KK - 6. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Slash

Ježiši Kriste, vidět Kennedy na mě tak nasranou mi způsobilo, že jsem až bolestivě tvrdý. Pak prostě jen šla a způsobila, mi snad všechny možné obavy, když mi odhalila trochu své minulosti. Ta ženská si se mnou zahrává a nejsem si jistý, co s tím mám dělat.

Místo zpracování všech těch sraček se rozhodnu zamířit k Barniemu. Je to posranej malej karaoke bar na druhé straně města, ale nikdo mě tam skutečně nezná a obvykle tam najdu kočku, se kterou můžu jít domů. Už nějakou dobu jsem s nikým nebyl, to je pravděpodobně důvod, proč na mě Kennedy tak působí. Prostě si potřebuju vrznout a celá tahle posedlost skončí.

Je to skvělý plán, brilantní. Ale tenhle plán vyletí oknem, jakmile otevřu dveře a uvidím ji na baru vypadající tak sexy, aniž by jí to stálo nějakou námahu.

Protože je to ona. To. Mě. Poser.

Nemá na sobě své obvyklé pracovní oblečení, ne teď je oblečená, jako by byla na lovu. Ne, ona je prostě… ona. Má černé legíny, které ji obepínají jako druhá kůže a světlý oversize svetr, který ji spadá na jednom rameni. Její černé vlasy jí kaskádovitě spadají ve vlnách na záda a dodávají jí tak jemnější vzhled než drdoly nebo ohony, které obvykle nosí během případu. Vzhled je doplněn kotníkovými botami, které mají hodně velký podpatky, podle mého odhadu alespoň deset, dvanáct centimetrů.

Posadím se vedle ní a čekám, až si mě všimne. Kontroluje si telefon a přitom mluví s barmanem. Objedná si dvojitýho panáka tequily, už druhého, zdá se, pak jen zavře oči a zhluboka se nadechne. Nemůžu si pomoct a všimnu si, jak se jí zvětší kozy při hlubokém nádechu. Teda kurva. Jsou perfektní.

Když otevře oči, ohlédne se přes rameno. Pořád si mě ještě nevšimla, což mě nasere. Čeká na někoho? Má přítele? Proč při pomyšlení na to, že má přítele, cítím žárlivý vztek?

Nakonec se otočí a uvidí mě. Je tak krásná. Kristepane.

„Slashi!“ Vykřikne. Její vzrušení z toho, že mě vidí, mě vytrhne z mé bídné nálady. Možná je trochu opilejší, než jsem si předtím myslel.

Zakřením se na ni a ona mě obdaří zářivým úsměvem doplněným třpytem v očích. Nikdy předtím jsem si nevšiml, že v nich jsou malé zlaté flíčky. Cítím, jako bych spadl rovnou na prdel. Je úžasná. Teda, věděl jsem, že je žhavá… ale tohle je na úplně jiné úrovni. Všimnu si nejroztomilejších malých ďolíčků ve tváři, jak se její měkké rty otevřou v širokém úsměvu, a ukáže mi perfektní bílé zuby. Nemůžu si pomoct a má mysl směřuje k tomu, jak by tyhle rty vypadaly omotané kolem mého ptáka.

Ale pak skloní pohled do klína a zavrtí hlavou. Doslova vidím, jak se její stěny znovu staví, zatímco se kárá, že mi dovolila zahlédnout její skutečné já. Postrádám teplo jejího zářivého úsměvu a něco uvnitř mě vybuchne.

Já chci být tím, kdo jí způsobí tento úsměv. Vždycky.

No, do prdele. Odkud se tahle myšlenka vzala?

Odkašle si. „Slashi.“ Povzdychne si.

„Kennedy.“

„Vážně právě teď nemám náladu na tvoje šaškárny.“ Zní podrážděně.

„Jo? Tak na co máš tedy náladu?“

„Opít se.“ Aby dokázala svá slova, olízne si hřbet ruky a nasype si na něj sůl. Olízne sůl, hodí do sebe panáka a nasaje limetku.

Zatraceně, při pohledu na její růžový jazýček mám různé oplzlé nápady.

„Další!“ Zakřičí na barmana.

„Možná bys nejdřív chtěla trochu vody?“ Navrhnu. Proč se zajímám o její konzumaci alkoholu nebo o skutečnost, že ji chci udržet hydratovanou, aby neměla tak špatnou kocovinu?

Kennedy si odfrkne. „Dokážu se o sebe postarat, fakt díky moc.“

Pokyne k alkoholu, ale taky příjme vodu. Objednám si whiskey a napiju se.

