Tornado - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Ava

Když se Ava druhý den ráno probudila, slyšela… dětský smích? To nemohlo být správné. Zamračila se, rychle se oblékla a zamířila dolů. Hlava ji přestala bolet, i když nohy měla trochu slabé. A na hrudi, kde měl být její panter, měla zející díru. Polkla, znervózněla, ale rozhodla se, že se zeptá Jacksona.

Právě došla pod schody, když se kolem ní prosmýkla dívka, ne starší než šest let, a chichotala se jako šílená. Starší dívka ji pronásledovala a mávala rukama ulepenýma od sušenkového těsta.

„Ah…“ Ava se za nimi chvíli dívala.

„Konečně ses probudila.“

Otočila se za chraplavým ženským hlasem a zjistila, že se na ni žena dívá. Měla na sobě tričko s dlouhými rukávy, ale z výstřihu jí vykukovalo tetování. Z jedné strany hlavy jí visely těžké copy, zatímco druhou měla oholenou. V jejích očích se zračila čirá nenávist.

„Kdo jsi?“ zeptala se Ava, nenechala se zastrašit, i když její panterka na druhou ženu zasyčela.

„Jmenuju se Stín. Jsem Tornádova sestra. Brzy se vrátí.“ Stín nakrčila nos, když se na Avu na dlouhou chvíli zadívala, pak se jí přísný pohled ve tváři zmírnil. „Teď už vím, proč tě Jackson tak chrání.“

Ava na ni chvíli zírala. Z vedlejší místnosti se ozvala rána a výkřik a do pokoje vběhla tříletá holčička s tváří plnou vzteku. „Sekhmet mi zlomila poníka!“

„Tak to bys ji měla jít donutit, aby ho opravila.“ Stín se na holčičku usmála. „Nezapomeň, že my holky se o sebe postaráme samy.“

Dívka zatnula pěsti, kývla hlavou, jako by jí zadali sebevražednou misi, a znovu se rozeběhla. Ava za ní zírala s pokleslou čelistí, dokud si Stín neodkašlala a gestem jí neřekla, aby ji následovala.

„Hm… co to má znamenat?“

„Mám ráda, když se moje holky perou samy.“

„Ale neměla bys…“ Ava se zarazila při pohledu, který jí Stín věnovala. Jistě, pokud byla gangsterka a jejich strýc byl gangster, a když jsou venku upíři… ty holky budou muset vyrůst tvrdé jako hřebíky. Nesouhlasné zamračení si však z tváře nesmazala. „Co jsi říkala o tom, proč mě Jackson chrání?“

„Zbouchnul tě.“

Ava se zarazila. Čelist jí povolila a oči se jí rozšířily, když se zadívala na Stín, která se zastavila a věnovala jí podrážděný pohled.

„To neudělal!“

Druhá žena ukázala na její břicho. „Uvnitř tebe roste dítě. My ženy jsme na změny, které se dějí v těhotenství, citlivější než muži. Máš v sobě mládě. Cítím vlka. Jsi těhotná, zlatíčko.“

Ava zavrtěla hlavou. „To je nemožné!“

Ale nebylo. Tu noc, kdy se seznámili, dovolila Jacksonovi, aby se udělal do ní, povzbudila ho, když mu obtočila nohy kolem pasu. Ale bylo to teprve před dvěma týdny a nedalo se říct, že by už byla těhotná.

„Nejsem těhotná,“ řekla.

„To si říkej dál, bábovičko,“ odpověděla Stín hladce. „Zatímco se děvčata věnují práci, my dvě si o tom musíme promluvit. Tak pojď, nebo tě odtáhnu.“

Ava nepochybovala o tom, že ji Stín skutečně odtáhne. Ohromeně a mlčky se vydala za druhou ženou. Jakmile prošly do kuchyně, která voněla čerstvě upečenými sušenkami, Stín zavřela dveře a otočila se k ní. Ruce si založila na prsou a přísně se na Avu podívala.

„Měla jsi použít kondom.“

Ava zrudla ve tvářích a sklopila hlavu.

