Blizzard - 1. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Stín (Val)

Hodně kluků z party rádo jezdilo na motorkách hlasitě. Protivně, křičeli na všechny, aby se na ně dívali a byli ohromeni a zastrašeni. Byla to banda idiotů, kteří si chtěli kompenzovat malý mozek a malé ptáky. Val měla ráda hladkou jízdu. Nenápadnou. Nevěděli jste, že tam je, dokud už vás neminula. Přesně jako ona.

Dnes ráno by si však zasloužila trochu hluku. Val se zamračila, když zastavila motorku vedle modrošedého minivanu zaparkovaného před bratrovým domem. Chlap, kterého si minule vybrala v baru, aby s ním vyrazila do lesa, se ukázal být kolosálním zklamáním. Svalnatý, velký a sexy, ale neměl ani ponětí, jak se správně chovat k ženě. Sama by si vedla lépe. A pak měl tu drzost chovat se, jako by měla předstírat, že se jí líbí!

Val si zabručela pod nosem, vypnula motorku a sundala si helmu. Kožená bunda jí těsně obepínala křivky a zařezávala se jí do pasu, aby zdůraznila její tvary. Přehodila si copánky přes rameno a rukou si přejela po kratší polovině hlavy. Na její vkus už začínala být trochu dlouhé. Měla by si je zastřihnout, nebo prostě oholit celou hlavu?

Z chmurných myšlenek ji vytrhl šum hlasů a Val se rychle rozběhla kolem domu. Srdce se jí rozbušilo, když uviděla svého bratra s družkou Avou, jak tlačí kočárek s jejich malou, dcerkou Lily. Za nimi se táhly tři holčičky.

„Mami!“ Nejmladší, čtyřletá Freya, vykřikla a vrhla se Val do náruče.

Val ji chytila a políbila na temeno hlavy. Její leopard zavrněl štěstím a pevně se jí schoulil na hrudi. Vždycky byla šťastná, když se po čase stráveném odděleně mohla znovu setkat se svými dcerami.

Její dvě starší, desetiletá Artemis a šestiletá Sekhmet, se k objetí přidaly. Sekhmet jí začala nadšeně vyprávět, že našla zkamenělinu, zatímco Artemis se ušklíbla a protočila oči. Val střelila po nejstarší varovným pohledem a Artemis pokrčila rameny.

„Jste vy tři připravené jít domů?“ zeptala se Val a usmála se na své dcery. „Už jste obědvaly?“

Freya poskakovala na špičkách. „Ne! Můžeme jít do Lesova baru?“

Val nepřehlédla Avin nesouhlasný pohled, ale v tuhle denní dobu bude bar většinou prázdný a jídlo bylo dobré. Kromě toho parta věděla, že by se neměla pokoušet kouřit nebo pít v blízkosti jejích holek.

„Jasně že můžeme, zlato. Běž do dodávky. Sekhmet, Artemis, žádné hádky.“

„Ano, mami,“ souhlasily šťastně a rozběhly se k minivanu.

Val to vozidlo nenáviděla, ale když šlo o její dcery, bezpečnost byla na prvním místě. Obrátila se na Avu a Jacksona. „Díky, že jste je pohlídali.“

„Je vždycky radost mít je nablízku,“ ujistila ji Ava, zatímco Jackson se široce usmíval.

Val přikývla. Ne poprvé byla ráda, že Jackson ignoroval její radu, když se upíří král Astrofel rozhodl, že si Avu vyžádá. Val byla pro to, aby ji vydala a nechala upírům zabít. Nemyslela si, že by měnička pantera stála za boj. Jak se však ukázalo, stála a Val byla ráda, že je nablízku. Jackson nikdy nebyl šťastnější od chvíle, kdy mu Ava vstoupila do života.

Artemis a Sekhmet se dohadovaly o platnosti Sekhmetiných „zkamenělin“ v době, kdy Val naložila motorku na zadní sedadlo dodávky a sama usedla na místo řidiče. Chvíli je nechala pokračovat a čekala, až sami dojdou k závěru, než promluvila.

„Tak dost, vy dvě. Nebo budete muset společně uklidit koupelnu, až se vrátíte domů.“ Vážně se podívala do zpětného zrcátka, dokud se nepřesvědčila, že se už nebudou hádat, a pak se odtáhla. Zamávala Jacksonovi a Avě a pak obrátila pozornost k silnici.