„Nechceš mi říct, proč utápíme naše trápení?“ Zeptám se.

„My neděláme nic. Já utápím svoji bolest. Ty tu jsi jen proto, abys mě otravoval. Vlastně, proč tu jsi? Je to tu trochu daleko od baru Chaosu.“

„Potřeboval jsem změnu prostředí.“ Pokrčím rameny.

Kennedy si odfrkne. Je to roztomilé.

„A místo toho jsi našel mě?“ Zasměje se.

„Nestěžuju si,“ mrknu na ni.

Protočí oči a začne usrkávat vodu. Hodná holka. Ne, že bych se staral.

Kennedy se natáhne pro dalšího panáka tequily, ale vezmu ho dřív, než se k němu dostane. Pohlédne na mě a našpulí pusu. Zasraně našpulí pusu. Zatraceně, chci jí slíbat ten výraz z tváře.

„Dostaneš toho panáka, když mi řekneš o svém posraném dni. Řekni mi, proč dnes večer dáváš záhul játrům?“

„Víš, že si prostě můžu objednat dalšího panáka, že jo?“

„Můžeš, ale myslím, že chceš jen výmluvu pro to, abys mi to mohla říct.“

„Fajn.“ Zasténá. Je kurevsky rozkošná.

Nic dalšího neřekne, takže jí položím otázku, abych to trochu rozpohyboval. „Týká se to práce?“

Přikývne. „Jo, kontaktovala mě dívka z případu, který jsem před nějakou dobou uzavřela. Podívala jsem se na to, snažila se jí pomoct... ale neskončilo to dobře. Alkohol mi na to pomáhá,“ ušklíbne se. Bezpochyby doufá, že jí dám panáka, aby mohla změnit téma.

„Co bylo na tom případu tak důležité?“

Kennedy se objeví oheň v očích a můžu říct, že se chystá bojovat.

„Každý případ je pro mě důležitý, debile. Je to moje práce.“ Rozšíří nozdry a přísahám, že slyším z jejích malých rtů uniknout zavrčení. V ptákovi mi zaškube.

„Nepochybuju, že jsi ve své práci dobrá, drahoušku.“ Zírá na mě, když na ni použiju svoji přezdívku pro ni. „Ale hádám, že ne každý případ, na kterém pracuješ, tě pošle až ke dnu tequilové láhve. Jestli jo, tak ti navrhuju změnit práci.“

Kennedy přimhouří oči a vyštěkne. „Nedlužím ti žádné vysvětlení za nic. Ve skutečnosti to balím.“

Seskočí z barové stoličky a mírně zavrávorá. Postavím se a jednou rukou ji chytím a ustálím, zatímco na mě zírá.

„Vážně chceš vědět o mém posraném dni?“ Kousne se do rtu. Můžu říct, že se snaží být tvrdá a to mohu respektovat, ale také můžu říct, že si potřebuje s někým promluvit. Rukou pomalu sklouznu z jejího bicepsu až k předloktí. Neodtáhne se.

„Jestli mi řekneš, co se dnes stalo, koupím ti zbytek drinků po celou noc. A zazpívám jednu písničku na karaoke, kterou vybereš.“

To ji zaujme.

„Vážně?“ Zeptá se nevěřícně.

„Vážně.“

„Proč… proč to tak moc chceš vědět? Proč tě to zajímá?“ Ta upřímnost a zmatek v jejích očích mě zasáhnou hluboko uvnitř. Sklouznu níž po její ruce a propletu si s ní prsty. I tak se neodtáhne.

Proč mě to tak zajímá? Nemám kurva ani ponětí. Ale zajímá.

Nejsem ještě ochotný tyhle cizí pocity analyzovat, tak jen nenuceně pokrčím rameny.

„Považuji nás za partnery, měli bychom být schopni o těchto věcech mluvit,“ mrknu na ni.

„Proboha živého, my nejsme partneři,“ Kennedy protočí oči a vytáhne ruku z mé.

Nelíbí se mi to. Chci její ruku zpět.

Skepticky na mě pohlédne. Nakonec chytne vlasy, co jí popadaly do obličeje a hodí si je přes rameno. Na chvíli mě ty dlouhé hnědé kadeře rozptýlí. Mám nutkání natáhnout ruku a přejet po nich. Zajímalo by mě, jestli jsou na dotek tak hedvábné, jak vypadají.

Nakonec si zhluboka povzdechne, začne si hrát s konečky a pohled má sklopený k nohám.

