DB#3 - 23. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

Sotva Calisto vystoupil ze svého SUV, vchodové dveře velkého domu Donati se otevřely dokořán. Se svým synem v náručí auto zepředu obešel. Byl si jistý, že řídit s dítětem v náručí nebylo bezpečné, ale neměl zrovna dvakrát na výběr.

Cross přitulený k tátově hrudi vypadal, že ho díky slabé dečce chladný vítr nijak nevzrušoval, a klidně spal. Drobný růžový paleček měl pevně zastrčený do úst, druhou rukou pevně svíral svou modrou deku a držel si ji u tváře.

Když Calisto kráčel po cestě, přes trávník se k němu nesl ten nejměkčí pláč – plný bolesti a zároveň úlevy. Zvedl hlavu a našel Emmu, která čekala ve dveřích domu. Wolf stál vedle ní, ruku měl položenou na jejím rameni, jako by ji chtěl udržet na místě.

Calisto nechtěl vyvolat žádnou scénu - byl si jistý, že vzhledem k noční době a řevu, který jeho SUV vyvolávalo, tam byli lidé, kteří je z domu sledovali. Také byl Donati a všichni věděli, kdo v domě Donati žil. Ne, že by jim to bylo dovolovalo příliš soukromí.

Přesto však cestou ještě zrychlil. Věděl, jak moc se Emma musela bát, zatímco těch pár dnů čekala, než bude mít svého syna – jeho syna – zpátky ve svém náručí.

Calisto sevřel chlapečka o trochu pevněji a zvedl ho o něco výš, až pocítil známou vůni svého dítěte. Dlaní přejel po Crossově hlavičce. Chlapec se ani nepohnul.

Když se Calistova noha dotkla spodního schodu, Emma se už po chlapci sápala. „Můžu - ach, dej mi ho, prosím?“

Opravdu nechtěl Crosse pustit. Chtěl ho držet ještě o chvíli déle. Ale nehádal se a vložil Emmě jejich syna do náručí. Svým tělem ji kryl před pohledem kohokoli, kdo by mohl z domu sledovat, jak svého syna vysoko zvedla, aby ho k sobě přitulila, líbala ho a vdechovala do sebe jeho malý život. Po tvářích jí stékaly slzy a vypadalo to, že se nedokáže nadechnout.

Calisto ten pocit až příliš dobře znal.

„Je v pořádku,“ přistihl se Calisto u toho, jak řekl.

Nebyl si jistý, proč.

Emma se setkala s jeho pohledem, z očí ji stále padaly slzy. „Jsi si jistý?“

„Dokonce ani neměl špinavou plenku, Emmy.“

Přikývla, ale stále svírala Crosse přímo na hrudi, jako by se někdo mohl natáhnout a znovu jí ho sebrat. Pod pravým okekm se jí začínala vybarvovat modrozelená modřina do černa. Ta samá barva se jí rýsovala i na levé tváři a připomínala mu, proč přesně ji měla.

Ta dívka byla ochotna bít se za to, aby se pokusila ochránit své dítě.

Calisto ji za to miloval ještě víc. Ale zatraceně se ujistí, že v budoucnu už to nikdy nebude muset znovu zažít. Rozhodně ne kvůli němu či z rukou kohokoli jiného, pokud tomu bude schopný pomoci.

„Měli bychom jít dovnitř,“ navrhl Calisto, „a dostat ho z tohoto studeného vzduchu.“

Emma souhlasila, ale překvapila ho, když natáhla ruku a čekala, až ji za ní vezme.

Calisto zaváhal, ale jen proto, že byl vyděšený. Všechny jeho city k Emmě, věci, které udělali a ten podivný vztah, který spolu sdíleli, by pro lidi v jejich životním stylu nikdy nebyly přijatelné. Byl vyděšený, že jejich činy je zavedou na cestu, po které ani jeden z nich nechtěl jít.

