DB#3 - 19. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Emma

Affonso byl nešťastný.

A nešťastný Affonso znamenal pro své lidi tichou, trapnou večeři.

Emma si skoro přála, aby ke svému manželovi cítila lítost, ale zjistila, že toho k němu cítila jen velice málo. Koneckonců, bylo těžké mít starost o někoho, kdo vás prostě jen využíval. Kdyby nebylo jejího syna, který seděl v Affonsově klíně, cucal si paleček a byl stočený kolem mužovy paže, jako by mu tam bylo příjemně, Emma by se z večerní party už dávno vykradla. Výmluva na to, že Cross potřeboval nakrmit a následně si zdřímnout, fungovala vždy, ale dítě bylo v Affonosově náručí aktuálně šťastné a spokojené, i když si lidé kolem stolu povídali dál a dál.

Odmítala nazývat Affonsa otcem svého dítěte.

Všichni ostatní to dělali.

Všichni ostatní tomu také věřili.

Emma to věděla lépe.

„Nějaké novinky, bossi?“ zeptal se muž o kousek dál.

Affonso se zamračil do své sklenice whisky. Poslední dobou pil zatraceně mnohem víc, ale to ve skutečnosti nebylo nic nového. Vždycky rád pil, teď to prostě jen vypadalo, že dělal party mnohem častěji a účastnil se jich s mnohem větší chutí. A když byl pak v náladě, Emma se jen snažila držet se mu jako opilci z cesty.

„Ne,“ řekl Affonso.

„Ray by -“

„Nevyslovuj jeho jméno.“

Emma při tom náhlém vzestupu zuřivosti, který se v Affonsově tónu hlasu objevil, ve své židli ztuhla.

Ani na okamžik nevzedl oči ze své sklenice, ale to ani nemusel. I tak mohla velice jasně vidět jeho hněv, díky kterému měl tik v čelisti a svaly na krku mu zas a znovu pracovaly.

Ray tu nebyl.

Bylo těžké ignorovat, že Rayova téměř konstantní přítomnost byla najednou… pryč. Affonso o tom nemluvil, ani jediné slovo. Muži přicházeli a odcházeli, ptali se na underbosse jen pro to, aby je jejich boss setřel, jako jednoho z mnoha dalších opilých kumpánů.

Dnešní večer očividně nebude výjimkou z tohoto nového pravidla.

Emma koutkem oka přistihla Affonsa, jak ji znovu pozoroval, stejně tak, jako to v poslední době dělal víc než často. Možná, že byl ten muž ještě paranoidnější než obvykle. Pravděpodobně tomu nepomohlo ani to, že před dvěma týdny se vrátila domů bez toho, aby ji doprovázel její strážce, a v tašce z obchodu měla jen jediné, červené šaty.

Musel mě ztratit, řekla Emma, když ji zpovídal.

Ty červené vypadaly nejlépe, řekla, když si Affonso stěžoval na šaty.

Podle toho, jak se na ni s přimhouřenýma očima díval, mohla říct, že ji ten den, co se vrátila domů poté, co byla s Calistem, nevěřil jediné slovo. Ale co přesně jí mohl její manžel říct? Na těle neměla žádné zjevné známky, že byla s někým jiným. Neměl žádný důvod domnívat se, že se ten den svému strážci úmyslně ztratila, protože nikdy dřív nic podobného neudělala. A pak se vrátila domů s šaty, což bylo koneckonů přesně to, co požadoval. Nemohla si pomoci, pokud šaty nebyly podle jeho spokojenosti.

I tak ji Affonso stále sledoval.

Zkoumal její slova. Sledoval její činy. Kontroloval její chování.

Jistě nešlo o nic nového, ale Emmu to stále nervovalo. Své nepříjemné pocity skrývala za falešné úsměvy a zbytečné tlachání.

I když nebyla tím jediným člověkem, kterého její manžel sledoval. V poslední době neunikl Affonsově podezření vůbec nikdo.

Emma předpokládala, že rozhodně nepomáhalo, že pokaždé, když to vypadalo, že měl návštěvníky, tak se na různých místech objevily dopisy.

Dopisy, u kterých si našla čas, aby si je přečetla.

Dopisy, které odhalovaly každou jeho lež.

Dopisy, které měl mít jen jeden jediný člověk.

Pokaždé, když se objevil další Calistův dopis, Affonso dostal záchvat paranoii. Nikdo nebyl před jeho podezřením v bezpečí, ale Emmu téměř vždy přehlédl. Věřila, že to bylo proto, že se její manžel snažil skrývat, co se dělo.

