TMIYC - 22. kapitola

 Překlad: Lucianna

Země dál duněla, občas se zachvěla a rachotila malými kameny, čeřícími stále se prohlubující vodu. Medicine Creek konečně našel svou novou cestu kolem přehrady a jeho nově vytvořené vodopády padaly dolů cestou, kudy Ben táhl kánoi. Malé stromy byly vyvráceny a zem a hlína povolily se zničujícími účinky. Její ústupová cesta byla přerušena. Byla uvězněná, kromě cesty, kterou Ben využil k překročení starých vodopádů.

Emma si přála, aby tady byla za jiných okolností, když se stal tenhle zázrak přírody. Byla svědkem jen malého mrknutí v životě Země, ale pro ni to bylo mystické.

Michael by byl fascinovaný.

Myslela na svého synovce a věděla, že jí statečně šel zachránit. Nepochybovala o tom, že Homer nakonec dům našel a že Mikey našel zprávu, kterou poslali. A věděla že by ho nic nezastavilo od pokusu zachránit dva lidi, které miluje. Věděla, že se nemusí bát, že by vběhl do léčky, protože Mikey byl dost chytrý na to, aby byl i opatrný.

Někdy vypadal mysticky, jako zem, kde vyrostl. Věděl věci: kdy přijde déšť, kdy se změní počasí a kdy se schylovalo k bouři. Byl schopný poznat náznaky, jako jasnovidec a mnohokrát překvapil Emmu naléhavostí, s jakou chtěl zajistit kemp, nebo zabezpečit letadlo. Když byla předpovědí maximálně dešťová bouře, Mikey ji donutil připravit se na vichřici a málokdy se mýlil.

Věděl by, že je Wayne blízko a přišel by nenápadně a cílevědomě.

Což ji děsilo. Stejně jako nechtěla Wayneovu krev na Benových rukou, rozhodně nechtěla, aby byl zapojen Michael. Byl příliš mladý a nevinný, aby se zapletl do téhle špíny.

Les za ní najednou vybuchnul náporem lámajících se větví a těžkého funění. Emma se prudce otočila, ale sklonila hlaveň pušky, když zjistila, že to byl Pitiful, kdo běžel k potoku. To zvíře mělo oči jako talíře, hnědé s bílým okrajem, plné paniky. Nozdry mu plály a boky se mu zvedaly, jak běžel mezi stromy a jeho jediný paroh lámal větve.

Neschopný pochopit, co se to dělo v jeho lesích, takže ten zpanikařený býk skočil do ustupující vody Medicine Creek a vydal ze sebe řev, který zněl jako dítě, volající o pomoc. Stál uprostřed potoka a třásl se děsem a panikou.

„Psst,“ zasyčela Emma ve snaze přitáhnout jeho pozornost. „Pitifule.“

Mladý býk naklonil hlavu jejím směrem a radostně zařval, když ji uviděl a vydal se vodou k přehradě. Emma ustoupila za svůj kámen, kvůli ochraně.

Wayne Poulin ji chytil kolem krku tak, že ji málem připravil o vzduch.

„Pusť tu pušku,“ řekl a táhl je oba z dosahu zmateného losa. „Kdo je s tebou?“

Neodpověděla a on utáhl sevření na jejím krku.

„Je to… je to John,“ zalapala po dechu, tahajíc ho za paži, aby mohla dýchat.

„John Lakes? Ten starý poustevník?“

„Našel mě včera a pomáhá mi domů.“

„Kde je teď?“

„Naše kánoe je zničená, tak mi nechal svou pušku a šel pro pomoc.“

„Odvolej toho losa, nebo ho zastřelím,“ varoval ji.

Pitiful se snažil vylézt na příkrý břeh potoka a stával se víc vyděšený s každým neúspěšným pokusem.

„Nemám ho pod kontrolou, Wayne. Je to jen vystrašené, hloupé zvíře.“

Wayne namířil pistoli na Pitifula. Emma ho kousla do paže. Zakřičel a zbraní ji praštil do hlavy, ale sklonila se, a tak dostala ránu do ramene. Šťouchla ho loktem do žeber, jak nejvíc mohla a zároveň ho kopla do holeně. Ale pravé koleno to vzdalo a oba spadli na zem.

