FG - 4. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Hayley

Komu: reiner.ljonsson@nordindustri.dk

Od: lionmom192@gmail.com

Předmět: Dědičné onemocnění

Reinere,

právě jsem zjistila, že Danny má vzácné onemocnění, které podle mě musel dostat od vás. Nechci do toho v e-mailu psát podrobnosti, ale řekněme, že je to velká proměna v našem životě. Pokud víš, o čem mluvím, ozvi se mi, prosím.

Slibuji, že nechci peníze ani nic jiného. Chci jen informace.

Zastavila se s prsty na klávesnici notebooku a nevěděla, jak má dopis ukončit. „S pozdravem“ jí připadalo poněkud neosobní, vzhledem k tomu, že Reiner byl otcem jejího dítěte. Na druhou stranu „S pozdravem“ by byla naprostá lež. Nemohla mu popřát nic dobrého, ne když Danny vždycky toužebně zíral na ostatní děti, které si v parku hrály s tatínky.

S povzdechem napsala jen „Hayley“ a stiskla tlačítko Odeslat. Zpráva se vesele rozlétla do éteru a nechala ji zírat na prázdnou schránku. Usoudila, že bude nejlepší vytvořit si na to extra účet, pro případ, že by měl její běžnou e-mailovou adresu zablokovanou.

Stejně její email nejspíš smaže, jakmile zjistí, od koho je.

Když byl Danny novorozeně, bombardovala všechna telefonní čísla a e-mailové adresy, které měla od Reinera, roztomilými fotkami miminek. Nedokázala pochopit, jak se někdo – natož jeho vlastní otec – může dívat na ty velké hnědé oči a rozkošné buclaté tvářičky a zůstat s kamenným srdcem. Ale Reiner nikdy neodpověděl, dokonce ani nepožádal, aby ho přestala obtěžovat.

Stále mu každý měsíc posílala fotografie a aktuální informace, ale bylo to spíš ze zvyku než z nějaké skutečné naděje, že by se někdy ozval. Měla tísnivý pocit, že tentokrát to nebude jiné.

Danny má alespoň Griffa, který mu pomohl.

Kousla se do rtu a pohlédla přes obývací pokoj, kde se Danny rozvaloval břichem dolů na koberci, hypnotizován televizí. Bylo to poprvé za celý den, co přestal žvanit o „panu Griffovi“ a ptal se, jestli už jsou čtyři hodiny a jestli můžou jít na hřiště a jestli by spolu na Halloween mohli být lvi. Z hasiče byl očividně úplně unešený.

Ne že by se mu divila…

Nesmí se na něj příliš upnout. Griff vypadá mile, ale nebude tu věčně. Musím se ujistit, že to Danny pochopí. Lepší malé zklamání teď než zlomené srdce později.

To věděla z vlastní zkušenosti.

„Mami?“ Zeptal se zamyšleně Danny a bosé nohy mu kopaly do vzduchu. Na televizní obrazovce si rytíř Mike a jeho dračí kamarádi lámali hlavu, jak odklidit obrovský kmen stromu, který spadl přes cestu. „Jak velký myslíš, že je lev pana Griffa?“

„To nevím, zlato.“ Najednou se jí vybavila šokující představa Dannyho, jak se nevinně ptá Griffa, jak ho má velkého, a proto honem dodala: „Asi by nebylo slušné se ho ptát.“

„Vsadím se, že je opravdu velký,“ řekl Danny s hlubokým uspokojením. „Vsadím se, že by ten kmen stromu dokázal odkopnout tlapou, bum!“ Vsadím se, že je dost velký na to, aby porazil cokoli. Dokonce i Darth Vadera. Mami, myslíš, že by pan Griff dokázal porazit Hulka?“

