RTD - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Jade strávila většinu dne zabydlováním a přestavováním malého pokoje, aby mohla uprostřed noci vstát a vyčůrat se, aniž by do něčeho narazila. Vyhověl jsem každému jejímu rozmaru, i když jsem vlastně nechápal, proč se musí všechno stěhovat. Bylo to naprosto v pořádku tak, jak to bylo posledních deset let, ale věděl jsem, že je lepší se s těhotnou ženou kvůli něčemu takovému nehádat. Kdybych jí alespoň dovolil, aby bylo po jejím, měla by pocit, že vyhrála nějakou malou bitvu, a ve skutečnosti mi mohlo být úplně jedno, na které straně té zatracené postele spím, dokud tam vedle mě byla ona.

Nabídl jsem Jade, že jí z kuchyně přinesu čistou sklenici, ale ve skutečnosti jsem byl na nervy a potřeboval jsem získat informace. Cobra toho rána odjel pro Miu a jeho děti k její tetě do San Diega a já budu neklidný, dokud se nevrátí. Jade si četla na své elektronické čtečce, takže to byl ideální čas, abych se šel podívat, co dělají ostatní.

„Ahoj,“ pozdravil jsem kluky, když jsem vstoupil do herny, kde většina z nich popíjela pivo a hrála kulečník.

„Nechceš se k nám přidat?“ Zeptal Ox, jeho obrovské tělo se choulilo nad dřevěným stolem a uspořádával koule do trojúhelníku. Někdy jsem si přál vrátit se do dob, kdy mi záleželo jen na tom, abych si dal pár piv, ojel nějakou ochotnou děvku a zahrál si kulečník nebo se projel na motorce na dlouhé projížďce.

Zavrtěl jsem hlavou. „Dneska ne.“

Ox se zamračil, ústa sklopená k zemi. „Stýská se mi po starých dobrých časech. Ty už nikdy nejsi poblíž, aby ses bavil.“

Pokrčil jsem rameny. „Nestane se to snad každému muži, jakmile má starou? Tak už to v životě chodí, řekl bych. Ale později si udělám čas na nějakou hru, slibuju. Jen abych vám všem ukázal, že jsem neztratil své schopnosti.“

Ox se zasmál. „Držím tě u toho. A vsadím se, že jsi celý zrezivělý. Budu si užívat, když tě porazím.“

„Můžeš to zkusit, ale víš, co se říká o jízdě na kole, a to platí i pro jakoukoli jinou dovednost.“

Razor se napřímil. „Taky víš, co se říká o tréninku.“ Jeho rty se zkroutily do neustálého úšklebku, který v těchto dnech nosil na tváři, a mě to opravdu znepokojilo. Zvedl bradu, aby mě vyzval. „Proti nám nemáš šanci.“

„Hra začíná.“ Zasmál jsem se a snažil se, aby to bylo odlehčené. „Zase se potřebujete dostat na své místo. Dokážu vám své oblíbené rčení – jednou šampion, navždy šampion.“

„Hmmm, líbí se mi tvoje sebevědomí,“ řekla Julianne, ta klubová děvka, která vstala z gauče, kde listovala nějakými časopisy, a s úsměvem k nám přišla. „Takové vzrušení, chlapáku.“

Ignoroval jsem ji a obrátil pozornost k Razorovi. „Dáš mi vědět, až se Cobra vrátí?“

Razor si pořádně lokl z láhve, otřel si ústa do rukávu košile a mlaskl rty. „Jasně.“ Čelo se mu zamračilo. „Co se to tady kurva děje? Najednou se to tu hemží stařenkami a vypadá to tu jako v zasraných jeslích, a já nemám ponětí proč.“

Pokrčil jsem rameny. Moje rty byly zalepené. „Cobra nás nejspíš všechny zasvětí, až se vrátí. Do té doby nám nezbývá než plnit rozkazy.“

Razor zvedl obočí, když se mu ústa zkroutila do známého úšklebku. „Nepředstírej, že o té dohodě nevíš. Vím, že s tebou můj bratr včera dlouze mluvil, a vím, že se chystá nějaký průser. Proč všechna ta zasraná tajemství?“

Oplatil jsem Razorovi pohled. „Hele, brácho, nemá smysl se na mě zlobit. Znáš přece Cobru. Řekne nám to, až bude připravený.“

Vtom do klubovny vešla Lexi. „Ahoj, kluci,“ pozdravila se širokým úsměvem a táhla za sebou velké fialové zavazadlo na kolečkách.

