FG - 8. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Hayley

„Ash?“ Zatřásla Griffovi ramenem. „Griffe! Kdo je Ash?“

Celé jeho tělo se pod jejím dotykem zakymácelo, ztuhlé jako socha a stejně tak reagující. Končetiny měl stále zkroucené do nemožných úhlů, ale alespoň se nezdálo, že by se dál proměňoval. Mezi jedním a druhým nádechem, ty ukrutné křeče, které mu pustošily svaly, úplně ustaly.

To musí být dobře… ne?

Byla si strašlivě jistá, že není. Něco bylo špatně. Velmi, velmi špatně.

„Kdo je Ash?“ opakovala marně. Podle toho, jak to jméno najednou vykřikl, to muselo být důležité…

Zasažena náhlou inspirací znovu prohrábla jeho bundu. Její ruka spočinula na tenkém tvrdém obdélníku mobilního telefonu.

Byl zamčený, chráněný snímačem otisků prstů – pohlédla na Griffovy zkroucené, napůl zvířecí ruce a okamžitě tu možnost zavrhla –, ale na malém tlačítku ve spodní části displeje stálo Nouzový kontakt. Hayley se ho v modlitbě dotkla.

Vytáčíte uživatele, Ash, přečetla si na obrazovce a jí se ulevilo. „Prosím, zvedni to, prosím, zvedni to,“ prosila, když jí telefon vyzváněl u ucha. „Prosím…“

„Griffine?“ ozval se klidný, chladný mužský hlas.

V pozadí slyšela smích a cinkání sklenic, jako by se mluvčí nacházel v restauraci nebo hospodě. „Jste Ash?“

„Ano, jsem velitel hasičů Ash.“ Muž zněl naprosto nevzrušeně, že mu volá úplně cizí žena z telefonu jeho přítele. „Kdo je to?“

„Griff říkal, že ti mám zavolat,“ vyhrkla, příliš zpanikařená, než aby mu vůbec řekla své jméno. „Prosím tě, musíš přijet, zkolaboval, dala jsem mu léky, ale myslím, že nezabírají!“

„Léky?“ Ash zněl nevzrušeně – a pak jeho tón náhle zostřil. „Tys mu dala injekci? Tu s varovnými nálepkami?“

„Ano, on…“ zjistila, že mluví do mrtvého telefonu.

Zavěsil? Vždyť jsem mu ani neřekla, kde nás najde!

Zběsile šťouchla do tlačítka Redial, ale telefon na ni jen zamrkal Volaný je momentálně nedostupný. „Nemůžeš být nedostupný!“ křičela na telefon. „Máš být jeho kontakt pro případ nouze! Griffe, co mám teď dělat?“

Neodpověděl. Nehýbal se.

Úplně nehybný.

Nedýchal.

Odhodila nepotřebný telefon stranou a vrhla se na kolena vedle jeho ztuhlého těla. Přitiskla mu konečky prstů na krk a hmatala puls. Jeho kůže byla ledově chladná. Pod jejíma rukama byl tak ztuhlý, jako by byl už několik hodin mrtvý.

Stlačování hrudníku, pomyslela si, náhle ledově klidná. Griff ji potřeboval, teď, a nebyl čas na žádné emoce kromě cílevědomé potřeby ho zachránit. Postup resuscitace se jí vynořil v mysli s křišťálovou jasností, jako by měla před sebou otevřenou učebnici.

Pumpovala mu hrudník, usilovně, a v duchu počítala rytmus. V pravou chvíli se zastavila, aby mu dýchla do úst, a bylo jí jedno, že se jí jeho vyčnívající špičáky zaříznou do rtů. Bylo jí jedno, že je zkroucený a roztažený, napůl v podobě bestie. Tohle byl Griff, její Griff, její druh. Věděla, že v něm stále je, jiskra života ukrytá hluboko v té nehybné, sotva lidské podobě. A ona nechtěla dopustit, aby ten život z toho těla unikl.

Komprese, ventilace. Stlačování, dýchání. Soustřeď se, Hayley. Udržuj rytmus.

Proklínala se za to, že odhodila jeho mobilní telefon pryč, mimo svůj dosah. Věděla, že musí zavolat záchranku, ale zatím se neodvažovala opustit ho. Potřeboval ji jako jeho umělé srdce, jako jeho umělé plíce…

Oknem náhle zalila kuchyň ohnivá zář. Čistě instinktivně se vrhla na Griffovo tělo a snažila se ho ochránit, když se sklo roztříštilo dovnitř.

