Blizzard - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Blizzard (Gabriel)

Nejdřív ho napadlo, že není možné, aby to věděla tak rychle.

Pak mu to došlo.

Byla těhotná.

Val byla těhotná. Žena, se kterou měl právě sex, byla těhotná. Jeho mozek to pomalu vstřebával kvůli pocitu podobnému želé, který ho stále naplňoval. Olízl si rty a přemýšlel, proč mu to říká – aby nemohla v budoucnu předstírat, že je otcem? Aby si nemyslel, že jím je, a nezpůsobil problémy? Protože se bála? Protože to neměla komu jinému říct?

Jejím tělem projelo zachvění, objal ji kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Políbil ji na rameno a snažil se jí ukázat, že je všechno v pořádku. „Hej, to je v pořádku. Budeš v pořádku. Pokud…“ Byla pokousaná. „Bojíš se, že ten útok…“

„Ne.“ Val zavrtěla hlavou, jak se dusila vzlyky. „Ne, nebojím se. Když jsem čekala Freyu, několikrát mě kousl. Já jen…“

Gabriel chvíli čekal. „Kdo je otec?“

„Nevím.“

Aha. Přejel jí rukou po paži. „Chceš ho mít v životě dítěte?“

Val si odfrkla, což byla rozhodná odpověď ne. „Všichni jsou to ztroskotanci. Nevím, co se mnou je. Spím jenom se ztroskotanci.“

Gabriel se zamračil. „Doufám, že do toho nepočítáš i mě.“

„To ano.“ Valův tón se stal malicherným. „Jenže ty jsi ještě horší. Ty jsi taky zrádce.“

Jeho vlk zavrčel a stáhl ruce z jejího objetí. Vřelost, která se mu dmula v hrudi, se rázem vypařila. „Tak proč ses se mnou právě vyspala?“

Val pokrčila rameny a nedívala se na něj. „Asi jsem byla jen zoufale nadržená. To musel být ten jed.“

Jed? Ne, tím to nebylo. Gabriel zavrčel, když se vymrštil na nohy. Bylo tady vůbec nějaké oblečení? Zdálo se, že je tu zásobeno všechno ostatní. Oddupal od Val, která tam zůstala ležet nahá a páchla po něm. Co to s ní bylo? Proč se musela chovat jako taková mrcha? Ta jedovatost. Jako kdyby se jim to ještě nepodařilo ze systému dostat.

Dveře se otevřely. Gabrielovi se při sladké upíří vůni zatočila hlava. Zaútočil, aniž by se na vetřelce přestal dívat; s řevem se na něj vrhl, jen aby ho příchozí švihl přes krk a srazil k zemi. Gabriel se rozkašlal, když ho přišpendlil k podlaze.

Známá tvář na něj shlížela dolů. Zablýskly se mu tesáky a Gabriel přivolal svého vlka. Po těle mu začala rašit srst, ale než se stačil plně proměnit, útočník se vrhl po jeho hrdle. Gabriel mu vrazil paži do cesty. Zuby se mu sevřely na paži.

Skvělé. Budu to muset udělat celé znovu.

Švihl útočníkovi po tváři, drápy rozervaly maso. Po tváři se mu rozstříkly velké kapky krve.

Počkat. Krev?

Jeho pohled konečně zaostřil, když útočník uvolnil paži a ovinul ruce kolem Gabrielova hrdla. V hlavě mu vířily myšlenky. Pod upířím pachem se skrýval divoký, pižmový pach vlka – a poznání se rozklíčovalo. Tohle byl Hrom, alfa ivywoodské pobočky Bratrstva divokých.

Jeho tesáky se zaleskly, když sevřel Gabrielovo hrdlo, a úleva, která přišla s tímto zjištěním, okamžitě zmizela. Vzepjal se a udeřil Hroma do ledvin, cokoli, aby jeho sevření přerušil. Hromovy oči získaly maniakální lesk a začal Gabrielovi mlátit hlavou o podlahu, zatímco ho škrtil.

