RTD - 9. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jade

Blížila se půlnoc. Ryder se právě vrátil z nemocnice s rukou v závěsu a tiše se vplížil do našeho pokoje, aby mě nerušil, ale já jsem se probudila z tvrdého spánku ve chvíli, kdy otočil klikou a vstoupil dovnitř. Vrzající dveře, které mě celý den dráždily, se staly mým spojencem.

Když mě Harrison přišel do areálu hledat, rozplakala jsem se. Řekl mi celý příběh o tom, co se všem stalo, a že Ryder potřebuje lékařskou pomoc. Vynadal mi, že jsem ho neposlechla a nezůstala v pokoji s Lexi, a pak mě přitiskl k hrudi a uklidňoval můj strach.

Samozřejmě jsem se vyděsila, i když se mě bratr snažil uklidnit. Brečela jsem mu na rameni aspoň půl hodiny, než jsem se uklidnila.

Ještě než Ryder došel k posteli, prudce jsem se napřímila a rozsvítila světlo na nočním stolku. Vyskočila jsem z postele a navzdory svým obavám, vzteku a úzkosti jsem ho spěchala přivítat.

Přitiskla jsem se k němu, jako bych ho nikdy neměla pustit, líbala jsem ho na tvář a na krk, dusila ho láskou, zatímco mi po tvářích stékaly slzy radosti a úlevy.

Myslím, že jsem nikdy nebyla tak šťastná, když jsem ho viděla.

„Panebože, vyděsil jsi mě. Měla jsem hrozný strach, že tě taky zastřelí. A postřelili tě. Mohl jsi být mrtvý. Něco takového už nikdy nesmíš udělat. Slibuješ mi to?“ Nadechla jsem se.

Celou dobu, co jsem si vylévala své nitro, mě Ryder jednou rukou objímal, přitahoval si mě pevně k hrudi a tvář měl zabořenou do ohbí mého krku. Než vyslovil mé jméno, uniklo mu ze rtů hluboké hrdelní zasténání, když mi políbil čelist a pak mě umlčel všepohlcujícím a dechberoucím polibkem.

Na dlouhý okamžik se svět přestal točit a byli jsme tu jen my dva, zoufale toužící cítit, dotýkat se a pohltit jeden druhého, když jsme teď byli zase spolu.

Tenhle muž mě dokázal připravit o smysly a jediným vášnivým polibkem mě donutil zapomenout na všechno, co jsem chtěla říct. Ale musel si vyslechnout mé řeči. Nehodlal polibkem zastavit hodiny nejistoty a zranitelnosti, bez ohledu na to, jak moc jsem si přála, aby to trvalo navždy.

Ne, musela jsem si s ním promluvit, dostat ze sebe slova, která ve mně hořela jako rozžhavená pec.

Pustila jsem ho, a než mě stačil zastavit, odtáhla jsem se a udělala krok zpět. Stála jsem s rukama v bok a dívala se na Rydera. Naklonil hlavu a zíral na mě, jako by nechápal, co se děje.

Slova, která se mi už několik hodin honila hlavou, se ze mě vylila jako nezastavitelná lavina.

„Nemůžeš se teď snažit být hrdinou, když budeš otcem. Prostě nemůžeš. Ty děti, ty tě potřebují.… potřebujeme tě.“ Šťouchla jsem mu prstem do hrudi. „Kurva, Rydere, já tě potřebuju. Copak to nechápeš?“ Řekla jsem roztřeseným hlasem. „Bez tebe tuhle věc zvanou život nezvládnu. Prostě nemůžu.“

Jeho čelist se stáhla. Možná byl tak bledý ze ztráty krve. Jedna moje část ho chtěla znovu obejmout, pohladit ho po čele a říct mu, že je všechno v pořádku.

Vypadal tak unaveně a vyčerpaně a já to nejspíš přeháněla, ale bylo mi to jedno. Adrenalin, který mi proudil tělem, potřeboval odreagovat, a tak jsem mu dala volný průchod a rozčilovala se jako šílená ženská. Nevěděla jsem, jestli ho chci praštit, nebo ho znovu políbit, tak velká byla moje úleva, že je v pořádku.

Živý.

Milovat někoho tak moc, jako jsem milovala Rydera, mě děsilo k smrti, protože kdybych ho ztratila…

Nedokážu na to ani pomyslet.