Do kuchyně se vřítil očí oslepující jasný útvar, za nímž jako ohon komety šlehaly běloskvoucí plameny. Na zlomek vteřiny nad oběma rozprostřela ohnivá křídla obrovská ptačí postava, jejíž oči byly zuřivé a smrtící jako srdce slunce.

Ptačí tvar zmizel a na jeho místě zůstal stát muž. Vypadal na čtyřicátníka, ale stále byl svalnatý a měl široká ramena, v jeho rovném postoji byl zřetelný vojenský výcvik. Ze spálené podlahy kolem jeho nohou stoupaly obláčky kouře.

Hayley na něj zírala. „Kdo-co-?“

„Já jsem Ash.“ Už klečel na kolenou a klidným pohledem hodnotil Griffovu nehybnou postavu. „Kdy jsi mu dal ten jed?“

„Jaký jed?“ Zeptala se nechápavě.

Krátce na ni pohlédl a ona se zhoupla na patách, když ji síla těch tmavých očí zasáhla jako rána. „Wyvernský jed. V té injekční stříkačce. Kdy?“

„Já nevím,“ vykoktala. Jed? Říkal, že je to lék! „Nejpozději před deseti minutami.“

Ashův výraz zůstal naprosto nečitelný, ale dech mu syčel skrz zuby. Díval se na okno, jako by na někoho čekal.

Nebo možná na něco. Nevěřícně zírala, když jí do kuchyňského okna strčil svou dlouhou černou hlavu kůň. Okřídlený kůň?

Pegas trochu ustoupil a složil křídla. Někdo se vyškrábal z jeho hřbetu a proskočil oknem – další muž, mnohem mladší než Ash, i když jeho krátké vlasy byly čistě zářivě stříbrné. Nevěnoval ji ani ten nejzběžnější pohled, jen ji odstrčil stranou, aby se dostal ke Griffovi. Podle toho, jak neomylně a zkušeně jeho dlouhé prsty rychle vyhodnocovaly jeho životní funkce, usoudila, že příchozí musí být nějaký zdravotník.

„Ty blázne,“ zavrčel bělovlasý muž divoce, zřejmě na svého pacienta v bezvědomí. „Varoval jsem tě, že je to idiotský nápad. Jestli se mi někdy dostane do rukou ten zatracený wyvern…!“

„Bude v pořádku?“ přerušil ho znepokojený irský hlas. Oknem dovnitř vlezl další muž, tenhle byl štíhlý a mrštný, s přívalem divoce kudrnatých černých vlasů. „Hughu, můžeš ho vyléčit?“

„Co jste vy všichni zač?“ Dožadovala se odpovědi.

„Odveď ji odsud, Chasi,“ vyštěkl bělovlasý muž, aniž by vzhlédl. „Musím pracovat rychle, jestli mám mít nějakou šanci toho pitomce zachránit.“

„Cože? Ne!“ Pokusila se vykroutit, ale Ir – Chase, jak předpokládala – byl nelidsky rychlý. Popadl ji za zápěstí a navzdory jejím kopancům a protestům ji vyvlekl z kuchyně. „Pusť mě! Musím zůstat s Griffem!“

„Je mi líto, ale to nemůžeš.“ Chase za nimi loktem zavřel dveře a stále ji bez námahy držel. Byl mnohem silnější, než naznačovala jeho štíhlá postava. „Hugh se nepromění, když se budeš dívat, a právě teď je on ta Griffova jediná naděje.“

„On je měnič?“ Zadívala se na Chaseovy větrem rozcuchané vlasy a najednou jí to došlo. „Všichni jste měniči. Ty jsi byl ten pegas.“

„Jo.“ Blýskl po ní krátkým, napjatým úsměvem, ačkoli zbytek jeho tváře byl stále sevřený v chmurných, ustaraných vráskách. „Chase Tiernach-West, k tvým službám. Ti dva vzadu jsou Hugh Argent a velitel hasičů Ash.“ Naklonil hlavu na stranu, jako by náhle zaslechl, že někdo volá jeho jméno. „A… venku právě přistáli poslední dva členové našeho týmu. Měli bychom je pustit dovnitř, jinak ti John vyrazí dveře. Nebo možná prorazí zeď.“

„Tým?“ Hayley se bezmocně vlekla za ním, když mířil chodbou. „Přistání? Cože?“

„Jsme hasiči. Tým Alfa. A Griff je pořád jedním z nás.“ Chase otevřel přední dveře. „Vždycky bude jedním z nás. A my se staráme o své vlastní lidi.“

Zadrhl se jí dech v hrdle.

Na ulici před domem stál drak.

