RTD - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

„Bejby, musíme si o něčem promluvit.“

„Jo?“ Zvedla pohled k mému a natáhla ruku, aby mě pohladila po čele. Díky bohu, že to cukání přestalo, ale neušlo mi, jak intuitivně vycítila mé rozladění.

Jade byla v kleci mezi mýma rukama a já ji nikdy nechtěl pustit. Přetáhl jsem přes nás deku a políbil ji na čelo.

„Jo, je to něco, o čem jsme s Cobrou mluvili, když jsem byl dneska v klubu.“

„Chtěla jsem se zeptat, jak se všichni mají. Jsou Mia a děti v pořádku? A jak se daří Cobrovi v těchto dnech bez jeho viceprezidenta?“ Ačkoli její hlas zněl lehce, pod jejími otázkami se skrýval podtón obav.

Odkašlal jsem si. „Pokud vím, všichni jsou v pořádku. Kluci posílají pozdravy.“

„Tak co přede mnou tajíš, Rydere?“

„Co tím myslíš? Nikdy bych před tebou nic neskrýval, bejby.“

„To je blbost. Od včerejšího rozhovoru s Cobrou jsi napjatý. A to, jak jsi mě právě ojel… mě neoblafneš. Znám tě příliš dobře a něco je špatně. A i když se přede mnou snažíš skrývat své cukání, stejně ho cítím.“ Její prst se táhl podél mé čelisti až k mému čelu, její jemný dotek byl jako nebe, když studovala můj obličej.

Usmál jsem se na ni. „Tobě nic neujde, že? A víš, že bych ti nikdy nic záměrně nezatajil.“ Na chvíli jsem se odmlčel a zadíval se do jejích krásných očí. Důvěra se ve mně odrážela a já musel ztěžka polknout, než jsem mohl pokračovat. „Ale tohle…… ti nemůžu říct. Cobra mě požádal, abych o tom nemluvil, dokonce ani s tebou.“

Zatajil se jí dech a přes oči jí na okamžik přejel mráček, než je na mě zúžila. „Co mi nemůžeš říct?“

„Princezno, jediné, co ti můžu říct, je, že se musíme co nejdřív přesunout do komplexu.“ Neměl jsem v úmyslu, aby můj hlas zněl tvrdě, ale chtěl jsem, aby věděla, že se o tom nedá vyjednávat a že se o tom nechci hádat.

Jade se nadechla. „Proč by něco takového chtěl? Kdo vyhrožuje klubu… nebo hůř, někomu z vás? Musíš mi to říct, Rydere, jinak se mi udělá špatně z obav. Cobra by něco takového nikdy nechtěl, kdyby to nebylo vážné. Já toho o Scorpio Stingers zas tolik nevím, ale vím, že prezident by všechny nesvolal, kdyby to nebylo životu nebezpečné.“

Do prdele. Jade byla až příliš vnímavá. Bylo proti všemu, co jsem měl v sobě, že před ní musím tajit pravdu.

„Není to nic vážného.“ Polkl jsem lež, nenáviděl jsem to tajemství mezi námi. „Cobra jen dělá preventivní opatření, to je všechno.“ Zasmál jsem se, ale znělo to falešně a já věděl, že mě Jade prokoukla. Nonšalantně jsem pokrčil rameny a snažil se ji přesvědčit tím, že se budu držet co nejblíže pravdě, aniž bych prozradil příliš mnoho. „Je to jeho práce jako prezidenta, aby všechny ochránil. A nejlepší způsob, jak to udělat, je sjednotit nás všechny dohromady. Jako tým jsme mnohem silnější než každý bratr sám. Tak to bylo vždycky.“

Jade ztuhla. Nevěřila tak docela mému vyprávění a já se jí nemohl divit.

Kurva, vždyť se ji jen snažím chránit. Alespoň to jsem si říkal, abych uklidnil své svědomí.

Cítila by se povinna varovat Miu, a to by se akorát zvrhlo v průser epických rozměrů. A kdyby uvěřila, že je můj život v ohrožení – i když to ještě nebylo jisté –, obavy by mohly být pro naše děti katastrofální.

Už po tisící jsem si ten den přál, aby existovalo jednodušší řešení, které by nezahrnovalo naléhání na to, aby se Jade přestěhovala ke mně, zvlášť teď, když se všechno tak daří.