Se zuřivou nadávkou Wayne upravil své sevření, vytáhl je oba na nohy a začal ji táhnout přes most, který vytvořilo zemětřesení.

Pitiful se otočil se řevem ve vodě a následoval je.

V půlce cesty přes staré vodopády, uslyšela Emma smrtelné zavrčení těsně předtím, než Wayne vykřikl bolestí. Paže kolem ní povolila, když se otočil, aby čelil nové hrozbě.

Emma se osvobodila, ale noha se jí zapletla do Wayneových nohou a oba spadli na kraj balvanů. Viděla, že Beaker smrtelně drží Wayneovu paži, držící zbraň… těsně předtím, než se skulila z kraje přehrady.

Benovi trvalo několik dlouhých vteřin, než si uvědomil, že skutečně sleduje bitvu mezi mužem, ženou, losem a psem. Všechno na vrcholu čtyřicet stop vysokého mostu ze žuly, který byl příliš úzký, aby udržel víc než jednoho z nich.

Bezmocně sledoval, jak Emma spadla. Vyrazil na most, ale zastavil se, když viděl, že spadla jen asi deset stop dolů a přistála na římse, která byla dost široká, aby ji udržela v bezpečí. Byla otřesená, ale naživu, což dalo Benovi volnost, aby se vypořádal s Poulinem.

Beaker už dal tomu muži co proto. Vlčák čekal na tuhle chvíli, ale Wayne stále držel pistoli a pomalu ji stáčel směrem na psa.

Ben zvedl svou zbraň, namířil ji na Waynea a čekal na čistý výstřel.

Nakonec, Emmin ochočený los, zasadil osudnou ránu. Ten vyděšený býk konečně našel oporu a vytáhl se z vody, s hlavou cíleně skloněnou a svým smrtícím parohem narazil do žeber Waynea Poulina.

Poulin byl vyhozen do vzduchu takovou silou, že ho to poslalo přes vodopády. Zasáhl několik výstupků cestou dolů, a nakonec přistál v tůni na dně. Ben přiběhl na kraj a podíval se dolů, aby uviděl Poulinovo polámané tělo, jak plave obličejem dolů ve vodě.

Podíval se na Emmu.

Hlavu měla opřenou o žulovou římsu a oči zavřené. Neotevřela je, když promluvila. „Bene?“

„Jsem tady.“

„Dostaň mě dolů.“

Stále neměla otevřené oči. Nedívala se dolů a nesnažila se podívat na něj nahoru.

„Bojíš se výšek, Emmo?“ zeptal se a pochopil konečně, když uviděl, jak smrtelně svírá kraj římsy.

„Ano!“

Ben tomu nemohl uvěřit. „Jsi pilotka, pro Kristovy rány. Trávíš většinu svého času ve vzduchu.“

„Nemám na sobě žádná křídla v tuhle chvíli, Sinclaire. Dostaň mě dolů – hned!“

„Musím jít najít svůj batoh, Emmo. Je v něm provaz.“

„Počkej!“ Konečně otevřela oči a zkusila se podívat nahoru, pak zalapala po dechu a znovu je zavřela.

„Co?“

„Je… je Beaker v pořádku?“

„Je v pohodě, Em. Stojí přímo vedle mě.“

„A Pitiful?“

„Předpokládám, že jo. Utekl.“

„Slyšela jsem Waynea spadnout, Bene. Byl to odporný zvuk.“ Hlas se jí třásl stresem. „Je mrtvý?“

„Je mrtvý.“

„Já… kéž bych nebyla šťastná.“

„Emmo, budeš v pořádku, zatímco najdu náš batoh?“

„Nejspíš je teď na cestě do Medicine Lake. Slez dolů a dostaň mě odtud.“

Stále odmítala otevřít oči, takže nemohla vidět, že to bylo deset stop na římsu, na které byla. Což bylo asi dobře. Nemohla tedy ani vidět, že je to třicet stop k patě vodopádů.

Dva rychlé výstřely práskly přímo pod nimi a Ben uviděl Atwooda, Skylera a Mikea, jak si razí cestu k tůni, kde plaval Poulin.

„Co to bylo?“ zavolala na něj Emma.