Vypadal přesně jako ilustrace z pohádkové knížky – rohatý, okřídlený, s dlouhým, klikatým ocasem a třpytivými karmínovými šupinami. Na jeho širokém krku seděl muž, který mohl také vystoupit přímo z fantasy románu. Díky dlouhým, do copu spleteným modrým vlasům a divokým, drsným rysům vypadal jako nějaký barbarský válečník.

„Jsou vidět od sousedů!“ Vykřikla. Britové se možná umějí zdvořile ignorovat cizince, ale nikdo z jejích sousedů jistě nehodlal přehlédnout obrovského rudého draka stojícího na ulici. Divoce se rozhlédla po okolních domech, ale nikde se ani nepohnula záclona. „Proč si toho nikdo nevšímá?“

„Je to věc mýtických měničů,“ řekl Chase. Přivolal mávnutím draka a jeho jezdce. „Máme jakýsi trik, který umíme a který brání obyčejným lidem, aby nás viděli v našich zvířecích podobách. To se často hodí.“

Muž seskočil z dračího hřbetu. V okamžiku, kdy byl volný, se dračí tělo zatřpytilo a změnilo do podoby rudovlasého muže. I když byl drak velký jako autobus, v lidské podobě modro-vlasému muži sahal sotva po ramena. Oba muži vykročili k domu.

To je divné, pomyslela si nechápavě, stále ještě napůl omráčená šokem. Kdo by si pomyslel, že dračí měnič bude… tak… malý…

Ach…

Dračí měnič nebyl malý. Ve skutečnosti byl dokonce vyšší než Griff.

Jen ten muž vedle něj, je sakra obrovský.

„Kde je?“ houkl obr, když se protáhl jejími dveřmi. Uvnitř se ani nedokázal narovnat. Navzdory své mohutnosti měl ve vyrýsované tváři inteligentní, vznešený výraz, díky němuž z něj nemohla mít strach.

„Jsou uvnitř s Hughem a Ashem. Máme se držet stranou,“ řekl Chase a zavřel dveře. Otočil se k Hayley a ukázal na zrzavého dračího měniče. „Tohle je Daifydd Drake – ale můžeš mu říkat Dai, on akceptuje, že my ostatní považujeme velšská jména za nevyslovitelná.“ Jeho prst se přehoupl k obrovi. „A tohle je John Doe, jehož skutečné jméno je doslova nevyslovitelné, pokud dýcháš vzduch, takže si s tím nedělej starosti. Dai, Johne, tohle je…“ Chase zaváhal a podíval se na Hayley. „Vlastně nemám nejmenší tušení, kdo jsi. Omlouvám se.“

„Já ano,“ řekl John Doe. Jeho hlas měl zvláštní, hudební nádech a ona si vůbec nedokázala zařadit jeho přízvuk. Ladně před ní klesl na jedno koleno a sklonil hlavu. „Má paní. Jsem Chodec nad vlnami, rytíř-poet Řádu první vody, strážce Perlového trůnu, hledač císaře v nepřítomnosti, hasič Hasičského a záchranného sboru Východního Sussexu a Griffinův přísežný bratr. Pokud ti mohu sloužit svým životem nebo smrtí, udělám to.“

Zamrkala na něj a úplně ztratila řeč. Podle vyděšených pohledů Chase i Daie nebyla jediná.

„Ehm, Johne?“ Rudovlasý dračí měnič – Dai – poklepal Johnovi na mohutné rameno. „Nechceš mi vysvětlit, co se děje?“

John se znovu postavil na nohy a držel hlavu skloněnou, aby se jí nepraštil o svítidlo. „Je to družka mého přísežného bratra, má příbuzná. Jak by on bránil mě, tak já budu bránit ji.“

„Ona je teď Griffova co?“ Vykřikl Chase a udiveně zíral na Hayley s otevřenou pusou.

„Maminko?“ K jejímu zděšení stál Danny nahoře na schodech a protíral si ospalé oči. „Slyšel jsem zvuky.“

„Do pr…“ začal Chase. Dai ho tvrdě udeřil loktem do žeber a umlčel ho.

Danny ucukl a schoval se za zábradlí. „Kdo to je? Mami, kde je pan Griff?“

„To je v pořádku, zlato.“ Vykroutila se z Chaseova náhle povoleného sevření. Spěchala nahoru po schodech. „Tohle jsou Griffovi přátelé.“

Danny na ni pohlédl a podíval se na tři obrovské muže. „Dračí přátelé pana Griffa?“

„Přesně tak.“ Snažila se mu zakrýt výhled na chodbu, vyděšená, že se každou chvíli mohou otevřít dveře do kuchyně. „Dračí přátelé pana Griffa. Právě si povídáme. Teď se vrať do postele.“

„Hej,“ namítl Chase. „Já nejsem dr…“

Tentokrát do něj strčili oba, jak Dai, tak i John. Vyjekl a zmlkl.