„Chcete jít po obědě do muzea?“

„Jo!“ Artemis se naklonila dopředu, oči jí zářily a byla nadšená. „Mají tam novou výstavu o místním indiánském národě a já chci vidět kánoi!“

„Já chci vidět panenky,“ vykřikla Freya.

Sekhmet kopla do opěradla Valina sedadla. „Zkameněliny!“

Val cítila, jak se uvolňuje, mnohem lépe, než se jí to podařilo při včerejším sexuálním řádění bez orgasmu. Gang měl v poslední době trochu problémy. Od Astrofelovy smrti byli místní upíři bez vůdce. Znamenalo to, že bojovali mezi sebou, aby se stali novým králem, což vedlo k tomu, že na území Bratrstva divokých zabloudilo méně upírů. To zase vedlo k tomu, že parta měla méně práce a začala se nudit. Nuda je činila neklidnými a neklid je všechny proměnil v bandu idiotů. Tahali se o kšefty po celém městě, od loupeží po vandalismus, což znamenalo, že na ně dlouhá ruka zákona dopadala stále tvrději.

Jestli se nezačnou formovat, Val by nakonec mohla být nucena vydrápat pár krků jako lekci pro ostatní.

Setřásla tyto myšlenky, rozhodnutá užít si čas strávený s děvčaty, když za ní začala blikat červená a modrá světla. Její leopard zavrčel, jak nahrbila ramena. Když už mluvíme o dlouhé ruce zákona…

Bylo to šerifovo auto. Gabriel Cunningham. Sám pan větší než ty. Tentokrát se z ní vytrhlo vrčení a nozdry se jí roztáhly. Rychlý pohled na tachometr jí ukázal, že se pohybuje v rámci povolené rychlosti. Kdyby v dodávce nebyly její dcery, možná by byla v pokušení zkusit mu ujet. Místo toho zajela ke krajnici a odepnula si pásy.

„Zůstaňte na svých místech,“ řekla dívkám a vystoupila z dodávky.

Kdyby to nebyl Gabriel, zůstala by na místě a snažila by se vymluvit na všechno, co po ní policista chce. Ale on… ten zrádce by měl mít dobrý důvod, aby se ukázal.

Gabriel vystoupil z auta a její leopard ze sebe vydal syčení – zčásti vztek, zčásti touha. I když mu přibývaly roky, jeho tělo bylo stále stavěné jako cihlový dům. Široká ramena, svalnatý hrudník, který napínal látku jeho uniformy, břišní svaly tvrdé jako skála. Hranatou čelist měl vztekle nastavenou a oči schované za zrcadlovými brýlemi. Vlasy barvy slámy měl ostříhané na délku někde mezi příliš dlouhými a příliš krátkými.

„Co chceš, Blizzarde?“

Mohla si vynadat, že ho oslovila jeho starou přezdívkou. Už si ji nezasloužil. Ne, když opustil gang kvůli armádě, aby se pak vrátil a stal se zasraným šerifem. Staré tetování z dob, kdy spolu dělali kšefty, jako by ji pálilo na ramenou.

Mělo na něj to stejné tetování stejný účinek? Když se k ní přiblížil, zamračila se na něj.

„To musíš dělat pokaždé, když tě zastavím?“ Gabriel si sundal brýle, aby se na ní usmál.

„Když tě někdo zastaví, máš zůstat ve svém autě.“

„Jdi do hajzlu,“ zavrčela a mysl jí zastřela známá nenávist. „Nemáš právo po mně jít, když mám u sebe svoje holky.“

Gabrielovi se na tváři objevil vyděšený výraz. Podíval se na dodávku a jeho výraz se na okamžik změnil v ustaraný, než znovu ztvrdl. „Možná bys neměla pobíhat kolem jako zločinec, jestli nechceš, aby tě viděli zatčenou.“

„Zatčenou?“ Co v poslední době udělala, že se dostala na seznam starého dobrého Gabea? Možná zabránila tomu idiotovi Basilovi, aby provedl pár vloupání do domů.

„Nechám tě je vysadit u tvého bratra, když mi slíbíš, že pak přijdeš v tichosti.“

Ten parchant. Val se na něj zamračila, každý sval v těle napjatý. Postavila se a chystala se k němu přiskočit a roztrhnout mu hrdlo. Jestli si myslel, že ji oddělí od jejích děvčat, čeká ho něco jiného. A použít je, aby ji přiměl ke spolupráci?