„Mike je tady s posilou. Vsadím se, že ten kluk bude mít provaz.“

Uslyšel její povzdech.

„Nem!“ zavolala Mike ze zdola. „Jsi v pořádku?“

„Dostaň mě dolů, Mikey!“ zakřičela, oči stále zavřené a hlavu stále přitisknutou k římse.

Mike vzhlédl na otce a zamával. Ben si s úlevou povzdechl, posadil se na kraj nad Emmou a obalil paže kolem tiše kňučícího Beakera. Pes nerad viděl její trápení o nic víc než Ben.

„Už jen pár minut,“ ujistil psa. „Dostaneme ji nahoru živou a zdravou.“ Pohladil ho. „Vedl sis dobře, chlapče. Myslím, že v tvé budoucnosti vidím hodně sušenek.“

Stále roztřesená ze svého výstupu ze žulové římsy, Emma zjistila, že se hádá se čtyřmi odhodlanými muži. Ten pátý, čtyřnohý, ji nepřestal olizovat od chvíle, co se dostala nahoru.

„Nepoletím odtud v helikoptéře,“ řekla znovu mužům.

„Už je na cestě,“ řekl Atwood s frustrovaným povzdechem.

Mikey by měl být na její straně, ale ten kluk stále vrtěl hlavou, zatímco se na ni díval a výraz jasně znepokojený. „Je to nejrychlejší cesta odtud, Nem. Nemůžeš jít a není tu místo pro přistání letadla.“

Emma chytla Beakera za nos, aby mu znemožnila další olizování. „Nevlezu do helikoptéry a hotovo.“

„Proč k čertu ne?“ zeptal se Ben.

„Protože vrtulníky jsou nepřirozené stroje.“

Skyler si odfrknul. „Jsou pozoruhodně hbité,“ řekl, očividně uražený. „A perfektní pro takovéto situace.“

„Jak jsou nepřirozené?“ zeptal se Ben a vypadal skutečně zaujatý.

„Nemají křídla. A celé ty jejich otáčející se části se snaží odtrhnout jedna od druhé. Vidíš něco přirozeného v létání bez křídel?“

Vypadalo to, že je její odpověď šokovala. Kromě Mikeyho. Ten si byl dobře vědom jejích pocitů ohledně helikoptér. Ale ačkoliv s ní možná teoreticky souhlasil, zjevně ji chtěl pryč z tohoto lesa tak moc, aby ji nacpal i do helikoptéry.

Ona odtud chtěla taky. Ale v jednom kuse.

Podívala se na Mikeyho. „Můžu to zvládnout až tam, kde se divoká voda uklidňuje. Tam je dost místa na přistání hydroplánu.“

„Ale v Greenvillu není žádný pilot, který by byl ochotný to zkusit,“ odpověděl jí a zavrtěl hlavou. „Jsi jediná, kdo by si to dovolil.“

Emma pohlédla ke zvuku helikoptéry, blížící se od jihu. „Ta věc je starší než já,“ řekla, když stárnoucí Huye prorážel vzduch těžkými, pulsujícími údery.

Ben se naklonil centimetr od jejího nosu. „Dostaneš se do té helikoptéry a poletíš do nemocnice,“ řekl s odhodláním muže, který byl zatlačen za své limity.

„Někdo musí dovést Pitifula domů,“ řekla. „Je vyděšený ze zemětřesení.“

„Já to udělám, Nem,“ nabídl Mikey.

„Ten vrtulník se tu nemůže vznášet navždy, Emmo,“ přerušil je Ben. „Takže jak to bude? Svázaná jako krocan na Díkuvzdání, nebo sedící v koši, jako důstojná zálesačka?“

„Poletíš se mnou,“ namítla a mračila se na něj.

Ten úsměv, který jí věnoval, byl čistě mužný. „Ach, to se můžeš vsadit. Dohlédnu, aby tě zkontrolovali od hlavy k patě.“

Emma zavřela oči. A neotevřela je ani na hrůzu-nahánějící cestu na navijáku, nebo na cestu korunami stromů nad krajinou, nebo dokonce na jemnou cestu výtahem nemocnice.

Protože usnula v teplé, bezpečné a schopné náruči muže, kterého milovala.