TCDH - 13. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Claire

Obklopena jásotem a povzbuzováním se držela Raula za ruku a smála se, když spolu vběhli do bludiště.

Z jejich pravé strany se objevoval jeden blesk za druhým, protože Malcolm se snažil vyfotit každého bojovníka.

Pak už byli za Malcolmem a uvnitř bludiště. Před nimi se táhly sněhové stěny. Cesty vedly různými směry.

Nepřemýšlela, jen se nechala vést Raulem. Bez váhání si vybral druhou cestu zprava. Zadýchaná a stále rozesmátá ho následovala – stejně jako několik dalších.

Jak dlouho bude trvat jejich minuta?

Rozhodčí roztroušení po bludišti měli písknutím signalizovat, že začala bojová část koulovačky. Kolik času zbývalo teď? Půl minuty? Víc?

Před nimi se objevila další křižovatka. Raul bez váhání zahnul doleva.

Když se odvážila ohlédnout, viděla, že teď už za nimi jde jen jedna dvojice – byl to Micah, jak ke svému pobavení viděla, ruku v ruce s mužem kolem čtyřicítky s kudrnatými černými vlasy a brýlemi, vypadal trochu jako starší Harry Potter. To musel být Jeremy, jeho přítel.

„Hodně štěstí,“ vykřikla, když Micah prudce zahnul doprava a Jeremy ho následoval.

Micah se na ni usmál a zvedl palec – a pak zmizeli z dohledu.

Na okamžik zůstali na úzké stezce mezi dvěma vysokými sněhovými stěnami úplně sami.

„Počkej,“ zaúpěla a zatahala Raula za ruku. „Munice!“

Raul se prudce zastavil a také se ohlédl, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje.

„Pospěš si,“ pobídl ji a s úsměvem spěšně nasbíral co nejvíc sněhu. „Ještě jsem neslyšel pískání, ale už nemůže zbývat moc času…“

„Víš, kam jdeme?“ Udělala další sněhovou kouli a přidala ji na jejich malou hromádku.

Zavrtěl hlavou. „Ještě jsem tady nebyl, kromě toho, jak jsme tu byli spolu.“

„Vypadalo to, že víš, kam jdeš,“ řekla a zasmála se, když strkala tři sněhové koule do kapsy. Ta minuta už musela skoro vypršet.

„Měl jsem pocit… něco mě táhlo, velmi jemně. Myslím, že je to můj drak, který se zaměřil na poklad.“

„Diamantovou vločku?“ Spěšně udělala další sněhovou kouli.

„Neboj se. Je to trochu nefér výhoda, ale postarám se o to, abychom prohráli.“

Raul se na chvíli odmlčel a odhrnul si vlasy z očí. Byl zarudlý – trochu zadýchaný, ale naprosto uvolněný.

Claire zírala na to, jak vypadá, obklopen jen strohými bílými zdmi. V kontrastu se sněhem kolem nich vypadal jako ztělesnění života a žáru – byl vášní, planoucí mezi ledem.

Skoro se k němu naklonila, aby ho políbila, když je vyrušil pronikavý zvuk píšťalek, které se rozléhaly po celém bludišti.

„Čas vypršel!“ oznámil a oči mu zazářily. „Teď jim ukážeme, jak se bojuje s drakem!“

„Pamatuj, žádné nefér dračí triky.“ Claire už běžela za ním. V pravé ruce držela jednu sněhovou kouli, připravenou k hodu, a v levé ruce další dvě, kromě těch, které si strčila do kapsy.

„Zkusím to.“ Široce se usmál a zahnul za roh.

Byla hned za ním – což jí dalo dost času na to, aby se přikrčila, když zprava od nich náhle s válečným pokřikem vyrazili Micah s Jeremym a vzduchem plachtily sněhové koule.

První zasáhla Raula přímo do hrudi. Dramaticky si sevřel bundu a zhroutil se na kolena.

„První zásah!“ vykřikl rozhodčí, který se objevil z průchodu po jejich levici.

O úder srdce později zasáhla svůj cíl sněhová koule, kterou Claire narychlo vrhla, než se schovala do krytu. Vybuchla v přívalu sněhu na rameni Micaha, který překvapeně zalapal po dechu.

„První zásah i pro vás, pane!“ zvolal rozhodčí.

„Pojď,“ řekla a natáhla ruku k Raulovi.

Ten se za ní rychle odvalil zpátky do krytu. Teď popadl sněhové koule, které mu vypadly z rukou, a kývl směrem k průchodu, odkud přišli.

„Byl tam další otvor. Zkusíme to raději tudy.“

„Pořád je to tvoje dračí tušení, co?“ zeptala se s úsměvem.

Trocha podvádění by nejspíš neuškodila, zvlášť když Raul už přišel o jeden ze svých tří životů.

Když běželi zpátky cestou, kterou přišli, uslyšeli z jiné části bludiště křik a smích. Vzhledem k tomu, jak se sněhové chodby kroutily a stáčely, bylo těžké rozeznat, odkud přesně zvuk přichází.

Možná právě na druhé straně bílé stěny napravo od nich zuřila část sněhové bitvy – nebo to možná bylo daleko, úplně mimo jejich dosah.