„Co máš v plánu, Gabe? Za co mě chceš zatknout? Co se stalo s naší dohodou?“

Parta si s upíry poradila a držela se při zemi, Gabriel se díval jinam. Takovou měli dohodu. Kdyby se rozhodl od ní ustoupit, došlo by ke krveprolití. Kdyby začal zatýkat členy gangu, zejména sestru alfy, jaký by pak mělo smysl držet se ve stínu? V mžiku by se rozutekli do všech stran.

Gabriel zúžil oči a zvedl ret. Vlčí pach na něm zesílil a cosi ji táhlo v nitru. Sakra, proč na ni musel takhle působit, když ho chtěla zabít?

„Chci s tebou mluvit o několika věcech, Val. Nemusí to být zatčení… zatím. Vezmeme to v klidu a promluvíme si dole na stanici.“

„Ne, pokud mi nedáš dobrý důvod.“

Jeho tmavé oči se zavrtaly do jejích. Na Gabrielu Cunninghamovi ji nejvíc děsilo to, že nikdy nevěděla, na co myslí. Val dokázala v lidech číst. Tohle dělala. On byl jako cihlová zeď.

Nakonec si odfrkl. „Dostal jsem anonymní tip, že prodáváš kokain. Nehodlám dopustit, aby se tohle město stalo útočištěm drogových dealerů.“

Val zavrčela a zvedla pěsti. Nic nevěděl. „Proč si myslíš, že bych skončila u drog, Cunninghame? Tyhle anonymní tipy – napadlo tě někdy, že bys možná měl mít důkazy?“

„Já mám důkazy,“ zasyčel Gabriel. Oči mu plály, když vykročil vpřed a tyčil se nad ní, jako by ji to mělo zastrašit. „Mám fotky, Val. Na co myslíš? Nechala ses na ně napojit?“

Kdyby to byl někdo jiný, myslela by si, že má skutečně starost. Ale Gabe ne. Ne tenhle zrádce, který se k nim všem otočil zády jen proto, že nemohl být alfou – vzpomněla si na pach krve ve vzduchu, když se s Jacksonem prali. Na to, jak byly svaly potrhané, rozřezané až na kost. Její leopard se přikrčil, připravený se vrhnout vpřed.

„Jsi si tím jistý?“ zasyčela na něj a pak uvolnila postoj natolik, že když se natáhla, aby mu rozepnula horní knoflík košile, nechytil ji okamžitě za zápěstí. „Nebo mě jen chceš mít ve vězeňské cele, bezmocnou vůči tvému chtíči?“

Odstrčil její ruku. „Mám dost důkazů na to, abych ti odvedl tvoje holky, jestli nebudeš spolupracovat.“

Nepřemýšlela, když ho chytila pod krkem. „Zkus to a zabiju tě.“

Její leopard se neklidně rozkročil, zuby vyceněné a na ostří nože. Všechny svaly se jí chvěly, jak ji v hrdle pálila kyselá chuť krve. Hrudník se jí zvedl a do okrajů jejího vidění začala zasahovat rudá mlha. Tesáky jí klesly, připravené roztrhat nepřítele před sebou.

„Klid.“ Gabrielův hlas teď zněl jako známé tiché mručení. „Přecházíš do berserkerského módu. Nechceš přece, aby to tvoje holky viděly.“

Měl pravdu.

Val se přinutila ho pustit a hlučně vydechla. Když se znovu nadechla a snažila se pročistit si mysl, ucítila nasládlý štiplavý zápach. Jako shnilé ovoce. Otočila hlavou, ale bylo pozdě. Mezi stromy se prodrala vysoká, hubená a bledá osoba a vrazila do ní. Odletěla. Upír na ni dopadl, jeho tesáky se blýskaly ve slunečním světle a dlouhé prsty se jí ovinuly kolem krku.

Upíři. Za denního světla.

Val se v mžiku proměnila a přitáhla svého Leoparda dopředu. Upír zavřískl, když se vymanila z jeho sevření. Drápy jí hrábly po zádech, ale ona se otočila a zabořila zuby do jeho seschlého krku. Trhla tělem ze strany na stranu a ušklíbla se, když ucítila praskání kostí. Odhodila upírovo tělo stranou a znovu se otočila. Gabriel ve vlčí podobě se utkal se dvěma upíry.

Třetí trhl dveřmi minivanu. Vzduch naplnily výkřiky a ona slyšela, jak Artemis křičí na ostatní, aby se stáhly.

