TCDH - 12. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Raul

„Všichni připraveni? Teď se usmívejte,“ křikl Malcolm Ryder a mávl na teenagery, aby upoutal jejich pozornost.

O vteřinu později se jeho blesk několikrát rozzářil. Raul se přistihl, že vzápětí zamrkal a na okamžik neviděl nic než tmu a jasné tečky.

Jakmile se znovu soustředil na jejich účetního-paparazziho, blesk se znovu rozzářil.

Raul se kousl do tváře, přinutil se k úsměvu a demonstrativně objal Claire kolem ramen.

„Dobře, to by pro začátek mělo stačit,“ prohlásil účetní a usmál se až příliš zeširoka způsobem, který Raula vyburcoval k nervozitě.

Možná se mu splnil sen. Možná ve skrytu duše vždycky toužil být paparazzi, jež sleduje slavné hvězdičky, místo aby byl účetním…

Ta představa Raula nijak zvlášť neoslovila, ale aspoň se zdálo, že je maniakální v přítomnosti všech, kteří se dnes v bludišti shromáždili, a nejen v přítomnosti jeho družky.

„Uff,“ vydechl Dylan. „Není už čas začít? Už teď máme pět minut zpoždění.“

„Nejdřív děti,“ připomněla mu. „Teenageři o půl hodiny později – pokud děti neskončí rychleji, což si myslím, že by mohly. Všichni už jsou z toho tak nadšení.“

„No jo,“ zamumlal Dylan. „Půjdu a počkám s kamarády, než to začne.“

„Víš, že by ses mohl přidat ke mně a Raulovi, jestli chceš,“ škádlila ho Claire. „Vsadím se, že bys měl větší šanci, kdybychom byli poblíž.“

„Ne, jsem v pohodě,“ odvětil Dylan spěšně, pak se co nejrychleji vytratil z jejího dosahu a připojil se ke skupince teenagerů po jejich levici.

Raul se trochu usmál, když viděl, jak se Dylan prodírá přímo k dívce s copánky dlouhými až po boky, kterou si pamatoval z koulovačky před několika dny.

„Myslím, že se Dylan zamiloval,“ zašeptal jí do ucha.

Ta se na oplátku usmála. „Není to roztomilé? Vlastně vypadá docela rozumně – trochu jsme si povídali. Má seznam oblíbených vysokých škol a vyptávala se mě, jaké to je být ženou v mém oboru. Doufám, že Dylanovi udělá dobře, když uvidí, že existují děti v jeho věku, kteří mají plány. Aspoň by mohl začít brát své domácí úkoly vážněji.“

Náhle se ozval šum vzrušení, který nabýval na intenzitě, když se u vchodu shromáždily skupinky dětí. Malcolm už byl opět na místě a jeho blesk se rychle rozjel, takže Raul málem přehlédl startovní signál. Pak ale děti začaly jásat a o chvíli později už se všichni hrnuli do bludiště.

„Až najdou vítěze, vyšlou ze srdce bludiště ohňostroj,“ uklidňoval Raul jednoho z rodičů, který se začal vrtět. „Nebojte se, při rychlosti, jakou tihle malí rošťáci jedou, jim dávám maximálně půl hodiny. A po celém bludišti máme rozmístěné hlídače. Kdo bude zasažen víc než třikrát, je venku.“

Muž se ušklíbl a kývl směrem k sedmileté holčičce s černými vlasy staženými do copu, která zřejmě poučovala skupinku dalších dětí.

„Janice je tak soutěživá,“ povzdechl si. „Nevím, kde se to v ní bere. Po mně určitě ne. Je jí teprve sedm let. To já bych ji měl poučovat o domácích úkolech. Místo toho je to naopak, věřili byste tomu?“

Raul se na muže povzbudivě usmál. „Třeba si tam dneska najde nějaké kamarády. Nikdy nevíš, třeba se nakonec bude bavit tak, že na výhru zapomene.“

Podíval se k místu, kde teď Dylan vzrušeně gestikuloval na svou lásku. O chvíli později už se oba skláněli nad jeho telefonem a hlasitě se chichotali, jak něco sledovali.