Proč by chtěl, aby ona věděla, že Calisto žije?

S manželkou, které nezbývala žádná naděje, se Affonsovi manipulovalo lépe.

Bylo zatraceně škoda, že její manžel byl ve své hlavě tak uvíznutý, než aby si uvědomil pravdu.

Před Affonsem nebyl nikdo v bezpečí.

Nejméně ze všech pak ona.

„Emmo?“ ozval se hlas po jejím boku.

Emma se otočila ke capovi, který byl vedle ní, a při pohledu na známou tvář se usmála. „Wolfe. Užíváš si večeři?“

Muž se uchechtl. „Trochu trapná.“

„Já ručím jen za jídlo, ne za společnost.“

„Jídlo je skvělé,“ řekl a trochu se usmál. „Mám něco pro tebe. Dárek.“

Emma svraštila obočí. „Dárek?“

„Svým způsobem.“

„Ach?“

„Očividně ho jen vracím zpátky jeho právoplatnému majiteli, ale požádal mě, abych ti poděkoval, že jsi mu to na chvíli nechala. Říkal, že to pomohlo.“

Až do okamžiku, kdy Wolf sáhl do kapsy saka a pak z něj vyndal známý pokerový žeton, Emma netušila, o čem mluvil. Rychle dal ruku dolů a skryl žeton před nežádoucími pohledy.

„Cal?“ zašeptala.

Wolf přikývl a v bezpečí pod stolem jí vložil žeton do ruky. „Máš všude spojence, Emmo, a ne všichni z nás potřebují vědět proč.“

Nebyla si zcela jistá, co říct.

Ale pokerový žeton pevně sevřela a cítila se o trochu bezpečněji.

**********

Netrvalo dlouho a party se přemístila z jídelny do obývacího pokoje a dalších oblastí domu Donati. Emma jedním okem sledovala svého manžela a druhé měla na svém synovi. Affonso, i když pil a mísil se se svými hosty, stále odmítal dítě pustit. Soustředila se na ně natolik, že když se to stalo, nejdřív ji změna v místnosti skoro unikla.

Skoro.

Noc z většiny probíhala dobře, stejně tak, jako většina Affonsových party. Měl kolem sebe rád své lidi, díky čemuž se cítil jako král, kterým věřil, že byl.

Najednou by na druhé straně velkého domu mohl spadnout špendlík a ona by jeho dopad slyšela. Všechny hlavy se najednou otočily a rychle zaznamenaly muže, kteří vešli na party, aniž by nějak pozdravili či byli vítáni.

V jejich samotném čele byl Calisto a další muž.

Emma ztuhla na místě, nebyla si jistá, co viděla. Pokud představoval šok v Affonsově tváři i ve všech kolem něj nějaký náznak, ani on neočekával Calistův příchod.

„Žádné ahoj pro mě, zio?“ zeptal se Calisto tiše a v jeho tvrdých rysech se objevilo ušklíbnutí.

Emma si nebyla úplně jistá, co dělat, ale zjistila, že dělala přesně to samé, co všichni ostatní v místnosti – přejížděla pohledem z jednoho muže na druhého a čekala, až se něco stane.

Stejně rychle se začal ozývat šepot.

Kde byl Calisto?

Co se stalo?

Irové?

Teprve tehdy se Emma znovu podívala na muže, který stál vedle Calista.

Muž s červenohnědými vlasy, oblečený v černém obleku a se studeným úsměvem ve tváři, kývl na Affonsa.

Kdo to byl, věděla jen díky tomu, že se kolem ní ozývaly mumlavé hlasy.

Ir.

O'Neil.

Connor.

Boss.

Emma konečně pochopila, co dneska dřív během večera Wolf myslel tím, když řekl, že spojenci byli všude kolem nich.

„Přivedl jsi je do mého domova?“ zeptal se Affonso.

„Není na čase, abychom to vyřešili?“ zeptal se Connor. „Podle toho, co jsem pochopil, náš malý spor způsobil mnoho problémů.“

Calisto přejel pohledem dav lidí, hledal v něm Emmu. Stejně rychle, jako ji našel, mu očima probleskly skryté emoce. Pak už se znovu soustředil na svůj úkol.

„Souhlasím s tím,“ řekl. „Tohle mi přijde jako dobrý čas, strýčku.“

Affonso měl v čelisti tik a sevřel Crosse o trochu pevněji. Emma si nemohla pomoci, ale všimla si, jak Calisto při pohledu na dítě v Affonsově náručí přimhouřil oči, jako by se musel vší silou držet, aby dítě z mužových paží nevyrval.