Přesto ji vzal za ruku.

Usoudil, že něco vymyslí.

V tomhle okamžiku se ho prostě chtěla držet.

Takže jí to dal.

Jakmile byli uvnitř domu a dveře se za nimi zavřely, Calisto si sundal bundu a boty. Celou dobu cítil, jak se na něj Emma dívala. Na dítě, které jí přitom spalo v náručí, cosi sladce mumlala.

„Udělám kávu,“ řekl Wolf.

Calisto na capa přikývl, byl za to vděčný. „To zní... přesně jako něco, co právě potřebuji.“

„To se vsadím, bossi.“

Bossi.

Nebyl v tom ani otazník.

Wolf se neobtěžoval, aby se zeptal na Affonsa. Bylo to, jako by to věděl.

„Nechcete toho malého uložit?“ zeptal se Wolf. „Pak budu připravený probrat byznys.“

Calisto Wolfova jemně zahalená slova pochopil. Affonso byl pryč a bylo by nejlepší zajistit, aby se to ostatní muži v jejich rodině dozvěděli co nejdříve. Dokonce i když ten příběh, který měl Calisto v plánu jim vyprávět, nebyl nic jiného než hromada lží. Stále musel chránit sám sebe, svého syna a Emmy. Svým způsobem to bylo sobecké, ale Calisto usoudil, že po tom všem si zasloužili být šťastní.

Jakmile Wolf zmizel v chodbě, Emma se otočila na Calista.

„Ví...?“ Hlas se jí tázavě vytratil.

„Ví toho dost,“ řekl Calisto. „Věřím mu.“

Přitiskla si k sobě Crosse ještě blíž. „Děkuju.“

Calisto se už dál nedokázal ubránit a překonal malý prostor mezi nimi. Prsty jí zajel pod bradu a zvedl její hlavu výš, aby si mohl nárokovat její ústa. Polibek začal pomalu a jemně, svými rty něžně a bez hluku přejížděl po jejích. A pak ucítil, jak jí po tvářích sklouzly další slzy, setřel je tak rychle, jak jen mohl, a políbil ji o něco silněji, až začala lapat po dechu.

„Nikdy mi neděkuji za ochranu toho, co miluji,“ zamumlal.

Emma zamrkala, na řasech měla vlhkost. Roztřeseně vydechla a zvedla ruku, aby ho pohladila po čelisti. „Miluji tě, Cale.“

To byl to jediné, co bylo pro Calista důležité.

Všechno ostatní byly maličkosti.

Emma a jejich syn zanmenali všechno.

Všechno, na čem záleželo.

*******

Calisto se naklonil ve dveřích dětského pokoje a sledoval, jak se Emma skláněla nad postýlkou. Prsty přejížděla po tmavých chomáčcích Crossových vlasů. Krátce poté, co dorazili, se dítě probudilo a dožadovalo se nakrmení a přebalení.

Bože, Calisto by přísahal, že když jeho syn uviděl svou mámu, usmál se.

Jako by na ni čekal.

Nic nebylo cítit lépe než tohle.

Teď byl však Cross ve své postýlce, zdravý a v bezpečí. Byl nakrmený, přebalený a Emma miminko dokonce i vykoupala. Nebylo potřeba udělat nic dalšího. Aktuálně byl spokojený a spal. Alespoň do do doby, než se znovu probudí hlady, ale vypadalo to, že Emma od něj nedokázala odejít.

„Emmy?“ zeptal se Calisto.

Emma se ani neotočila. „Jo?“

„Je v pořádku, amore.“

„Já vím.“

„Nech ho spát.“

Emma se dotkla baculaté tváře dítěte a po jeho kůži přejela palcem. „Spí.“

„Emmo, máme ho na dětském monitoru, dům je zamčený a venku před dveřmi mám své lidi.“

Zluboka a ztěžka vydechla, ani na okamžik neodvrátila zrak od svého dítěte.

