TMIYC - 20. kapitola

 Překlad: Lucianna

„Ach, do prdele! Pták!“ Ben popadl plátěný batoh, rozepnul ho a odhrnul vrchní kryt. Vytáhl malou promáčklou klec a nakouknul dovnitř.

Holub koukal na něj zpátky.

„Homere!“ vykřikla Emma, hlas měla slabý, ale s vítaným nadšením. Podívala se na Bena. „Jak to, že ho máš s sebou?“

„Mike ho dneska ráno poslal se mnou. Dal jsem ho do batohu, abych ho ochránil před zimou.“ Postavil klec do vchodu. „Dostanu tě z toho oblečení,“ řekl, když se vrátil a zvedl ji na nohy. „Vchod je dost velký na to, dostat se dovnitř. Přinesl jsem si sebou nějaké suché oblečení. Dostaneme tě do něj a pak chci, aby sis sedla do ústí jeskyně.“

„Ale otvor vede do malého prostoru,“ řekla, kulhajíc přes kameny vedle něj, opřená o něj, když málem spadla.

„Bylo tady dost seizmické aktivity. Nevím, jestli je stabilní, nebo jestli tam není plyn.“

Zastavila se a slabě na něj pohlédla.

„Co?“ zeptal se.

„Dal jsi Homera do jeskyně.“

„Sakra, že dal. Je naším kanárem. Jestli chcípne, vypadneme odtamtud.“

Zalapala po dechu a Ben ji odnesl zbytek cesty. Jakmile byli v jeskyni, která se vskutku otvírala do malé dutiny, ucítil teplo. Nebyla to sauna, ale bylo to přesně to, co Emma potřebovala. Když ji svlékal, seděla jako dítě.

Začínal se opravdu děsit. Tohle vůbec nebyla Emma. Byla to aktivní osoba, ne pasivní. A stále se netřásla.

Ben vysypal obsah batohu na podlahu jeskyně a prohrabával se jimi, dokud nenašel mikinu. Přetáhl jí mikinu přes hlavu a tiše děkoval Mikeymu, že mu pomohl ráno zabalit.

Ben byl konsternovaný věcmi, na kterých ten kluk trval, že má vzít: kompletní sadu náhradního oblečení, lékárničku, baterku, hrnec, náboje do pušky, čtyři různé mapy a GPS. Batoh také obsahoval krabičku poslední záchrany, kde byly sirky, rybářský vlasec, zavírací špendlíky, alobal, svíčka, zrcátko a lepící páska.

Ben našel ponožky a natáhl jí je na nohy, pak jí nandal tepláky. Byly jeho a nejspíš je bude mít až pod paždí. Jak jí je natahoval, všimnul si, že má jedno koleno oteklé a obě nohy samou modřinu Kůži měla ledovou na dotek.

On se potil.

Setřásl bundu a položil ji na podlahu, umístil Emmu na ni, pak si vlezl za ni a objal ji pažemi, obalujíc ji svým teplem.

Uplynulo deset minut, než se začala třást a Ben se poprvé od té doby, co ji našel, klidně nadechl. Bude v pořádku. Dál ji držel, dokud třas nepřešel do jemných záchvěvů, a nakonec přestal úplně. Se zasténáním se nakonec zavrtěla.

„Děkuji ti,“ zašeptala a otočila se tváří k němu. Natáhla se a sevřela jeho tvář v dlani. „Zachránil jsi mi život.“

„Jsi dostatečně při smyslech, abys mi vysvětlila, co tady děláš? Nechal jsem tě před hořícím krbem s knížkou.“

Sklopila pohled a začala tahat za knoflík jeho košile. „Volala mi Kelly,“ zašeptala.

