RTD - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Druhý den ráno, když jsem otevřel dveře do prezovy kanceláře, jsem se zamračil, protože mě do nosu udeřila vůně doutníkového kouře. Vstoupil jsem do kanceláře a málem se udusil hustou mlhou, abych našel Razora, jak sedí za stolem na židli Cobry a ze rtů mu visí doutník. Jeho pohled se setkal s mým, ale nebylo v něm žádné teplo.

„Dobré ráno, bratře,“ pozdravil jsem ho a snažil se zachovat neutrální hlas. Cobrova téměř smrt mi pěkně zamotala hlavu a nepochyboval jsem, že Razor si taky prochází všelijakými sračkami. Možná neměl k bratrovi tak blízko jako já, ale věděl jsem, že svého staršího sourozence zbožňuje. „Kouříš Cobrovy doutníky.“

„Jo, měl tajnou skrýš v zamčeném šuplíku.“

Zadíval jsem se na něj, aniž bych položil zřejmou otázku, jak se do šuplíku dostal.

„Takže nakonec došlo na tohle. Budu zkurvenej sirotek.“ Razorův tón byl zatraceně hořký. „Ze všech věcí, které mě v životě potkaly, jsem tohle nikdy nečekal. Cobra tu měl být ještě hodně dlouho, a teď mě ten sráč opustí.“

Naposledy dlouze potáhl z doutníku, pak ho uhasil tak, že ho rozemlel o stěnu přeplněného popelníku, nechal ho spadnout na stůl a připojit se k rozsypanému popelu, protože na hromadě už nebylo místo pro další nedopalek. I když mě to iritovalo, nepořádek jsem ignoroval. Teď nebyl čas na malichernosti ani na to, abych se trápil maličkostmi, ale nehodlal jsem se vyhýbat své povinnosti uvést ho na pravou míru.

„Nebyla to jeho vina, tak se přestaň litovat. Cobra ještě nevydechl naposledy a do té doby je naděje. Každopádně po sobě zanechal odkaz, na který můžeš být hrdý. Jo, jeho zasraně velký boty bude těžký naplnit v den, kdy se do nich zakousne, ale on by od nás všech čekal jen to nejlepší.“

Razor se usmál. Zúžil oči a založil si ruce na široké hrudi. „Seděl jsem tu celou noc a přemýšlel. Tenhle klub byl postaven na krvi mé rodiny. Rozhodl jsem se, že jsem připraven vystoupit a stát se prezidentem Scorpio Stingers. To je to, co by ode mě Chopper Malone očekával.“

Ústa mi zůstala viset. Tohle byla pro Razora silná reakce, kterou jsem nečekal. A taky to bylo zasraně trapné.

„Chápu, že to tak cítíš, a obdivuju tě, že chceš vystoupit. Ale jsi si vědom toho, že mě Cobra požádal, abych byl prezem, než se zotaví?“

Razorovou tváří proběhlo něco, co připomínalo bouři. „Rydere, vážím si tě od chvíle, kdy ses stal jedním z nás. Sakra, choval jsem se k tobě jako k rodině. Ale tohle je něco jiného.“

„Jak?“

„Moje rodina vždycky stála v čele tohoto klubu a tak by to mělo zůstat. Vím, že se cítíš zavázán Cobrovým přáním, a svým způsobem dokonce chápu, proč požádal tebe, a ne mě. Ale to je kurva blbost. Tohle můžu udělat já. Proboha, vždyť jsem Malone. Narodil jsem se pro to.“

Odolal jsem nutkání obrátit oči v sloup. Jednu věc Maloneovi muži uměli dobře – předpokládat, že jejich právo na narození je dané. Že jim to spadne do klína jen díky jejich pokrevní linii, a ne proto, že by si to skutečně zasloužili. Takové myšlení se mi nelíbilo. Byl jsem pro to, aby práci dostal ten nejlepší.

„Bez urážky, ale kdyby si Cobra myslel, že na to máš, požádal by tebe, a ne mě. Dal jsem mu slib, který jsem odhodlán dodržet, ať už budu muset zaplatit jakoukoli cenu. A to zahrnuje i to, že tě naseru.“

„To máš, kurva pravdu. Opravdu mě to sere.“

Protřel jsem si obě oči. Moc jsem toho nenaspal a hrozilo, že se to obávané cukání vrátí. „Doufal jsem, že to nedojde tak daleko – že budeme bojovat jeden proti druhému, místo abychom spolupracovali pro dobro klubu. To je to, co Cobra chce.“

Razorova pěst tvrdě dopadla na stůl. „Jdi do prdele, Rydere. Jdi do hajzlu, že jsi proti mně použil přání Cobry. Budu prez a to je všechno. Můžeš zůstat viceprezidentem, jestli chceš, ale mám tak trochu pocit, že to mezi námi nebude úplně fungovat.“