„Je v bezpečí,“ slíbil Calisto.

Měl podezření, že to byl její problém. Pravděpodobně byla vyděšená, že pokud by se otočila, někdo by sem přišel a znovu jí syna vzal.

„Nikdo pro něj nepřijde, Emmy,“ řekl Calisto tiše.

Ramena jí klesla níž. „Tak tvrdě jsem se ho snažila před Affonsem chránit, víš? A on pak prostě... vyrval mi ho, jako by neznamenal vůbec nic. Připadala jsem si tak k ničemu – pro Crosse tak zbytečná.“

„Ani zdaleka nejsi zbytečná. Udělala jsi, co jsi mohla, zlatíčko. A za to, co jsi poslední rok dělala, bych nemohl být vděčnější.“

Emma krátce přikývla, ale podle výrazu v jejím profilu mohl říct, že o tom nebyla zcela přesvědčená.

„Zachránila jsi jeho i mě, Emmy,“ dodal Calisto po chvíli. „Uvědomuješ si to, ne? Tím, že jsi udělala, co jsi musela udělat, bez ohledu na cenu, jsi nás oba zachránila.“

„Milovala jsem jen vás,“ odpověděla tiše a z tváře si setřela mokrou stopu. „To bylo všechno, Calisto. I když mě to uvnitř zabíjelo, oba jsem vás milovala.“

„Je mi líto, že to bylo tak těžké, ale teď už to tak nebude.“

Emma neodpověděla, ale on věděl, že ho slyšela,  protože zatímco znovu pohladila Crosse po tváři, pohled v očích jí změkl. Spící chlapeček vypadal úplně spokojený s tím, kde byl, a stejně tak i jeho matka. Pokud tohle bylo místo, kde právě teď chtěla Emma opravdu být, Calisto ji nechtěl od jejího syna odtáhnout. Hluboko ve svém srdci cítil, že ho to také táhne být blízko u Crosse, ale pro tenhle okamžik si chtěl jednoduše vyčistit hlavu pro nadcházející dny.

Se svým synem bude mít celý život.

Emma měla pocit, že jí ho předčasně vytrhli pryč, než se mu to podařilo zastavit.

„Emmy?“

„Jo, Cale?“

„Až se budeš cítit připravena odejít od něho, Wolf zůstane stát přede dveřmi, než se vzbudí. Už jsem ho požádal, aby zůstal. Souhlasil.“

„Děkuji,“ zašeptala.

„Je v bezpečí, slibuji.“

„Právě teď ano.“

„Navždy, Emmy.“

Bože, Calisto doufal, že v to Emma uvěří.

********

Pro potřeby Calista voda nebyla dost horká. Přiškrtil přívod studené vody ještě o trochu víc a cítil, jak jeho záda a ramena zasáhl čerstvý přísun bodavé vřelé vody. To ho přimělo nejdřív zasyčet, ale zároveň to bylo zatraceně dobré. Chtěl to se sebe splachovat celý den – všechny ty sračky, se kterými skončil. Nelitoval toho a nikdy toho litovat nebude, ale pořád měl pocit, jako by mu to zůstávalo v hlavě.

To byl ten problém.

Nastavil vodu ještě vřelejší a z rukou si smýval krev. Pod sprchou vody se modlil, jeho rty se tiše pohybovaly, ruce měl přitisknuté k obkladům ve sprše.

Jedna vteřina - jedna slabá, pomíjivá myšlenka - kdy si skoro přál, aby to mohlo být jinak. Aby jeho život mohl být jiný a cesty, po kterých se ubíral, mohly být snazší. Myslel na to jen z jednoduchého důvodu, kdy nenáviděl pohled na to, že někdo, koho miloval, trpěl.

Někdo jako Emma.

Někdo jako jeho matka.

Někdo jako Otec Day.

Nebo dokonce jeho syn.

