatní."

Jejich tváře se znovu rozzáří respektem. Krize zažehnána.

S pocitem, jako by ze mě spadlo těžké závaží, najdu rukou Caseyin zadek a vyrazíme po chodbě.

Jako obvykle jsou oči všech upřené na mě.

Kromě Sawyeřinych.

Dívá se dolů na své boty ... jako by ji pohled na mě příliš bolel.

To je dobře.

Varoval jsem ji, ať se příliš nepřibližuje.

---

[1] Starší verze komediálního seriálu Krok za krokem

[2] Osoba, která je považována za přehnaně a nepříjemně pesimistickou

[3] Osoba, která neustále způsobuje, že se ostatní cítí špatně nebo negativními komentáři zhoršuje náladu ve skupině.