Tornado - 1. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Ava

„To byla noc!“ Ava se dramaticky vrhla přes stůl v zadní části kavárny, kde pracovala. Podívala se na svou kamarádku a spolupracovnici Melanii. „Potřebuju se napít.“

Melanie měla sundané boty, dávala odpočinek nohám po desetihodinové směně. S Avou nastoupily společně. Druhá kočičí měnička byla doslova to jediné, co ji dnes udržovalo při smyslech.

Byl to těžký den, kdy přicházel jeden vybíravý zákazník za druhým a žádal nápoje, jejichž popis by vydal na celou větu. Ava pracovala v kavárně teprve šest měsíců, ale připadalo jí to jako celý život – naprosto nenáviděla každý okamžik.

„Nechceš jít se mnou do baru?“ Ava na Melanii povytáhla obočí. „V tom nedaleko mého bytu jsme ještě nebyly.“

Melanie se zamračila. „V té divné malé díře ve zdi? V té, která nemá ani ceduli? To je špatný nápad, Avo. To místo je plné té bandy.“

Ava viděla, jak se Melanii začínají na okrajích očí vkrádat obavy, a mávla nad tím rukou se smíchem. „Tak fajn, žádný bar. Myslím, že mám doma pár piv. Mohly bychom se jen tak poflakovat.“

Její kamarádka se napřímila a usmála se. „Obávám se, že ne, Avo. Omlouvám se. Jsem vyčerpaná. Možná příště.“

„Jasně.“

Obě ženy se objaly. V tak malém městě, jako je Coalfell, bylo těžké najít měniče, kteří nebyli spojeni s Divokým bratrstvem, motorkářským klubem, a dvojnásob těžké bylo najít kočičí měniče. Avin vlastní panter zachytil Melaniin kočičí pach, když se poprvé setkaly, i když trvalo několik měsíců, než se jí druhá měnička otevřela.

Ava při odchodu zamávala ostatním spolupracovníkům a zamířila ke svému autu. Už tam byla skoro celá, když ji do nosu udeřil zvláštní pach. Nakrčila nos, rozhlédla se kolem a snažila se najít zdroj té vůně.

Na druhé straně parkoviště stál muž. Byl vysoký, hubený a bledý. I přes celé parkoviště se zdálo, že ji jeho pohled proniká skrz naskrz. Když viděl, jak na něj zírá, usmál se na ni způsobem, který tak docela neodpovídal jeho rysům, jako by pro něj byl úsměv nepřirozený.

Ztuhla s klíči v ruce. Její panter zasyčel a jí se zježily chlupy na zátylku.

Muž vklouzl do auta vedle něj a odjel. Přetrvávala po něm odporně sladká vůně, z níž se Avě zvedal žaludek. Ruce se jí třásly, rychle nasedla do auta a vyjela z parkoviště. Měla co do činění se spoustou úchylů, ale ještě nikomu se nepodařilo zneklidnit jejího pantera jediným pohledem, jako se to stalo teď.

Když cestou domů míjela malý zapadlý bar, blesklo jí hlavou Melaniino varování. Ale ruce se jí stále třásly a věděla, že dnes večer potřebuje na uklidnění nervů něco silnějšího než pivo.

Od té doby, co se přestěhovala do nového domu, se těšila, až tuhle malou díru ve zdi prozkoumá. Byl to ten typ místa, před kterým vždycky parkovaly motorky bez ohledu na roční období. Sotva osvětlená cedule, která byla malá a téměř přehlédnutelná, oznamovala, že se jedná o bar.

Nebyl to ten typ baru, do kterého byste šli, pokud jste tam už nebyli, ale Ava se nenechala zastrašit. „Gang,“ tak je nazývala Melanie. Coalfell byl jen o málo víc než zaplivané městečko. Měli jen jeden semafor, proboha! Nebála se bandy drsňáckých pozérů s máminým tetováním.

Jestli si byla něčím naprosto jistá, tak tím, že se jen tak něčeho nezalekne. A po svém znervózňujícím setkání – ani to nebylo setkání – s tím bledým mužem to potřebovala znovu dokázat.

Odbočila na parkoviště a zařadila se na konec vedle roztomile vyhlížejícího vozu s červeně namalovanými plameny.

