RTD - 20. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jade

Ryder zavřel Miiny dveře a vedl mě zpátky do našeho pokoje, přičemž mě pevně držel za loket. Kradmo jsem se na něj podívala. Jeho ústa a čelist byly žulové a v očích mu cukalo. S přibývajícím dnem se to zhoršovalo.

Nemohla jsem snést, že ho tolik bolí, když jsem věděla, že jsem to částečně způsobila. To poslední, co jsem chtěla, bylo, aby cítil konflikt a pochybnosti, ale nemohla jsem jen tak sedět a nevyjadřovat, na čem mi záleží.

Jsme rozpolceni mezi dvěma světy, které by nás mohly rozdělit.

Celou tu dobu jsme bojovali s cizími silami a dokázali jsme se z toho vymanit a překonat přesilu, a teď to došlo až sem – naše vlastní individuální potřeby nás předbíhaly a dožadovaly se vyslyšení.

Měla to být rána, která ode mě Rydera definitivně odtrhne?

Víření v mých útrobách se zhoršilo a já se cítila horká a dokonce trochu na omdlení.

Když jsme míjeli Lexiin pokoj, zavolala na nás. Zdálo se, že nikdy nezavřela dveře, a tak jsem se zastavila, abych si s ní promluvila. Ryder za mnou netrpělivě zabručel, ale já ho ignorovala. Chtěla jsem si se sestřenicí promluvit a zjistit, jak zvládá uzavření. Lexi nebyla z těch, kdo by dlouho seděli v klidu, a já si představovala, že je dost frustrovaná.

„Ahoj, Lexi, jak se máš, miláčku?“ Zeptala jsem se, když jsem stála v jejích dveřích a opírala se o zárubeň s Ryderovou rukou pevně položenou na mém pasu.

„Ahoj,“ oplatila mi pozdrav bez úsměvu. „Tohle je na nic. Já se tady z toho zblázním. Tyhle místnosti jsou moc malé a ty víš, že nesnáším stísněné prostory.“ Její pohled padl na Rydera a nesměle na něj zamrkala řasami. „Prosím… můžu jít domů? Vůbec nevím, co tady sakra dělám. Není fér, že musím být zavřená v tomhle malém pokoji, protože si někteří lidé myslí, že jsem stará dáma  Razora, i když nejsem.“ Její hlas byl plný jedu, když vyplivla posledních pár slov. „Já ho ani nemám, kurva ráda, takže nevím, kde někdo přišel na tenhle pitomý nápad.“

Ryder zavrčel. „Možná proto, že to všem namlouvá Razor. Nárokoval si tě, Lexi, a ty jsi s ním několikrát šukala, pokud vím, takže si tak nějak myslím, že to z tebe dělá Razorovu holku.“

„Na to seru. Nejsem žádný mužský majetek.“ Vyskočila a postavila se s rukama v bok, vyzývajíc Rydera. „Kdybych byla starou každého chlapa, se kterým šukám, tak bych porušila ten zatracený zákon. Ještě jsem neskončila se všemi muži na svém seznamu. A vůbec, Razor není zrovna můj typ.“

Nemohla jsem si nevšimnout, jak její lesklé oči spočinuly na Ryderovi, zatímco si olizovala rty. Pořád pro něj měla slabost, ten pohled jsem znala až příliš dobře. Celou střední školu jsem musela poslouchat, jak se zamilovává do kluků, a sledovat, jak se na ně vrhá. Nejspíš jen díky tomu, že jsem s ní byla příbuzná, se do něj nesnažila zatnout drápky. Alespoň v to jsem doufala – že Lexi má dost respektu k našemu vztahu, aby po mém muži nešla.

Ryder mi zaryl prsty hlouběji do kůže a napětí v jeho těle bylo tím hmatatelnější, čím déle jsme tam stáli.

„Můžeme už jít?“ zavrčel mi tiše do ucha. Hlasitěji a přísným tónem vyštěkl: „Zůstaneš tady, dokud ti neřeknu, Lexi. Potřebuješ naši ochranu. Ať se ti to líbí, nebo ne.“ Vypustil horký dech skrz nozdry. „Vnímání je všechno, a dokud si naši nepřátelé budou myslet, že jsi Razova, nejsi tam v bezpečí.“

Lexi pohnula ústy, aby promluvila, ale Ryder ji přerušil. „Konec příběhu. Žádné argumenty. A radím ti, aby sis to s Razorem vyříkala. Ujasni si to s ním, aby nechodil a nezakopával o svýho ptáka v domnění, že mezi vámi dvěma něco je.“

„Nepotřebuju od tebe žádný zasraný rady ohledně vztahů,“ zasyčela Lexi. „Razor se může jít bodnout.“

„Hele, neotravuj s mým jménem.“ Z ničeho nic se za námi objevil Razorův hlas a já leknutím nadskočila.