„Janice ne,“ řekl muž zamračeně. „A já jsem se dobrovolně přihlásil do sněhové koulovačky pro dospělé. Vsaď se, že bude mít pár slov na můj výkon, jestli budu první venku. A to já obvykle bývám.“

„Víš, že je to vlastně jenom záminka, abychom se všichni společně pobavili, ne?“ ozvala se Claire a pak na něj mrkla. „Proto jdou děti první, aby byly večer unavené. A my dospělí si pak uděláme večírek. Pro každého dospělého účastníka vaječný koňak zdarma! A maškarní bál na balkoně – masky zajištěny. Vezmi s sebou manželku. Naši místní paparazzi tam pořídí další fotky, které můžeš sdílet na Facebooku, aby ti všichni příbuzní záviděli báječná dobrodružství na našem zámku.“

„Vlastně je to přítel,“ nabídl muž s nejistým úsměvem. „Nikdy si nejsem jistý, jestli je správné pokoušet se s někým chodit… přijde mi, že bych měl veškerou pozornost věnovat Janice, když má tak těžké období ve škole. Ne že bys to poznala podle jejích známek – ale bojím se, že s tím, jak se soustředí na školní úkoly, přijde o přátelství.“

Raul se podíval směrem, kde teď Dylan podával své nové přítelkyni jedno ze sluchátek, a tváře mu zčervenaly, když se na něj usmála.

„S tím bych si nedělal starosti,“ pronesl pomalu. „Tyhle věci se nějak vyřeší samy. A ty si za ni nemůžeš udělat přátele – můžeš ji jen milovat a podporovat. Některým dětem prostě trvá trochu déle, než se dostanou ze své ulity. Ale jsem si jistý, že i ona chce, abys byl šťastný.“

„Je mi třicet,“ dodala Claire, „a můj táta se právě znovu oženil. Chvíli trvá, než si na to zvykneš – i když je člověk dospělý. Pořád se bojíš, že ti někdo ukradne rodičovskou lásku. Ale pak uběhne pár týdnů a ty poznáš nového člověka v tátově životě a ukáže se, že je chytrý nebo vtipný nebo možná ještě větší fanoušek Survivora než ty. A pak si uvědomíš, že tvůj táta je šťastnější, než jsi ho viděl za celou věčnost. Ukáže se, že o rodičovskou lásku se opravdu nedá přijít. Jen se zvětšuje. Vždycky je jí dost pro všechny. Slibuji.“

„Díky,“ řekl muž po chvíli a vykulil oči, když se na Claire podíval s novým respektem. „Myslím, že jsem to potřeboval slyšet. Jeremy mi vždycky říká, že si dělám moc starostí – ale to my tátové přece děláme, ne? Máte vy dva nějaké vlastní?“

„Ach, to není…“ Začala být viditelně rozrušená, když se začervenala a vrhla na Raula nejistý pohled.

„Ještě ne,“ odpověděl Raul a usmál se na ni. „Ale jestli do toho mám co mluvit, tak nakonec budou aspoň tři.“

„Tři, to je hodně práce,“ podotkl muž a zasmál se. „Mimochodem, já jsem Micah. Bylo skvělé si popovídat. A stojí to za to, víš. Vždycky to stojí za to.“

Povídali si dost dlouho na to, aby se už teenageři shromáždili u startovní čáry a netrpělivě čekali na pokyn k výstřelu. Malcolm zmizel v bludišti a fotil probíhající koulovačku.

Zrovna zamířili ke stánku s horkou čokoládou, když se konečně ze srdce bludiště ozval jasně červený signál.

Teenageři polohlasně jásali, zatímco rodiče vzrušeně hvízdali. Se dvěma hrnky horké čokolády se skořicovou příchutí čekali, až se teenageři seřadí u vchodu do bludiště.

O minutu později vyběhl z bludiště Malcolm a viditelně zadýchaný na ně křičel, aby na něj počkali.

Jakmile byl na místě a jeho obrovský fotoaparát mu zakrýval obličej, zamával vlajkou a teenageři za zvuku nadšených výkřiků vystřelili do bludiště.

„Tohle bude nejspíš trvat kratší dobu než ty děti,“ konstatovala Claire. „Ti puberťáci jsou z toho nadšení. Když to půjde dobře, můžeme to vždycky zopakovat – třeba z toho udělat týdenní turnaj.“

Raul sledoval, jak se její hnědé vlasy lesknou v jasném slunečním světle. Tváře měla zarudlé a teď, když se blížil čas jejich vlastního startu, skoro poskakovala na nohou.