Zachroptění a výkřik přiměly Hromu vzhlédnout. V příští vteřině do něj vrazilo Valino zlatožluté tělo a srazilo ho z Gabriela. Zatímco šerif kašlal a dusil se, Val shodila Hroma na zem a ovinula mu tlapu kolem krku, než se přeměnila zpět do lidské podoby. Nebo alespoň částečně. Její tělo stále pokrývala srst, tesáky a drápy byly ostré a smrtící.

Hrom zakroutil hlavou a pohlédl na Gabriela s takovou nenávistí, že si myslel, že alfa Val odhodí a znovu se na něj vrhne.

„Na to ani nemysli,“ zavrčela Val. „Je se mnou, Hrome.“

„To cítím, Stíne. Co to sakra děláš?“

Val zavrčela.

Hrom zaklonil hlavu, čímž si vytvořil vzdálenost mezi jejími drápy a jeho hrdlem. „Pusť mě.“

Leopardice si ho chvíli prohlížela, než se mu uvolnila ze zad. Gabriel se svezl na kolena, připravený se v případě potřeby bránit. Hrom však znovu nezaútočil. Posadil se, protřel si hrdlo a zadíval se na Val. Gabrielovi se zvedly koutky a touha zatlačit ji za sebe ho přiměla vyrazit vpřed. Ztuhl však, když si vzpomněl, co mu před chvílí řekla.

„Radši bys měla mít sakra dobrý důvod, abys přivedla zrádce a policajta do bezpečného domu na území Ivywoodu, Stíne. A doufám, že to nebylo proto, že jsi ho chtěla ošukat, aniž by se to tvůj bratr dozvěděl.“

Gabrielovi to připomnělo, že ne všichni z Bratrstva s ním mají tak dobré vztahy jako Coalfellova parta. Nepochyboval, že kdyby tu Val nebyla, byl by ve vteřině mrtvý.

„Blizzard je v Coalfellu nápomocný naší práci,“ odpověděla Val a její hlas zněl chladně, jako by nebyla první, kdo ho nazval zrádcem. „Drží naše chlapce mimo vězení a rozumí tomu, co děláme. Nemusíme se ani zabývat tím, jak ho podplácet. Ostatně, zachránil mi život před bandou upírů a za své potíže se nechal kousnout.“

„Takže jsi ho za odměnu ošukala?“ Hrom si odplivl.

Gabriel vykulil oči, i když se mu svaly napjaly. „Jo, jasně, to je fuk. Máme informace, které Tajfun potřebuje…“

„Drž hubu, nebo ti přece jenom proříznu hrdlo.“

Gabriel na něj zavrčel a Val se postavila mezi ně. Zadívala se na Gabriela a on jí pohled oplatil.

„Jo, ošukali jsme se,“ řekla a nedívala se na Hroma. „Protože jsme byli oba pokousaní a přišlo nám to jako lepší nápad než se navzájem trhat pro upírovo pobavení.“

Otočila se zpátky k Hromovi, takže Gabriel neviděl její výraz, ale dokázal si představit, že se zatvářila samolibě a nadřazeně. Vnitřnosti se mu zkroutily. Zranitelnost, kterou v ní viděl, když se milovali, byla úplně pryč. Ne že by jí to měl za zlé. Ale začala se vytrácet ve chvíli, kdy ho nazvala zrádcem. A měl hrozný, odporný pocit, že už to nikdy neuvidí.