Ztuhnul a pak jí zvedl hlavu. „Kelly je mrtvá, Emmo.“

„To už teď vím,“ zašeptala. „Wayne mě obalamutil. Myslím, že ji zabil. Jak… jak víš, že je Kelly mrtvá?“

Ben jí vzal hlavu do dlaní a přitáhl si jí k hrudi. Nemohl snést její bolest déle. „Atwood a já jsme usoudili, že Wayneovy souřadnice jsou její hrob.“

Zaklonila hlavu, aby na něj viděla. „Kdy?“

„Před pár dny, potom co jsme tady byli a porozhlédli se sami. Vyšetřovatelé, které mám v New Yorku, nemohli najít žádnou stopu po ní; je to jako by Kelly zmizela před deseti lety z povrchu zemského. A když jsem přišel sem, bylo to jakoby… tehdy to všechno secvaklo.“

Projel jí prsty skrz vlasy s přáním, aby mohl zmírnit její smutek. „Tvoje sestra by tě kontaktovala, kdyby byla na živu. Nikdy by neopustila tebe a Mikea. Lidé dozrají. Litují svých rozhodnutí. Uvažují. Kelly by nezůstala stranou. To znamená, že musí být mrtvá.“

Emma zabořila tvář do jeho hrudi a vzlykla. „Strávila jsem posledních deset let svého života nenáviděním své sestry, a ona byla celou tu dobu mrtvá!“ Podívala se na něj a zoufale ho chytla za košili. „Nikdy nás neopustila. Nikdy neopustila Mikeyho. Ale… nechala zprávu. Říkala, že odchází a že nám zavolá.“

„Je velká šance, že Kelly odcházela. Myslím, že se bála Waynea a měla pocit, že nejbezpečnější věc, co mohla udělat pro Mikea, bylo odejít. Taky si myslím, že měla v plánu vás kontaktovat, až by byla v bezpečí. Jenže to nikdy nezvládla pryč z Medicine Gore – Poulin ji dostal dřív.“

Znovu se schovala v jeho košili. Ben ji objal tak divoce, jak si dovolil a houpal ji sem a tam.

„Zabil mého otce.“ Emma znovu vzhlédla a Ben viděl mezi jejími slzami vztek. „Pak to zařídil tak, aby to vypadalo, že jsi za to zodpovědný ty!“

Povzdechl si, ne zrovna překvapený, když jí otřel slzy z tváře. „Jo. A fungovalo mu to dobře.“

„Dokud to nezjistila Kelly.“

„A ty jsi nečmuchala v jeho pokoji.“

„On je ten, kdo zapojil taky ekology. Věděl, že tahle oblast je plánovaná pro plošné kácení na příští léto, takže zatímco vypadal, že je na straně pil, tiše vytvářel problémy.“

„Těžařské práce by mohly odkrýt Kellyiny ostatky. A Poulin věděl, že by byl první podezřelý.“

„Musíme ho zastavit dřív, než se dostane pryč,“ řekla a snažila se posadit.

Podržel ji dole. „Nejdřív odtud dostaneme sebe. Poulin neví, že jsem s tebou. Myslí si, že honí pomlácenou, napůl utopenou ženu, takže ztratí spoustu času pátráním po tobě dole po proudu. Ví o téhle jeskyni?“

Uložila se zpátky k němu. „Musí. Má tyhle lesy projeté kvůli pilám. Tohle je jeho hřiště.“

Ben se posadil a vytáhl ji s sebou. „Tak to se obávám, že musíme pokračovat dál. Myslíš, že to zvládneš?“

Dívala se na něj s překvapeným výrazem.

„Co?“

Najednou se mu vrhla do náruče a políbila ho na bradu. „Miluju tě, Bene.“

„Jsem si jistý, že na téhle skutečnosti jsme se dohodli včera v noci,“ řekl s úsměvem a cítil, že její tělo znovu produkuje vlastní teplo.

Zvedla hlavu a ťukla ho do brady. „Bylo to teprve večera v noci?“

Ben ji hluboce políbil a ochutnal její sladkou živost. Jazykem ji přiměl otevřít ústa a napadl je s vášní muže, velmi vděčného za to, že je jeho žena naživu a znovu v pořádku.

Políbila ho zpátky, se stejnou zoufalostí. Během pár vteřin cítil, jak mu po čele teče pot a nemělo to nic společného s teplotou jeskyně.