„Ale protože jsi to neudělala… musíš se rozhodnout, co budeš dělat.“

„Co… jak to myslíš?“

Stín protočila oči. „Ty víš, jak to myslím. Máš nějakou rodinu? Solidní místo k životu? Stabilní práci?“

Avě blesklo hlavou, jak se na ty otázky ptá. S rodiči měla dobré vztahy, ale její byt tady byl velký jen pro jednoho a práce servírky… no, nesnášela ji. Byla to ta nejhorší věc, kterou kdy musela dělat, a byla si jistá, že až přijde čas, prostě ji vymění za zábavnější práci.

Jestli však byla těhotná… musela by si hned najít novou práci. Nebo by zůstala servírkou, dokud by nemohla jít na mateřskou? Ztěžka polkla, když o tom uvažovala.

„Uh…“

Tvář Stínu ještě více změkla. „Hele, já jsem taky svobodná matka. Vím, jak těžké je udělat tohle rozhodnutí. A musíš vzít v úvahu, že se o tebe přihlásily mrtvoly. Neexistuje způsob, jak dokázat, že se k tobě přihlásily předtím, než jsi otěhotněla, a tak je to součást nároku. Pro všechny záměry a účely, pokud jde o nárok, jsi jeden jedinec, i když žiješ dost dlouho na to, abys porodila.“

Ava si sjela rukama k břichu. V hrudi se jí rozhořel oheň a zachroptěla. „Zabiju tě, jestli se pokusíš ublížit mému dítěti!“

Stíniny oči se mírně rozšířily, pak přikývla. „Dobře, myslím, že sis to už vybrala… A teď, co řekneš Jacksonovi?“

„Nevím, co je ti do toho…“

„Je to můj bratr. Znám ho.“ Stín vytáhla z trouby plech se sušenkami a vložila do něj druhou várku. Přišlo jí zvláštní vidět tak drsnou ženu dělat něco tak… domácího. Když znovu pohlédla na Avu, v jejích očích se zračila hluboká lítost. „Je připoutaný. Jestli k tobě, nebo proto, že si podvědomě uvědomuje, že nosíš jeho dítě, to nevím. Ale zabíjel by pro tebe. Zemře pro tebe. A nakonec? Kvůli tobě se vzdá funkce Alfy našeho oddílu.“

Ava na to nedokázala odpovědět. Nemohla to být pravda… nebo ano? Zkroutilo se jí břicho a nedokázala udržet Stínin pohled. Jackson ji sotva znal. Sotva znala ona jeho. Nebyl by ochotný dát jí všechno… že ne?

„Nevím, proč tě to tak trápí,“ zabručela Ava a ramena se jí stáhla.

„Protože pokud ho ztratíme jako Alfu, budeme zranitelní. Bude trvat nějakou dobu, než bude vybrán nový vůdce, a během té doby se všechno zhroutí. Upíři prorazí. Takže můžeš mít druha, který je alfou gangu? Protože jestli nemůžeš…“ Stín pokrčila rameny. „Tak ho nech na pokoji.“

Avě se rozšířily nozdry. Ruce se jí sevřely, rozzlobená chladným způsobem, jakým to Stín řekla, jako by měla právo diktovat Avě vztah s Jacksonem. Což neznamenalo, že by ho měla, ale pokud ano, pak Stín neměla právo začít jí říkat, co má dělat.

„Budu si dělat, co chci, děkuju pěkně. A jestli si děláš takové starosti, tak možná…“

Stín zavrčela, ale než se situace mohla dál vyhrotit, ozval se výkřik a někdo začal plakat. Stín střelila po Avě znechuceným pohledem a odešla z kuchyně. Avě se třásly ruce, celá ta věc ji znervózňovala.

Těhotná.

Co měla sakra dělat?

***

Krátce po jídle se Ava vrátila do svého pokoje, zdrcená tím „slovem na T“, které jí viselo nad hlavou. Když přijel Jackson, Stín naložila své tři dcery do minivanu, který k ní vůbec neseděl, a beze slova odjela. Jakmile uslyšela Jacksona, jak se pohybuje dole, seběhla dolů, aby ho přivítala.

Našla ho, jak si prsty češe vlasy a mračí se do zrcadla, když vidí, že mu nejdou uhladit. Ava se musela usmát, když ho viděla, jeho lehce zamračený výraz, výraz frustrace ve tváři. Byl to roztomilý výraz na tak tvrdém muži – muži, který se prezentoval jinak než jako měkký nebo znepokojený tím, jak působí.

