RTD - 3. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jade

Než jsem stihla nadělat příliš mnoho škody na kreditní kartě, dokončily jsme s Evou nákupy. Dlouho jsme pomalu obědvaly a já byla příliš unavená na to, abych pokračovala v nakupování.

„Co kdybych ti dopřála masáž celého těla, než se nám zvětší břicha? Znám jedno místo, kde dělají i úžasnou čínskou reflexní masáž. Zní to dobře?“ Doufala jsem, že Eva bude souhlasit, protože dát si nohy nahoru bylo přesně to, co jsem potřebovala.

Eva se usmála. „To je nejlepší nápad, jaký jsem za celý den slyšela… když už mám stejně plný žaludek. Pojďme do toho.“

Vytáhla jsem z kabelky telefon a rychle zavolala. Mluvila jsem se Suzi a vysvětlovala jí, jaké služby potřebujeme, zatímco Eva psala na svém telefonu. Několikrát se zachichotala, když jí přišla nová zpráva, a hned odepsala, úplně zabraná do hovoru. Očividně se bavila a já měla podezření, že dostává od mého bratra nemravné zprávy, protože měla růžové tváře a oči se jí leskly, jak si olizovala plné rty. Takhle zářila jen zamilovaná žena.

„Díky, Suzi, vážím si toho. Brzy se uvidíme,“ řekla jsem a otočil se k Evě. „Když pojedeme hned, tak se tam vejdeme. Několik zákazníků dnes zřejmě zrušilo objednávku, což je pro nás štěstí.“

Eva dopsala zprávu a nenuceně hodila telefon zpátky do tašky, ale rošťácký úsměv jí na krásné tváři zůstal.

„No jéje. Už se nemůžu dočkat, až si sundám boty.“ Zasmála se. „Máš taky tak oteklé nohy jako já?“

„To teda jo. Už mi zbývají jen placaté boty, které mi netlačí prsty na nohou,“ řekla jsem s úšklebkem. Aspoň jsem nebyla jediná, kdo měl oteklé nohy a prsty.

„Příště si zajdeme nakoupit boty a pořídíme si i nějaké hezké oblečky pro naše těhotenská bříška. Co myslíš?“ Eva si prohlížela moje nohy a pak svoje.

Zvláštní, jak se ženy vždycky musely srovnávat s jinými ženami; ať už dobrými, nebo špatnými. Navzdory rostoucímu bříšku vypadala Eva nádherně a elegantně jako vždycky. Připadala jsem si vedle ní vyčpěle a byla jsem ráda, že je to Ryderova sestra a nesoutěžíme o stejného muže. Ale nedokázala jsem Evu nenávidět, i když jsem jí trochu záviděla, že její bříško je malé a kulaté jen vepředu ve srovnání s mým, které jako by se rozšířilo až k bokům a zadku.

„Vzala jsi mi slova přímo z úst,“ souhlasila jsem a spolkla závist. Ryder mi každý den říkal, jak jsem podle něj sexy, když mi narůstala prsa a oblečení bylo těsnější, a já byla odhodlaná držet se jeho slov, co to půjde. Nelhal by mi a to, jak se mu leskly oči chtíčem, když na mě zíral, kdykoli jsem byla nahá, mi bylo dostatečným důkazem.

„Takže platí. Příští týden nás čeká nakupování.“ Eva otočila hlavu, aby zhodnotila svůj odraz ve výloze, když jsme šli k mému autu. „Bože, připadám si tak tlustá a v šatníku už mi skoro nic nesedí. Potřebuju úplně nový šatník.“

„To my obě, zlato,“ řekla jsem a těšila se na naše plány na příští týden.

Líbilo se mi, jak dobře si s Evou rozumíme. Harrison měl zatracené štěstí, že našel ženu, jako je ona. Nikdo jiný by nesnesl jeho sračky tak jako ona, ani by si nenašel čas, aby ho opravdu poznal a neodsuzoval ho příliš tvrdě za to, že se občas chová jako kretén. I když jsem svého bratra milovala, nebylo vždycky snadné ho mít ráda. Bylo zapotřebí ženy, jako byla Eva, aby zkrotila muže, kterého trápila jeho minulost, a já jsem obdivovala její odvahu a sílu charakteru, ale především jsem oceňovala, že to s ním nevzdala, když by to spousta jiných lidí udělala.

Vzhledem k tomu, že jsme s Ryderem a plánovali svatbu, která se měla uskutečnit brzy po svatbě Evy a Harrisona, byla to další skvělá věc, kterou jsme měli společnou. Procházely jsme tak trochu stejnými věcmi ve stejnou dobu a bylo báječné mít kamarádku, které jsem se mohla svěřit a která přesně chápala, z čeho vycházím.

