RK - 2. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

Není nad to, když se po vítězství cítíte tak povzneseně. Ta návyková energie má způsob, jak proniknout do vašich pórů a projet tělem jako drát pod napětím.

 

Jsem tak napumpovaný, že mi ani nevadí Cortlandův otravný zadek.

 

Dwight, který skóroval posledním touchdownem[1], se ušklíbne. "Člověče, ta boční hra byla jako osvícení. Dobrej nápad, Covingtone. Jak si věděl, že to tak dobře zafunguje?“

 

Pokrčím rameny, když vedu svůj tým do šatny. Máme méně než patnáct minut na to, abychom se osprchovali, než se budeme muset vrátit na hřiště, aby mohli vyhlásit krále a královnu plesu.

 

Jako by už všichni nevěděli, kdo vyhrál.

 

"Snadno. Číslo šedesát dva se pořád léčí ze zraněného kolena, takže nemůže běžet rychle, a číslo čtyřicet čtyři se bojí zranění, takže všechno odfláknul.“ Nechci si přivlastnit všechnu slávu, a tak mu hodím kost, protože – podle mého trenéra – musím zapracovat na svém sportovním chování. "Ale i kdyby ne, věděl jsem, že na ně budeš moc rychlý."

 

"Do prdele, necítil jsem za sebou nic než vzduch. Jako by se ani nesnažili.“

 

Cortland si odfrkne. "Banda kundiček."

 

"Jo kámo. Ti parchanti by to měli brát jako odplatu za loňský rok.“ Lennox z obrany mě poplácá po rameni. "Nemůžou držet QB jako Covington dlouho při zemi."

 

Můj úsměv odpovídá jeho. "Přesně tak."

 

V loňském roce mě Tommy DaSilva – ten nejubožejší kus hovna na planetě – úmyslně zranil na hřišti během druhého nejdůležitějšího zápasu sezóny.

 

Díky otřesu mozku, který mi ten hajzl způsobil, jsem nemohl hrát mistrovský zápas.

 

Místo toho vyhráli Svatí.

 

Lhal bych, kdybych tvrdil, že jeho a zbytek těch kreténských Vikingů nenávidím s žárem tisíce hořících sluncí.

 

Naštěstí Tommy loni odmaturoval, takže už ho nemusím vidět ani o něm slyšet.

 

Škoda, že to samé nemohu říct o Toddu Harrisovi, quarterbacku Vikingů.

 

Ten chlap je dobrej, to se musí nechat. Ale to jen proto, že jeho táta, strýc a dědeček byli v NFL.

 

Ten hajzl trénuje už od plenek.

 

Nemusel na tom makat tak jako já.

 

A jo, možná jsem zahořklý, protože mu to všechno spadlo do klína, ale něco mi na tom chlapovi vadí.

 

I když je to nejspíš proto, že chce to samé, co já.

 

Povídá se, že Duke's Heart – která má nejlepší univerzitní fotbalový tým na západním pobřeží – přijme příští rok jednoho quarterbacka.

 

Todd Harris jde po tom místě.

 

Takže já taky.

 

Jako by mi četl myšlenky, Dwight se ptá: „Myslíš, že Harris je pro letošní sezonu mimo hry?“

 

Lze jen doufat.

 

Těsně před poločasem ho Lennox a několik dalších sejmuli. Když vstal, kulhal, tak ho stáhli ze hřiště a šoupli tam jejich záložního QB, aby zápas dohrál.

 

I když to nerad přiznávám, jeho zranění pravděpodobně hrálo roli v našem dnešním snadném vítězství.

 

Otevřu dveře šatny. "Ne, nemyslím si -"

 

Zbytek věty jde stranou, když mi uši zaplní zvuk souložících lidí.

 

"Sakra," zamumlá Dwight se smíchem.

 

"Vypadá to, že se někdo rozhodl oslavovat dřív," poznamená Cortland.

 

Jo, otázka je kdo?

 

"Ještě," zakňučí nějaká holka zadýchaně. "Tvrději."

 

Na krku se mi zježí chlupy.

 

Znám to udýchané kňourání.

 

O chvíli později se na obzoru objeví má přítelkyně.

 

Sukni roztleskávačky má vyhrnutou přes stehna a nohy nastříkané samoopalovacím sprejem jsou obtočené kolem pásu nějakého Vikinga, který ji šuká proti skříňkám jako smyslu zbavený.

 

Led mi naplní žíly, když si všimnu čísla na zádech jeho dresu.

 

Todd Harris.

---

[1] položení míče do brankoviště