Když vstoupila dovnitř, pach cigaretového kouře zcela přebil její vůni kávy a potu, přestože město kouření uvnitř zakázalo už před lety. Avu nepřekvapilo, když zjistila, že tohle místo je z těch, které toto pravidlo nerespektují.

Celý podnik byl spoře osvětlený, jediné světlo vycházelo z malých lampiček nad stoly a z horního světla u baru. Několik hostů se pošťuchovalo a pokukovalo po ní, ale ona si jich nevšímala, protože seděla u baru. Barman měl na sobě špinavou flanelovou košili a kolem pasu omotanou ještě špinavější zástěru.

Nepřátelsky si ji prohlížel. „Co si dáš?“

Ava se nenechala zastrašit hrubou otázkou. „Chtěla bych…“

„Lesi.“ Muž o dvě stoličky níž posunul po baru skleničku. „Přines mi další.“

Barman se okamžitě otočil. Ava se podívala na muže, který si objednal pití.

„Copak ti tvoje matka nikdy neřekla, že je neslušné přerušovat lidi?“

Muž se k ní otočil a pozvedl obočí. Byl pohledný, na hlavě měl rozcuchané tmavé husté vlasy, modré oči, tvrdé čelo a ostré vysoké lícní kosti, které zvýrazňovaly světlo na baru. Rukávy košile měl vyhrnuté až k loktům a odhaloval tetování na obou pažích.

Zadíval se na ni. „Copak ti tvoje matka nikdy neřekla, že je pro hezkou holku nebezpečné chodit do baru úplně sama?“

„Ne,“ vyplivla Ava okamžitě a věnovala mu sladký úsměv. „Naučila mě, jak mužům rozervat hrdlo.“

Les se na ni podíval, jako by se zbláznila, a podal muži nový drink. Několik dalších návštěvníků se ušklíblo a Ava si uvědomila, že má publikum. Po pažích jí přejelo nepříjemné píchnutí, dokud se na ni muž neusmál.

„Klid, všichni. Tohle krásné kotě tu zůstane.“

Vzduch se hmatatelně uvolnil a všichni se vrátili k tomu, co dělali. Muž se přesunul na bližší místo a gestem ukázal na barmana.

„Cokoliv si bude přát, Lesi. Na můj účet.“

„Za pití si můžu platit sama,“ odsekla. Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit. Její panter byl celý nafouklý, syčel, ale ne způsobem, který obvykle věštil nebezpečí; byl prostě jen naštvaný. „Dej mi whisky.“

Les pohlédl mezi ně a vytáhl z horní police láhev.

„Ne tuhle věc, něco tam dole.“

Les se zasmál. „Šéf říká, že je to na jeho účet, tak je to na jeho účet. Takže je to horní police.“

Nalil jí panáka a ona se na jantarovou tekutinu chvíli dívala, než se zhluboka nadechla a zadržela dech, když alkohol vypila jedním douškem. Pálení ji přimělo ke kašli, ale mávla na Lese, aby jí dolil sklenici.

Cítila na sobě mužovy oči jako pohlazení na kůži. Bylo na něm něco, co podněcovalo její zvířecí smysly, něco, co cítila ve svém nitru. Střelila po něm pohledem.

„Šéf, jo? Tobě to tu patří?“

Jen se na ni usmál. „Co je ti do toho, kotě? O co ti jde?“

Měl sytý a uhlazený hlas, což ji hluboce rozčilovalo. Neřekla nic. Usrkávala svou whisky a dívala se na něj. Zjistila, že je těžké odtrhnout oči od jeho tváře, od linií jeho čelisti a rtů.

Zakroutil hlavou a pokrčil rameny. „Dobře, nemluv. Existuje jen jeden důvod, proč by taková roztomilá kočička jako ty přišla do Satanova podpaží, kterým je Coalfell. Tak jaký? Přítel zjistil, že jsi měnička, a opustil tě?“

Z tváře jí vyprchala veškerá barva. „Cože?“

„Nehraj si na nic.“ Jeho hlas nabral tvrdší ráz. „Jsi měnička. Cítím z tebe divočinu. Mýlím se?“

Oči se jí rozšířily, když se k němu otočila se srdcem až v krku. Melanie byla zatím jediná měnička ve městě, kterou potkala. A tam, kde žila… no, vždycky jí vštěpovali, aby skrývala, co je zač. Lidé by to nepochopili.

