TMIYC - 18. kapitola

 Překlad: Lucianna

„Beakere, šlápnu na tebe, jestli mi neuhneš z cesty,“ varovala ho Emma po páté.

Z nějakého záhadného důvodu, k ní byl ten pes přilepený jako lepidlo, celé ráno. Už dala tomu zvířeti tolik sušenek, aby ho uklidnila, že už jí bylo ze vší té čokoládové náplně špatně.

S poraženým povzdechem se posadila na gauč a poplácala místo vedle sebe. Beaker okamžitě vyskočil a položil si jí hlavu na klín.

„Co tě trápí?“ zeptal se, drbajíc ho za uchem.

Jenom zvedl své psí obočí a zakňučel.

Emma mu věnovala pozornost, kterou potřeboval, zatímco zírala do praskajícího ohně v krbu. Možná pes zachytil náladu ostatních obyvatel domu. Bylo to jako by se nad Medicine Creek vznášel těhotenský mrak, dokonce i v lesích to dunělo.

Zazvonil telefon a Emma se zvedla, aby odpověděla. „Haló.“

„Emmie? Jsi to ty?“

Emma naprosto ztuhla.

„K-Kelly,“ zašeptala. „Kelly? Jsi to ty?“

„Ahoj, sestro.“

Emma sevřela telefon oběma rukama. „Kde jsi?“

„V Bangoru. Potřebuji, abys sem za mnou přijela, Emmie. Hned teď. Prosím? Musím s tebou mluvit.“

„Jsi v Bangoru?“

„V obchoďáku. Budu na tebe čekat v centrální hale. Pospěš si.“

„Počkej. Kelly!“

Vyzváněcí tón utnul její naléhavou prosbu.

Emma zírala na telefon, dokud nezačal hlasitě bzučet. Konečně ho položila, ačkoliv jí to stálo tři pokusy, než se jí podařilo sluchátko položit správně, protože se jí strašně třásly ruce. A dál zírala, před očima nic jiného než Kellyinu tvář.

Kelly se ani nezeptala na svého syna. Emmin pohled přejel k fotce na krbové římse, kde byla ona, Kelly a pětiletý Michael, při jeho prvním dni ve škole. „Co za matku se ani nezeptá na svého syna?“ zašeptala do naprostého ticha.

Beaker zakňučel a šťouchnul ji do stehna. Emma se podívala dolů na psa, který na ni zíral svýma velkýma, hnědýma očima. „Možná je… myslíš, že by mohla být vyděšená, Beaku? Deset je strašně dlouhá doba.“

Emma si klekla, aby objala psa a roztřeseně si povzdechla. „Dělám to zase, zase ji omlouvám. Ale jen slyšet ji říkat mi Emmie… já – já myslím, že bych ji měla spíš litovat než nenávidět.“ Emma zabořila tvář Beakerovi do krku. „Tolik toho zmeškala, když tu nebyla a neviděla, jak Michael rostl.“

Emma zvažovala, že by se stavila na střední škole a vyzvedla Mikeyho, než by zamířila do Bangoru. Zasloužil si vidět svou matku a po pravdě řečeno, nebyla si jistá, zda je emocionálně dost silná, postavit se Kelly sama. „Ne, to by nebylo k Mikeymu fér,“ zamumlala Beakerovi do krku a potlačila vzlyk. „On si zaslouží, aby tohle setkání proběhlo právě tady, v jeho domově, kde bude mít aspoň nějaký pocit kontroly.“

Emma se konečně postavila, otřela si slzy tekoucí jí po tváři a zhluboka se nadechla. Takže Kelly si chce promluvit, ano? No, jistě, bude mluvit se všemi, včetně Bena. Měla v úmyslu přitáhnout svou sestru zpátky sem, třeba i křičící a kopající, když bude muset. „Pojď, Beakere. Projedeme se.“

Tak nějak po slepu došla ke své dodávce a Beaker vyskočil na sedadlo řidiče před ní. Stál na jejím místě, kňučel a nenechal ji nastoupit do auta.