Píp, píp. Světla vozu dvakrát zablikala a dveře se otevřely s cvaknutím. Své balíčky jsem uložila do kufru vedle Eviných.

„Dneska jsme si nevedly vůbec špatně,“ zasmála se, když se prostor rychle zaplnil, „a to jsme ještě ani nezačaly prohlížet svatební šaty.“

Odfoukla jsem si pramen vlasů z obličeje, když jsem zavírala kufr a vklouzla za volant. Nedokázala jsem si ani představit, že bych s takovým břichem nakupovala svatební šaty.

„Budu muset počkat, až se děti narodí,“ zafňukala jsem, zatímco jsem se zaksichtila. „Teď je to tak nějak to poslední, na co bych chtěla myslet, protože jsem jedla za tři a bůhví, jak se do těch hubených šatů vejdu.“

Eva se mi rukou otřela o břicho. „Nejsi zdaleka tak velká, jak si myslíš, Jade. A ani jsi moc nepřibrala.“ Její hlas byl vřelý a upřímný. „Budeš v pořádku.“

Potlačila jsem chichotání. Kdyby jen věděla, jak moc jsme s jejím bratrem šukali, věděla by, že každý den dostávám zatraceně zabrat.

„V to rozhodně doufám. Mám dobrou představu o tom, co chci, a máma říkala, že mi pomůže vybrat šaty. Byla bych ráda, kdybys šla taky se mnou a pomohla mi s rozhodováním, a pak se můžeš podívat, jestli se ti taky něco líbí. Můžeme z toho udělat dámskou jízdu, co ty na to?“ Řekla jsem a přemýšlela, jestli Evě v takových chvílích nechybí její matka.

Jako by mi četla myšlenky, mile se na mě usmála. „Díky, to bych ráda. Maminka mi chybí a s tebou a Sylvií to bude zábava.“

„Mámě se to bude líbit.“ Otočila jsem klíčkem a nastartovala motor, pak jsem počkala, až projede protijedoucí auto, a teprve pak jsem se rozjela od obrubníku. „Je tak nadšená, že bude babičkou a že se obě její děti vdávají. Je to, jako by vyhrála jackpot.“

Eva se zasmála. „Já vím, že jo? Kdo by to byl řekl, že Sylvii se splní přání od obou jejích dětí najednou? Vzala si mě stranou, když jsme naposledy šly na oběd, a ukázala mi fotky Harrisona, když byl dítě. Byl tak zatraceně roztomilý!“

Přikývla jsem. „Jo, myslím, že máma si nemyslela, že se někdy dočká Harrisonovy svatby, natož aby měl rodinu. Myslím, že po tom incidentu před lety na něj zanevřela, zvlášť když žil jen pro svou kariéru. Jsem moc ráda, že jsi ho přesvědčila, Evo.“

Eva se na mě šibalsky usmála. „Já taky.“

„Každopádně plánovat svatbu a zároveň být těhotná je zatraceně těžká práce. Myslím, že muži si neuvědomují, kolik úsilí to stojí, a Rydera všechny detaily nijak zvlášť nezajímají.“ Povytáhla jsem obočí. „Hádám, že Harrison je na tom stejně?“

„Samozřejmě že je,“ řekla Eva s humorem v hlase. „Naši alfa samci chtějí jen dorazit v ten velký den a vzít se. Harrison říkal, že by mě radši odvezl na odlehlý ostrov, než aby měl honosnou svatbu. Chce, abychom to byli jen my dva, ale já mu řekla, že tohle je jeden den v životě holky, kdy si sama rozhoduje.“

Zapnula jsem blinkr a změnila jízdní pruh, než jsem odbočila do jiné ulice. „Přesně tak! Už od dětství jsem snila o krásné svatbě. Každá holka by měla mít svůj vysněný den, zvlášť když je to jednou za život.“

„Zlato, tohle je určitě pro mě. Myslím, že ani jedna z nás by nikdy nechtěla jiného muže než toho, kterého si bereme.“ Na několik úderů se odmlčela. „Není to ironie, jak jsme se všichni potkali? Ale za nic na světě bych to neměnila. Všechno je přesně tak, jak to má být.“

Hlasitě jsem se zasmála. „Jo, ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že se zamiluju do motorkáře. Tenhle typ mužů se mi prostě nelíbil.“ Žaludek se mi obrátil, když jsem si vzpomněla, jak jsem se kvůli Ryderovi cítila. „Ale Ryder, ach bože, od první chvíle, co jsem ho spatřila, ve mně něco šílelo.“