Slíbil mi, že přestane brát nebezpečné úkoly, a od té doby, co jsme se přestěhovali do Malibu, jsem se nechala ukolébat falešným pocitem bezpečí. Byli jsme na základně sotva čtyřiadvacet hodin a už se všechno posralo.

„Princezno, uklidni se, kurva.“ Volnou rukou mě chytil za zápěstí a přitáhl si mě blíž. „Podívej. Jsem naživu.“ Jeho oči změkly, když udržel můj pohled. „Už se nemusíš bát. Všechno bude v pořádku, bejby.“

Celé tělo se mi chvělo, když jsem stála proti němu, kolena se mi podlamovala a srdce mi bušilo. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, to říkáš pořád a já už to nevydržím. Musí to přestat, Rydere. Chci, abys mi slíbil, že už se to nestane.“

Záda mu ztuhla. „Chápu, že jsi naštvaná, ale moji bratři mě taky potřebují. Scorpio Stingers, a zejména Cobra a Mia, jsou moje rodina už od dětství. Nemůžu teď odejít, nemůžu je opustit, když mě potřebují. Musím udělat to, co je správné, Jade.“

„Nemůžu uvěřit, že jsi to právě řekl. Nemůžu uvěřit, že jsi jim dal přednost přede mnou a našimi dvojčaty.“ Z tváře mi vyprchala všechna krev.

Ryder zavrtěl hlavou a na čele se mu objevila hluboká vráska. „Tak to není. Nejde o to, vybrat si mezi mojí motorkářskou rodinou a tebou a naší rodinou. To, co chci, je to nejlepší pro všechny. Ale právě teď je mým úkolem jako viceprezidenta tohoto klubu vystoupit, převzít a řídit tohle místo tak dlouho, jak bude třeba. Je to přísaha, kterou jsem složil, slib mým bratrům, zpečetěný krví.“ Povzdechl si. „Nečekám, že to pochopíš, ale rád bych, abys mě podpořila. Chci vědět, že mě v tomhle podporuješ. Že mi budeš stát po boku, až tím budeme společně procházet.“

Všechny mé smysly se otřásly. Uvolnila jsem svou ruku z Ryderovy a udělala krok zpět, pryč od něj. Prostě jsem se s tím nedokázala vyrovnat, i když jsem se snažila pochopit jeho pohled na věc. „Víš, že tě miluju. Víš, že tě budu podporovat, jak jen to půjde. Ale to, co po mně žádáš… žádáš mě, abych přivřela oči, zatímco ty riskuješ svůj život… Nevím, jestli to dokážu. Nemůžu se dívat, když vím, že se můžeš kdykoli připravit o život jen kvůli loajalitě, kterou chováš k tomuto klubu.“

Ryder se na mě křivě usmál, ale do očí mu to nedošlo. Jeho hlas byl tichý a smutný. „Kdybys prožila takové dětství jako já, možná bys to chápala líp, takže se ti nedivím, že se cítíš tak, jak se cítíš. Ale když jsem nikoho neměl, když Marianne opustila mě i Maxwella a když mě za zabití Tinyho falešně uvrhli do toho pekla pasťáku, ujala se mě rodina Maloneových.“

Ryder si protřel zátylek. „Zachránili mi život. Nebýt jich, nejspíš bych už byl mrtvý. Vděčím jim za svůj život, Jade. Udělám všechno, co bude třeba, abych splatil dluh, který stále mám.“ Otočil se ke mně zády a šel si stoupnout k oknu a zíral do tmy.

Celé tělo mi zevnitř prochladlo. Kolem srdce se mi vytvořily rampouchy. „Ne, to neuděláš. Nemyslím si, že by Cobra nebo kdokoli jiný očekával, že budeš riskovat život, když máš vlastní povinnosti vůči své nové rodině. A jsem si jistá, že jsi ten dluh rodině Maloneových znovu a znovu splácel. Kdy to konečně necháš plavat a uvědomíš si, že teď je tvůj život důležitější než klub?“

Ryder se ke mně otočil čelem. „Jak vůbec můžeš splatit takový dluh? Co je dost? Nemám ponětí. Vím jen, že právě teď mě klub a kluci potřebují. Ne že by mi na tobě nezáleželo, protože, kurva, ty jsi to nejdůležitější v mém životě. Kvůli tobě stojí za to žít – kvůli tobě stojí za to bojovat, bejby.“