„Já vím, že nechceš, abych někam jela, Beaku, ale musím najít Kelly.“

Pes kňučel a nepohnul se ani o centimetr. Emma ho nakonec musela odstrčit silou a vyhrabat se za volant přes jeho protesty. „Jestli nechceš, abych tě tu nechala, tak radši přestaň a seď. Jsou to dvě hodiny cesty.“ Emma nastartovala auto a couvala z příjezdové cesty, odhazujíc štěrk, když zamířila na hlavní silnici.

Pes se vyškrábal do vzpřímené polohy. „To je v pořádku, Beaku.“ Stlačila ho do lehu. „To je hodný kluk. Máš rád jízdu autem. Prostě se uvolni a koukej z okna.“

Emma se zhluboka nadechla, aby uklidnila své bušící srdce a zpomalila pickup do bezpečnější rychlosti. Zvažovala různé způsoby, jak se přiblížit Kelly, když vyjela ze zatáčky a musela dupnout na brzdy, aby se vyhnula nárazu do Waynea Poulina.

Skvělé. To přesně teď potřebovala.

Tedy pokud nevolala Kelly i jemu a on nebyl na cestě k ní, aby jí to řekl.

Jeho dodávka byla zjevně rozbitá. Kapotu měl zvednutou a ani nezvládl se dostat ke kraji silnice. Stál u dveří řidiče, ruce v bok a své malé, korálkovité oči, měl přimhouřené proti prachu.

Emma vypnula motor a koukala na něj skrz přední sklo. Beaker zhluboka zavrčel.

Nevystoupila z auta. Wayne Poulin měl vysílačku, jako každý jiný a mohl si zavolat odtahovku.

Přešel k jejím dveřím a Emma stáhla okýnko, jen aby s ním mohla mluvit.

„Potřebuji svézt do města,“ řekl bez pozdravu.

Rozhodně nezněl, jako by mu Kelly volala. „Mám naspěch, Wayne. A jedu na opačnou stranu. Pošlu ti někoho zpátky…“

Sáhl do bundy a vytáhl zbraň, kterou jí namířil do obličeje. Beakerovo hluboké bručení se změnilo na brutální vrčení, jak se snažil přelézt Emmě přes klín, aby se dostal mezi ní a nebezpečí.

Wayne přesunul zbraň Beakerovým směrem. „Uklidni si ho, Emmo, nebo ho střelím. Nastoupím dozadu a ty zajedeš autem mezi stromy na tvé pravé straně. Nestartuj, dokud si nesednu. Rozumíš?“

Emma přikývla, zatímco držela Beakera za obojek a tlačila ho zpátky na sedadlo vedle sebe. Wayne přešel kolem boku jejího auta a pak se přikrčil za ní. Beaker jí málem utrhnul ruku, jak se snažil čelit hrozbě.

„To je v pořádku, Beaku. Klid,“ řekla, sledujíc Waynea ve zpětném zrcátku.

Poklepal na sklo hlavní pistole. „Nastartuj auto a jeď pomalu,“ řekl. „Nic nezkoušej, nebo zmáčknu spoušť.“

Věřila mu. Nikdy Wayneovi nevěřila a rozhodně nepochybovala, že ten chlap byl dost zlý na to, aby střelil jí, nebo psa.

Otázka byla, proč?

Její únos nedával smysl, takže proč tenhle hloupý kousek vytahoval?

Emma nastartovala, zařadila a na volnoběh vjela do lesů.

„To je dost daleko. Teď vypni motor,“ nařídil Wayne.

Udělala, co jí řekl a seděla tam, dívala se přímo před sebe, s jednou rukou na Beakerovi, aby se udržela klidná. Bála se, že jakmile otevře dveře, rozpoutá se peklo.

„Teď vystup.“

Velmi rázně, Emma nařídila Beakerovi, aby zůstal. Pes zakňučel na protest, chlupy stále zježené a pohledem neopustil Waynea, když se pohnul ke dveřím. Emma otevřela dveře a snažila se vyskočit ven a nechat Beakera uvnitř.

S připravenou zbraní, Wayne otevřel úplně dveře.

Beaker vyskočil.