„Jak jsem řekla, byl to těžký případ. Nějaký kreténský dealer na středním žebříčku nutí děti, co má v náhradní péči, aby pro něj prodávaly drogy. Jedno z těch dětí mi minulý týden napsalo a požádalo mě o pomoc. Měla jsem ho. Kurva, já ho měla. Už jednou mi proklouzl mezi prsty a tentokrát jsem byla odhodlaná ho dostat, ale předtím, než mohl být zatčen bylo špatně zacházeno s důkazy a celý případ vyletěl z okna. Znovu. Není nic, co bych mohla udělat. Té dívce je čtrnáct. Je jen zatracené dítě, neměla by se s tímhle vším zaobírat. Zklamala jsem ji, zasraně jsem ji zklamala. Je všechny.“

„Kennedy, to není –“

„Vím, jaké to je, víš? Bývala jsem jí. A teď jsem jen další dospělý, který porušil svůj slib. Já… já… Kurva!“

Nedívá se na mě, ale já vidím, jak jí unikne slza. Ježiši, proč mě to fyzicky bolí? Bez přemýšlení si ji přitáhnu do náruče.

„Co to děláš?“ Zaprotestuje.

Její slova říkají jednu věc, ale její tělo něco jiného, když se její křivky v mém náručí rozpustí. Po pravdě řečeno sám nevím, co to krucinál dělám, jen vím, že jsem něco musel udělat.

„Není to to, co muži obvykle dělají, když žena pláče?“

„Nepláču.“ Řekne rozhořčeně přes slzy. Cítím, jak mi smáčí tričko, tam kde má hlavu zabořenou do mé hrudi.

Její vzdor mě přiměje k úsměvu. Otočím hlavu, takže mám rty u jejího ucha.

„No, můžu tě držet i tak?“ Zašeptám.

Přikývne mi do ramene a obalí kolem mě ruce. Přitisknu si ji k sobě pevněji, tak moc, jak je to jen možné. Kruci, je tak skvělé ji držet. Chránit ji. Ne, že by někdy připustila, že potřebuje ochranu. Proto to chci ještě víc.

Kennedy se mi kroutí v náručí, pak mě od sebe odstrčí. Nechci ji pustit, ale také ji nechci udusit. Nedokážu ignorovat fakt, že moje  náruč je bez ní prázdná.

„Shaina Twain.“

„Cože?“

„Tvoje karaoke písnička. Nemysli si, že jsem zapomněla,“ ušklíbne se. „myslím, že bys měl zazpívat Man! I feel like a woman.“ (pozn. Chlape! Cítím se jako žena!)

„Musíš vědět, že je to jedna z mých oblíbených písní. Výzva přijata.“ Věnuju jí svůj nejďábelštější úsměv, za který mě odmění malým zasmáním. Dobře. Chci, aby se smála častěji.

„Pořád mi dlužíš panáka. Pak můžeš jít zpívat.“

Přistoupíme znovu k baru a já objednám dalšího panáka whiskey a tequily. Poté odvedu svůj nejlepší výkon, když zpívám a po celou dobu přitom dělám dvojsmyslné taneční pohyby. Kennedy nejdřív protáčí oči, ale pak se začne pochechtávat. Lidé začínají tleskat a povzbuzovat mě. Vypadám jako totální blázen, ale vím, že bych to udělal znovu bez mrknutí oka, kdyby ji to znovu přimělo k tomu připitomělému úsměvu, jaký má právě teď.

„Dobře, tak to bylo docela působivé.“ Směje se.

„Děkuju ti, díky.“ Dramaticky se předkloním u jejího komplimentu.

„Teď je řada na mně. Jakou píseň bych si měla vybrat?“

Překvapeně zvednu obočí. Vůbec jsem neočekával, že tahle noc takhle dopadne, ale je to tisíckrát lepší.

„Def Leppard. Pour Some Sugar On Me.“ (pozn. Nalej na mě trochu sladkýho)

Ztmavnou jí oči a moje péro si toho rozhodně všimne. „Výzva přijata,“ zakření se a vrátí mi má slova. Hodí do sebe zbytek mé whiskey a odpochoduje na pódium.

Kennedy se otočí při prvních tónech skladby k publiku zády. S prvními slovy se ohlédne přes rameno a zachytí můj pohled. Jak verš pokračuje, otočí se a odkryje zase více ze sebe. Je kurevsky sexy, houpe boky a zpívá klasický rockový song.

Když se přidá sbor, Kennedy se otočí bokem a jednou rukou sjíždí po těle dolů.

To. Mě. Poser.

Přiblížím se k malému pódiu a uzamknu s ní pohled. Dokončuje svoji píseň a přitom se dívá jen na mě. Kristepane. Tohle je nejvíc sexuálně nabitý okamžik v mém zatraceném životě a to jsme oba oblečení a na veřejnosti.