Neochotně se odtáhl a jemně jí držel hlavu od sebe. „Musíme se znovu vydat na cestu, Emmo.“

Její zrůžovělá tvář se najednou rozzářila. „Beaker je tam někde venku.“

„Cože?“

„Je to úžasné – sledoval Wayneovu dodávku celou cestu až sem! Zachránil mě tím, že napadl Waynea, právě když se mě chystal zastřelit.“

„Kde je Beaker teď?“

„Nejspíš stopuje Waynea.“

Ben se usmál. „Tak je to tři na jednoho. Poulin nemá šanci.“

„Možná je šílený, Bene, ale je taky chytrý. Nepodceňuj ho.“

„Neboj se, nebudu.“ Začal znovu balit batoh. „Kudy nejlépe zpátky domů?“

Když nedostal odpověď, zvedl Ben hlavu a uviděl Emmu, jak drží Homerovu klec, s vypočítavým pohledem v očích. „Můžeme poslat zprávu. Když se Mikey dostane domů ze školy, bude kontrolovat holubník. Můžeme použít Homera a zavolat posilu.“

Ben sáhl do kapsy pro pouzdro na zprávu a pero. „Co bychom měli napsat?“ zeptal se a vytáhl z pouzdra papírek.

„Jen napiš, ´problém. Medicine Creek. Poulin.´ A podepiš to Emma a Ben,“ instruovala ho, zatímco vytahovala Homera z klece.

Ben viděl, jak políbila ptáka na hlavu.

„Jsem šťastná, že ti ty výpary neublížily, maličký,“ zašeptala a podržela ho, aby mohl přidělat pouzdro.

Pak Ben přešel k východu jeskyně a pustil ho.

Pták se vznesl k obloze, jednou zakroužil a přistál na stromě sto yardů daleko.

Emma si povzdechla. „Někdy to dělá. Ještě se učí.“

„Skvělé.“ Ben se otočil a sledoval les pod nimi, ale moc daleko nemohl vidět. Stromy byly husté a rostly po úbočí hory až k úpatí útesu. Otočil se zpátky, aby pomohl Emmě z malého otvoru. „Jsi v pohodě na cestování?“

Vypadala jako totální troska. Dlouhé vlasy měla zacuchané, napůl suché, místy ještě vlhké. Tvář vypadala jako po těžkém zápase v ringu. Jeho oblečení viselo na její štíhlé postavě a rozlévalo se jí u kotníků do zvrásněného chaosu. Neviděl její ruce; rukávy byly tak dlouhé, že poloprázdně visely dolů.

„Zvládnu to.“

Zamračil se. „Možná bys měla zůstat tady. Mohl bych obrátit Poulinovy karty a trochu si sám zalovit, když mám k dobru moment překvapení.“

„Bez urážky, Bene, ale tvoje bitevní pole je obvykle konferenční místnost. Tohle je Wayneovo působiště. A je vážně šílený.“

Vyrazila dolů z hory.

Na jejím těle nebylo jediné volné místo, kde by ji nepíchalo a bylo pár míst, která vyloženě bolela. Ale Emma stále šla a soustředila se na to dávat jednu nohu před druhou, odhodlaná vyvést Bena z lesa.

Tohle byl zatracený zmatek a všechno byla její chyba.

V první řadě, kdyby nečmuchala, byla by právě nyní doma a plánovala svatbu. Místo toho, utíkala s Benem o život před mužem, který zavraždil jejího otce a sestru.

„Zpomal, Emmo,“ řekl Ben. „Zhroutíš se.“

Měli před sebou dvacet šest mil, než budou v bezpečí, ale zastavila a čekala na něj, až ji dožene. Věděla, že byl pomalejší kvůli sledování cesty za nimi.

„Nezvládneme to před setměním,“ řekla, když k ní došel. „Budeme muset najít bezpečné místo na přespání.“

„Nějaké návrhy?“ zeptal se a odhrnul jí vlasy z čela.

„Řeknu ti to, když se podělíš o nějaké jídlo z batohu,“ zažertovala.

Ten ubohý muž vypadal tak vyděšeně, že okamžitě své otázky litovala. „Bože, Emmo, musíš umírat hlady,“ řekl, když setřásl batoh.

Vzala batoh, podívala se dovnitř, a našla krabičku sušenek Elmer Fudge. „Ne víc než ty,“ řekla, otevřela víčko a jednu si vzala. Hodila celou sušenku do pusy a okamžitě si vzpomněla na Beakera. Sledoval stále Waynea?

„Jaký je plán?“ zeptal se Ben s plnou pusou sušenky.