Ach bože. „Zlato, vypni televizi a pojď sem na chvilku, ano?“

Danny se zatvářil, co jsem to udělal, ale poslušně jí vylezl na klín. Pevně ho objala a stále si vážila pocitu jeho malého tělíčka ve tvaru člověka. „Vím, že máš pana Griffa moc ráda, a jsem si jistá, že on tebe taky, ale musíš si uvědomit, že je to velký, dospělý muž. Nebude chtít, aby ses na něj lepil a všude ho pronásledoval. Potřebuje trávit čas se svými vlastními dospělými přáteli.“

Trochu se v jejím náručí zavrtěl. „Ale já si budu taky hrát s jeho dračími kamarády. Pan Griff to říkal.“

„Ano, ale… někdy lidé dávají sliby, které, jak se ukáže, nemohou dodržet. Nesmíš být zklamaný, když to nevyjde.“

„Pan Griff neporuší slib, který mi dal,“ řekl Danny věcně a s naprostou jistotou. „To nikdy. Je to můj alfa.“

Kde se to proboha naučil? Když si teď vzpomněla, vzpomněla si, že Griff použil stejné slovo. Věděla, že vlčí smečky mají alfy, ale lvi? „Jak to myslíš, zlato? Co je to alfa?“

„To je pan Griff mami,“ řekl s klidnou logikou pětiletého dítěte. „Kdy už tu bude, mami?“

Všechny myšlenky na tajemné alfy se jí vytratily z hlavy, když se podívala na čas. „No nazdar! Za deset minut!“

Danny vykřikl vzrušením a odskočil jí z klína, když spěšně vstala. „To je teď?“

„To by klidně mohlo být hned!“ Proklínala se za to, že se příliš dlouho trápila nad e-mailem Reinerovi. Chtěla se osprchovat, chtěla se převléknout…! „Zlato, můžeš být hodný kluk a v klidu sedět u televize, zatímco se maminka bude snažit zkrášlit?“

„Divná maminka.“ Danny na ni vykulil oči a znovu se posadil před televizi. „Ty jsi přece vždycky hezká.“

Promarnila drahocenné vteřiny tím, že ho znovu objala – on na protest zavrávoral a zavrtěl se, aby měl obrazovku stále na očích – a pak vyběhla nahoru do ložnice. Vymotala se z roztrhaných džínů a staré pohodlné mikiny, které měla na sobě, a nedbale je hodila na postel. Celý den se usilovně snažila, aby byl zbytek domu čistší než obvyklý stav chaosu vyvolaného dítětem, ale tohle byl alespoň jeden pokoj, o jehož úklid se nemusela starat. Nebylo to tak, že by ho Griff měl vidět.

To je velká škoda.

Potlačila tu zatoulanou směšnou myšlenku a prohrabala se oblečením v marné naději, že najde něco slušivého a přitažlivého zároveň. Bohužel jediná věc, kterou vlastnila a která nebyla umazaná a unavená, bylo její pracovní oblečení, a jako učitelka na základní škole se neoblékala zrovna tak, aby udělala dojem na muže.

Jsem hloupá, řekla si pevně, když popadla černé legíny, které nebyly příliš ošoupané. Tohle není rande. Jemu bude úplně jedno, co mám na sobě. Přijde za Dannym, ne za mnou.

Přesto si natáhla květovanou tuniku s hlubokým výstřihem, kterou normálně nosila přes vestu. Na vteřinu zaváhala a snažila se rozhodnout, jestli není příliš odhalující, ale už bylo pozdě změnit názor. Sotva si stihla prohrábnout zplihlé pěnově hnědé vlasy kartáčem a přetřít si tmavé kruhy pod očima korektorem, úderem čtvrté hodiny zazvonil zvonek u dveří.

„Maminko, maminko, maminko!“ Danny ječel jako siréna z plných plic. Tolik k tomu, aby se na něj příliš neupínal. Nohy mu hřměly směrem ke vchodovým dveřím. „Je tady, pan Griff je tady!“

Hayley vyrazila ke schodům. „Danny, neotvírej ty…!“

Příliš pozdě. Dostala se na schodiště právě včas, aby viděla, jak příliš nadšené lvíče trefilo Griffa přímo do hrudi.