Nadskočil, když si odkašlala, a pak se k ní s lehkým úsměvem otočil. „Avo. Val mi řekla, že jsi celý den odpočívala? To je dobře. Ještě potřebuješ nabrat sílu.“

Řekla mu Stín také o jejím těhotenství?

Ne. Řekla jasně, že to byla její volba – nebo chyba. Zachvěly se jí ruce, když se dívala stranou a nesetkala se s Jacksonovým pohledem. Odpočinula si? Cítila se jinak. Potřebovala se hýbat, znovu dýchat.

„Chci se jít projít.“ Začal vrtět hlavou, ale zastavil se, když se mu podívala do očí. „Prosím, Jacksone.“

Vlk ztuhl. Chvíli vypadal rozpolceně, ale pak mu něco přejelo po tváři a přikývl. „Dobře. Ale musím jít s tebou.“

Sklopila oči. „Samozřejmě, že musíš. Nemůžu tu mít ani vteřinu soukromí.“

Jackson si povzdechl. Rukou si prohrábl vlasy a zrušil snahu o to, aby mu ležely rovně. „Nechci se s tebou dneska hádat. Už mě to nebaví. Myslíš, že dokážeš hrát pěkně?“

„To záleží na tom, jestli jsi nebo nejsi kretén.“

Pak se na ni usmál. „Pokusím se nebýt kretén.“

Žaludek se jí při tom zachvěl a srdce se jí trochu rozbušilo. Po tváři se jí začal rozlévat úsměv, ale rychle ho zarazila. Byl to vůdce nebezpečného gangu. Ano, bojovali s upíry, ale to nebylo všechno, co dělali. A Stín, se vyjádřila jasně. Pokud by Ava chtěla Jacksona, musela by přijmout celý gang.

To bylo něco, co prostě nemohla udělat.

Na okamžik přemýšlela, jestli by neměla procházku odvolat. Ale nohy ji pálily touhou po pohybu. Chtěla cítit chladivý vítr na svém těle po tolika dnech strávených v domě. Chtěla vidět svět kolem sebe, cokoli mimo zdi, ve kterých byla už týdny uvězněná. A možná, že když vyjde ven a ocitne se pod hvězdami, probudí se v ní zase panter.

„Jsi připravená?“ zeptal se jí.

Přikývla. Vyšla za ním ven a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Začali procházet mezi stromy, nesledovali žádnou skutečnou cestu, jen místa, kde šlápoty prošlapávaly a drtily novou jarní trávu. Ticho mezi nimi bylo příjemné – až příliš příjemné.

„Takže jsi zabil, Astrofelova syna, protože ti zabil matku. A proto jde po mně?“

Jackson se na ni zamračeně podíval, ale přikývl. „Zdá se, že je to tak. Moji rodiče byli zakládajícími členy tohoto oddílu. Bratrstvo divokých je staré, velmi staré, ale my jsme v Coalfellu teprve… třicet let. Dříve upíři chodili mezi lidmi a brali si je, jak se jim zachtělo. Astrofelův syn byl šerif a Astrofel byl starosta. Nikdo se jich nemohl dotknout. Moji rodiče je vyhnali, ale… zaplatili za to nejvyšší cenu. Po jejich smrti jsme se s Val rozhodli vést oddíl. Já se stal alfou a ona mou vymahačkou.“

„A to je pro tebe velmi důležité, že? Být Divokým bratrem a bojovat proti upírům.“

Jackson se na ni usmál. „To je důležitější než cokoli jiného.“

Ava odvrátila pohled. V uších jí zněla slova Stínu, že kvůli ní a dítěti odstoupí z funkce alfy. Opravdu ho mohla požádat, aby kvůli ní přestal bránit lidi? A mohla by přivřít oči nad drogami, loupežemi…?