„Jak se má principe bambino?“ zeptal se Calisto.

Miminko princ.

Emma polkla, víc než cokoli jiného chtěla, aby její syn nebyl uprostřed toho, co se dělo, ať už to bylo cokoli. Ani netušila, o co se jednalo, ale věděla, že to bylo špatné.

Nebo to bude špatné.

„Je v pořádku,“ řekl Affonso. „Je to můj syn - samozřejmě, že je v pořádku.“

Calisto při tom tvrzení jen stěží zareagoval, ale Emma viděla, jak podél boků zaťal ruku v pěst. „Je čas na schůzku, o kterou Irové žádají. Předej principe jeho matce, abychom si mohli promluvit.“

„To si nemyslím,“ řekl Affonso.

Connor se vedle Calista usmál. „Omlouvám se, kámo, ale tohle dneska večer není skutečnou možností.“

Emma se znovu rozhlédla po lidech a přemýšlela, v co Calisto doufal, že dneska večer dosáhne. Bylo tam až příliš mnoho lidí - někdo by mohl mluvit, kdyby šly věci špatně. Neexistoval žádný možný způsob, jak by mohl odejít – každopádně ne s ní a se svým synem.

Pak si uvědomila něco jiného.

Zůstal by naživu.

A prozatím to byla možná ta nejdůležitější věc.

********

Zatímco Emma tak tiše, jak jen mohla, za sebou zavřela dveře Crossova pokojíčku, z přízemní slyšela tiché mumlání hlasů. Chlapeček byl vyčerpaný a víc než připravený k uložení na noc. Vypadalo to, že Affonsovi byl režim dítěte naprosto u prdele - zejména v případě nocí, kdy mohl miminko ukazovat jako jednu ze svých dalších cenných věcí, na kterou mají ostatní žárlit.

Když se vydala chodbou zpět, doufala, že ta trochu hluku z party dole dítě neprobudí. Pokud by Cross přišel o ještě víc spánku, než už přišel, nebyl by velice šťastné dítě.

Emma právě míjela koupelnu v patře – tu, která byla blíž ke schodům – když ji někdo popadl za paži a zatáhl ji do temné místnosti.

Nemusela se ptát, kdo to byl.

Nevydala jediný zatracený zvuk.

Známá vůně Calista, když jeho rty našly ve tmě ty její, stačila k tomu, aby jí řekla všechno, co potřebovala vědět. Zvedl ji a Emma se ocitla v sedě na kraji mramorového pultu.

Nemohli být pitomější, než byli.

Ale jakmile jeho ruce zajely pod její sukni a stáhly jí kalhotky dolů; když zasténal do jejích rtů, zatímco svými prsty laskal její štěrbinu, až byla v jeho ruce celá mokrá a horká; jak do jejích úst tvrdě a rychle dýchal, zjistila, že jí na tom prostě nezáleželo.

„Někdo v přízemí zjistí, že jsi zmizel,“ řekla do švu jeho úst.

Calisto ji kousl do rtu, až pod tím ostrou bolestí zakňučela.

Bolelo to, ale zároveň to bylo tak zatraceně dobré.

„Je opilý a rozptýlený. Kancelář má plnou Irů a jeden z nich chce jeho srdce naložené v zasraném nálevu.“

Když Calisto palcem pohladil její klitoris, Emma spolkla zasténání. „Ale ty jsi -“

„Vyklouzl ven. Tohle je Connorova show. Já jsem chtěl jen Raye - Connor dostane Affonsa. Taková je naše dohoda.“

Cože?

Emma si nebyla úplně jistá, co se jí tím Calisto snažil říct.

„Dám mu Affonsa, pokud můžu, ale musím hrát podle jeho pravidel,“ pokračoval Calisto a stále přitom dráždil její kočičku přesnými, pevnými tahy prstů, díky kterým už byla celá promočená a roztřesená. „A Connor opravdu zbožňuje své hrátky s myslí.“

„Calisto -“

„Nemám teď moc času.“

Rozhodla se držet ústa zavřená.

Když zaslechla zvuk toho, jak si Calisto stáhl kalhoty, Emma opravdu neměla moc možností. Přála si, aby ho mohla vidět o trochu lépe, ale díky temnotě byli oba zahalení. Smysly jí pracovaly na plné obrátky. Prsty se zabořil do jejích stehen a roztáhl jí je ještě o trochu víc, až jí zkurveně pálila bolestí.