Jakmile skončí, umístí mikrofon do stojanu a zamíří přes pódium ke mně. Trochu opile klopýtne na těch vysokých podpatcích. Chytnu ji za boky a velmi pomalu spouštím její tělo po mém až dolů. Vím, že cítí, mého tvrdého ptáka proti svému měkkému tělu.

„Och!“ Zalapá po dechu a pak se znovu zachichotá.

Tak zatraceně moc ji chci políbit. Potřebuju to, ale je opilá. Nikdy bych jí nevyužil a nechci, aby litovala čehokoli, co by se mezi námi stalo.

„Co kdybych tě odvezl domů?“

„Ohhhh! Na tvé motorce?“ Vypadá jako dítě o Vánocích, to nadšení v očích je nakažlivé.

„Jo, drahoušku. Chci, aby sis zajezdila na mém velkém, silném… motocyklu.“

Její oči se rozšíří po mé zjevné narážce. Pomyslím si, že by mi mohla vrazit, místo toho vybuchne smíchy. Pravděpodobně by tím měla být moje pýcha zraněna, ale vážně mi na tom nezáleží, dokud ona bude šťastná.

Vyjdeme z baru, ruku má obtočenou kolem mé paže, používá ji jako podporu, když jde na těch vysokých podpatcích. Nasednu na motorku a pak jí dám pokyn, aby přes ni přehodila nohu a držela se mě. Nadiktuje mi adresu motelu, ve kterém zůstává, a vyrazíme do noci.

Cítím, jak z Kennedy sálá teplo, zatímco mě pevně objímá. Tvář má přitisklou mezi mými lopatkami, úžasná prsa mi tiskne k zádům a stehny svírá moje.

Až moc brzy dorazíme k motelu. Slezu a nabídnu jí pomocnou ruku. Podlomí se jí noha a znovu na mě spadne. Je úplně hotová a mně se nelíbí skutečnost, že v tomhle rozpoložení mohla jít domů s jiným mužem.

„Dej mi klíče.“ Řeknu jí možná trochu drsněji, než jsem měl v úmyslu.

Bez zaváhání zaloví v kabelce a vytáhne kartu od pokoje. Hloupé. Má štěstí, že jsem to já a ne nějaký náhodný kretén z baru. Snažím se na to nemyslet, když ji zvedám do náručí.

Vůbec se mnou nebojuje, další znamení, jak je opilá. Ve skutečnosti se mi stočí v náručí a opře si hlavu o mé rameno.

„Můžu ti něco říct?“

Zastavím se a podívám se na ni. „Cokoli.“

Kousne se do rtu a pak zvedne hlavu k mému uchu. „Chci tě.“

Zasténám a zavřu oči. Tohle je vše, na co jsem myslel poslední dva týdny.

Ale ne takhle.

Když znovu otevřu oči, zjistím, že mě sleduje s takovou intenzitou. Je to víc, než chtíč. Nechce jen mé tělo. A to, co mě děsí je, že ani já nechci jen její tělo. Na krátkou chvíli si představím, jaké by to bylo mít s ní všechno.

„Taky tě chci, holčičko.“

„Vážně?“ Zeptá se nevěřícně.

Přikývnu.

Kennedy znovu položí hlavu na mé rameno a zavře oči. „Nikdo mě nikdy skutečně nechtěl.“ Zašeptá.

Bože, kurva, do prdele. Co znamená ta bolest v mé hrudi. Proč nemůžu dýchat? Jak mě můžou slova, jež vychází z jejích úst fyzicky bolet?

Netuším, co na to říct, ale naštěstí nemusím odpovídat. Kennedy mi tiše zachrápe v náručí. Je kurevsky roztomilá.

Otevřu dveře s ní v náručí. Trochu se zavrtí, ale neprobudí se. Odtáhnu přikrývku na její velké posteli a něžně ji položím. Sundám ji boty a ponožky, ale podaří se mi zastavit, než jí sundám další kousek oblečení z jejího sexy těla. Přetáhnu přes ní deku a za pár minut se vrátím se sklenicí vody, kterou položím na stolek vedle postele.

Chystám se odejít, když se její drobná ruka natáhne po mé.

„Děkuju ti.“ Zamumlá.

Zvednu si její ruku ke rtům a políbím ji na klouby. Kdo by si pomyslel, že jsem schopen dělat takové věci?

„Spi, zlatíčko.“

Přikývne a stočí se do klubíčka s hlavou vykukující nad dekou. Je rozkošná. A zítra bude mít strašnou kocovinu.