„A co ty?“ zeptal se, pohled stále upřený na ni. „Jaká je tvoje tragická minulost?“

Pokrčila rameny. „Vyrůstala jsem s rodiči měniči. Vždycky jsem věděla, co jsem zač. Chodila jsem do školy, studovala vysokou – titul mi nevyšel a teď pracuju v kavárně. Moc toho o mně není.“

„Tomu nevěřím.“

„A co jiného?“

„No… proč Coalfell? Proč ze všech míst, kam se dá jít, zrovna sem?“

Znovu pokrčila rameny. „Snažila jsem se… najít klidnější život. Vyrazit na vlastní pěst. Být se svým vlastním panterem…“

Rukou se dotkla hrudi, kde měl být její panter. Na divoký okamžik mu chtěla o té nebezpečné nepřítomnosti říct, ale spolkla to. Neznala ho, ne doopravdy, a nemohla prozradit tak zranitelnou informaci. Rychle stočila hovor zpátky k němu.

„Co hodláš udělat s Astrofelem?“ zeptala se ho.

Jackson se zamračil. „Momentálně se snažím dokázat, že na tebe nemá právo. Je víc, než pravděpodobné, že zabil měniče, který byl na jeho území. Nesnáším čekání, ale to je všechno, co teď můžu dělat.“

Ava se zavrtěla. „A když nenajdeš důkaz?“

„Val je na lovu té mrtvoly. Až ho najde…“

Další zachvění, tentokrát silnější. „Až ho najde?“

„Zabiju ho.“

Otočila se k němu. Sluneční světlo bylo měkké a soumračné, jak se prodíralo větvemi, ale nezmírnilo touhu po krvi v jeho očích. Po zádech jí přeběhl záchvěv strachu a tvrdě zavrtěla hlavou.

„To nemůžeš! Pokud to uděláš, upíři si budou moci vybrat jiného měniče. Co když si vyberou tebe?“

Jackson povytáhl obočí. „Takhle by si z bratrstva nevybrali.“

„Ledaže by to už měli v plánu. Astrofel se zaměřil na mě. To by byla zatraceně velká náhoda, kdyby si mě vybral předtím, než jsme… spolu běhali po lese. Chce tě vyprovokovat k nějaké hlouposti. Takže to nemůžeš, jasný? Nemůžeš být hloupý.“

„Můžu dělat, co chci. A já ho chci zabít.“

Ava ho chytila za ramena a zatřásla s ním, frustrace v ní vzkypěla. „Ne!“

„Jsi taková vždycky?“ zeptal se jí a po tváři se mu rozlil úsměv. „Nebo je to jen se mnou?“

„Jako co?“ zeptala se.

„Tvrdohlavá. Naprosto nemožná.“

„Jako bys nebyl stejný.“

Jackson si tiše odfrkl. „V tom máš pravdu.“

„To je dobré vědět.“

Chvíli mlčeli, jejich oči se k sobě upíraly, jak tam tak stáli. Ava cítila, jak se jí v těle něco pohnulo, pod kůží jí problesklo teplo. Nasucho polkla, když její pohled zabloudil k jeho ústům. Začal se na ní dívat, hladovýma očima, ale ona odvrátila tvář dřív, než ji stačil políbit.

Jackson ztuhl. Pak ustoupil a znovu si prohrábl vlasy.

Stálo ji to velké úsilí, ale znovu se mu podívala do očí. „Nehodlám být vedlejšák nějakého gangstera.“

Jackson ustoupil. Na okamžik se mu ve tváři mihlo zklamání, ale pohled rychle vystřídala tvrdá slupka, jako by mezi nimi nic neproběhlo. Pokrčil rameny. „Dobře. Jak chceš, kotě. Měli bychom se ale vrátit do domu. Proti upírům tady venku žádná kouzla nejsou.“

Ztuhle přikývla. Cesta zpátky byla svižnější než při odchodu a až příliš brzy byla zpátky v domě. V žaludku jí kručelo, ale neměla chuť k jídlu, a tak se vrátila nahoru. Z nějakého hloupého důvodu ji začaly pálit oči a otřela si je hřbetem ruky. Nebyl důvod být tak smutná… udělala to, co bylo nejlepší.

Byl to gangster. Nebezpečný muž. Ano, staral se o ni, když byla nemocná. Staral se o ni. Chránil ji. Ale byl to gangster. Měl krevní mstu s upíry – mstu, do které se zapletla jen proto, že s ním spala.

A teď měla mnohem víc starostí než jen o sebe. Když se rozhodovala, položila si ruku na břicho.

Jackson se o tomhle dítěti nikdy nedozví.