RK - 14. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

Cole si myslí, že to bude mít jednoduchý, ale trošičku se přepočítal :-D

COLE

 

Ve tváři se jí objeví rozkošný zamračený výraz, když ke mně zamíří. Měří sotva 160 cm, ale její kroky v mžiku pohltí terasu mezi námi.

 

Jako by se nemohla dočkat, až mě sprdne.

 

Lhal bych, kdybych řekl, že mě nebaví ji rozčilovat.

 

Dneska večer to ale nemůžu udělat, protože mi něco říká, že Sawyer nebude souhlasit s tím, že bude moje holka, tak snadno.

 

Ne po tom, jak jsem jí zranil a ztrapnil.

 

Což znamená, že musím vytáhnout všechny trumfy.

 

Flirtovat s ní a svádět ji tak dlouho, dokud nedokáže říct ne.

 

Naštěstí mám náskok, protože vím, že ji přitahuji.

 

Můj pták se probouzí k životu, když si prohlížím její fialový svetr, který se jí napíná přes velká prsa, a odpovídající čelenku v jejích dlouhých tmavých vlasech.

 

Je tak nevinná. Tak morálně nezávadná. Tak čistá ... byl by to naprostý zločin ji zneužít.

 

Správný chlap by se nevsadil o dívčino panenství jen proto, že v sázce je jeho pověst a hrdost.

 

Správný chlap by to ukončil a poslal Cortlanda do prdele.

 

Ale já nejsem správný chlap. To zdaleka ne.

 

Myšlenka na to, jak si vezmu panenství slečinky Pánbíčkářky a jak se udělá po celém mém ptákovi – těsně předtím, než to vmetu Cortlandovi do tváře – je příliš příjemná na to, abych ji ignoroval.

 

"Co chceš, Covingtone?"

 

Poklepává nohou, jako by byla netrpělivá. Jako by chtěla být někde jinde.

 

Oba víme, že to tak není.

 

Nebo jo? Jsem si skoro jistý, že Bianca lže o tom, že Sawyer blbne se svým šéfem, ale v případě, že je to pravda, bude to pro mě představovat velký problém.

 

Ale na to teď nemůžu myslet. Mám důležitější věci, o které se musím starat.

 

Zapojím veškerý svůj šarm a blýsknu po ní úsměvem. "Říct ti, jak ti to dneska sluší."

 

Ty velké hnědé oči mě několik vteřin studují jako bakterii pod mikroskopem, než zamrká řasami.

 

"Vážně?"

 

Do háje. Tohle bude jednodušší, než jsem si myslel.

 

Přikývnu a přesunu se na druhou stranu vany, abych jí byl blíž.

 

"Ten svetr opravdu zdůrazňuje tvé ..." Zastavím se a prohlížím si její křivky od hlavy až k patě, než se zastavím na těch šťavnatých kozách. Kriste. Jako by mě prosily, abych je měl v puse. "ko – oči," dokončím, ale včas se zarazím.

 

Nevím, co si mám myslet o výrazu její tváře. Na okamžik si myslím, že mi dá pěstí, ale k mému překvapení se začervená.

 

"Jsi tak sladký." Kousne se do rtu a zašeptá: „Ale proč jsi najednou tak milý? Myslela jsem, že mě nenávidíš?“

 

"To není pravda."

 

Byly chvíle, kdy mě její svatouškovský přístup a schopnost prohlédnou mě až k nepříčetnosti štvaly, ale nikdy jsem k ní necítil nenávist.

 

Právě naopak. Je s ní zábava a vychutnávám si, jak se jí dostávám pod kůži.

 

Navíc mi z jejího odsuzujícího pohledu, kdykoli to přeženu, nikdy nepřestane stát péro.

 

Možná se tváří, že ji to odpuzuje, ale já vím, že je v hloubi duše zvědavá.