„Páni!“ Griff spěšně vstoupil dovnitř a ujistil se, že jeho široká postava chrání Dannyho před pohledem z venčí. Kopl za sebou do vstupních dveří. „Ještě že jsem nebyl pošťák. Uf! Doufám, že ses takhle nikdy nevrhal na svou mámu.“

„Danny!“ Vyděšená seběhla ze schodů. „Okamžitě slez z pana Griffa!“

„Ach, to je v pořádku.“ Griff, který stále objímal Dannyho v jedné silné paži, jí s úsměvem podal úžasnou kytici jemných růžových růží. „Jen jsem rád, že jsem je neupustil.“

Zírala na kytici ve svých rukou a na okamžik ztratila řeč. Ještě nikdy jí nikdo květiny nedal. Dokonce ani Reiner. „Co… proč…?“

Je to jen dárek pro hostitelku. Britové jsou velmi přísní na dobré vychování, pamatuješ?

„Chci říct, že to… moc děkuju!“ Zakoktala se a byla si jistá, že má tváře růžové jako ty růže. Jak mohl vědět, že přesně tenhle odstín je její oblíbená barva? Jen náhoda? „Prosím, pojď dál. Hm, pojď dál, to znamená. Danny, k zemi! A, buď člověk!“

Danny neochotně klesl na zem, ale zdálo se, že je trochu ztracený v tom, jak uposlechnout posledního příkazu. Šoupal tlapkami a pak na Griffa žalostně zamňoukal.

Hasič zavrtěl hlavou. „Do téhle podoby ses dostal sám, tak se z ní sám také dostaneš, mládenče. Popřemýšlej o tom.“ Ohlédl se na Hayley. „Tohle je poprvé od včerejška, co se proměnil?“

Přikývla. „Naštěstí. Jak často to asi bude dělat?“

„Řekněme, že nejspíš budeš chtít toho kluka nějakou dobu držet ve velkých starých tričkách a podobných věcech.“ Griff zničeně naklonil hlavu a ukázal na opuštěné, roztrhané zbytky Dannyho nejlepší a jediné košile a kalhot. Pokud si vzpomínám, většina mých sester strávila nejlepší část roku pobíháním v tom nejlevnějším a nejtuctovějším oblečení, které táta s mámou našli.“

„To se bude proměňovat pokaždé, když se příliš rozruší?“ Zalapala zděšeně po dechu a ruka jí vylétla k ústům, jak ji napadla další hrozná myšlenka. „Ach bože, zítra jde do školky. A já jsem učitelka, nemůžu jen tak zavolat, že je nemocný, a nechat ho doma.“

„Ale no tak, nedělej si starosti.“ Položil jí jednu ruku na rameno, jeho zlaté oči byly vřelé a chápavé. Jeho silné prsty ji lehce a uklidňujícím způsobem stiskly, než ji zase pustily. „To je jeden z důvodů, proč jsem tady. Můžu se postarat o to, aby na veřejnosti nechodil jako lev.“ Zaváhal a jeho výraz zvážněl. „Musím tě ale požádat o svolení. Opravdu jsem to měl udělat už dřív, nahoře na stromě, ale tehdy to bylo… trochu hektické.“

Stále ještě cítila krátký dotek jeho ruky a horko, které se jí rozproudilo v krvi. Hluboko v jejím břiše to zažehlo dávno zapomenutý oheň, který ji tak rozptýlil, že málem ztratila přehled o tom, co říká. „Hm… co?“

Ten muž si musí myslet, že jsem naprostá kráva. Vzpamatuj se, Hayley!