„Je klub uzavřený?“ Odstrčila mě a vstala z postele, obě ruce položené na bocích, hlavu nakloněnou na stranu.

„Ano, bejby.“ Pohledem jsem přejížděl po jejím nahém těle, prohlížel si její vypouklé bříško, plnější prsa a širší boky, než jsem spočinul na její nádherné tváři.

Měla zarudlé tváře. „Jak dlouho tam musíme zůstat?“ Do hlasu jí vklouzla panika, která mě prořízla jako nůž.

Vstal jsem z postele, můj pták byl měkký, když jsem se postavil před ni. Natáhl jsem se k ní, ale ona o krok ustoupila.

Bouřlivé oči se na mě zableskly. „Odpověz mi, Rydere.“

„To ti nemůžu s jistotou říct. Musíme zůstat tak dlouho, jak to bude potřeba.“ Alespoň to nebyla lež.

Jade si dlaní třela velké kruhy po břiše. „Ale potřebuju jít k doktorovi, a jak mám zorganizovat svatbu, když musíme zůstat v areálu na neurčito? Potřebujeme se vidět s lidmi, vybrat si, co chceme… a tak.“

Svatba? Do prdele. Samozřejmě.

Přejel jsem si rukou po strništi. Tohle bylo mnohem těžší, než jsem si představoval. Nerad jsem Jade zklamal, ale neměl jsem jinou možnost. „Bejby, možná budeme muset přesunout datum svatby. Je mi líto, ale neznám všechny odpovědi.“ Mohl jsem si vynadat, že jsem na tohle všechno nepomyslel dřív, ale svatba mi po tom, co mi Cobra řekl, ustoupila do pozadí.

Jade se kousla do spodního rtu. Oči měla zamlžené a mrkala až příliš rychle. Natáhl jsem ruku, ukazováčkem jí uvolnil ret a přitiskl jí konečky prstů na ústa. „Jade bejby, nerozčiluj se. Není to dobré pro tebe ani pro děti, ani pro mě, abych byl upřímný. Nezvládám, když brečíš.“

Hlas se jí zlomil. „A já nezvládám, že klub je vždycky na prvním místě. Myslela jsem, že jsme teď rodina, Rydere.“

Její slova mě zasáhla jako facka, tvrdá a chladná. Polkl jsem knedlík v krku. „Ty jsi…“

Šťouchla mi prstem do hrudi. „Jsem rozrušená a zklamaná. Myslela jsem, že děti a já jsme pro tebe to nejdůležitější. Pokud to není nic tak vážného, nechápu, proč se musíme vzdát života tady a být zalezlí v tom betonovém pekle, kterému říkáš areál.“ Oči se jí znovu zúžily a rty se jí ztenčily. „Pokud mi ovšem neříkáš pravdu, a to bolí ještě víc.“

Uvízl jsem mezi kamenem a tvrdým místem. Zatraceně, když to udělám, a zatraceně, když to neudělám. V takových chvílích jsem si vzpomněl na svůj slib, že se nikdy nezamiluju do žádné ženy, ale to bylo samozřejmě všechno předtím, než jsem potkal Jade a ona otočila můj svět kolem své osy.

Opravdu Jade někdy zapadne do mého světa? Měla na to, aby se vzdala svého života v luxusu a svobodě, aby mohla být se mnou, i když neznala úplný důvod? Bylo toho hodně, co jsem po někom chtěl, ale nebyla právě tohle podstata lásky?

Povzdechl jsem si. „Jade, jen potřebuju, abys mi věřila. Prosím. Můžeš to udělat? Je to jen dočasné. Udělám všechno pro to, abychom se co nejdřív vrátili domů, ano?“

Kurva, byl jsem připravený jít na kolena, kdyby to pomohlo. Musel jsem podpořit Cobru a zároveň ochránit svou ženu a existoval jen jeden způsob, jak to udělat, i když to byl způsob, který nenáviděla.

Přikývla a oči jí změkly. „Věřím ti, Rydere. Vždycky jsem ti věřila. Takže udělám, co po mně žádáš, ale věz, že z toho nemám radost. Potřebuju jít k doktorovi a ujistit se, že jsou děti v pořádku.“

„Samozřejmě. Zařídím, aby tě doktor navštívil, kdykoli budeš potřebovat. Tvé a jejich zdraví je pro mě nejdůležitější, ale musíš pochopit, že mám také závazky vůči Cobrovi a klubu.“ Vzal jsem její ruce do svých a přitiskl si je na hruď. „Slibuju, že ti to vynahradím, bejby. Teď se vrať do postele.“

Stáhl jsem ji k sobě a přitiskl si ji na hruď, přičemž jsem ji hladil po vlasech.

