RK - 10. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

 

Och, ten zasraný zkurvysyn.

 

Střelím pohledem ke stropu. Promiň Ježíši.

 

Vztek mnou proběhne tak rychle, že se otřesu jeho silou.

 

Musím si poručit nohám – které mám momentálně opřené o dveře kabinky, takže jsou schované – abych hned nevyběhla ven a nedala tomu kreténovi co proto.

 

Cortland byl vždycky blbec, takže jeho pitomá sázka mě nepřekvapuje.

 

Ale Cole?

 

Nemusel na ni přistoupit.

 

Mohl svému spoluhráči říct, ať se jde vycpat.

 

Mohl jemu a všem ostatním říct pravdu o našem zapletení, aby toho Cortland nechal.

 

Coleovo varování z té noci mi prolétne hlavou jako bumerang. "Ve chvíli, kdy si budeš myslet, že jsem schopen se změnit nebo že je ve mně něco dobrého, dokážu ti, že se mýlíš, a znovu ti ublížím... hůř než předtím."

 

Ukázalo se, že měl pravdu.

 

Ale nemůžu se teď soustředit na to, jak moc to bolí, protože jestli do deseti minut neodejdu, určitě přijdu pozdě do práce.

 

Snažím se zůstat klidná a naladím se na zvuk běžících sprch spolu s hovorem o fotbale a plány na nadcházející víkend.

 

Nezdá se, že by se brzy zdekovali.

 

Vytáhnu mobil z kapsy, podívám se na čas a tiše zakleji ... právě když někdo vstoupí do kabinky vedle mě.

 

Zatajím dech – protože vím jistě, že ten chlap musel mít k obědu chcíple zvíře – a přinutím se nehýbat.

 

Už se chystám omdlít, když konečně slyším, jak se otevírají dveře jeho kabinky a on odchází.

 

Mysli, Sawyer. Mysli.

 

Přemýšlím a ze všech sil se snažím vymyslet plán, jak dostat všechny ven, abych mohla odejít.

 

Srdce se mi sevře, když mi hlavou proletí vzpomínka.

 

I když na ten den nerada vzpomínám – nemluvě o ironii použít tuhle taktiku – je to jediné řešení, které by mohlo fungovat.

 

Jen potřebuji ochotného komplice.

 

Komplice, který už je tady.

 

Nemám jinou možnost, a tak posílám zprávu Biance.

 

Sawyer: Potřebuji tvou pomoc.

 

Bianca: Zase?

 

Sawyer: Jsem uvězněná v klučičí šatně.

 

Bianca: Vidíš nějaké hezké klacky?

 

Než jí stihnu říct, že ne, rozsvítí se mi na mobilu další zpráva.

 

Bianca: Je Lennoxův pták tak obrovský, jak všichni říkají?

 

Sevřu si kořen nosu.

 

Sawyer: Potřebuji, abys mi udělala opravdu velkou laskavost.

 

Bianca: Máš smůlu. Moje kvóta laskavostí pro tebe už vyčerpala svůj limit pro toto století.

 

Spratku.

 

Sawyer: Prosím, Bianco. Nemůžu si dovolit přijít o práci. Vím, že to nechápeš, protože každý večer jíš ze zlatých talířů a koupeš se v diamantech a kaviáru, ale někteří lidé to nemají tak jednoduché.

 

Bianca: Páni. Pasivně agresivní a mrcha.

 

Sakra. Takhle se nikam nedostaneme.

 

Sawyer: Máš pravdu. To bylo neslušné. Omlouvám se.

 

Bianca: Neomlouvej se. Na chvíli ses mi téměř líbila.

 

Chci se jí zeptat, jestli to znamená, že mi pomůže, ale dostanu od ní další zprávu.

 

Bianca: Pomůžu ti, ale bude tě to něco stát.

 

To jsou mi novinky.

 

Sawyer: Už jsem ti řekla, že nemám peníze.

 

Bianca: Nechci tvé peníze, Churchová.

 

Sawyer: Co chceš?

 

Bianca: Ještě jsem se nerozhodla. Ale až se rozhodnu, dám ti vědět. Platí?

 

Z toho kouká špatný nápad, ale zoufalé časy si žádají zoufalé činy.

 

Sawyer: Pokud to nebude něco nezákonného, jsme domluvené.

 

Bianca: Budeme diskutovat o sémantice, až přijde čas. Co potřebuješ, abych udělala?

 

Sawyer: V následujících třech minutách spusť požární poplach.

 

Bianca: Takže abychom měly jasno. Chceš po mně, abych spáchala zločin?

 

No, když to řekne takhle.

 

Sawyer: Máš pravdu. Bylo ode mě hloupé, tě o to požádat. Zapomeň na to.

 

Jen pár vteřin poté, co zmáčknu tlačítko Odeslat, mi do ušních bubínků pronikne uši drásající zvuk houkajícího požárního alarmu a na telefonu se rozsvítí další zpráva.

 

Bianca: Teď mi dlužíš dvě laskavosti.