Stejně tak Emma.

Zbraň vystřelila a uslyšela výkřik, jak všichni tři spadli na zem. Skočila po Waynovi, když znovu namířil zbraň na jejího psa.

„Utíkej!“ zakřičela a nohou odstrkovala Beakera, když se snažila natáhnout po zbrani.

Wayne znovu zmáčknul spoušť, přímo u jejího ucha a ohlušil ji až na hranici bolesti. Beaker rozzuřeně zavrčel, když se vrhnul do bezpečí křoví. Wayne vystřelil znovu. Neozvalo se žádné vyjeknutí, jen praskání větví, jak pes utíkal.

Emma ležela na zádech na zemi a držela si levé rameno. Nevěděla, co ji bolí víc, jestli ucho, nebo staré zranění.

„Mám ještě tři kulky, Emmo. Udělej ještě něco a použiju jednu na tebe. Teď vstaň,“ řekl, když ji vytáhl na nohy.

Emma potlačila bolestivý výkřik, protože se bála, že by Beaker přiběhl zpátky na její obranu. Wayne stále očima skenoval křoví, zatímco ji táhnul zpátky ke svému autu.

„Zavři kapotu,“ nařídil a držel ji za vlasy.

Udělala, co jí řekl a dostrkal jí okolo ke dveřím spolujezdce.

„Otevři je a nastup.“

Otevřela dveře, ale než mohla nastoupit, strčil ji dolů na sedadlo, pustil jí vlasy a otočil ji, aby ji chytl za paži.

„Dej ruce před sebe.“ Pohlédl znovu k lesu, pak si strčil zbraň za pas. Sáhl na podlahu dodávky a vytáhl provaz a svázal jí ruce k sobě.

„Co to do tebe vjelo, Wayne? Proč tohle děláš? Já na tvých souřadnicích nic nenašla.“

Dokončil uzel a zlostně na ni pohlédl. „Vyřadím tě z rovnice. Jakmile všichni zjistí, že jsi utekla jako tvoje sestra, Sinclair vezme svého kluka a vrátí se zpátky do New Yorku. A já pak konečně budu mít klid.“

Vyřadí jí z… „Jsi šílený? Nikdo neuvěří, že jsem utekla! Vědí, že bych Mikeyho neopustila.“

Za spoutané ruce ji vytáhl do sedu, strčil jí nohy dovnitř, zamáčkl zámek na dveřích, ale ještě je nezabouchnul. „Uvěří, jakmile rozšířím klepy, že ti Sinclair zaplatil pěknou sumu, abys zmizela a on si mohl vzít svobodně kluka. A že kdyby sis nevzala peníze, zničil by tvůj byznys a vzal si syna stejně.“

„Jsi blázen. Nikdo tomuhle neuvěří.“

Šíleně se zasmál. „Věřili všemu, co jsem začal vykládat posledních deset let. Uvěří tomu samozřejmě, protože všichni ví, že špatná krev vždy vyhraje.“ Ustoupil s úšklebkem. „Ty šaty, co sis vzala na zábavu rozhodně ukázaly všem, že nejsi lepší než tvoje sestra,“ dodal a zabouchnul dveře.

Emma se roztřeseně nadechla, když pomalu zvedla ruce, aby si uvolnila bolavé rameno. Wayne váhavě pokročil směrem, kterým zmizel Beaker, zbraň v ruce, spoušť připravenou k palbě. Čekal, naslouchal, a Emma se modlila, aby byl její pes dost chytrý na to zůstat schovaný. Nechat se zabít by jí nepomohlo, jen by to Waynea zvýhodnilo ještě víc.

Konečně to vzdal a vrátil se k dodávce. Beze slova nasednul, nastartoval a zamířil od hlavní silnice, hlouběji do lesa.

Emma sklouzla v sedadle, aby mohla sledovat cestu za nimi ve zpětném bočním zrcátku. Doufala, že Wayneův první výstřel nebyl tak hluboký, aby Beaker vykrvácel. Neviděla žádný náznak psa, jejího auta… nebo čehokoliv jiného, co by řeklo, že tu vůbec byla.