To byla břemena, která nosil jako smyčku napjatou přímo kolem krku. Tak či onak se stalo, že Calisto byl vždy příčinou toho, že někdo, koho miloval, nějakým způsobem trpěl. Pokaždé, když se na něj jeho matka podívala, musela vidět Affonsa, v očích vlastního syna se na ni muselo odrážet to, jak na ni její útočník zaútočil. A pak Emma, kdy byl příliš hloupý, příliš slabý a příliš sobecký, než aby ji nechal jít, když věděl, že by měl.

Někde uvnitř byl vyděšený, že by se jednoho dne to samé mohlo stát i s jeho vlastním synem. Nikdy o dětech příliš nepřemýšlel, ale ani na ně nemusel myslet. Teď měl své vlastní dítě, které potřebovalo, aby ho miloval, udržoval v bezpečí a dal mu všechno, co potřebovalo, aby se stalo dobrým člověkem.

Co se jeho samotného týče, za to mohl Calisto poděkovat své matce. Pokud by nechala většinu jeho výchovy na Affonsovi, těžko říct, jak by skončil.

Pravděpodobně by byl příšerný.

Horší než on. A to se Calisto už tak cítil jako netvor.

Ospravedlňovala láska utrpení?

Ospravedlňovala by vůbec někdy bolest?

Calisto si nebyl jistý, že náprava chyb a poskytnutí budoucnosti, která by jinak byla osamělá a překonaná, by stačila na vyrovnání utrpení.

Ale on si vybral tuto cestu - pro něho byla tou správnou. Emma, jeho syn a jeho famiglia… jak by mohla být špatná?

Jak mu kdysi někdo řekl, nakonec si najde cestu zpátky na správnou cestu, ale dá práci se tam dostat.

Calisto upřímně doufal, že to nejhorší už skončilo.

*********

„Omlouvám se.“

Calista tiché prohlášení překvapilo. Rychle se otočil na patě a našel Emmu, která stála ve dveřích jedné z ložnic pro hosty. Rukama pevně objímala své tělo, oči měla sklopené k zemi.

„Víš, že tohle nenávidím, že?“ zeptal se.

Emma se na něj podívala. „Nenávidíš co?“

„Když tohle děláš – když se chováš tak, jako by ses na mě ani nemohla podívat, nebo tak, jako bych tě z nějakého důvodu nechtěl vidět. Skoro jako by každý člověk ve tvém životě odvedl svou práci, aby ses ohledně sebe cítila bezcenná, a já to kurva nenávidím.“

„Neuvědomila jsem si, že ty to tak vidíš.“

Calisto pokrčil rameny a bavlněné tričko odložil na židli. Chystal se po sprše obléknout do postele, ale Emma ho při tom vyrušila. Nevadilo mu to.

„Máš v sobě spoustu různých stránek, Emmy. A pokaždé, když se na tebe podívám, vidím jinou. Je tu žena v domácnosti, která nikdy nenosí nic příliš jasného a make-up a vlasy má vždy perfektně upravené. Je tu mladá žena, které stojí stále ještě na prahu do dospělosti a občas dokáže být trochu sobeckou a spratek. Je tu dcera mafiánského bosse a manželka dona. Viděl jsem tu ženu, která dostala facku přímo do tváře i tu, která hrozbě nastavila tvář.“

Calisto se zhluboka nadechl a pokračoval: „Viděl jsem matku, kterou jsi chtěla být, matku se zlomeným srdcem, která ztratila své děti, a matku, kterou jsi teď. Viděl jsem tě jako kamarádku, manželku, dceru, ženu a milenku. Občas je pro mě těžké vybrat tu, kterou mám nejraději. Miluji Emmu, která nosí červenou rtěnku a ušklíbne se, když se na život nasere. Mám rád Emmu, které je jedno, zda mají její šaty délku nad kolena a zda jsou její podpatky dost vysoké, aby mě přiměla znovu se podívat. Miluji tě a nemusíš být nikým jiným.“