„Vážně? Chceš, abych tomu věřila? Tak mi to ukaž. Vraťme se k našemu starému životu, k tomu, který jsme měli ještě před jedním dnem. Chci se vrátit do skutečného světa, ne být zavřená tady a čekat, bát se a obávat se nejhoršího. Takový život nechci. K tomu jsem se neupsala.“

Ryderovi se na rtech objevil malý, smutný úsměv. „Život není vždycky černobílý – mezi tím je spousta odstínů šedi. Některé odstíny jsou tak temné, že si o nich jen šeptáme, a jiné tak světlé, že nám přinášejí radost a trochu úlevy od našeho těžkého břemene v tomhle podělaném světě.“

„To vím. Šedá je ta nejtěžší část života.“

Uzavřel mezeru mezi námi, jeho dech byl těžký a namáhavý, jak mě jeho oči prosily. „Ty jsi světlo, Jade. Ale abychom mohli vidět světlou stránku, musíme znát i tu temnou. Buď mým světlem, bejby, mou podporou a útěchou. Potřebuji tě teď víc než kdy dřív.“

Hypnotizoval mě svými slovy a já mu chtěla tak moc věřit. Chtěla jsem být vším, co kdy potřeboval. Ale tak jednoduché to nebylo. Musela jsem být věrná sama sobě. Upřímná, i když to bylo brutální.

„Nevím, jestli to zvládnu, Rydere. Nehodím se do tohohle světa. Nechci existovat ve strachu a přemýšlet, kdy si pro tebe někdo přijde. Takhle nechci žít ani svůj život, ani budoucnost, kterou chci pro své děti.“

Ryder se posadil do křesla. Vypadal unaveně a vyčerpaně a mně vadilo, že v takové chvíli nejsme na stejné vlně. Srdce se mi rozbušilo, ale nemohla jsem ustoupit, protože to pro mě bylo důležité. Musela jsem být silná v zájmu našeho přežití.

„Myslíš, že to chci? Tak to jsi to pochopila úplně špatně.“ Na chvíli se odmlčel. „Chci ten nejlepší život pro tebe, pro naše děti a pro nás, bejby. Udělám všechno, co je v mých silách, aby se tak stalo. Chci, aby sis to vždycky pamatovala.“

Slova byla jedna věc, činy druhá. Potřeboval mi ukázat, jak moc to myslí vážně, ne mi to jen říct. Musela odejít z klubu a začít nový život bez všeho, co s sebou přináší členství v motorkářském klubu.

„Tak jak to vyřešíme? Nesnáším být tady, protože pokaždé, když jsem v tomhle komplexu zůstala, se staly špatné věci. Člověk má pocit, že na tomhle hrozném místě musí být. Neexistuje žádné jednoduché řešení.“ Přistoupila jsem k místu, kde seděl Ryder, klekla si k jeho nohám, vzala jeho ruku do své a políbila ji.

Naklonil se v křesle dopředu a držel mi bradu mezi prsty, zvedl můj obličej ke svému a upřel na mě pohled. „Můžeme to zkusit dělat ještě pár dní, než se v tom zorientuju? Chápu, co po mně chceš, ale nemůžu odsud teď jen tak odejít. Jsem tak vyčerpaný, že nedokážu pořádně přemýšlet. Prosím, princezno, dej mi čas. Vyspíme se na to a ráno si promluvíme. Chci tě jen držet v náručí a odpočinout si. Ty to taky potřebuješ.“

Ztěžka jsem polkla a přikývla. Nemohla jsem jeho žádost odmítnout a oba jsme potřebovali spánek.

„Zkusím to, ale jenom proto, že jsi mě o to požádal.“

Ryderova tvář se rozjasnila. Celou rukou mi sevřel čelist a palcem mě pohladil po tváři. „Hodně to pro mě znamená. Potřebuju tě po svém boku, princezno. Bez tebe jsem jen poloviční muž. Dokážeme to spolu.“

Opravdu to nechápal. Poškrábal jsem se na nose. „Dávám ti jen pár dní na to, aby sis všechno vyřídil. Ale pak odejdeme, protože tenhle život není normální – je to zasraně šílený. Je to nebezpečný. A nikdy nevíš, kdy si pro tebe někdo přijde. Nechápu, jak takhle můžeš žít.“

Ryderovi ztuhla záda. „Pro mě je to normální. Tvůj život… způsob, jakým žiješ, mi připadá šílený. Ale snažím se do tvého světa zapadnout, snažím se přizpůsobit jen proto, že tě chci udělat šťastnou.“

