FP - 22. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Chase…

Přestože nebyli plně propojeni, Chase cítil, jak volá jeho jméno. A její slabý mentální hlas každou vteřinou slábl.

Letěl rychle, jako nikdy předtím. Všechny bolesti jeho potlučeného těla odpadly, necítil nic ve srovnání s ohromnou potřebou dostat se ke Connie. Prolétl noční oblohou jako padající hvězda a ani se neobtěžoval udělat se neviditelným. Jeho družka ho potřebovala teď, hned!

… Chase…

I když se řítil dolů k jejímu obytnému domu, její psychické volání se vytratilo do ticha. Srdce mu naplnila hrůza. Nebyl čas přistát, nebyl čas se proměnit. Složil křídla tak pevně, jak jen dokázal, a zamířil přímo na její okno.

Prorazil ho ve spršce skla a střepů, přičemž s sebou vzal celé okno a značnou část zdi. I v chaosu létajících trosek věděl s křišťálovou jasností, kde přesně je. Ležela na podlaze a sotva dýchala, Sammy Smiles se nad ní krčil jako sup.

Pokrčil kopyta a přeskočil její bezvládnou postavu, když od ní odrazil žraločího měniče. Sammy odletěl a tvrdě narazil do vzdálené zdi. Vycenil zuby, jeho podoba se začala zvětšovat do obludné podoby žraločí hlavy – ale Chase se otočil a oběma zadními kopyty ho tvrdě nakopl do hrudi. Sammy padl k zemi a tentokrát se už nezvedl.

„Chasi,“ zaúpěl Killian. Jeho bratranec se potácel vpřed, ruku nataženou, obličej jako masku od krve. „Díky bohu. Sammy přinesl…“

Chase do něj vrazil. Killian zalapal po dechu, když ho tisíc kilogramů rozzuřeného koně přimáčklo do rohu. „Ty sis najal wyvernu! Pokusil ses zabít mou družku! TY!“

„Nikdy bych ti neublížil.“ Killianovy oči se otáčely a hledaly jakoukoli možnost úniku, ale Chase ho držel v kleštích bez možnosti pohybu. „Jen se uklidni a já ti to vysvětlím. Ani ty mi nechceš ublížit, ne doopravdy. Jsem tvůj bratranec!“

Ne, nejsi můj příbuzný. Chaseův hřebec si položil uši naplocho k lebce. Soupeř!

Chase se vztyčil nad svým bratrancem, jeho železně tvrdé kopyto přímo nad Killianovou hlavou. Bylo by to tak snadné…

Příliš snadné.

Vymrštil jednu přední nohu a úhledně přimáčkl Killiana na stranu hlavy. Jeho bratranec se zhroutil, omráčený.

Zabij!, pobídl ho hřebec.

Ne, řekl svému pegasovi a odvrátil se. Zranil naši družku. Musí přijít o všechno, protože se nám snažil všechno vzít. Už nikdy nebude létat, už nikdy nebude běhat, už nikdy nebude svobodný. Zbytek života prožije za mřížemi a každý den, každou minutu své ubohé existence bude vědět, že prohrál.

Chase zaslechl zpěvavé kvílení blížící se sirény. Griffovi přátelé od policie byli na cestě. Nebyl však čas na ně čekat. Cítil Conniin ochabující tep, jako by její srdce bilo v jeho vlastní hrudi.

Chase popadl její límec od košile do zubů, nemotorně trhl hlavou a přehodil si ji přes široká záda. Visela tam bezvládně, ruce a nohy jí visely dolů. Jakmile ji upevnil, co nejplynuleji se vymrštil z otvoru ve zdi a vznesl se zpátky do chladného nočního vzduchu.