Lexi se zamračila a zkřížila ruce na prsou. „Jdi do prdele, kreténe.“

Razor se hlasitě rozesmál. Její obscénní chování na něj zjevně nepůsobilo. Vlastně se zdálo, že se mu to líbí. „Jediný člověk, kterého chci ošukat, jsi ty, moje krásná malá špionko. Raději tomu věř.“

Ryderova ruka mě plně objala kolem pasu, když si mě přitáhl zády k hrudi a odsunul nás ode dveří, aby udělal místo pro Razora.

„Jděte všichni do prdele,“ křičela za námi Lexi, když mě Ryder vedl chodbou, a její hlas přehlušoval zvuky linoucí se z ostatních pokojů, chichotání holek a hlasitý smích kluků. Někdo tu pořádal večírek a Lexi by netrvalo dlouho, než by je uslyšela a nejspíš se přidala. Razor měl čerstvě smůlu.

„S tou ženskou jsou problémy,“ zabručel Ryder a zamračil se. „Nelíbí se mi její zasraný chování. Razor může být kretén, ale nezaslouží si, aby se k němu chovala tak, jak se chová ona.“

„Hmmm… s ní byly vždycky problémy. Chudák strýček Erik to měl těžké, když se ji snažil vychovávat od té doby, co jí zemřela matka. Vždycky byla rebelka. Kvůli tomu se dostala do spousty problémů, ale to je prostě Lexi, řekla bych.“

„No, jsem rád, že tě mám, bejby.“ Jeho hlas změkl a hravě mě štípl do zadku. Podívala jsem se na něj zpod řas, protože se mnou asi nebude tak úplně spokojený, jakmile mu řeknu, co mám na srdci.

Taky jsme měli problémy. Velké. A opravdu mě to děsilo.

Jakmile jsme vstoupili do pokoje, odtáhla jsem se od Rydera a postavila se mu čelem. „Musíme si promluvit o tom, co jsi řekl v Miině pokoji.“ Složila jsem si ruce na prsou, vystrčila bradu dopředu a podívala se svému muži do očí. Chtěla jsem, aby pochopil, z čeho vycházím, ne proto, že bych se snažila být mrcha, ale protože jsem byla k smrti vyděšená.

„Tohle pro nás nebude fungovat. Nesnesu pomyšlení, že by ses stal prezidentem tohoto klubu. Už jsme se o tom bavili a já na to nehodlám měnit názor.“

Ryderovi se sevřela čelist. „Kurva, princezno, teď potřebuju hlavně tvou podporu. Potřebuju, abys mi věřila víc než kdy dřív, a ne abys se mnou v tomhle bojovala.“

Zvedla jsem ruku. „Počkej, vyslechni mě. Ne proto, že bych nechápala, že jsi složil slib Cobrovi,“ řekla jsem, když se můj pohled spojil s Ryderovým, „ale proto, že nesnesu pomyšlení, že bych skončila jako Mia. Kolik svinstva může jedna žena vydržet ve jménu lásky? Nejsem tak silná jako ona a myslím, že bych nezvládla, kdyby tvůj život visel na vlásku.“

Ryder se ušklíbl. Rukou si třel zátylek, jak se mu svraštilo čelo.

Už po sté jsem se ten den otřela o rostoucí břicho. „Teď musím myslet na ty děti… na jejich budoucnost. Naši budoucnost.“ Spodní ret se mi zachvěl, ale pokračovala jsem. „Každý den by byl peklem, přemýšlet, kdy kulka ukončí tvůj život. To nemůžu udělat. Mám příliš velký strach.“

Ryderovy oči změkly. „Kurva, já nechci, aby ses bála. To je to poslední, co chci, princezno. Jsem tu, abych chránil tebe a naši rodinu, ale moje motorkářská rodina mě taky potřebuje.“

„To chápu. Ale kdo sakra chrání tebe? Kdo zabrání kulce, aby si vyžádala tvůj život?“ Ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem v hlase udržet paniku. Jak jsem se mohla k Ryderovi dostat, aniž bych zněla jako ufňukaná mrcha? Srdce mě pro něj bolelo, ale nemohla jsem jen tak stát stranou, aniž bych mu řekla, co cítím. Už nešlo jen o mě, takže jsem odsunula pocit viny stranou a soustředila se na jedinou věc, která pro mě byla nejdůležitější. „Musíme myslet na mnohem víc věcí než jen na sebe.“

Udělal krok dopředu a sklonil své čelo k mému, jedinému bodu fyzického spojení mezi námi. Už teď se propast mezi námi zvětšovala a já nenáviděla, že nevím, jak to zastavit.

„Uvědomil jsem si, že přivádět na svět nevinné životy je mnohem víc, než jsem si původně myslel.“ Ryder se nadechl. „Na tohle člověka nic nepřipraví, a už vůbec ne někdo jako já, ale pomalu mi to dochází, a kurva, jestli mi to neblbne hlavu.“ Natáhl se ke mně a přitáhl si mě blíž do objetí. „Chci jen udělat správnou věc, a to by nemělo být tak zasraně těžké.“

Srdce se mi zkroutilo. Nemohla jsem souhlasit víc.