„Medicine Creek vytéká z hory a sbírá vodu z různých potoků, jak teče dolů do Medicine Lake. Takže prostě budeme sledovat potok a dojdeme na Medicine Bay a do mého kempu.“

„Jak daleko?“

Emma sáhla do batohu pro vodu, než odpověděla. „Stále jsme asi dvacet šest mil od domova, ale asi čtyři míle odtud bobři přehradili potok a vytvořili hezký malý rybníček. Tam jsou pstruzi velikosti malých velryb.“

Ben snědl další sušenku a očima těkal po stezce, po které právě přišli.

„Je tam ukrytá kánoe,“ řekla Emma a přitáhla tak jeho pozornost. „A potok je pod rybníkem splavný… chvíli.“

Zvedl obočí a tiše tak žádal vysvětlení.

„Asi osm mil od domova, je tam pár velkých vodopádů a pak docela zlá divoká voda. Máš nějaké zkušenosti s divokou vodou?“

Jeho zamračení se vrátilo.

„Tedy za předpokladu, že kánoe vydrží,“ dodala, než si hodila do pusy další sušenku.

Ben se podíval na pušku opřenou o strom a pak zpátky na jejich stezku, a pak znovu na ni. „Nejsem si jistý, jestli jsi v kondici na takovou cestu. Tvoje kulhání se posledních pár mil horší. Možná bych měl zaměřit hru na Poulina. Pak bychom si mohli dát načas a dostat se odtud.“

„Ne, nepůjdeš honit Waynea. Nedělám si legraci, Bene. Ten chlap je příliš dobrý.“ Hodila balíček sušenek do batohu a pak ho podržela, aby si ho dal na záda. Vzala pušku a vyrazila po proudu.

„Emmo, počkej.“

„Jdeme odtud, Bene. A to je konec.“ Přemýšlela, jak způsobilá k plavbě, tak stará kánoe opravdu je.

„Dlužím ti omluvu,“ řekla Emma o dvě hodiny později, když zkolabovala na kámen na konci rybníka, zatímco si Ben sedl vedle ní a setřásl batoh. „Opravdu jsem si myslela, že jsi typ muže ´přebírám velení´, a že v krizových situacích musí být po tvém a ne jinak.“ Opřela se o něj a pokračovala. „Ale ty jdeš podle mého plánu, dokonce i když vím, že umíráš touhou jít po Wayneovi.“

Objal jí paží kolem ramen a přitulil si ji k sobě, s bradou opřenou o vršek její hlavy. „Rád si myslím, že jsem dost chlap na to, abych poslouchal experta. Vlastně, jsi erudovanější než Poulin.“

Koukala na tohoto muže ze svých mladých snů a srdce se jí rozbušilo. Byl její. Patřil jí stejně tak moc, jako patřila ona jemu. „Bude to v pořádku, že ano?“ zeptala se, zírajíc mu do očí. „Naše manželství, myslím. Opravdu bude fungovat.“

Otočil se, aby jí víc viděl do tváře. „O tom se rozhoduješ právě teď?“

Emma přejela prstem po jeho pevné čelisti. „Vím, že jsi řekl, že budu stále nezávislá, ale nemůžeš mě vinit, že mám pochybnosti. Občas jsi trochu panovačný.“ Naklonila se a políbila ho na bradu. „Ale dneska jsi tak… demokratický.“

Jeho výraz potemněl. „Nepřikrášluj si mě, Emmo. Pokud bych měl na výběr, připoutal bych tě dneska ráno k tomu gauči, abys byla v bezpečí. Jen se prostě vypořádávám s okolnostmi tak, jak přicházejí. Příště možná nebudu tak spolupracující.“

Pohladila ho po zatnuté čelisti a otočila pohled k rybníku. „Jsem připravená na večeři. Dal tvůj syn do toho úžasného batohu nějaký rybářský háček?“

Odpovědí jí bylo ticho a Emma věděla, že nebyl potěšený tím, jak jejich rozhovor skončil. Usmála se směrem k Bobřímu rybníku. Benjamin Sinclair byl prakticky pokrytý mechem.