Hromův pohled se přesunul z Val na Gabriela a ten trhl hlavou ke dveřím. „Vypadni odsud, poldo. A nevracej se, pokud nechceš mít hlavu připevněnou na mé zdi.“

„Velmi dramatické,“ ušklíbl se Gabriel, ale stejně se postavil na nohy. Ke dveřím však nezamířil. Ne, když se tu dělo mnohem víc, než o čem věděl. „Mám stejné právo jako kdokoli jiný vědět, o co upírům jde. Tenhle nový král má plán, jak přimět Bratrstvo, aby bojovalo mezi sebou a on nás mohl vyhladit…“

„Nás?“ Hrom vyrazil vpřed a zastavila ho až Val, která ho udeřila do ramene. „Ty do toho nepatříš, Blizzarde. Opustil jsi Bratrstvo. Otočil ses k nám zády. Nemůžeš se začít dožadovat, že jsi součástí tohohle.“

Gabrielovi se sevřely ruce. „To, že jsem proti vraždám, drogám a dalším věcem, kterým Bratrstvo propadlo, neznamená, že chci, aby upíři řádili. A přesto jsou tady, běhají tu za denního světla a napadají prominentní členy Coalfellovy party. A co s tím děláš ty? Útočíš na mě?“

Hrom vyrazil vpřed a Val ho znovu odstrčila. Zavrčela a blýskla na něj špičáky.

„Proboha!“ Vyhodila ruce do vzduchu. „Gabe už je nahý, proč ho už konečně nevytáhneš, aby sis s ním mohl porovnat?“

Hrom zvedl pěst a otočil se na ni. Než se Gabriel stačil zastavit, vyrazil vpřed a stáhl Val zpátky. Ta se na něj otočila a vrazila mu pěstí do břicha. Jak se hrbil, z plic mu unikl všechen vzduch. Jak sípal, tlačila ho ke dveřím a držela své tělo mezi ním a Hromem. Alfa, však už nevypadal tak rozzlobeně jako dřív. Ne, teď se tvářil pozitivně pobaveně.

„Vypadni odsud, Cunninghame. Jestli potřebuješ něco vědět, řekneme ti to,“ chrlila na něj Val.

Gabriel se narovnal a dýchal mělce, aby si nezranil plíce. Ještě chvíli se na ni díval, než se otočil na patě a vypochodoval ven. Jestli ho tam nechtěla, fajn.

Bratrstvo už dávno selhalo ve svém poslání. Jeho povinností bylo chránit životy civilistů, ne gangu.

Měl své vlastní záležitosti, o které se musel postarat. Bojovat tady, když byl ještě oslabený, bylo šílené.

Už byl za dveřmi, když ho jako nákladní vlak zasáhla vlna nevolnosti. Podlomila se mu kolena. Za sebou uslyšel, jak Val bolestně zakňučela. Otočil se, aby jí pomohl, ale svět se rozkmital a všechno zčernalo.

***

Probral se, když ho vytahovali z jeho auta. Dvojice mužů, podle pachu měniči, ho popadla kolem ramen a táhla ho k jeho domu. Všechno se kolem něj točilo a on přemýšlel, jestli ho zbili. Pak mu stoupla žluč do krku a on si vzpomněl. Upíři. Ale už se mu dařilo lépe. Udělal mu snad Hrom něco?

Slabě zvedl hlavu a zjistil, že dva měniči, kteří mu teď odemykali vchodové dveře, jsou mu neznámí. Jeho vlk zavrčel, ale to bylo asi tak všechno, na co se zmohl. Se zasténáním mu brada spadla zpátky na hruď.

„Val,“ zamumlal.

„O Stína je postaráno,“ odplivl si jeden z měničů. „Zatracenej polda. Nechápu, proč mu prostě nevezmeme hlavu.“

Druhý si odfrknul, když ho upustili na podlahu. „Slyšel jsi Hroma. Máme ho tady nechat.“

„Nikdy by se to nedozvěděl.“

Gabriel se pokusil vymrštit na ruce a kolena, ale noha se mu vtiskla mezi lopatky a srazila ho zpátky na zem. „Chceš se pustit do Hroma?“

Noha se odlepila a šustot kroků mu prozradil, že ti dva utekli. Gabriel vzhlédl, na jazyku štiplavou urážku, ale všechno se znovu roztočilo a on znovu položil hlavu na zem. Dlouho tak ležel a neodvažoval se pohnout. Nakonec se mu na rozpálené tělo přitiskly chladné ruce a on ucítil charakteristický pach kočky.