Griff nepřítomně ohnul ruku a ji náhle napadla šílená myšlenka, že mu možná ten krátký kontakt také rozechvěl kůži. „Jsem alfa lev, víš?“ Jeho skotský přízvuk se stal výraznější. Odkašlal si. „To znamená, že můžu ovlivňovat Dannyho lva. S tvým svolením.“

„Aha.“ Zašklebila se chápavě, aby se pokusila vypadat jako kompetentní, fungující dospělý člověk, a ne jako hormony zmítaná žena, která už pět let neměla sex. „Takže… alfa je něco jako autorita? Můžeš mu stanovit pravidla, která musí dodržovat?“

Danny sklopil uši. Zasyčel.

„Taky jen s tvým svolením, chlapče,“ řekl mu Griff. Jeho tón se změnil na smrtelně vážný, se zvláštním podtónem podmanivé síly, z něhož ji přeběhl mráz po zádech. „Pravý alfa nikdy nikoho nenutí. To si vždycky pamatuj.“

Danny vypadal, že ho Griffova náhlá intenzita trochu přemohla. Trochu se nahrbil, řečí těla připomínal ustaraného psa a zakňučel.

„Zlato, tohle je opravdu důležité,“ řekla a přikrčila se, aby se mohla Dannymu podívat přímo do očí. „Kdyby tě někdo viděl, jak se měníš ve lva, mohl by dostat strach a chtít tě zavřít do zoo. To by se ti nelíbilo, viď?“

Rozšířily se mu oči. Přitulil se k ní a přitiskl svou širokou chlupatou hlavu k jejímu boku, jako by se chtěl schovat.

„Nikdy bych nedovolila, aby tě někdo odvedl,“ řekla spěšně, protože se bála, že ho příliš vyděsila. „Ale nejlepší by bylo, kdyby nikdo nezjistil, co jsi zač. Jako… jako že jsi superhrdina, jasný? A musíš si chránit svou tajnou identitu.“

Vykukoval jí zpod paže a Griff se uchechtl, jako by mu Danny právě něco řekl. „Jo, přesně jako Spiderman. Danny, já chci jenom zajistit, aby se s tebou tvůj lev musel poradit, než tě převezme. Stejně se budeš moct proměnit, kdy budeš chtít. Jen se postarám o to, aby ses neproměňoval, když nechceš. Zní to tobě a tvému lvu dobře?“

Danny několikrát zahýbal ušima sem a tam, jako by to zvažoval. Pak k němu důvěřivě přiklusal a narazil čelem do hasičovy nohy.

Griffovy zlaté oči velice změkly, když se na mládě díval. „Ano,“ řekl a v hlase mu zazněl láskyplný tón. „A já se pokusím být toho hoden.“ Trochu strnule poklekl. „Teď budeme trochu cvičit, abychom dnes zlepšili tvé ovládání, a já přiměju svého lva, aby toho tvého občas trochu pošťouchl, aby ti pomohl. Ale nejdřív chci zjistit, jestli se dokážeš sám proměnit zpátky. Pamatuješ si, jak jsme to dělali včera?“

„Udělala jsem další sušenky,“ nabídla se Hayley. Nemohla spát, a tak včera večer strávila hodiny pečením, když už byl Danny v posteli. „Jen pro jistotu.“

„To byla dobrá myšlenka,“ řekl Griff a ona se cítila směšně potěšená, že si získala jeho souhlas. „Ale nejdřív se podíváme, jestli to zvládne bez toho, aby měl nějakou skutečně před sebou. Danny? Soustřeď se jen na vzpomínku na sušenku.“

Lvíče soustředěně nakrčilo nos… a o chvíli později už mu zase skočil do náruče úplně nahý Danny. „Dokázal jsem to, pane Griffe! Dokázal jsem to úplně sám! A bez sušenky!“

„Danny!“ Hayley mohla umřít rozpaky. Chytila ho kolem pasu a otočila se s ním, aby ho skryla před zraky. „Hned se zase obleč!“

Za ní Griff vyprskl smíchy. „Ach, nedělej si starosti, Hayley. My měniči jsme, co se týče nahoty, dost benevolentní.“