Emma si navlhčila rty, rukama se stále objímala kolem těla, jako by potřebovala sama sebe držet pohromadě. „Vždycky říkáš ty správné věci.“

„Říkám upřímné věci. Nemusí to být vždycky příjemná slova, vím, že občas jsem až příliš upřímný, ale má slova jsou pravdivá. Vždycky ti dám pravdu, Emmo.“

„Stále se tak moc omlouvám,“ řekla a rychle dodala, „za to dřív, Cale. Vím, že ses mi jen snažil pomoci a ujistit mě, že i když Crosse nechám samotného, bude v pořádku, ale já měla pocit, že jsem to tak podělala. Takže jsem ho nechtěla znovu ani na okamžik opustit.“

„Nepodělala jsi to - ten chlapec tě miluje, že?“

„To by měl. Rodila jsem ho celé hodiny.“

Calisto se silně a hlasitě zasmál, potřeboval to smích, aby očistil svou duši. Horká sprcha a modlitba prostě nestačily k tomu, aby se cítil lépe, ale Emmě se to podařilo jedinou větou.

Nebylo to ani poprvé, co to ta žena udělala. Calisto nebyl typ člověka, který by se smál, ale zřetelně si vzpomínal - a byl tak vděčný, že si vzpomínal – na časy, kdy její přímočarost, která vypadala, že vycházela přímo z její povahy, zastavila jeho mysl v přemýšlení a donutila ho dostat se na lepší, radostnější místo.

„Děkuji,“ řekl Calisto, když se uklidnil.

Emma se zašklebila, ruce jí klesly k bokům. „Za co?“

„Za to, že jsi, dolcezza. Nic víc.“

„Miluji tě, Cale.“

Mlčky natáhl ruku směrem k ní a přitáhl si ji blíž, až ji mohl pevně obejmout a ona mohla skrýt svou tvář do jeho hrudi. Blíž bylo lepší. S Emmou bylo blíž vždy lepší. V jeho objetí se chvěla, ale prostě ji sevřel ještě pevněji.

Bylo po všem – po všech nočních můrách, které ji držely v noci vzhůru.

Mohla být milována tak, jak měla být už od začátku.

To pro ni mohl udělat.

Calisto sevřel její tvář do dlaní, setřel jí slzy a slíbával z ní zamračení, až jí na tváři rozkvetl nádherný úsměv. „Miluji tě, Emmy.“

Nikdy neřekl pravdivější slova.

Pravděpodobně už nikdy ani neřekne.

*********

O pět měsíců později…

„Dobře, bossi, tak jak?“ zeptal se Wolf.

Calisto se na svou pravou ruku jemně usmál, ale jeho pozornost byla plně na chlapečkovi, kterého měl v klíně. „Všechno je dokonale v pořádku, chlape.“

„V pořádku, jako že to zvládáš, nebo v pořádku jako, že to zvládneš?“

Upřímně řečeno, Calisto si nebyl jistý.

Byl to velký krok.

Takový, na který své lidi a muže pomalu připravoval.

Emma, to bylo ono.

A jakýkoli vztah, který s ní chtěl mít.

Jediným Calistovým cílem bylo zajistit, aby byla jeho milenka v bezpečí před odsouzením a hanbou, když se rozšířila historka o tom, že její manžel utekl, aniž by řekl jediné slovo, že to udělá, a po sobě nechal jen vyplněné rozvodové papíry. Emma potřebovala někoho, kdo by se postaral o ni, o jejího syna a její domov. On byl tím, kdo to udělal, a přestože to vypadalo dost nevinně, lidi by to nezastavilo před řečmi.

To nemohl dovolit.

Takže na tom všem pečlivě pracoval. Nikdy u ní nezůstával v noci, před ostatními se k ní choval vždy vhodně a uctivě, a na veřejnosti si nikdy nedovolil dát najevo ani sebemenší náznak náklonnosti směrem k Emmě.