Panebože, jestli Cobra cítil potřebu ji sem vůbec přivést, dělal si větší starosti, než mi vůbec dával najevo.

Razor se okamžitě napřímil, stáhl ramena dozadu a mírně vypnul hruď. Nemohl jsem si pomoct, abych se neusmál. Břitva to měl s tou holkou špatné a ještě mu dávala zabrat, což mě dost překvapilo, protože jsem Lexi nikdy nepovažoval za holku, která si na něco hraje. Ale některé mrchy byly divné a já bych je nepochopil ani za tisíc let.

„Ahoj, Lexi, potřebuješ pomoct s věcmi?“ zeptal se Razor.

„Ne, to zvládnu.“ Otočila se ke mně a upřela na mě velké oči jako laňka, když se na mě usmála. „Mám si vzít stejný pokoj pro hosty jako předtím?“

Razor přistoupil blíž a zašklebil se. „Ne, zlato, tentokrát se nastěhuješ do mého pokoje.“

Lexi zkřížila ruce a ušklíbla se. „Radši budu spát na tom zasraným gauči.“

Au. Razor se zamračil, ale nezdálo se, že by to Lexi zajímalo. Čelist se mu stáhla a na krku mu tikala malá žilka. Lexi se dokázala k Razorovi dostat jako nikdo jiný.

Zvedl jsem pravou ruku a ukázal dlaň ve snaze zastavit hašteření. „Hm… Myslím, že je to v pořádku. Každopádně si zatím vezmi tenhle pokoj, a kdyby byl problém, vždycky se můžeš později přestěhovat.“

Razor široce rozkročil nohy a zkřížil ruce na své objemné hrudi. „Můžeš si ušetřit spoustu problémů, když se hned od začátku přestěhuješ do mého pokoje. Víš, že jsi moje mrcha, Lexi. Radši si na to začni zvykat.“

Lexi se po tváři mihlo opovržení. „Jen přes mou mrtvolu. Radši bych šukala s kterýmkoli jiným klukem v klubu než s tebou. Jsem si jistá, že Ryder má pro mě místo ve své posteli. Nevadí mi, být uprostřed sendviče s Jade.“

Nesnášel jsem, když se mnou Lexi flirtovala, ale jestli se snažila Razora vytočit, tak to fungovalo. Pichlavě se na mě podíval a přesunul se kolem kulečníkového stolu, aby se postavil mezi nás jako bariéra. Udělal jsem krok dozadu, abych si, od Lexi udělal odstup, a chtěl odtamtud vypadnout. Tohoto rozhovoru jsem se opravdu nechtěl účastnit, a tak jsem zamumlal něco o tom, že půjdu do kuchyně, a co nejrychleji odtamtud zmizel.

Vzal jsem z horní skříňky sklenici, opláchl ji a naplnil vodou. I z kuchyně jsem pořád slyšel, jak se na sebe Razor s Lexi vrhají. Na jejich kecy jsem vážně neměl náladu. Ti dva po sobě tak strašně toužili, přesto se Lexi nechtěla Razorovi podvolit, a to ho přivádělo k šílenství. Chudák jeden. Lexi byla kus sexy zadku se sprostými ústy a dvojnásobnou drzostí než obě její sestřenice, takže mi ho vlastně bylo líto.

Ještě pořád ztracený v myšlenkách mě náhle přivedl do přítomnosti Logan, Ratbagův bratr, který se nikdy úplně nevrátil domů do Austrálie. Volal mé jméno – ne, křičel mé jméno, v jeho hlase byla znát naprostá panika.

„Jsem tady, v kuchyni,“ křikl jsem zpátky.