 

Protože komplimenty nikam nevedou a já potřebuji věci urychlit, zkusím jinou taktiku. "Takže, mám problém a doufal jsem, že bys mi s ním mohla pomoct."

 

Poznám, že jsem vzbudil její zájem, protože povytáhne obočí. "Jaký problém?"

 

"No, je tu jedna holka." Držím její pohled. "Není můj typ a navzájem se k sobě nehodíme, ale já jsem do ní kurva blázen."

 

"Aha." Těžce polkne. "Nejsem si úplně jistá, co -"

 

"Bojím se jí říct, co k ní cítím, protože se bojím, že by to nemusela cítit stejně." Věnuji jí upřímný pohled a lákám ji trochu víc. "Co myslíš, že bych měl udělat?"

 

Zašoupá nohama. "Já nevím." Ty oříškové oči mě proříznou jako horký nůž máslem. "Možná bys měl začít tím, že k ní budeš upřímný."

 

Na konci té věty byl slyšet náznak pohrdání a já si nejsem jistý proč.

 

"Máš pravdu." Postavím se tak, abych s ní byl v úrovni očí, a položím ruce na okraj vany. "Buď má přítelkyně, Sawyer Churchová." Blýsknu po ni nesmělým úsměvem. "Je to dost upřímné?"

 

Oči se jí rozšíří. "Ó můj bože. To snad nemyslíš vážně.“ Vyletí z ní cynický smích. "Vždyť jsme ještě ani nebyli na rande."

 

Tohle mě neodradí a přejedu jí prstem po paži. "Dobře. Kam chceš jít?"

 

"Nechci." Zavrtí hlavou a udělá krok zpět. "Chci říct ... že nemůžu."

 

Nejsem si jistý, co se to tu děje, ale mám pocit, že mě vykopli ze sedadla strojvedoucího a vlak začíná uhýbat z trati.

 

Nelíbí se mi to.

 

"Proč?"

 

Odvrátí pohled a řekne: „Nesmím. Mí rodiče ... víš, jsou Ježíšovi fanatici, a tak a nedovolí mi to.“ Zuby se zakousne do spodního rtu. "Ne, pokud je nepožádáš o svolení."

 

Přeskočme. Zpátky.

 

"Takže si to ujasníme. Abych s tebou mohl chodit, musím nejdřív požádat o svolení tvé rodiče?“

 

Setkání s rodiči není moje parketa. Sakra, s rodiči Casey jsem se seznámil jen proto, že se objevili na mých zápasech.

 

Sawyer přikývne a přistoupí o krok blíž. "To by byl začátek."

 

"Začátek?" Všechno, co udělám je, že zaskřehotám.

 

Zvu jejich dceru na rande. Nežádám o ruku.

 

"Je mi líto, ale pokud se mým rodičům nebudeš líbit, nemůžeme spolu chodit. Tak to prostě je.“

 

No to mě poser.

 

"Ale když se jim zalíbím, určitě se mnou budeš chodit?" Objasním.

 

Nehodlám pokračovat s tímhle divadýlkem, dokud nebudu mít záruku.

 

Přiblíží se a přejede mi prstem po hrudi.

 

Je to tah, které odvede mou pozornost jinam.

 

Když uzavře vzdálenost mezi námi, vezmu do dlaní její tvář. "Znamená to ano?"

 

Je tak tichá, že byste slyšeli i spadnutí špendlíku.

 

Srdce mi buší v hrudi, když se nakloní. "Nechodila bych s tebou, ani kdybys byl poslední chlap na světě, kreténe."

 

Než si její výrok plně zpracuji, slabinami mi projede oslepující bolest a odstrčí mě.

 

Jsem tak zaskočen, že spadnu zpátky do horké vířivky.

 

"Co to s tebou kurva je?" Vyprsknu na její vzdalující se záda. "Vyznám ti svou nehynoucí lásku, požádám tě, abys byla má přítelkyně, souhlasím, že se seznámím s tvými podělanými rodiči ... a ty mě kopneš do koulí?"