Přesto zdvořile odvrátil pohled, když napasovala protestujícího Dannyho zpátky do spodního prádla. „Ale mami, já se nechci oblékat! Já chci být lvíček s panem Griffem!“

„Má pravdu,“ řekl jí omluvně. „Některé typy měničů mohou do svých proměn zahrnout i oblečení, ale lvi bohužel ne. A já s ním musím pracovat na jeho proměnách. Jestli chceš, mohl bych si vzít pásku přes oči?“

„Ne, ne!“ Griff nespustil žádný z jejích jemně vycvičených ochranitelských instinktů medvědí mámy. „Nemyslím si, že jsi úchyl nebo něco takového. Vždyť už jsi za jeden den udělal víc, abys mu pomohl, než…“

Hayley se zarazila. Před Dannym nikdy, ale opravdu nikdy Reinera neznevažovala. I když se s ním Danny nikdy nesetkal, pořád to byl jeho otec. „Každopádně. Jestli ti nevadí, že nemá oblečení, tak mně taky ne.“

Kdyby chtěl Griff naučit Dannyho se proměňovat, bude také muset být…? Zuřivě se začervenala a nedokázala potlačit dráždivou mentální představu hasiče, jak se svléká donaha.

Griff na ni vrhl poněkud pobavený pohled a ve zlatých očích se mu šibalsky zablesklo. „Neboj se. Já si nechám šaty na sobě.“

Chtěla se propadnout podlahou. To ji bylo tak snadné přečíst?

„Ale pane Griffe!“ Danny ho zatahal za ruku a vypadal ustaraně. „Když si necháš oblečení, roztrháš ho a pak se bude tvoje maminka zlobit.“

Na Griffových ústech se objevil podivně zamyšlený poloúsměv. „Vlastně spíš naopak.“ Prohrábl si rukou světlé vlasy, jako by sám se sebou o něčem debatoval, a pak si povzdechl. „Chtěl bych to mít z krku. Hayley, nevadilo by ti, kdybychom raději šli všichni na zahradu?“

„Dobře.“ Trochu se jí zrychlil tep, v němž se mísila zvědavost s obavami. Jedna věc byla, že se Danny proměnil v malé roztomilé mládě, ale Griff bude lví samec v plné velikosti…

Vedla je domem a zadem ven. Jedním z důvodů, proč si vybrala právě tento dům, bylo to, že byl přímo na konci ulice, s bezpečným dvorem, na který nikdo ze sousedů neviděl. Na jednu věc si v Anglii ve srovnání s Kalifornií stále ještě nezvykla, a to na to, jak je tady všechno malé. Britové sice ovládali umění předstírat, že si nevidí přímo k sousedům, ale ona dávala přednost skutečnému soukromí.

Ne že by si někdy představovala, že to bude využívat právě k tomuhle.

Griff se rychle a hodnotícím pohledem rozhlédl po vysokých plotech a souhlasně přikývl. „Tady je to dobré. Tady můžeme bezpečně cvičit. Ale… Danny, obávám se, že ti nemůžu ukázat svého lva.“

Dannymu se vystrčil spodní ret. „Proč ne?“

„Danny,“ řekla varovně, i když se také nemohla ubránit pocitu zklamání. „Není zdvořilé vyzvídat. Jsem si jistá, že pan Griff má k tomu své důvody.“

„To mám.“ Griff se posadil na trávu, levou nohu měl rozpačitě nataženou. „A ten důvod je, že nemůžu.“ Poklepal si na střed hrudi. „Můj lev je tu zaseknutý, Danny. Nemůže se dostat ven, není tak šikovný jako ten tvůj.“

„Ale já myslela, že jsi měnič,“ vyhrkla Hayley.