Věděl, že to nemůže být Val, ale její tvář si v duchu dosadil, když ho měnič zvedl z podlahy a pobídl ho do postele. Byl to její hlas, který se ho v panice ptal, co má udělat. Byla to všechno Val, všechno kolem něj, a on se ponořil zpátky do tmy, držíc její obraz v mysli.

***

Když se znovu probudil z oparu horečky a snů, kočičí vůně byla stále silná.

Tentokrát se cítil jako na smrt. Každý kousek jeho těla ho bolel, jako by se účastnil pěstního souboje a dopadl špatně. V mozku se mu zatínaly hřebíky, pevně přivřel oči a chtěl se znovu ponořit do blaženého bezvědomí. To se ale nechtělo stát.

Stále cítil Valin pach. Jeho ruka se sama od sebe pohnula a poplácala po posteli vedle něj, i když věděl, že tam nebude. To ale nezabránilo tomu, aby se mu v břiše nezkroutilo, když zjistil, že postel je prázdná.

Na co to myslel? Proč byl tak hloupý a spal s Val? Měl lépe ovládat své schopnosti. Neměli mezi sebou žádný vztah a tohle by nevraživost mezi nimi jen zhoršilo.

„Jsi vzhůru.“ Ženský hlas ho přiměl vzhlédnout. Melanie stála ve dveřích ložnice a vypadala rozpolceně mezi vztekem a úlevou. Vpochodovala dovnitř a v její tváři převládl vztek. Zaťala pěsti a zatřásla jimi proti němu. „Ty! Ty… špinavý poldo!“

Gabriel na ni zíral. „Co tady děláš?“

„Starám se o tebe.“ Melanie si odfrkla a stále na něj zírala. „Ava mi zavolala a řekla mi, abych sem přišla a postarala se o tebe. Říkala, že je důležité, abys nešel do nemocnice – a já taky přesně vím proč!“

Takže jí řekli o upírech? Odteď by to bylo mnohem jednodušší.

„Měla bych zavolat FBI. Národní bezpečnost. Americkým šerifům!“

Nebo taky ne. Gabriel se protlačil do sedu. Hrozilo, že se mu zrak zamlží, ale usilovně mrkal a zůstal stabilní. Znovu se zaměřil na Melanii, která na něj stále zírala, jako by jí pokosil růžové keře.

„To by všechno jenom zhoršilo. Jak by lidé reagovali, kdyby to zjistili?“

„Že jejich šerif málem zemřel na předávkování? Byli by zatraceně rozzuření, jak by měli být! Není divu, že jsi tu bandu nechal dál tlačit všechny ty jejich drogy. Myslela jsem, že tě mají v kapse, ale ukázalo se, že jsi v jejich vodní dýmce!“

O čem to sakra mluvila? Gabriel se na ni zadíval. Vyhoupl se z postele a otevřel ústa, aby jí řekl, že to s drogami nemá nic společného, ale zarazil se. Nemohl prozradit pravdu o upírech, zvlášť ne někomu, jako je ona, kdo by se o tom nejspíš začal rozplývat na všech sociálních sítích.

„Nebylo to předávkování,“ zamumlal nakonec.

Melanie si odfrkla a vykulila oči. „Měl jsi přesně ty samé příznaky jako moje kolegyně. Nemůžeš mi říct, že to nebylo předávkování!“

„Byl jsem otrávený,“ vyhrkl Gabriel a pak se zarazil. Oči se mu rozšířily, když pochopil, co řekla. „Počkej, ty jsi říkala, že tvoje kolegyně měla přesně ty samé příznaky?“

Melanie přikývla, i když teď vypadala méně rozzuřeně a o něco nejistěji. Nejspíš přemýšlela o jeho prohlášení, že byl otráven. To ho však nezajímalo. Přistoupil k ní, chytil ji za zápěstí a upřeně jí hleděl do očí.

„Řekni mi všechno, co se stalo.“