Usmála jsem se při vzpomínce na to, jak stál v realitní kanceláři strýce Erika a dožadoval se pronájmu domu, ve kterém jsme teď měli žít do konce života. „Vzdala jsem se bílého plotu, který jsem si vždycky představovala, ale dům v Beverley Hills není vůbec špatný a vím, že tam budeme šťastní. Je to skvělý dům pro výchovu dětí a obzvlášť se mi líbí zahrady. Za poslední dva roky se toho tolik událo. Věci, které jsem si nikdy nedokázala představit.“

„To mi povídej! Ani jsem nevěděla, že mám nevlastního bratra. A jak zvláštní osud tomu chtěl, že žena, do které se Ryder zamiluje, má zničeného a zlomeného bratra, který je přesně tím typem muže, jemuž nedokážu odolat.“

Eva mi stiskla ruku. „Jsem ráda, že budeme rodina, Jade. Jen doufám, že se naši kluci usadí a taky se z nich stanou přátelé. Život je příliš krátký na drama a nenávist. Byla bych ráda, kdybychom byli všichni jedna velká šťastná rodina.“

Pokrčila jsem rameny. „Myslím, že je na nás ženách, abychom udržely harmonii. Oba naši bratři jsou někdy tvrdohlaví kreténi a my je prostě budeme muset držet na uzdě.“

Našla jsem salon, zaparkovala auto a vypnula motor. Byla jsem připravená nechat se po zbytek odpoledne hýčkat. S Evou jsme si současně rozepnuly bezpečnostní pásy.

„Nelíbí se ti, že si chlapi myslí, že oni jsou ti, kdo mají všechno pod kontrolou?“ Eva měla v očích nezbedný lesk. „Kdyby jen znali pravdu.“

„Haha, naši alfa samci by s tebou určitě nesouhlasili, ale máš naprostou pravdu. Ryder a Harrison by pro nás udělali cokoli a mně se líbí, že chtějí, abychom byli šťastní.“

Evin výraz zvážněl. „To jsou ty důležité věci v životě. Vychovávat šťastné rodiny. Chci, aby si naše děti spolu hrály, zatímco my na ně budeme dohlížet. Ještě nikdy jsem nebyla tak spokojená a na něco se tak netěšila jako na svatbu s Harrisonem.“ Protřela si břicho, mezi obočím se jí objevila malá vráska, zatímco si žvýkala vnitřní stranu tváře.

„Dělá ti něco starosti, zlato?“ Zeptala jsem se, náhle znepokojená.

Eva se usmála, ale do očí jí to nedolehlo. „Tohle dítě. Přála bych si…“ Přitiskla si ruku na ústa, jako by toho už řekla příliš mnoho.

„Co, Evo? Víš, že mi můžeš říct cokoli a dál to nepůjde. Jsme teď sestry a musíme si umět důvěřovat.“

Kousla se do spodního rtu, přitom sklopila pohled a zadívala se na podlahu.

„Evo? Mluv se mnou,“ přemlouvala jsem ji jemně.

„Já… ráda bych s jistotou řekla, že je to Harrisonovo dítě. V hloubi duše jsem si tím jistá a Harrison mě ujišťuje, že bude pravým otcem toho dítěte bez ohledu na jeho DNA, ale ničí mě, že existuje byť jen stín pochybností.“

Ztěžka jsem polkla. Eva si prošla jednou z nejtěžších zkoušek, jakou může člověk projít. Ale já Harrisona znala. Miloval by to dítě jako své vlastní a dodržel by slib daný Evě, i kdyby otcem chlapce bylo senátorovo sperma.

„Věř svým instinktům, zlato.“ Přikryla jsem její ruku a palcem jí třela kůži, snažila jsem se ji utěšit. V očích se mi zaleskly slzy a já se na ni usmála. „Matka se v těchto věcech málokdy mýlí. To, co se ti stalo, je hrozné a žádná žena by neměla zažít, aby jí její bývalý snoubenec znásilnil.“ Zrak se mi rozmazal a já zamrkala slzy. Pokaždé, když jsem si na to vzpomněla, se mi v útrobách zavrtala směs vzteku a smutku.

Eva si elegantně otřela slzy z koutků očí. „Hluboko uvnitř vím, že všechno dobře dopadne. Jen musím mít víru a věřit v naši lásku.“

Usmála jsem se. „Láska je skok víry. Věřit, že tě tvůj muž chytí, když spadneš. Obě jsme si vybraly toho pravého muže pro nás.“

„Ano, máme. Jsme šťastné ženy.“ Evin úsměv zářil.

„To teda jo, souhlasím.“ Otevřela jsem dveře auta, abych vystoupila. „Pojďme na tu masáž. Suzi čeká.“

Obešla jsem spolujezdce, zaháknula se za Evinu ruku a nasměrovala ji ke dveřím salonu, kde na nás čekalo nebe.