Po zbytek noci jsme si už moc nepovídali a rozhodně jsem se nedostal k tomu, abych jí lízal kundičku. Jakkoli každý muž věřil, že má většinu situací ve vztahu pod kontrolou, a obzvlášť v oddělení šukání, nebyla to prostě pravda.

Jade byla jako obvykle milá, ale byla mezi námi propast, propast natolik široká, že jsem netušil, jak ji překonat. Většinu věcí jsem dokázal napravit – sakra, dokázal jsem napravit skoro všechno. Ale když dva lidé pocházeli z tak odlišného prostředí a měli tak protichůdné názory, bylo to nad mé síly. Mluvení by nic nevyřešilo, a čím víc ve mně hlodaly obavy, tím víc jsem se uzavíral do sebe.

Po zbytek noci jsem Jade pevně držel v náručí a sotva jsem spal, když jsem přemýšlel o tom, jak se můj život změnil, a přesto byly některé věci stále stejné. Nakonec jsem se v časných ranních hodinách rozhodl, že jediné, co můžu udělat, je řešit problémy, které se objeví, jak nejlépe dovedu.

Během snídaně jsme s Jade moc nemluvili. Celou noc jsem poslouchal její tichý dech a byl jsem vděčný, že si mohla odpočinout.

Když Hammer přijel pro Jade, jak bylo domluveno, pomohl jsem jí sbalit do terénního vozu některé věci.

„Jeď opatrně, brácho. Máš tu vzácný náklad,“ řekl jsem s potutelným úsměvem, když jsem se otírala o Jadeino břicho.

„Samozřejmě. Jade je se mnou v bezpečí. Je to mnohem lepší než na zadním sedadle tvé motorky.“ Hammer mrkl na Jade a ona se na něj vřele usmála.

Lehce mě políbila na tvář, než nasedla do auta a odjela s Hammerem. Skoro se mi ulevilo, že nejedu s nimi, protože ačkoli Jade předstírala, že je v pořádku, věděl jsem, že to tak není. Přesto jsem s tím nemohl nic moc dělat.

Naši nepřátelé měli navrch.

Ti blázniví zmrdi by použili jakýkoli prostředek, aby se dostali ke Scorpio Stingers, a my jsme museli zajistit, abychom jim dali co nejméně příležitostí k útoku. Vyhlásili nám válku tím, že uzavřeli smlouvu na našeho preze, a brzy se dozvíme, na koho dalšího se zaměřili. Vedlejší škody byly ve světě motorkářů součástí dohody a někdo určitě přijde k úrazu nebo bude zabit, ale já jsem se hodlal sakra ujistit, že to nebude nikdo z mé rodiny.

Dřív nebo později bude muset Cobra všechny zasvětit do toho, proč a jak, ale nejdřív si musí promluvit s Miou a já mu ten rozhovor ani na chvíli nezáviděl. Do té doby jsme museli vydržet. A hlavně jsme museli stát při sobě.

Nastartoval jsem Harleye a vydal se za SUV, nechal jsem mezi námi malou mezeru, ale nikdy jsem vozidlo nespustil z očí.

Byl jsem rád, že Cobra poslal Hammera. Ze všech kluků byl nejchytřejší a také nejschopnější, aby se Jade cítila trochu klidněji. Uměl ji rozesmát a právě teď jsem doufal, že se mu to daří, aby byla Jade v lepší náladě, až dorazíme do našeho nového dočasného domova.

Byl jsem odhodlaný Jade pobyt v něm co nejvíce zpříjemnit. Důvěřovala mi natolik, že se vytrhla ze svého známého života a odjela tam jen proto, že jsem ji o to požádal.

Jakmile se všichni usadí a budeme mít plán činnosti, budu muset vymyslet, co udělat se smlouvou. Nebylo nic, co bych neudělal, abych ty zmrdy zastavil v jejich počínání jakýmikoli prostředky.

Ale ze všeho nejvíc jsem musel chránit svou ženu a životy, které v sobě nosila. Nic nemělo přednost, ani klub.