Srdce se mi sevřelo. „Co to říkáš, Rydere? Znamená to, že nejsi šťastný, když tu nejsi?“

„Říkám, že můj domov je tam, kde jsi ty. Není to jedno konkrétní místo. Ty, Jade, držíš můj život a mé štěstí ve svých rukou.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Kdyby to byla opravdu pravda, nežádal bys mě, abych tu zůstala. Šel bys se mnou zpátky do skutečného světa, kde bychom mohli být šťastní a v bezpečí.“

„Ach… kdyby to bylo tak jednoduché.“

„Na jednoduchosti nevidím nic špatného. Jednoduché je dobré, jednoduché je bezpečné – jednoduché znamená, že spolu zestárneme.“

Ryderova ruka klesla zpátky do klína. Jeho čelist se zatnula tím tvrdohlavým způsobem, který jsem viděla už tolikrát. „Jade, víš stejně dobře jako já, že tenhle život mám v krvi. Věděla jsi to od prvního dne, kdy jsi mě spatřila. Nemůžeš po mně chtít, abych se změnil. Myslel jsem, že mě miluješ.“

Zúžila jsem na něj oči. Jak vůbec mohl zpochybňovat mé city? „Samozřejmě že tě miluju. V mé mysli o tom není pochyb. Miluju na tobě všechno.“ Zvedla jsem se na nohy a gestem ukázala na prostor kolem nás. „Ale musí to zahrnovat i tohle po zbytek našeho života? Můžu to dělat jen pár dní, ne víc.“

„Tohle místo je pro mě domovem a bylo jím po většinu mého života. Vím, že to není nic moc, ale nejde o zdi kolem mě – jde o lidi uvnitř.“

Udělala jsem krok dozadu, pryč od Rydera. Zaplavilo mě zklamání. „Jak si můžeš vybrat, že budeš žít tady, a ne na vlastním místě?“

Ryder zasténal a prohrábl si prsty vlasy. „Princezno, ty jsi tak tvrdohlavá. To s tebou asi blbnou ty těhotenské hormony.“

Můj muž se uměl docela dobře vyhýbat otázkám, když se mu to hodilo. A někdy bylo odmítnutí odpovědi vlastně odpovědí.

„Hmmm… v těchto dnech za všechno můžou moje hormony. Ale tohle je vážné. Budeme se brát a tohle je začátek naší věčnosti. Chci, abychom oba milovali místo, kde žijeme. Zapustit kořeny, být součástí komunity a naučit naše děti všechno o dobrém životě. Tohle není to pravé místo.“

„Vím, že tohle místo není dokonalé.“ Možná jsem se k němu přece jen dostala.

Olízla jsem si suché rty a pokračovala dál. „Podívej, co se stalo Jamiemu, a teď ta střelba. Pro děti to v tomhle komplexu není bezpečné a já odmítám vystavovat naše dvojčata nebezpečí i v budoucnu.“

„Jade, nejsi fér. Já to chci taky. Ale jestli si myslíš, že tohle místo a moji bratři pro tebe nejsou dost dobří, tak je to jako facka do tváře.“

Dobrý bože. Trpělivost mi docházela a ani jeden z nás nehodlal ustoupit. Dlouze jsem si povzdechla. „Víš, že se mi kluci i většina holek líbí, takže se nesnažím být nadřazená nebo někoho urážet. Jen se snažím dbát na nejlepší zájmy naší malé rodiny. Myslím, že když se člověk stane rodičem, věci se změní. Mění se priority.“

Motali jsme se v kruhu a mě bolela hlava. Zavřela jsem oči a třela si spánky.

Ryder se postavil přede mě, ale nevztáhl ke mně ruku, aby se mě dotkl. „Jade, slibuju, že ti to vynahradím, ale teď se musím vypořádat s tím nebezpečím, které klubu hrozí.“

„Jak myslíš, Rydere,“ řekla jsem, unavená až na kost. Byla jsem vyčerpaná ze starostí a tohohle rozhovoru jsem měla dost. „Dám si sprchu a půjdu si lehnout. Jsem vyčerpaná.“

Jakmile jsem došla do koupelny, zavřela jsem dveře a opřela se o ně, veškerá energie ze mě vyprchala. Nikdy jsem se před Ryderem nezavřela schválně, ale chtěla jsem mít jen chvilku pro sebe.

Co se to s námi děje?