„Je dobré si od toho papírování odpočinout, co?“ poznamenal. „Ale doufám, že si budeš pamatovat, že budeme muset najít způsob, jak prohrát. Nemůže se stát, že by nás obvinili z protekce.“

„Dylan si mě nejspíš bude dobírat, že jsem prohrála. Ale o to víc si to příští víkend zopakujeme.“

„Možná bychom měli zavést ceny pro poražené. Myslím, že by to šlo dobře.“

„Pozvánky na maškarní bál?“ zamyslela se. „Mohou se ho zúčastnit jen účastníci? Když z toho uděláme uzavřenou akci, vsadím se, že se lidé budou daleko víc těšit na účast v koulovačce. Tajemný maškarní bál na konci sezony. Každý, kdo se zúčastnil některého ze soubojů, si může přivést hosta.“

„Což si jsem jistý, že na konci budou skoro všichni.“ Raul se zasmál. „Záludný plán.“

Claire se rozzářila. „Uvidíme, jak se to Henrikovi a Daře bude líbit, až se vrátí – ale ještě máme pár týdnů na to, abychom to zvládli.“

Poznal, že Claire si už v duchu dělá poznámky, sepisuje seznamy a přemýšlí, které sponzory by mohla získat.

Když měla plán, vždycky jí zářily oči. Bylo to, jako by se v její mysli formovaly celé události a odehrávaly se nesčetnými způsoby, zatímco ona prováděla drobné změny a opravy, dokud nenašla dokonalé řešení i toho nejmenšího problému.

Raul ji takhle rád pozoroval. Ve své práci byla očividně skvělá – jinak by ji Henrik s Darou nenajali. Ale bylo to víc než jen práce. Milovala plánování a viděla, jak události ožívají.

Tam, kde se rozhodl pro kariéru v investičním bankovnictví díky své dračí přirozené náklonnosti k pokladům, nikdy nenašel ve své práci skutečnou radost. Možná to bylo proto, že to bylo tak kruté prostředí. Nebo možná proto, že se vždycky soustředil na to, že potřebuje odčinit ostudu své rodiny – a že ať vydělá sebevíc peněz, nikdy to neuspokojí jeho vnitřního draka. Schůze akcionářů a zahraniční účty nemohly nahradit pouto, které si drak vytvořil se svým pokladem.

V mžiku by se vzdal všech svých akcií s nejvyšším ratingem Dow Jones, kdyby mu to mělo vrátit jen jeden jediný ztracený rodinný poklad.

V srdci bludiště se se slabým, vzdáleným hukotem ozval další signál, tentokrát modrý.

„Teenageři skončili!“ Claire do něj šťouchla, oči rozzářené vzrušením. „Pojď! Teď jsme na řadě my!“

„Nezapomeň na plán,“ řekl Raul a zasmál se, i když se ho začalo zmocňovat stejné vzrušení.

Draci milovali výzvy – zvláště pokud byl na konci slíbený poklad.

Náhrdelník pro vítěze by byl podle dračích pravidel spravedlivě získaným pokladem. Možná by to dokonce mohl být začátek nové sbírky – šperku, který by pro něj měl význam. Malá sněhová vločka posázená diamanty, kterou by mohl darovat své družce a která by mu navždy připomínala tento den…

Ale nemůžeme vyhrát, připomněl si. Bylo by to nespravedlivé. Žijeme přece tady. Alespoň prozatím. Můj drak bude mít ještě další šance vyhrát nějaký poklad. A pak, už jsem našel ten nejdůležitější poklad ze všech…

Rozzářila se na něj a vzala jeho prázdný hrnek, aby ho vrátila do stánku.

Když se vrátila, ostatní rodiče se shromáždili na startovní čáře. Muž, který dával pokyn ke startu, počkal, až se Claire s Raulem také zařadí, a pak spustil svůj už dobře nacvičený proslov.

„Dobře, lidi, víte, jak to chodí, ale ještě jedna připomínka. Po zahájení závodu máte minutu na to, abyste se dostali do bludiště, posbírali sněhové koule, našli úkryt nebo udělali cokoli jiného, na co máte chuť. Po uplynutí jedné minuty začíná sněhová bitva. Poté je každý tým odkázán sám na sebe. Každý má tři životy. Jakmile vás potřetí zasáhne sněhová koule, končíte. Teď už vím, že někdy je v zápalu boje těžké si uvědomit, že jste byli zasaženi. Proto máme po celém bludišti hlídače, kteří jsou oblečeni v parkách Sněžného zámku. Do nich se netrefujte, jsou to naši rozhodčí. Zaznamenají si každý zásah, který uvidí, takže žádné podvádění.“ Ukázal na ně prstem.

„Připraveni? A… do toho!“

Jeho pomocník zběsile mával praporkem na znamení, že bitva začala.