Seděli v tiché sounáležitosti a nasávali klid rybníka, zatímco odpočívali. Emminy klouby začínaly každopádně tuhnout, protestujíc proti dnešnímu potrestání. Snažila se je uvolnit, aniž by Ben poznal, jak moc jí bolí, a natahovala oteklé pravé koleno, ačkoliv bojovala s chutí ho třít.

„Jak uvaříme tu rybu, co chytíme?“ zeptal se. „Nemůžeme riskovat oheň.“

„Můžeš založit malý oheň v hustém lese,“ řekla mu. „Použije se suché dřevo, aby to nečoudilo a počká se do tmy, aby nebyl kouř vidět. Vánek rozptýlí kouř dost na to, aby Wayne nebyl schopný určit směr, odkud přichází.“

Pohnula se z pohodlí jeho klína. „Půjdu zkontrolovat kánoi.“

Pomohl jí postavit se, ale nenechal ji jít. „Myslím, že bych měl nejdřív zkontrolovat cestu za námi.“ Podíval se na čtyřicetimetrový útes, který se vypínal na druhém břehu rybníka. „Pokud vylezu támhle, možná uvidím, jestli je Wayne za námi.“

Emma se natáhla a vzala pušku. „Ne… Ach, prostě buď opatrný,“ zamumlala a podala mu ji.

Nemohla mu říct, aby nezastřelil Waynea; to bylo Benovo rozhodnutí. Vzhledem k okolnostem a pozici v jaké byli, si sama nebyla jistá, co by udělala.

Políbil ji, ukončil to příliš rychle a vytáhl pistoli zezadu z opasku. „Předpokládám, že jsi seznámená s pistolemi?“

Emma přikývla a převzala zbraň.

„A předpokládám že se nebojíš bránit sama sebe?“

Znovu přikývla.

„Nepřepeč toho pstruha,“ řekl a odešel do lesů.

Emma ho sledovala, dokud nezmizel z dohledu, než přešla k velkému stromu, který spadl do rybníka. Odhrnula suché křoví a orobinec stranou, aby odhalila stařičkou, zelenou kánoi, použila všechnu zbývající sílu, aby ji otočila a rychle ustoupila pro případ, že by si nějaká stvoření, udělala z jejího člunu domov. Nic neuteklo pryč a Emma ji začala prohlížet, jestli nemá díry.

Byla ve slušném stavu i přes roky, které strávila vystavená přírodním živlům. Vytáhla z pod sedačky pádla a otestovala jejich pevnost, a usoudila, že budou fungovat. Nyní chytit nějakou večeři.

Emma našla krabičku na které trvala, aby byla v každém batohu, který opustí domov. Vytáhla rybářský vlasec a splávek, pak obrátila kámen a hledala nějaké červy. Našla pár tlustých, napíchla je na háček, přešla na spadlou kládu a hodila červa do vody, jak nejdál dovedla. Splávek následoval a hezky se usadil na hladině rybníka a ona čekala na hladovou rybu, až připlave poblíž. Dělila čas mezi chroupání sušenek a sledování útesu na druhém břehu. Zatím nebyl žádný náznak Bena, tak stočila pozornost ke zbrani, kterou jí dal. Bylo to elegantní malé dělo takového kalibru, že by to udělalo díru do slona.

Byla to také zbraň muže, který to myslel vážně.

A Emma věděla, když držela tu zbraň v ruce, že Ben využije každé příležitosti, kterou mu Wayne Poulin dá.

Na zbraň na klíně jí padaly slzy, velké kapky jako svědci deset let trvající bolesti. Tolik lží a mylných přestav, tolik okamžiků zoufalství, kdy se tiše zlobila na svou sestru, že opustila ji a Mikeyho. Tolik energie, spotřebované na zbytečnou nenávist.

A nyní, tolik lítosti.

Mikey bude zničený. Emma věděla, že i on strávil mnoho nocí, kdy ležel v posteli a nenáviděl svou matku. Jakou vinu mu to přinese?

A co si musí myslet Ben? Viní se za něco z toho? Za smrt jejího otce, nebo Kelly? Mohl změnit běh dějin, kdyby zůstal?

Otřela si tvář hřbetem ruky, ale nepomohlo to. Přehrada prolomená v jejím srdci a obrovské vzlyky s ní otřásaly, když si zabořila tvář do kolen.