„Opravdu to chceš udělat, Razore? Cobru ještě ani nevyřadili ze strojů. Do prdele, počkejme aspoň, až to skončí, než se rozhodneme pro něco trvalého.“

Razor se na mě zadíval. „Proč čekat? Co když už nikdy neotevře oči? A i kdyby se mu udělalo líp, nebude se moct hned vrátit k plným povinnostem v klubu. Tak ať už je to kurva za námi.“

Roztáhl jsem a sevřel pěsti po bocích a snažil se je nenasadit do Razorovy samolibé tváře. „Doporučoval bych ti, abys to nedělal. Hodlám Cobru uctít, jak jen to půjde. Doporučuji ti, abys udělal totéž.“

Ze všech lidí na světě se proti mně obrátil ten, o kterém jsem vždycky věřil, že je na mé straně. Cobra nebyl mimo ani čtyřiadvacet hodin a už se vzbouřil. Nepochyboval jsem, že někteří z bratrů podpoří Razora. Sakra, kdybych nesložil přísahu, kterou jsem hodlal dodržet, nechal bych ho za to jít. Vyřešilo by to mé dilema s Jade.

Ale neměl jsem na výběr.

Moje slovo pro mě něco znamenalo a hodlal jsem se ho držet, i kdyby mě to mělo zabít.

Neměl jsem ponětí, jak se s tím vypořádat. Razor vždycky pracoval se mnou, ne proti mně. Bylo mi cizí, že jsme se nedokázali domluvit a dělat to, co bylo nejlepší pro klub, a ne pro nějakého konkrétního člověka. Když jsem se ujímal funkce viceprezidenta, nečekal jsem, že tento den přijde tak brzy.

Ano, v životě neexistovaly žádné jistoty kromě změny a smrti, a teď jsem se potýkal s oběma najednou a hleděl jim přímo do očí, oběma nevyhnutelně.

„Už o tom nebudeme mluvit. Tvoje bláznivé řeči přičítám šoku a smutku. Jestli Cobra zemře, tak si po jeho pohřbu můžeme zase promluvit. Zatím se musíme semknout, zůstat silní. Chápeš to, že?“

Razor se ušklíbl. „To je kurva klasika. Ty mi říkáš, co mám dělat. Nehodlám na to měnit názor. Od té doby, co Cobru postřelili, o tom přemýšlím. Vlastně jsem si s ním o tom chtěl promluvit, než upadl do kómatu – říct mu, že jsem připravený, kdyby chtěl odstoupit a být chvíli s rodinou.“

„To je od tebe šlechetné.“ Z mého hlasu odkapával sarkasmus.

„Ale protože Cobra není ve stavu, kdy by se s ním dalo mluvit, svolal jsem všechny kluky na klubovou schůzku, která se koná za hodinu, tak se drž. Myslím, že čím dřív to vyřešíme, tím dřív budou všichni vědět, na čem jsou.“

Ten šíp mířil přímo na mě.

Razor nikdy nebyl moc týmový hráč, vždycky dával přednost tomu, aby byl mimo. Jo, věděl přesně, jak se pohybovat na samém okraji hranice, aniž by ji překročil. A když ji párkrát překročil, byl tu Chopper Malone, aby mu zase nakopal zadek do formy.

Tohle bude zasraně zajímavé. Jeho náhlý zájem o funkci prezidenta se neslučoval s tím, jak obvykle fungoval, a já byl zvědavý, jak se s tím vypořádá. „Jasně, ale věz, že taky budu klukům říkat, jaká jsou přání Cobry.“

„To, že bratři budou chtít za prezidenta Maloneho, a ne někoho, koho jsme zachránili z pasťáku, je bez debat.“

Hlasitě jsem se zasmál té ironii. „MC kluby, včetně Scorpio Stingers, jsou proslulé tím, že jsou to kriminálníci a spodina, a většina vůdců má trestní rejstřík delší než toaletní papír, kterým si utíráš zadek, takže mi nemluv o tom, že jsem byl v pasťáku. Ty a Kobra jste tam taky byli z nějakého důvodu.“

Razor zrudl v obličeji. Opravdu potřeboval zvládnout své problémy se vztekem.

Povzdechl jsem si a otočil se na patě k odchodu, ale u dveří jsem na chvíli zaváhal a ohlédl se na Razora, jak si ležérně položil nohy na stůl a vyfoukl do vzduchu kolečka kouře z dalšího z Cobrových speciálních doutníků.

Jako kdybych byl nepřítel, Razor na mě upřel pohled zpod těžkého obočí. „Krev je hustší než voda. Pamatuj si to, Rydere Knoxi. Pamatuj si, odkud jsi přišel a kdo ti zachránil tvůj zasranej život.“