Pak se tyhle věci začaly měnit. Zůstal na noc, vytáhl ji ven a dovolil lidem mluvit.

Do jisté míry.

Nyní měl Calisto na výběr – velké rozhodnutí.

„Mám pár měsíců,“ řekl Calisto.

„Komise má svá striktní pravidla.“

Calisto tiše vydechl, protože věděl, že Wolf má pravdu. Komise – skupina Severoamerických zločineckých syndikátů, kdy se scházeli u jednoho stolu bossové – bude mít setkání již brzy a bylo by to poprvé, co se jí měl zúčastnit i Calisto. Vzhledem k tomu, že Affonso tam měl místo u stolu, teď náleželo jemu, ale musel udělat ještě jednu jednoduchou věc.

Mít manželku.

Chtěl pouze Emmu, ale Calisto přemýšlel...

Nebylo to příliš brzy?

Nezpůsobilo by to problém?

Záleželo mu vůbec na tom, zda by se něco z toho stalo?

*************

„Probuď se,“ zamumlal Calisto do Emmina krku.

Zamumlala cosi nesrozumitelného, a když jí svými prsty pod přikrývkami lechtal po bocích, do polštáře se zachichotala. Byla nahá – pod svými prsty měl všechnu jemnou, horkou kůži.

Bože.

Miloval ji takhle ji mít jako první věc ráno.

„Kde je -“

„Cross stále spí - mohl bych dodat hluboce.“

Emma se zabořila do postele ještě víc, a když se Calistova ruka vkradla mezi její stehna, aby přejela po jejím nahém pohlaví, šťastně si povzdechla.

Horké.

Mokré.

Těsné.

Její kočička bez protestů přijala jeho dva prsty, kterými se do ní zabořil až po klouby. Její dlouhé, tvrdé zasténání ztlumily polštáře. Calisto nedokázal snést, aby tohle dělala – skrývala svou tvář a zvuky. Na to je měl až zatraceně příliš rád.

„Ne, ne,“ zachechtal se Calisto. „Zatímco tě budu šukat prsty, chci vidět tvou tvář, Emmy. Otoč se.“

Nemusel jí to opakovat. Poslechla jeho žádost, hlavu si znovu opřela do polštářů, vlasy měla všude kolem sebe a jemu se tak dostalo toho nejlepšího výhledu na potěšení, které měla vepsané do svých rysů. Zatímco se v ní prsty pohyboval a každým tahem zasáhl přesně to místo, o kterém si byl jistý, že díky němu byla mokřejší než kdy jindy a celé tělo se jí díky tomu třáslo, zuby si zatínala do spodního rtu a z úst jí unikalo jeho jméno.

„Už budeš?“ zeptal se.

„Bože, jo.“

„Pak si na mně zajezdíš?“

Emma se bez dechu sladce zasmála. „Celé ráno, Calisto.“

Nebo… alespoň do doby, než se probudí jejich syn.

„Tak pojď, protože já opravdu chci, abys na mně právě teď jezdila,“ požadoval.

Další brutální tah jeho prstů a potom jeho palec vklouzl výš, aby stiskl její pulzující klitoris. Emma vyletěla vysoko. Calisto ve svém životě miloval tolik věcí – a úplně nahoře na tom seznamu bylo sledovat Emmu, jak lapá po dechu a křičí, zatímco jejím tělem jako první věc po ránu projíždí orgasmus.

„Jsme tam,“ zašeptal.

Calisto nedal Emmě možnost vzpamatovat se nebo na vlnách své blaženosti dojet. Bez varování ji vytáhl z přikrývek a zvedl ji přímo nad své vlastní tělo. Vznášela se nad ním, celá se chvěla se a zhluboka dýchala, rukama přejížděla po tvrdém, tlustém kořenu jeho penisu, aby se trochu ustálila, zatímco po jeho délce klesala dolů.