 

S planoucími nosnými dírkami se otočí. "Nech si ti kecy. Vím o té sázce, kterou jsi uzavřel s Cortlandem, ty arogantní, sobecký, neužitečný kus kreténa.“

 

Kurva práce. Který zmrd z mého týmu jí to řekl?

 

"Páni," poznamenám a vylezu z vířivky. "To je od tebe velmi křesťanské."

 

To ji ještě víc rozohní.

 

"Neopovažuj se." Ukáže na mě obviňujícím prstem. "Vždycky jsem věděla, že jsi blbec, ale souhlasit s touto sázkou bylo ubohé. Dokonce i na tebe.“

 

Vydá se směrem k domu, ale já ji chytnu za loket.

 

"Jak jsi to zjistila? Řekl ti to Courtland?“

 

Zatne pěsti. "To si ze mě děláš srandu." Tentokrát, když se na mě podívá, její oči jsou skelné. "Na tom, jak jsem to zjistila, nezáleží. Důležité je, jak moc jsi mi ublížil. Jak moc mi pořád ubližuješ.“

 

Do hrudi mi pronikne pocit viny – opravdový pocit viny. "Řekni mi, co můžu udělat, abych to napravil."

 

"Můžeš začít tím, že mě necháš na pokoji a už se mnou nikdy nebudeš mluvit."

 

Znovu zamíří ke dveřím na terasu, ale já ji zastavím. "Můžeme si jít někam promluvit?"

 

Podívá se na mě, jako bych ji právě požádal, aby se napila vody v Mexiku. "Které části, že už se mnou nikdy nemáš mluvit, nerozumíš?"

 

Chápu, že je naštvaná, ale nevidí souvislosti.

 

"Řekla jsi, že chceš upřímnost, ne? Tak tu ti můžu dát jedině tak, že tady zůstaneš a vyslechneš mě.“ Dívám se na ní zpříma. "To, co jsem udělal, bylo špatně."

 

Několik mučivých vteřin mě studuje, než mávne rukou. "A?"

 

Copak nestačí, že jsem přiznal, že jsem se mýlil?

 

"Nic víc. To je vše, co mám.“

 

Odstrčí mě z cesty. "Jsi směšný." V jejích očích probleskne vztek. "Vážně sis myslel, že ti skočím na ty tvoje hloupé flirtující kecy?" Zasměje se sama pro sebe. "Pane Bože. Samozřejmě, že ano. Asi sis myslel, že ta tlustá holka bude tak zoufale toužit po tvé pozornosti, že ti padne k nohám, co?“

 

Páni. Takhle odvázanou stránku jsem u ní ještě neviděl. "Nejsi tlu -"

 

"Jdi do hajzlu." Její ukazovák je zpátky. "Byla jsem u toho, když jsi to prohlásil před celou školou, pamatuješ?"

 

Nechápe to. Kdybych to neudělal, všichni by věděli, že se mezi námi něco stalo. "Já ne -"

 

"Ne. Nestůj tam a nesnaž se obhajovat nebo se omlouvat to, co jsi udělal, abys mě přiměl přistoupit na tu tvou hloupou sázku.“

 

Polknu svou pýchu a zašeptám: „Promiň.“

 

"Omluvu si strč někam, Covingtone. Nechci s tebou mít nic společného. Ani teď. Ani nikdy."

 

Žaludek se mi sevře. Prohrávám.

 

Nemůžu prohrát.

 

"Tak mě přiměj zaplatit," řeknu v posledním zoufalém pokusu, než odejde. "Kdybys souhlasila s tím, že budeš moje holka, nejenže mě to veřejně donutí odvolat svá vlastní slova, ale zároveň by to dalo obrovský prostředníček všem, kteří si z tebe kdy dělali legraci. Všem lidem, kteří si myslí, že nejsi dost hezká nebo hubená na to, abys sbalila kluka, jako jsem já.“