„Ty jsi taky jeden?“ zašeptala.

Muž se zasmál. „Všichni jsme tady měniči. Že jo, kluci?“

Všichni v baru zajásali a zvedli sklenice. Jedna žena, brunetka s vyholenou půlkou hlavy, protočila oči. Nepromluvila však. Ava cítila, jak se ještě víc uvolňuje. Celý bar plný měničů? Není divu, že tenhle podnik byl pro ně tak nehostinný. Nechtěli, aby se sem vetřeli lidé a zkazili jim zábavu.

Muž ji náhle chytil za ruku. „Pojď se mnou.“

Nebyla to žádost. Byl to příkaz. Avě něco závratně přeběhlo po páteři, ale odfrkla si, odtáhla ruku od jeho a dopila svůj drink, než se postavila.

Nečekal už ani okamžik. Znovu ji chytil za ruku a táhl ji bočními dveřmi do špinavé uličky za barem. Venku byla zima, ale chladný vánek jí dělal dobře na kůži.

Otočil se k ní s rozzářenýma očima. Gestem ukázal na kousek lesa, který toužila prozkoumat už od svého příjezdu. „Ukaž mi tvého a já ti ukážu mého“

Teď, když jí nos neotravoval cigaretový kouř, ho cítila. Hluboký a sytý, zemitý, ale čistý. Jako skořice a koření. Taková zvláštní kombinace pro tak obrovského, zastrašujícího muže.

Polkla a chvíli o tom uvažovala. Už měsíce se nepřevtělila do své panteří podoby a věděla, jak příjemné by to bylo.

„Víš, co si myslím?“ Dala si ruce v bok. Vždycky byla obdařena kyprou postavou a tohle oblečení jí přiléhalo k prsům a zároveň minimalizovalo pas. Kalhotky jí začaly vlhnout, když pomyslela na to, co s ní asi zamýšlí. „Myslím, že se mě jen snažíš svléknout.“

Ušklíbl se na ni. „Je na tom něco špatného?“

Než stačila odpovědět, svlékl si košili. Okamžitě jí vyschlo v ústech, když uviděla jeho tvrdé břišní svaly. Obrysy jeho hrudi, hladké linie bicepsů. Tetování mu sahalo až k ramenům. Než si začal stahovat kalhoty, všimla si dvou obličejů na jeho prsním svalu nad srdcem.

Otočila se, rozhodnutá nestát tam a nezírat jako idiot, a přetáhla si šaty přes hlavu. Jedna její část se chtěla podívat, jestli si ji prohlíží, ale odmítla mu poskytnout to uspokojení. Než se proměnila, zula si boty a sundala spodní prádlo.

Svaly se jí napjaly, když zaryla drápy do špinavého asfaltu. Ach ano. Bylo příjemné být zase ve své panteří kůži.

Otočila se a stanula tváří v tvář největšímu vlkovi, jakého kdy viděla. Rozhodně ji převyšoval a v jejich zvířecí podobě byl také vyšší. Zelené oči vykukovaly z šedé srsti a zkoumaly ji.

Naklonila se k němu, aby ho očichala, a nedokázala se zastavit. Vůně koření byla teď ještě silnější. On ji očichal také, přitiskl se k jejímu krku a vdechoval ji, jak se navzájem studovali. Hravě ji kousl do krku a ona zvedla tlapku a odpálkovala ho, jak jí projelo vzrušení.

Ocas se mu kýval ze strany na stranu, oběma předními tlapami pleskl o zem a pak se rozběhl do lesa. Ava se za ním hnala s nastraženýma ušima. Krev jí proudila v žilách a hřála ji, i když se noční vzduch ochlazoval.

Byl větší, ale ona byla rychlejší. Když ho dostihla, skočila mu na záda a srazila ho na zem. Jeho tlapy se kolem ní ovinuly a on se náhle otočil a povalil ji na zem. Naklonil se k ní a zašimral ji na čelisti, když ležela na zádech. Znovu se po něm ohnala. Zápasili kolem sebe, kousali se a dráždili.