Přesto si přitiskla prst na ústa a věnovala Raulovi ostrý pohled, když našli otvor, kterým předtím prošli.

Tentokrát se ujistila, že je první. Místo aby tam vtrhla s připravenými sněhovými koulemi, pohybovala se co nejtišeji a snažila se zahlédnout, co je v chodbě za ním.

Cesta byla prázdná. S úlevou mu pokynula, aby ji následoval. Zvuky, které předtím slyšeli, teď zněly o něco vzdáleněji. Vzdálili se od bojujících účastníků, nebo se ostatní hráči posunuli v labyrintu dál?

To se nedalo poznat.

Srdce jí bušilo vzrušením, když běžela bílou chodbou bok po boku s Raulem.

Při svých dlouhých a vyčerpávajících pracovních dnech neměla moc času na to, aby si jen tak odpočinula a hrála si. Právě teď, i když věděla, že nakonec budou muset hru prohrát, se bavila víc než kdy předtím.

„Jako dítě bych za takové prázdniny zabíjela,“ zašeptala Raulovi.

„Měli bychom se sem vrátit, až budeme mít děti dost velké na to, aby se mohly zúčastnit.“ Byl stejně udýchaný a vzrušený jako ona – ale ve způsobu, jakým ta slova vyslovil, bylo něco smrtelně vážného.

Něco v jejím nitru se znovu stáhlo bezmocnou láskou. Myslel to opravdu vážně. Nedělal si jen legraci – touhu po rodině myslel stejně vážně jako ona.

Přimělo ji to natáhnout ruku, bez ohledu na to, že kvůli tomu musela upustit sněhovou kouli. Ale teplá váha jeho ruky v její to vynahradila – stejně jako skutečnost, že si ji okamžitě přitáhl k sobě.

„To bych moc chtěla,“ vydechla.

Objal ji jednou silnou paží a pak ji, zadýchanou a zrudlou vzrušením, políbil a jeho rozcuchané vlasy se jí otřely o tvář.

Na okamžik se zdálo, že sníh a led kolem nich ustupují. Bylo to jako sedět za zasněžené noci u táboráku. Voněl pryskyřicí a dřevěným kouřem, něčím sexy, mužným a plným žáru.

Dokonce i tady, vzdychajíc do polibku, se z toho začínala červenat potřebou.

Skoro byla v pokušení navrhnout, že by se měli vzdát boje se sněhovými koulemi, protože žádná diamantová sněhová vločka by se nikdy nevyrovnala jeho polibku – ale pak je z ničeho nic zasáhl příval sněhových koulí.

„První zásah pro naši Claire,“ zakřičel rozhodčí. „Druhý zásah pro vás, pane.“

„To nevypadá pro zámek dobře,“ vykřikl vzrušeně jeden z hostů.

Když se otočila, poznala ho. Byl to otec Dylanovy lásky, urostlý a rozesmátý. Žena vedle něj, s vlasy spletenými do copu stejně jako její dcera, si s ním plácla – a pak už zase vyrazili do labyrintu.

„Ou.“ Raul se zasmál. „Tentokrát jsi to ty, kdo strašně rozptyluje pozornost.“

Vypadal, že toho ani trochu nelituje, a sklonil se, aby ji políbil na špičku nosu.

„Zbývá mi už jen jeden život,“ podotkl. „Myslím, že teď už se nemusíme bát, že bychom vyhráli.“

„Soustřeďme se na to, abychom se bavili.“ Znovu se zaposlouchala a snažila se zjistit, kam se bitva přesunula teď. Po chvíli zavrtěla hlavou.

„Nic neslyším. Měli bychom jít za nimi?“ Kývla na otvor, kterým jejich dva soupeři odešli.

Chvíli váhal a pak zavrtěl hlavou.

„Myslím, že ten otvor vede směrem do nitra bludiště,“ řekl pomalu, „ale pokud by ti to nevadilo… opravdu rád bych se vydal na průzkum tím směrem.“

Kývl směrem k jinému otvoru, který, jak se zdálo, vedl zhruba zpět směrem, odkud přišli.

„Je to bludiště,“ prohlásila po chvíli. „Možná se řítí do slepé uličky. A tvůj průchod by se mohl stočit zpátky do středu bludiště, kdo ví. Pojďme na to!“

Raul se ušklíbl. „Možná můj drak jen chce, abych s tebou byl zase sám,“ zašeptal. „Možná jsi ten poklad, který ho tak vzrušuje.“

Cítila, jak jí při jeho slastném, sexy chrapotu přeběhl mráz po zádech.

„Chovej se slušně,“ škádlila ho. „Dlužíme zámku alespoň to nejlepší. Ale potom…“

„Ano?“ Raul se naklonil o něco blíž – tak blízko, že cítila jeho horký dech na svých rtech.

Stačilo by, kdyby se naklonila ještě o kousek blíž…

„Až potom,“ zašeptala a polkla, aby nezapomněla na bitevní sněhové koule v jeho náručí. „Potom si tvůj drak může vzít svůj poklad, jak chce.“

Raulovi se při jejím prohlášení rozzářily oči a ona cítila, jak jí projela další vlna horka a její tělo pulzovalo potřebou po něm.

Brzy, řekla si a zhluboka se nadechla.

Ale nejdřív je čekala koulovačka.