RTD - 19. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Možná měl Razor pravdu a já si nezasloužím Cobrovu důvěru. Ale kurva, jestli bych to semínko pochybností někomu přiznal. Hlava mi třeštila, když jsem se vracel do svého pokoje a zpět ke své ženě. Potřeboval jsem její útěchu a pochopení. Vždycky věděla, jak mi pomoct odlehčit.

Byl jsem teprve v polovině chodby, když jsem narazil na Logana. „Ahoj, brácho.“

„Ahoj. Jestli hledáš Jade, je s Miou.“

Byla moje potřeba tak zřejmá?

„Super.“ Místo doprava jsem zahnul doleva, k pokoji Mii a Cobry. Stejně jsem ji chtěl zkontrolovat, abych zjistil, jak se jí daří.

Když jsem došel k jejím dveřím, chvíli jsem před nimi stál a několikrát se zhluboka nadechla. Potřeboval jsem uklidnit myšlenky a neklid, který mi koloval v útrobách. Déjà vu ke mně nebylo laskavé.

Tiše jsem zaklepal na dveře a čekal.

„Kdo je to?“ zavolala Jade.

Jen když jsem slyšel její hlas, cítil jsem se lépe. „To jsem já, bejby. Můžu dál?“

„Jistě. Odemknu ti dveře. Dej nám chvilku.“

Zatímco jsem čekal, přešlápl jsem z jedné nohy na druhou. Po chvíli, která mi připadala jako věčnost, Jade otevřela dveře. Měla zarudlé oči a mokré tváře, ale přesto se dokázala tvářit rozkošně. Pokusil jsem se ji vzít do náruče, abych ji utěšil, ale ustoupila stranou a vyhnula se mi. Samozřejmě. Nechtěla by, abych jí dával najevo svou náklonnost před Miou, která by mohla přijít o manžela. Alespoň jsem to předpokládal. Byl jsem jenom muž, tak co jsem sakra věděl o tom, jak se cítí ženy?

Vstoupil jsem do místnosti. Mia ležela na posteli, přikrytá dekou, oči zavřené.

„Mám přijít později?“ Tohle bylo zasraně trapné. Co jsem mohl říct nebo udělat, aby se to zlepšilo? Kdybych tak dokázal dělat zázraky, ale v tuhle chvíli by nepomohlo nic. Nic, co bych řekl. Nic jsem neudělal.

Mia otevřela oči, a přestože je měla plné slz, dokázala se usmát a natáhla ke mně obě ruce. Polkl jsem knedlík v krku a přistoupil k posteli. Posadil jsem se vedle ní a jemně si ji přitáhl do náruče.

„Je mi to tak líto. Tak moc mě to zasraně mrzí.“ Kurva, jestli jsem neměl chuť se zhroutit a rozbrečet se jako ženská.

Jade si přišla sednout na postel vedle mě. Vyzařovala z ní síla a mile se na mě usmívala, i když jí po tvářích stékaly slzy. Bože, jaké jsem měl štěstí, že mám po svém boku tak silnou ženu.

„Ach, Rydere, tolik to bolí. Přestane ta bolest někdy?“ Mia vzlykala a tiskla se ke mně.

Pohladil jsem ji po hlavě. „Pšššt, to bude v pořádku.“ Nevěděl jsem, kde se to ve mně vzalo a proč jsem řekl takovou hloupost, protože jsem netušil, jestli to bude skutečně pravda. Zvlášť ne po mém rozhovoru s doktory a s Razorem a jeho kecy.

Mie se zatajil dech. „Mám pocit, jako by mě někdo roztrhal na kusy a nic už mě nedokáže dát dohromady.“

Co jsem na to mohl říct? Kdyby mi vzali Jade, v žádném případě bych nechtěl dál dýchat.

„Cobra, by chtěl, abys byla silná, kvůli Jamiemu a Isabelle. Dokud ještě dýchá, je naděje. Ty to zvládneš, Mio. Jsi úžasná žena.“

Zavrtěla hlavou. „Je to jen přístroj, který za něj dýchá. Udržuje jeho srdce v chodu. Muž, kterého jsem milovala – je pryč a život bez Cobry… ach bože. To pomyšlení je nesnesitelné.“

Jade se naklonila dopředu a objala nás oba, hlavu si opřela o mou. „Vždycky tu budeme pro tebe a děti, Mio, dokud se Cobra nevrátí domů k tobě. Pomůžeme ti to překonat. Slibuju.“

Seděli jsme takhle nejdéle, všechny tři společně ve svém trápení, každý jsme prožívali bolest srdce po svém. Nikdy jsem si nedokázal představit, že tam budu sedět a říkat tato slova Cobrově ženě. Vyrovnávat se se ztrátou a smrtí nebylo něco, co bychom my motorkáři uměli bez pomoci a podpory ostatních, kteří nás milovali.

Nakonec se Mia odtáhla a otřela si tváře. Podívala se na mě. Smutek v jejích očích mi zkroutil srdce. „Rydere, útěchou mi může být alespoň to, že to po Cobrovi převezmeš ty. Věřím ti. Věřím, že budeš dobrým vůdcem Scorpio Stingers a splníš Cobrovo poslední přání.“

Jade se nadechla. Její tělo ztuhlo a ona se o pár centimetrů vzdálila. Můj pohled se k ní stočil, překvapený její náhlou reakcí.

„Mohli bychom o tom teď prosím nemluvit?“ Obě Jadeiny ruce spočinuly na břiše a ona si třela velké kruhy kolem břicha.

„Jade…“

Zvedla ruku. „Vím, že to Cobra chce. A chápu, že oba chcete jeho přání splnit. Ale on ještě není mrtvý, a dokud nebudou přístroje vypnuty, budu se modlit jako nikdy předtím, aby se uzdravil.“

„Bejby,“ řekl jsem tichým hlasem. Jade ztrácela nervy a já ji musel uklidnit kvůli sobě i Mie.

„Ne, Rydere. A co já? Přestal jsi na chvíli přemýšlet o tom, co si o tom myslím? Nechci být neuctivá, ale já prostě nemůžu…“

Přikryl jsem Jadeinu ruku. „Můžeme si o tom promluvit později… v soukromí?“

Mia si položila ruku na hruď. „Můj bože, máme vážný problém.“ Podívala se na Jade. „Ty nechceš, aby byl Ryder prezidentem, že ne? A zvláštní je, že to chápu. Ale musíš pochopit, že to Cobra očekává.“

Kurva. Kdyby se Jade a žena, která pro mě byla jako sestra, rozhádaly, roztrhalo by mě to na kusy. Na okamžik jsem zavřel oči a proklínal Cobru za to, že se mi chystá zemřít. Byl jsem v prdeli, jestli to udělám, a v prdeli, jestli to neudělám. Nečekalo mě žádné snadné řešení.

Co když přijdu o všechno? Jadeinu lásku. Miin respekt. Razorovu loajalitu. Cobrův život. Všechno bylo v sázce.

Byl to provaz, po kterém jsem kráčel.

Se zavázanýma očima.

Bez sítě, která by mě chytila.

Neměl jsem ani páru, jak se s tím vypořádat.