Moje dlaň spočinula na jeho hrudi, pár centimetrů od jeho srdce. „Odmítám žít jako Mia. Je mi líto, že ti to musím udělat zrovna teď… ale nemám jinou možnost. Buď já a děti, nebo klub.“

Stejně dobře jsem mohla dát Ryderovi facku. V jeho tváři se mihla bolest a vztek. „Princezno, to nemyslíš vážně.“

„A ty, Rydere Knoxi, bys mě neměl stavět do situace, kdy musím dávat takové ultimátum. Jestli si myslíš, že je to pro mě snadné, ujišťuji tě, že je to pravděpodobně ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy musela udělat.“

„Situace Cobry si vybrala daň na nás všech. Můžeme se na to vyspat a promluvit si o tom zítra? Třeba se nám po pořádném odpočinku bude všechno líp snášet.“

Tohle všechno jsme udělali předtím, než jsme se snažili, aby to fungovalo. Předstírali jsme, že je všechno v pořádku, i když jsme ve skutečnosti jen klamali sami sebe. Život měl svůj způsob, jak opakovat lekci, dokud jsme se ji zatraceně dobře nenaučili. Proč bychom se jinak o tomhle bavili znovu?

„Ano, jsem unavená a vím, že ty taky. Ale to nic nezmění. Pokud převezmeš funkci prezidenta, znamená to, že jsme tu v podstatě trvale a tohle se stane naším životem.“ Nedokázala jsem zastavit chvění, které mi proběhlo tělem. Tohle bylo to poslední místo na světě, kde bych chtěla vychovávat své děti. Poslední místo, kde bych mohla žít delší dobu, protože bych neustále přemýšlela, kdy se objeví nebezpečí. Děsit se toho, že existuje kulka s Ryderovým jménem. Trápení, že se moje děti dostanou do křížové palby nebo že je unesou jako malého Jamieho.

Nemůžu to udělat.

„Jestli ty nechceš dát přednost svým dětem, tak já ano.“ Popostrčila jsem bradu dopředu. „Vypadnu odsud, jakmile to půjde. Nebudu čekat, až se stane další katastrofa, než začnu jednat.“

„Jade, dej mi šanci, abych ti dokázal, že dokážu být mužem, kterého chceš a potřebuješ, a přitom se starat o věci tak, jak mám.“ Kdykoli se na mě Ryder takhle podíval, jeho oči byly měkké a prosebné, viděla jsem malého chlapce, kterého opustila matka, teenagera, který si prošel peklem, muže, který byl loajální až do smrti. Nemilovala jsem ho o nic méně – vlastně jsem ho milovala ještě víc. Nemohla jsem mu stát v cestě. Nemohla jsem být ta, kdo ho donutí porušit přísahu bratrovi.

Má věci, které musí udělat, ale budou muset být beze mě.

Natáhla jsem ruku a pohladila ho po tváři. „Usnadním ti to. Jelikož jsou moji rodiče pořád na dovolené v Itálii, pojedu za bratrem a Evou, zatímco ty budeš řešit ty sračky, co se dějí v klubu. Harrison mě bude chránit, takže tam budu v bezpečí.“ Ztěžka jsem polkla, knedlík v krku mě pálil a ztěžoval mi mluvení, takže můj hlas zněl skřehotavě. „Miluju tě, Rydere, a to se nikdy nezmění, ale už tu nemůžu zůstat.“

Ryder sevřel čelist. „To kurva ne. Nechci, abys ty a moje děti byli někde poblíž Summerse, když tam nebudu já. Nebudu riskovat, že s ním budeš někdy sama, když jsi těhotná.“

Zúžila jsem na něj oči. „To myslíš vážně? Myslela jsem, že už jsme se přes to přenesli. Byla to nehoda – ano, velmi nešťastná nehoda se špatnými následky, ale Harrison by mi nikdy úmyslně neublížil.“

„Nechci to zkoušet. Nech mě, ať se o tebe a naše děti postarám přímo tady. Neutíkej pryč. Nesnesu pomyšlení na to, že bychom měli být od sebe.“

S rozechvělým dechem jsem se zamračila a řekla: „Nedělej mi to ještě těžší, než to už je. Myslíš, že bych to udělala, kdybych měla lepší volbu?“

Ryder se ke mně otočil zády a vykročil ke dveřím. „Potřebuju být sám, abych mohl přemýšlet. Mám v hlavě zmatek. Jdu na chvíli do svého pokoje. Možná by sis měla taky odpočinout a promluvíme si později.“

Beze slova jsem sledovala, jak odchází a s cvaknutím za sebou zavírá dveře.

Stalo se nám všechno, čeho jsem se vždycky obávala. Vymykali jsme se kontrole a ani naše láska nás nemohla zachránit.

Zavřela jsem oči a opřela se o dveře. Chtěla jsem jít za ním a zavolat ho zpátky, ale místo toho jsem se sesunula na podlahu a vzlykala, co mi srdce stačilo.

Jade nula.

Ryder nula.

Nebyla žádná výhra, jen prohra, a to bolelo neskutečně.