„Bože,“ vydechla Emma.

„Zůstaň tiše,“ nařídil jí do ucha.

Přikývla.

Když hlavička jeho penisu vklouzla do její kluzké štěrbiny, to jediné, co slyšela, bylo jeho šeptavé: Miluji tě. Pohnul boky dopředu a okamžitě ji vyplnil. Zatímco protahoval její otevření, aniž by ji dával čas přizpůsobit se nebo se připravit, krevním řečištěm jí kolovala měkká bolest.

Opravdu žádnou přípravu nechtěla.

Když Calisto ve tmě svými ústy znovu vyhledal ta její, Emma jednou rukou sevřela okraj pultu. Šukal ji tak tvrdě, až malé lahvičky na pultu nadskakovaly. To byl ten jediný další zvuk, který se koupelnou kromě jejich lapání po dechu a jeho tichých šepotů, nesl.

Neviděla ho, ale uvědomila si, že to ani nepotřebovala.

Jeho vůně byla všude.

Jeho penis každým svým dlouhým, tvrdým tahem zasáhl všechna její nervová zakončení.

Rukama ji svíral, tahal a zkoumal.

V ústech měla jeho chuť, její tělo zaplavilo horko.

Zběsilé, syrový a šílené.

To bylo to, jaké bylo jejich šukání.

Bolelo a zároveň dávalo úlevu. Tělo jí hořelo a kůže jí pálila.

Mezi tahy ho tiše prosila o víc a víc, prosím.

Vždy jí dával jen to, co chtěla.

Když se konečně udělala, kousala se do vlastních prstů, aby nevykřikla nahlas.

Calisto nebyl daleko za ní – svíral ji v pase, udělal další trestající tah, pak ještě jeden a ona už cítila, jak ji naplnil silným proudem semena.

Emma ho chtěla požádat, aby zůstal a pár minut ji prostě jen držel. Věděla, že to nemohla udělat. Neměl dokonce ani opustit přízemí, aby ji tu vyhledal.

„Běž,“ řekla mu a hlas se jí chvěl.

Cítila, jak zavřel oči a pak na krku ucítila jeho narůstající zamračení.

„Brzy to skončí,“ slíbil.

Emma v to doufala.

„Běž,“ zopakovala.

Udělal to, ale ještě předtím jí vtiskl jeden rychlý polibek, který cítila i potom, co se za ním dveře koupelny zavřely.

********

Emma byla skrytá za rohem u vchodu do velkého obývacího pokoje, držela se mimo dohled. V nohách cítila slabost, prsty ji pálily z toho, jak se do nich kousla, když se snažila zůstat zticha, zatímco ji Calisto v koupelně šukal.

Stále ho cítila.

Mezi stehny.

Jeho prsty měla vryté do kůže.

Špatné, temné přísliby, které ji šeptal do ucha.

Nedokázala se odvážit znovu se připojit k party, protože lidé by to mohli vědět. To jediné, co by pro to potřebovali, byl jediný pohled na ni, a věděli by, co udělala.

Rozcuchané vlasy, rozmazaná rtěnka, zmačkané šaty. Affonso byl rozptýlený - opilý.

Pitomec.

Možná měla vyběhnout nahoru po schodech, aby se sprchovala a převlékala; aby tak skryla všechny důkazy dalšího okamžiku své slabosti a nevěry, ale neudělala to. Nemohla si pomoct, ale musela se dívat, jak Calisto odcházel, protože věděla, že to je to, co udělá.

O kolik déle bude muset čekat?

Emma už byla unavená z toho, jak chodila mezi skořápky vajec, jak se bála.

Chtěla Calista - proč ho nemohla mít?

Ona si to manželství nevybrala.

Emma zajela pohledem do místnosti, kde se Calisto připojil k Affonsovi a mužům za jeho zády. Nepřišel nechráněný a Irové, které přivedl, vypadali jak přátelsky, tak i ochotni vyvolat dostatečné rozptýlení během velké večerní party, díky čemuž si mohl Calisto dovolit vyklouznout pryč.

„Vrátím se, zio,“ řekl Calisto natolik nahlas, aby to bylo slyšet v celé místnosti.

Odpovědí bylo ticho.

Affonso se protlačil stěnou mužů a vydal se směrem ke Calistovi.

Nezáleželo na tom - Calisto už odcházel.

Emma se nemohla dostat dost rychle nahoru.

Co se teď stane?