Zablesklo se mu v zářivě zvířecích žlutých očích. „Já jsem měnič,“ řekl a jí se zježily chloupky na zátylku, když v jeho hlase zaznělo hluboké, primární zavrčení. „Jsem větší měnič než většina ostatních. Pocházím z generací měničů z obou stran mé rodiny. Mám vnitřní šelmy, dokážu se myšlenkami dotýkat šelem ostatních, mám m –“ Na vteřinu se odmlčel, jako by si lépe rozmýšlel, co se chystal říct. „Mám všechny instinkty měniče. V každém ohledu, na kterém záleží, jsem měnič.“

„Já vím, že jsi měnič,“ řekl Danny a zněl spíš zmateně než znepokojeně jeho náhlým výbuchem. „Kdo říká, že nejsi? Ti musí být zlí. A hloupí.“

Z Griffových očí zmizela sotva potlačovaná divokost. „Ach, ty jsi hodná dušička,“ řekl chraptivě. „Laskavější než většina ostatních.“ Podíval se na Hayley a trochu se za sebe styděl. „Promiň. Bolavé místo. Určitě si umíš představit, co si ostatní měniči myslí o někom z nich, kdo se vlastně nemůže proměnit.“

Srdce jí zaplesalo – i když jí stále ještě silně tlouklo při šoku z náhlého odhalení syrové, divoké síly, která se skrývala za jeho přívětivým zevnějškem. „Je mi to moc líto. Nevěděla jsem to. To musí být… velmi těžké.“

„Ale proč se nemůžeš proměnit?“ Dožadoval se informace Danny s neokázalou hrubostí malého dítěte. „Máš lva, stejně jako já. Já vím, že ho máš.“

Griff mu pokynul. „Pojď sem, chlapče. Uvidíme, jestli ti to ukážu.“ Chytil ho zezadu za krk a přitáhl si ho blíž, až byly jejich tváře jen pár centimetrů od sebe.

Danny se mu dlouho díval hluboko do očí. Pak sebou trhl a jeho oči se rozšířily. „To není lev.“

„Ne, není.“ Griff ho pustil a dlouze vydechl. „To je můj orel. Můj otec je měnič lva. Ale moje matka je orlí měnič. Proto mi dali jméno Griffin – to je mýtická bestie, která je napůl lev a napůl orel, víš?“ Jeho ústa se křivě zkřivila. „Moje máma a táta toho nemají moc společného, ale mají bohužel stejně příšerný smysl pro humor.“

„Takže když je tvůj otec lev a matka orel, tak jsi… obojí?“ Zeptala se.

„A ani jedno.“ Griff se ušklíbl. „Můj orel a můj lev spolu nevycházejí. Měniči nemají mít dvě zvířata. Ani jedno z mých zvířat se nenechá tím druhým plně ovládat. Když se pokusím o proměnu, skončím v přetahované mezi lvem a orlem.“

To zní hrozně. A bolestivé. Z toho, jak Griff i Danny mluvili, měla dojem, že měničovo zvíře, je v jejich mysli něco, jako alter ego. Představa, že by měl dvě, navzájem si odporující… bylo úžasné, že není úplně schizofrenní cvok.

„Ale říkal jsi, že tvoje sestry jsou lvice,“ řekl Danny a svraštil čelo. „Jak to, že ony mají jen jedno zvíře, ale ty máš dvě?“

„Protože… ehm, prostě smůla, předpokládám,“ řekl Griff. Hayley přemýšlela, co se rozhodl neříct. „Čtyři z mých sester jsou lvi a tři orli, a já nejsem ani ryba, ani pták, ani dobrý červený sleď.“

Danny se zamračil. „Když neumíš proměnit, jak mě to chceš naučit?“

„Chlapče, nastudoval jsem víc teorie, než většina měničů vůbec tuší, že existuje. Všech sedm svých sester jsem naučil, jak ovládat svá zvířata.“ Griff šťouchl Dannyho hravě do žeber, až se zachichotal. „A ony mě naučily, jak zápasit se lvem. Ale no tak. Proměň se a já ti to ukážu.“