Zrak jí zalila červeň. Všechno kolem ní zmizelo, až na pach shnilého ovoce. Vrhla se vpřed, v hrdle jí zařvalo, když se srazila s upírem. Zuby na krku. Chuť krve. Rozdrcené maso v jejích čelistech. Výkřiky bolesti. Vnímala své dívky, které se choulily v dodávce. V nebezpečí. Drápy se zaryly do svalů. Utržená hlava.

Za ní se ozvalo kvílení. Vrhla se k němu. Zuby se zachytily o suchou kůži. V nose jí silně zapáchala hniloba.

Roztrhnutý hrudník. Vytrhnuté srdce. Chuť krve. Všechno kolem ní rudé. Potřeba dalšího. Ze rtů kape slina. Vlčí pach. Nepřítel. Vyskočila a sjela dolů. Srazila ho k zemi. Zuby zabořit do krku. Zablokoval ji. Paže. Trhla hlavou do strany. Drápem se mu sekla na hrdlo. Zablokováno.

Freya se rozplakala. Vzlykala. Sekhmet kňourala. Artemis ji volala.

Rudá barva začala blednout. Nepřítel pod ní, muž, jehož krev měla v ústech, se jí nebránil. Drápy se mu zaryly do ramene, ale pomalu je stahovala zpět. Všechno kolem ní se zhroutilo. Světlo, zvuk, barva, jako by byla v temné vaně s vodou a najednou se narodila na svět.

„Klid, teď. To je v pořádku.“

Podívala se dolů a zjistila, že na ni zírá Gabriel v lidské podobě. Jeho paži pevně svírala v čelistech a z ramene, kde po něm sekla drápy, mu vytékala krev. Jeho hnědé oči ji propalovaly, vyděšené, ale ovládané.

„Tady jsi, zlatíčko. Vrať se k nám. Upíři jsou pryč. Tvé dívky jsou v bezpečí. Pojď, Stíne. Setřes to ze sebe.“

Pomalu ho pustila. Přetrvávající adrenalin ji znervózňoval, byla připravená vrhnout se mu po krku, kdyby udělal špatný pohyb. Její leopard zavrčel a pak zakňučel. Dovolila si, změnit se zpět do své lidské podoby. Pustit berserkra. Jakmile to byly její ruce, a ne tlapy přitisknuté na Gabrielovu hruď, vzepjal se tělem. Val zaječela, když ji odhodil. Vyrazila, ale on ji chytil za obě ruce, zkroutil jí je za záda a přišpendlil ji k zemi.

Její leopard zafuněl a protáhl se. Vzrušení z krve ji zanechalo rozvernou a chtěla se pářit. Teď. Gabriel ji přitiskl k zemi svým tělem.

„Klid,“ zavrčel a sáhl po zničených zbytcích uniformy. Její vlastní oblečení bylo roztrhané na cáry od její proměny. Nasadil jí pouta.

„Pusť mě,“ zavrčela. „Musím o tom říct Jacksonovi! Upíři! Útočí za denního světla! Jak mohli…“

„Jo. A ty jsi přešla do berserkerského módu, Val. Myslel jsem, že to zvládáš líp. Co kdybys ublížila svým dcerám?“

Val vztekle vykřikla. Jak se opovážil naznačit, že by jim mohla ublížit?

„Můžeš to vysvětlit Jacksonovi na stanici.“ Gabriel ji vytrhl na nohy. Mračil se, když ji tlačil k její dodávce. „Máš náhradní oblečení?“

Zavrčela.

„Beru to jako ne. Sedni si tiše.“ Dotlačil ji k minivanu a strčil ji na přední sedadlo. „Za chvíli jsem zpátky.“

Val zavřela oči, když odcházel. Rozbolela ji hlava, když se pomalu vracela plněji k sobě. Uvědomovala si, že všechny její dívky teď pláčou, a málem jí puklo srdce. Zhluboka se nadechla a otočila se, aby se na ně podívala.

„Jste zraněné?“

Artemis sevřela Freyu v náručí a zavrtěla hlavou. Měla vytřeštěné oči, zatímco Sekhmet se choulila vzadu. Ze strachu v jejich tvářích se Val chtělo scvrknout a umřít. V očích ji pálily slzy, ačkoli je nechtěla nechat ukápnout. Zpátky u auta viděla Gabriela, jak se obléká do náhradní uniformy a také sbírá zničené oblečení. Upíři se proměnili v prach – tak, jak by se na slunečním světle proměnit měli.

Sesunula se na sedadlo a zavřela oči. Co se to sakra stalo?