Telepaticky vyslal „HUGHI!“ a jeho pegasí smysly se snažily najít zdravotníka. „Potřebuji tě prosím, TEĎ!“

„Jsem u dopravní nehody.“ Hughův mentální hlas byl stejně stručný a úsečný jako jeho fyzický. „Mám trochu napilno…“

„Beru Connie k tobě.“ Otočil se a zaměřil se na místo, kde se záchranář nachází. „Myslím, že byla otrávena jedem wyverny.“

Hugh zaklel, myšlenkový obraz byl jasný a zprofanovaný. „Tak bys ji sem měl rychle dostat.“

Letěl tak rychle, jak se jen odvážil. Při každém nepatrném sklouznutí jejího těla po jeho zádech mu srdce poskočilo. Pořád sebou musel škubat na jednu nebo druhou stranu, aby mu nesklouzla.

Hugh naštěstí nebyl daleko. Za pár minut zahlédl zdravotníkovy výrazné bílé vlasy. Hugh stál kousek dál od dvojice kouřících, nabouraných aut u silnice. Nějaký neznámý muž tam byl také, držel hadici, aby uhasil hořící vozidla – a nepochybně při tom skrytě využíval své schopnosti mořského draka ovládat vodu.

„Máš štěstí,“ řekl Hugh, když Chase přistál vedle něj. Záchranář si čistil krev z holých rukou antiseptickou utěrkou. „Právě jsem poslal pryč sanitku se zraněnými. Tak se na ni podíváme.“

Chase se proměnil a chytil přitom Connie do náruče. Spustil ji na zem a ustoupil, aby umožnil Hughovi přístup. Záchranář se nad ní přikrčil, tvář měl upřenou a soustředěnou, když jí dlouhými prsty přejížděl po kůži. Mezi zuby mu zasyčel dech.

„Zavři oči,“ požádal Hugh náhle.

„Cože?“ Chase na něj překvapeně zíral. „Proč?“

„Protože se musím proměnit, abych ji uzdravil.“ Hugh střelil rychlým pohledem po neznámém, ale měnič mořského draka k nim stál zády, plně zaměstnán požárem auta. Záchranář se ohlédl na Chase a zuřivě se zamračil. „Jestli chceš, abych zachránil tvou družku, tak zavři ty zatracený oči!“

Chase by si klidně oči vypíchl, kdyby ji to mělo zachránit. Stiskl je co nejpevněji a zoufale se přitom modlil.

Prosím. Prosím, ať to vyjde…

Přes zavřená víčka mu prosvítalo měkké stříbřité světlo. Vzduch naplnila slabá, neuchopitelná vůně, jako šeřík po dešti. Zdálo se, že všechno je velmi tiché a klidné. Všechny jeho bolesti a modřiny zmizely, omyté tou jemnou, léčivou září.

Co je to? Jeho pegas nastražil uši, nozdry se mu rozšířily, jako by zachytil známou vůni. Příbuzný?

Ticho. Chase měl oči přivřené, neodvažoval se riskovat, že by Hugha odvedl od jeho úkolu. V soukromí si přísahal, že už nikdy, nikdy ho nebude dráždit pro jeho záhadné způsoby, jen kdyby teď mohl Connie uzdravit.

Světlo pohaslo. „Tak,“ řekl Hugh a znělo to vyčerpaně, ale spokojeně.

„Connie!“ Chase se vrhl k ní. Přitiskl ji k sobě, když se zhluboka nadechla, jako by se probírala ze spánku.

„Už je stabilizovaná, ale pořád bude potřebovat tekutiny a odpočinek.“ Hugh vstal a znovu si natáhl obvyklé chirurgické rukavice. „Zavolám sanitku.“

Chase pohladil Connie po vlasech z jejího bílého obličeje. „Jsem tady, Connie. Mám tě. Všechno bude v pořádku.“

Oči se jí zachvěly. Upřely se na něj a rozšířily se.

„Chasi,“ řekla a z tváře jí zářila radost a láska. Přitiskla se k jeho hrudi a s naprostou důvěrou se o něj opřela. „Ano.“