„Proč jsou tady?“ Danny táhl nohy a vzpíral se, když se ho snažila postrčit zpátky k ložnici. „Proč se tváříš tak divně, mami? Pláčeš?“

„Ne, samozřejmě že ne.“ Bylo to to nejtěžší, co kdy v životě udělala, ale podařilo se jí na tváři nastavit přesvědčivý úsměv. „Všechno je v pořádku. Pojď, zítra máš školu a potřebuješ se vyspat.“

Než Dannyho dostala do postele – což obnášelo cestu do koupelny, sklenici vody, dvě ukolébavky a nakonec ho donutila malíčkem slíbit, že teď už opravdu, ale opravdu usne – a vrátila se dolů, hasiči přesunuli Griffa z kuchyně na gauč. Její malý přední pokoj se zdál zcela zaplněný širokými rameny a svalnatými pažemi, které sotva dokázaly udržet tolik urostlých mužů.

Hayley měla oči jen pro Griffovo bezvládné tělo. Ačkoli byl stále v hlubokém bezvědomí, konečně se uvolnil z té trýznivé, schoulené polohy. Jeho hrudník se zvedal a klesal mělkým dechem. S úlevou jí unikl veškerý dech z plic.

„Díky bohu.“ Protlačila se přes hradbu svalů k jeho boku. „Je stabilní? Bude v pořádku?“

„Neutralizoval jsem jed. To byla ta nejtěžší část. Teď léčím masakr, který mu způsobil na srdci.“ Hugh s výrazem intenzivního soustředění spočíval holýma rukama na Griffově odhalené hrudi. Podíval se na ni, a jeho pohledná, jemně vykreslená tvář byla bledá a vyčerpaná. „Alespoň jsi udělala správnou věc, když jsi hned začala s resuscitací. Zabránilo to tomu, aby se mu trvale poškodil mozek.“ Zamračil se zpátky na svého pacienta. „Ne že by to kdokoli z nás dokázal rozlišit. Je to idiot.“

„Ten jed udělal to, v co doufal,“ podotkl Dai. „Ochromil jeho tělo a vyřadil zvířata. Zabránil mu v dalším proměňování.“

„Jo, protože ho to prakticky zabilo,“ opáčil Chase. Pěsti se mu sevřely. „Ta psychopatická wyverní měnička, je zasraně velká hrozba. Měli jsme ji hodit do vězení a zahodit klíč, když jsme měli příležitost. Nakopu tu její šupinatou…“

Ash vrhl na Chase krátký pohled a měnič pegas se jako zázrakem hned uklidnil. „Děkujeme, že jsi nás zavolala,“ řekl velitel hasičů Hayley. Jeho tón byl stále naprosto vyrovnaný a tvář neprozrazovala žádné známky napětí, jako výrazy ostatních mužů. „Omlouvám se za nepříjemnosti, ale zatím ho nemůžeme odvézt.“

„Já nechci, abyste ho odváželi!“ Znepokojeně studovala Griffův zkřivený obličej. Uši měl stále ostře zašpičatělé, tlamu téměř jako čenich. „Když ho léčíte, proč se nevrací do lidské podoby?“ zeptala se Hugha.

„Můžu opravit jen to, co je poškozené.“ Hugh upravil polohu konečků prstů, čelist se mu na chvíli sevřela, jako by nějak vytahoval bolest z Griffa a do sebe. „Ne to, co neví, že je poškozené. Jeho tělo si myslí, že takhle to má být. Musí si tu proměnu zpátky zařídit sám.“

Dai zasyčel něco, co ve velštině znělo jako nadávka. „Víš, že to nedokáže, Hughu. Musí existovat něco, co můžeš udělat.“

„Jsem záchranář, ne nějaký zázračný lékař,“ odseknul Hugh, což od muže, který právě holýma rukama léčil poškozené srdce, působilo poněkud zvláštně. „Jestli chce Griff zůstat člověkem, bude se o to muset postarat sám.“

„Ne tak docela,“ zabručel John. Podíval se na Hayley. „Zavolej ho zpátky k nám, má paní. Jsi jeho družka. Vždycky přijde na tvé zavolání, přes oheň, přes vodu, přes samotnou smrt. Zavolej ho zpátky.“