S náhlým zavytím se znovu rozběhl. Vrhla se za ním, měsíc na obloze a stíny prchaly před jejich hrou. Nakonec se oba zastavili na mechové mýtině. Vlk se svalil na bok na zem. Obdivovala, jak se mu v měsíčním světle leskne srst. Pak udělala několik kroků směrem k němu, než se spustila na zem a schoulila se vedle něj.

Několik okamžiků jen tak pohodlně leželi, užívala si jeho teplo a pocit, že je její tělo blízko jeho. Zdálo se, že uběhly celé hodiny, když tam zůstali a navzájem se k sobě tiskli, kousali se a jemně si hráli.

Převrátil ji na záda a jeho velké vlčí tělo se pomalu proměňovalo zpátky do té dobře vyrýsované tváře. S měsícem za zády viděla jen lesk v jeho očích. Slyšela však jeho funění, a než si uvědomila, co dělá, proměnila se pod ním zpátky do své lidské podoby.

Pak se k ní přiblížil, vzal její tvář do dlaní, naklonil se k ní a jemně ji políbil na rty. Držel ji tam a sál jí rty, dokud nezačala reagovat. Při doteku jeho úst skrze ni projela elektřina. Ava ho objala kolem krku, ochutnávala ho a jejich polibek se během několika vteřin stal hladovým a hlubokým.

Jeho tělo se přitisklo k jejímu a ze rtů jí vyšlo zavrčení. Uchechtl se a odtáhl se.

„Ty,“ řekl jí do rtů. „Jsi to nejsladší, co jsem kdy ochutnal.“

Ava přerývaně dýchala, dech se jí zadrhl v hrdle. Znovu ji políbil, jeho jazyk vklouzl mezi její rty a dráždil její vlastní. Pak přiblížil ústa k jejímu uchu a políbil ji těsně pod ním.

„Jak chutná tvůj zbytek?“ zeptal se.

Přesunula stehna na obě strany jeho boků a šibalsky se na něj usmála. „To se dá zjistit jen jedním způsobem… Šéfe.“

V očích mu zaplál hlad a znovu ji políbil, dlouze a hluboce, než začal rukama a ústy zkoumat zbytek jejího těla. Pod jeho doteky byla téměř bezmocná, nikdy předtím necítila něco tak výbušného. Les kolem ní zmizel, až zůstala jen ona a on a nic jiného.

Když oba skončili a oddechovali, protáhl se a vzdychl. „Ach, ano. To jsem potřeboval. Díky, kotě. Škoda, že už je konec.“

Rty ho pohladila po hrudi. „Mohl by ses vrátit ke mně a…“

„Ne. Obvykle nemám ve zvyku zdržovat se s ženami, se kterými šukám. Promiň.“

Šukali. Šukali. Ava cítila, jak se jí slova zadrhávají v krku. Běhali v měsíčním světle, hráli si spolu a sdíleli těla jeden druhého. Takhle svobodně se necítila už… no, nikdy. A on řekl šukat. Hrubý způsob, jakým to řekl, ji bodl a odtáhla se od něj, zvlášť po tom, jak se s ním cítila spojená ve své zvířecí podobě.

„Co? Šukali jsme, ne?“

Rozšířily se jí nozdry. „Nevím, proč mě to překvapuje. Věděla jsem, že jsi prase, od chvíle, kdy jsem tě poznala.“

Něco se mu zablesklo v očích. „O čem to mluvíš? Myslela sis, že jsem prase, a proto ses nechala ošukat?“

Teď to dělal jen proto, aby ji rozrušil. Zavrčela a její panterské drápy se nabrousily. „No, doufám, že se ti to líbilo. Protože tohohle koťátka se už nikdy nedotkneš.“

„Mělo mě napadnout, že budeš jedna z těch žen.“ Vlk zasténal. „Když jdeš do takového baru, aby tě sbalili, nedělej, jako by to byl nějaký…“

„Drž hubu!“ zakřičela. K jejímu ponížení jí do očí vyhrkly slzy. Vyskočila na nohy, proměnila se a vyrazila do lesa.