Vtrhl do místnosti, oči vytřeštěné a tvář bledou jako duch. „Kurva,“ vykřikl. „Kurva, kurva, kurva.“

„Logane. Uklidni se, brácho. Co se to kurva děje?“

„Kurva,“ zopakoval, zjevně neschopen komunikace.

Razor vběhl do kuchyně, těsně následován Lexi. „Co se děje? Proč křičíš?“ vykřikl Razor.

Logan se otřásl jako osika. Přistoupil jsem k němu, chytil ho za rameno a silně stiskl ve snaze ho uklidnit. „Řekni mi, co se stalo?“

„Co se stalo? Cobra,“ řekl a ukázal na silnici.

„Cobra? Co je s Cobrou? Mluv se mnou!“

„On… on byl postřelen.“

„Jak to sakra víš? Kde kurva je?“ Zařval jsem.

Logan ukázal směrem k silnici. „U brány. Jeho auto je rozbité o zeď u brány a myslím, že ho někdo střelil do hlavy. Všude je zasraná krev.“

„Co to kurva je?“ vyhrkl Razor. „Kdo ho střelil?“

Lexi vyjekla. „Panebože, panebože.“ Celé její tělo se chvělo. „Všechny nás zabijí. Proč jsem sem vůbec chodila?“

Podíval jsem se na Razora a kývl směrem k Lexi, aby udělal něco, co by ji uklidnilo. Nechtěl jsem se zabývat hysterickou ženou, když můj bratr a jeho rodina mohli vykrvácet.

O pár vteřin později do místnosti vtrhl Hammer. „Kurva, myslím, že je Cobra mrtvý. Auto se vymklo kontrole a narazilo do zdi. Všechno jsem to viděl na bezpečnostní kameře. Mia… ty děti…“ Protože Hammer ukazoval i na silnici, došlo mi, že se to stalo přímo před naší vlastní branou. Logan a Hammer to museli vidět na bezpečnostních kamerách.

Sklenice mi vypadla z ruky a rozbila se na dlaždicích na tisíc kousků. Všude se rozstříkla voda, ale já viděl jen červenou barvu. Krev. Krev Cobry. Ti sráči ho dostali.

„Ne,“ vykřikl jsem a můj hlas zněl jako hlas někoho jiného. „Ne, to není možné. Cobra nemůže být mrtvý.“

„Co budeme kurva dělat? Venku jsou odstřelovači. Odstřelovači, kteří nás všechny zabijí.“ Logan se třásl od hlavy až k patě. Surfařovo opálení v mžiku zmizelo.

Vypukla naprostá panika a všichni začali křičet současně.

„Co to kurva je, Rydere?“ Razor se na mě podíval, abych mu odpověděl, jako bych právě sám zmáčkl tu zasranou spoušť.

Rozhlédl jsem se po místnosti. Nebyl to jen Razor – všechny oči se upíraly na mě. Stál jsem jako přimražený na místě a můj mozek byl připraven vzplanout. „Musíme dostat Cobru, Miu a děti do bezpečí.“

Ox se objevil odnikud. Zasténal. „Jak? Jak to uděláme, aby nás všechny nezastřelili?“

Nebyl čas se s něčím srát. Počítala se každá vteřina. „Všichni zůstaňte tady. Já půjdu ven. Ty mě kryj, Oxi. Hammere, zavolej Summersovi a řekni mu, co se stalo. Logane, sežeň ostatní kluky. Lexi, zůstaň v klidu a drž Jade v ložnici. Všichni to chápete?“ Ve mně se zrodila bouře, která čekala, až vybuchne.

Lexi mě chytila za paži. „Ne, Rydere.“ Po tváři jí stékaly slzy a řasenka jí rozmazávala tváře. „Nemůžeš tam jít. Ti zmrdi tě taky zabijou.“

Razor vykročil vpřed a s vrčením ze mě Lexi strhl. „Nech Rydera jít. Ví, co dělá.“

Nebyl jsem si tím tak jistý jako Razor, ale risknul jsem to. Někdo musel něco udělat a hádal jsem, že ten někdo jsem já. Poháněný adrenalinem jsem vyrazil ze dveří a běžel k bráně tak rychle, jak mě třesoucí se nohy unesly.