Váhavě začala pokládat ruku na Griffovu tvář – a pak ji zase odtáhla, když si vzpomněla, co se stalo minule. „Nemůžu. Snažila jsem se mu pomoct už předtím, když začal jeho záchvat, a jen jsem to zhoršila. Neodvážím se ho dotknout.“

Dai a Chase si vyměnili znepokojené pohledy. „Možná by to raději neměla dělat, Johne,“ řekl Dai. „Teď je živý a stabilní. Nezáleží na tom, jak vypadá.“

„Jestli si myslíš, že má zkažený obličej, měl bys vidět jeho slinivku,“ zamumlal Hugh. „Já jsem s Johnem. To nejhorší, co tím může udělat, je znovu ho zabít.“

Hayley si dala ruce za záda. „To nebudu riskovat!“

„Jsi jeho družka,“ trval John tvrdošíjně na svém. „Nemůžeš mu ublížit, stejně jako on nikdy nemůže ublížit tobě. Musíš to zkusit. Jsi jediná, kdo to může udělat.“

Všichni čtyři hasiči pohlédli na Ashe a Hayley zjistila, že se také otočila jeho směrem. Velitel hasičů působil tak klidným dojmem autority, že jí připadalo přirozené obrátit se na něj, aby rozhodl.

Ash se jí klidně podíval do očí a pomalu přikývl. „Zkus to.“

Pod tíhou všech jejich pohledů se cítila nesvá, a tak položila ruku na Griffovu tvář. Trochu se zachvěla, když se její dlaň dotkla jeho kůže, a napůl očekávala, že znovu vykřikne bolestí – ale on si jen lehce povzdechl a nepatrně se otočil do jejího doteku.

Povzbuzená se sklonila a přiložila mu rty k uchu. „Griffe?“ zašeptala. „Už je to v pořádku. Jsem tady. Jsou tu tví přátelé. Nedovolíme, aby se ti něco stalo. Už je v pořádku, že se vrátíš.“

Stažené napětí kolem jeho zavřených očí trochu povolilo. Pomalu, tak pomalu se jeho tvář opět změkčila do lidštějších rysů.

Chase vydal přidušený výkřik, jako by začal juchat radostí a pak si vzpomněl, že Danny spí nahoře. Popadl Hayley a otočil ji kolem sebe v krátkém objetí. „Dokázala jsi to! Dokázala jsi to! Můžu tě za to políbit?“

„Udělej to a Griff ti dá pěstí, až se probudí.“ Řekl Dai, a s úsměvem ji vysvobodil z Chaseovy náruče a položil zpátky na zem. „Ale děkuju ti. Od nás všech.“ Zaváhal. „Ach, myslím, že ani nevíme, jak se jmenuješ.“

„Hayley Parkerová,“ řekla omámeně. „A děkuji vám. Vám všem. Jak jste vůbec věděli, kde jsme?“

Chase se extravagantně uklonil. „Jen jeden z mých mnoha talentů. My, měniči pegasa, máme talent na vyhledávání lidí.“

„Pořád nemůžu uvěřit, že něco takového jako pegasí měnič vůbec může existovat. Nebo drak.“ Podívala se na neznámého. „Ty jsi taky drak, že? Griff se o tobě zmínil. Říkal, že má přítele, který je dračím rytířem.“

John se usmál a souhlasně naklonil hlavu. „Mořský drak, a abych byl úplně přesný, rytíř-poet.“

„A…“ S údivem se podívala na Ashe a vzpomněla si na ohnivého ptáka, který vletěl do její kuchyně. „Ty jsi asi fénix, že ano?“

„Já jsem ten Fénix,“ opravil jí Ash mírně. „Když už jsme u té přesnosti.“

Je jen jeden? Jako ve starých mýtech?

Měla pocit, jako by se celý její pohled na svět převrátil naruby a otřásl. Otočila se k Hughovi a přemýšlela, jaká chodící legenda se z něj vyklube. „A ty jsi…?“

„Zatraceně vyčerpaný.“ Hugh konečně sundal ruce z Griffovy hrudi a ohnul prsty, jako by měl křeč. „Teď už nemůžu nic dělat. Chci ho nechat tady, s tebou, jestli ti to nevadí. Ještě není úplně zpátky jako člověk. Možná ho dokážeš dostat úplně zpět do lidské podoby.“

„Pokusím se.“ Klesla se zkříženýma nohama na koberec a vzala Griffa za ruku. Prsty měl stále zkroucené do drápů, ale při jejím doteku se trochu uvolnily. „Nenechám ho samotného.“

„A my nenecháme samotnou tebe.“ Dai se rozhlédl po ostatních mužích. „Tak kdo si vezme první hlídku?“