Ach ano.

Mokrá.

Horká.

Těsná.

Padla mu jako zkurvená rukavice. Tak dokonale.

Každé drobné sevření jejích vnitřních svalů, kterými jeho penis objímala, ho nutilo chtít ji k sobě stáhnout úplně dolů, až bude až po koule pohřbený hluboko do její kundičky a nedokáže myslet na cokoli jiného.

Emma si mlčky přitáhla Calistovu ruku k ústům. Přesně tu, kterou použil, aby ji s ní ošukal. Když na něm začala pomalým, drsným rytmem jezdit, prsty mu vysála dočista.

Mokré, červené rty.

Mazaný úsměv.

Rozcuchané, vlnité vlasy.

Hedvábná kůže.

Jediné, co mohl dělat, bylo dívat se na ni, dívat se na sebe.

Jeho dech vycházel v rychlém rytmu staccata, každý tlak její pubické kosti se setkával s přírazem jeho slabin. Nikdy se z jeho těla opravdu nezvedla, prostě se jen pohybovala tak, že se jejich těla rychle a tvrdě střetávala. Nohama ho pevně svírala kolem pasu. Jemná linie jejích ramen se při těch pohybech pohupovala a vlasy měla po celé hrudi a zakrývala jí prsa. S přikrývkou kolem jejich pasů měl jedinou možnost, co ve skutečnosti mohl opravdu udělat - dívat se na ni a všechno to cítit.

Byl to pomalý žár.

Svým způsobem to, jací byli oni dva.

V mlze své touhy řekl: „Chystám se s tebou oženit, Emmy.“

Ani na okamžik nezaváhala. „Samozřejmě, že ano - stačí se jen zeptat, Cale.“

Zeptal se.

Poté, co ho oškukala do sucha, dočista ho olízala a pak to celé udělala znovu.

Zeptal se.

Vždycky byli tak trochu špinaví.

To však také miloval nejvíc.

*******

O dva měsíce později…

Calisto zaklepal na dveře označené velkou bílou saténovou mašlí a pak ustoupil o krok vzad. Na boku si trochu posunul Crosse a nechal devítiměsíční batole žvýkat samotnou špičku své kravaty. Usoudil, že příliš nezáleželo na tom, pokud by ji Cross pomačkal, když vzal v úvahu, že většinu dne bude stejně schovaná pod sakem a pod vestou.

On sám byl spíš typ člověka na košili, kravatu a kalhoty. Rozhodně měl rád kožené boty a ani manžetové knoflíčky nebyly moc špatné.

Ale rozhodně si nepotrpěl na třídílné obleky.

Dnes udělal Calisto výjimku.

Dnešek byl však důležitý.

„Baaa, maaaa, gaaa, baaa, daaa,“ blábolil Cross a přitom se svým z velké většiny bezzubým úsměvem usmíval. Měl už pár zubů, všechny vpředu, ale ty vzadu zatím stále ještě nevylezly. „Daa, daa, daaaa.“

Calisto se rozhlédl po chodbě a všiml si pár hostů, kteří čekali, až budou vpuštěni do hlavního podlaží, aby mohli zaujmout svá místa a sednout si. Někteří se při hlasitém blábolení jeho syna po nich podívali.

I když to bylo pro Calista tak bolestivé, kvůli uším, které je možná poslouchali, Crosse opravil. „ Zio, chlapče.“

„Daaa.“

Calisto si povzdechl. „Jo.“

Bylo to pro něj těžší, než si myslel, že bude, ale dělal to pro dobro svého syna a Emmy. Všechno, co se stalo, zůstalo tajemstvím. Takže lidé věděli jen podrobnosti, které řekl a nikomu nedovolil kopat do toho víc.

