RTD - 15. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Ryder

Zdravotnický personál s kamennými tvářemi pobíhal po místnosti. Chodil jsem po chodbě sem a tam a obavy mě sžíraly.

Připadalo mi to jako věčnost, než ke mně Mia přiběhla. Oči měla doširoka rozevřené a lemované rudou barvou. Dva kroky za ní stál Razor a tvářil se jako bouřka.

„Jak mu je?“ zeptala se Mia a po tvářích jí stékaly slzy.

Pokrčil jsem rameny. Personál se ani na chvíli nezastavil a já nehodlal ztrácet drahocenný čas vyptáváním. „Dělají, co můžou, ale zatím nevím.“

Mia mi padla do náruče a já si přitiskl její zátylek k hrudi a nechal ji odplavit smutek. Aspoň jsem dělal něco užitečného.

„Kurva. Tohle nezní dobře.“ Razor udeřil pěstí do vnitřní strany dlaně, jako by chtěl vybuchnout. „Jestli Cobra chcípne,“ řekl vážným hlasem, „najdu a zabiju všechny ty zmrdy vlastníma rukama.“ A pak se na mě podíval. Chrlila z něj nenávist a vztek. „Pomalu a bolestivě.“

Chápal jsem, jak se cítí, ale teď nebyl čas na plánování pomsty. Ještě ne.

Miino tělo se nekontrolovatelně zachvělo a oběma rukama se mi přitiskla ke košili. Třel jsem ji nahoru a dolů po zádech a přitom jsem po Razorovi střílel smrtícím pohledem. Všichni jsme svůj strach projevovali různými způsoby. Razor si své pocity nepřipouštěl, ale strašení Mii nepomáhalo.

„Razore, uklidni se, kurva.“

„Je to moje krev. Můj bratr. Jediná rodina, která mi zbyla.“ V jeho tváři se mihlo zoufalství a vztek.

To byla pravda. Kdyby Cobra zemřel, zůstal by Razor kromě Cobrových a Miiných dětí jediným Malonem.

„Cobra v dohledné době nezemře,“ řekl jsem vyrovnaným hlasem a snažil se kvůli Mii zůstat klidný.

Razor zvedl bradu. „Jo? A co když ano?“

Můj pohled se nad Miinou hlavou setkal s Razorovým. „Nedělej to tady. Všichni se bojíme jako o život, ale Cobra už se z takových věcí dostal. Je silný jako býk.“

Konečně, po chvíli, která mi připadala jako věčnost, k nám pomalu přišel doktor a přitom si sundával masku z obličeje. Kolem očí se mu objevily malé vrásky, když nám věnoval vřelý úsměv. Všichni tři jsme na něj zírali. Srdce mi bušilo v uších, jak jsem čekala a tajila dech.

„Podařilo se nám znovu rozběhnout jeho srdce, ale budu k vám upřímný. Možná byste se měli rozloučit, protože příště už takové štěstí mít nemusí. Je mi to líto, ale víc toho udělat nemůžeme.“

„Můžeme za ním jít?“ Zeptal jsem se a ochranitelsky objal Miu kolem ramen. Naklonila se ke mně a oběma rukama se držela mé vesty, jako by to bylo to jediné, co ji drželo ve vzpřímené poloze.

Doktor přikývl. „Ano, normálně bych vám to všem třem najednou nedovolil, ale…“

Razor si prohrábl vlasy. „Kurva, doktore. Musíš mu zachránit život. Tohle není dobré.“

Doktor se na Razora laskavě podíval. „Udělali jsme, co jsme mohli. Teď je to na přístrojích. Ale budeme ho dál sledovat. Někdo mu bude neustále nablízku.“ Obrátil se k Mii. „Paní Malone, děti – můžete je také přivést.“

Dlouze a pomalu jsem se nadechl. Tohle bylo vážné.

„Pojďte. Pojďme za tím mužem.“ Snažil jsem se, aby můj hlas byl lehký, přesto se zadrhl. Nebyl jsem zdaleka tak statečný, jak jsem se snažil znít. „Vsadím se, že ho zajímá, kde jsme.“

Moje ruka sklouzla níž, aby podepřela Miino tělo. Následovali jsme Razora do Cobrova pokoje.

Kurva, měl špatný zvyk chodit na nemocniční lůžko a být napojený na přístroje. Možná že kouření nakonec nebylo tak špatný zlozvyk ve srovnání s přežíváním kulek.

Mia zalapala po dechu, když uviděla svého manžela. Obvaz kolem hlavy měl vyměněný a nějak se rozplýval v bělostném povlečení. Lámalo mi to srdce, když jsem ho takhle viděl.

Jako by vycítil, že jsme v místnosti, pomalu otevřel víčka a jeho pohled padl na ženu. Z očí mu vyzařovala intenzivní láska, i když byly plné slz. Neviděl jsem Cobru plakat od doby, kdy jsme byli teenageři.

Mia v sobě našla vnitřní sílu a opustila mé objetí, aby spěchala ke svému manželovi. Chytila ho za ruku a zároveň se k němu pomalu sklonila, aby ho políbila.

„Bejby,“ zašeptal Cobra. Polkl jsem knedlík v krku, když jsem si uvědomil, kolik lásky je v tom jediném slově obsaženo. Kurva, začínal jsem být naměkko a bylo mi to úplně jedno.

„Cobro, vyděsil jsi mě k smrti… nás všechny.“ Miin hlas byl sotva vyšší než šepot a plný úzkosti.

„Ahoj, brácho,“ řekl Razor, jeho hlas byl silný a plný emocí, když se přisunul blíž k posteli. Cobra zvedl ruku, aby si s ním plácl.

„Ahoj, brácho,“ zaskřehotal Cobra.

Chvíli jsme stáli kolem, vzduch byl tak hustý, že by se dal krájet tupým nožem.

Cobra ke mně otočil hlavu. „Rydere, potřebuju s tebou mluvit o samotě.“

Jen jsem přikývl. Kurva. Jestli byl náš předchozí rozhovor nepříjemný, tak tenhle bude ještě horší.

„Neposílej mě pryč. Ať už chceš Ryderovi říct cokoli, chci to slyšet taky.“ Odhodlání v Miině hlase nevyzývalo k hádce. Nikam se nechystala.

Razor si vzala narážku k srdci. „Jdu ven na čerstvý vzduch.“ Otočil se na podpatcích a vyšel z místnosti, přičemž za sebou tiše zavřel dveře. To bylo pro Razora, který obvykle práskl dveřmi, kudy chodil, něco nového.

Cobra rychle zamrkal a odkašlal si. „Nezklam mě, Rydere. I když mám Razora rád, nemůže být prezem Scorpio Stingers. Nemá na to tu správnou povahu.“

„Už jsem ti říkal, ať se o tyhle sračky přestaneš starat. Soustřeď se na to, aby ses zlepšil, abychom se o tom nemuseli bavit. Z toho se jen tak lehce nedostaneš,“ řekl jsem s dutým smíchem.

Mia se při pohledu na mě zamračila. „Já tomu nerozumím. Proč prostě nemůžeš dát Cobrovi klid?“

Zvedl jsem obě ruce a ukázal dlaně. „Páni, počkej chvilku. Takhle to nemyslím. Nejde o to, že bych nechtěl splnit Cobrovo přání… jde o to, že ho chci zpátky jako našeho vůdce. Tam, kam patří. Jsem šťastný, že budu do konce života viceprezidentem.“

Miiny oči změkly. „To chceme všichni.“