Cross měl otce - Affonse Donatiho - toho parchanta, který utekl, opustil svou rodinu Cosa Nostra a zanechal tu po sobě svou mladou ženu s podepsanými rozvodovými papíry, malým dítětem a nutností postarat se o dvě nevlastní dcery. Udělal to, aniž by cokoli komukoli řekl a Calisto tu zůstal, aby po něm uklidil ten nepořádek.

Nebo to bylo to, co ten příběh říkal.

To Crossovi umožní vyrůstat, aniž by na něj bylo pohlíženo jako na produkt aféry, jako doslovnou zradu vlastního masa. Nikdy na něj tak nebude pohlíženo jen proto, jak byl přivedený na svět. Bude milován a zároveň zbožňován svou matkou a nevlastním otcem, který byl pro vnější svět zároveň jeho strýcem. Společně ho budou vychovávat tak, jak si zasloužil.

A Emma… Emma nikdy nebude nazývána děvkou nebo zesměšňována kvůli chybám, které společně udělali. Nikdy nebude zostouzena za to, že porodila dítě, které patřilo muži, který nebyl jejím manželem.

Stále bude respektována jako Calistova manželka.

Protože se s ní ožení.

Dnes .

Byl to tak důležitý den.

Calisto si znovu upravil polohu Crosse na svém boku, znovu zaklepal na dveře a přemýšlel, proč se nikdo neozýval. Tentokrát však uslyšel klapání podpatků na podlaze a ještě dřív, než otevřela dveře, aby zjistila, kdo ji vyrušil, na tváři se mu okamžitě začal zvětšovat úsměv.

Při pohledu na Calista a Crosse, kteří na ni čekali, Emma rozevřela oči dokořán. Přiléhavé krajkové svatební šaty ve stylu mořské panny, které měla na sobě, byly barvy tmavší smetany a pevně objímaly každou její křivku. I když se Calisto snažil, nedokázal se na ni vynadívat.

„Neměl bys tu být!“ zašeptala.

Calisto se jí podíval přímo do očí a jeho úsměv se prohloubil do úšklebku. „Nestrávili jsme spolu minulou noc v jedné posteli?“

Emma natáhla ruku a rukou ho plácla přes ústa, čímž ho okamžitě utišila. Do její sladce vonící dlaně se usmál a políbil její kůži. S malým úsměvem a pohledem štěstí v očích ho pustila a natáhla se po svém synovi. Cross už měl natažené ruce a chtěl ke své mámě.

„Maaa, maaa,“ blábolilo dítě.

„Někdo se dožadoval toho, že tě chtěl vidět,“ řekl Calisto. „Když jsi až příliš dlouho pryč, začíná být nerudný.“

„Nemohl jsi ho poslat s někým jiným? Ty máš pro sebe místnost na druhé straně kostela a máš zůstat v ní.“

Možná, že ano.

Ale…

„Možná i někdo další začínal být nerudný,“ řekl Calisto tiše.

S ní a také s Crossem byl teď vždy takový. Čím déle byl od jednoho či druhého pryč, tím horší se jeho postoj a neklid stával. Tak moc je miloval, než aby zvládal být od nich pryč. Oni byli jeho domov – tím dobrým, bezpečným a šťastým domovem, který byl stvořen přímo pro něj.

Emma našpulila své červeně malované rty, natáhla se dopředu a přímo na rty mu vtiskla tvrdý polibek. Přitom do jeho rtů zamumlala: „Miluji tě, ale uvidím tě na konci uličky, Calisto.“

Hrdlo se mu sevřelo.

Tentokrát neměla nikoho, kdo by ji vedl uličkou.

Ale mohla si svobodně vybrat a vybrala si jeho.

Občas jste byli vítězi i padouchy.

„Na jejím konci, Calisto,“ zopakovala Emma. „Najdu tě tam, slibuji.“

Znovu ji políbil a prodléval na jejích rtech tak dlouho, jak jen dokázal.

„Budu čekat na konci, Emmy.“