KK - 10. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Slash

Podívám se na hodiny na nočním stolku. Je půl deváté ráno. Usměju se sám pro sebe a pomyslím si, že to byl ten nejlepší spánek, který jsem za dlouhou dobu měl, bez pochyb díky Kennedy. Přetočím se na zkurvenou bohyni spící vedle mě. Přitisknu se k jejím zádům, chci se dotýkat tolika kůže, jak je to jen možné.

Věděl jsem, že to mezi námi bude výbušné, ale… zatraceně. Pořád cítím stopy, které mi zanechala na zádech a bicepsech, drápající mě během vyvrcholení, držela se mě jako o život. Kurva. Nevím, jakou zkušenost přede mnou měla, ale nějak měla v hlavě zakořeněné, že by neměla ukazovat potěšení, že by ho měla držet v sobě a být zticha. Do hajzlu s touhle sračkou.

Když jsem konečně zatlačil dost na ty kraviny, které ji držely zpět, otevřela se mi a nechala mě vidět a cítit všechny její touhy. Vážně je nevětším úspěchem mého života slyšet ji křičet mé jméno pořád dokola. Jsem bolestivě tvrdý, jen na to pomyslím.

Kennedy se zavrtí, jako by vycítila moji potřebu. Otočí hlavu a otevře jedno oko, ale okamžitě ho zavře.

„Včerejší noc se opravdu stala?“ Zašeptá.

„Jo, zlatíčko. Stalo se to.“ Uchechtnu se.

„Strávila jsem s tebou noc?“ Cítím, jak se vrátila zpět ke svému rozpačitému a vše potlačujícímu já. Do doby před dvěma týdny, kdy mě odstrkovala. Nic z toho nemůžu dopustit.

„Mmmm, ano strávila.“ Kousnu ji do ušního lalůčku a rukou sklouznu z boku až ke kundičce. Instinktivně se mi natlačí do ruky, což mě přiměje k úsměvu.

Zatlačím prst do její štěrbinky a ona zasténá, ucítím, že už je pro mě mokrá.

„Snila jsi o mě, bejby? O všech způsobech, jak tě udělám?“

„Ah, uh… och Bože, ano,“ vydechne, když začínám kroužit kolem klitorisu.

„Vsadím se, že jsi měla hříšné sny, holčičko. Sprosté sny,“ zavrním jí do ucha, když vklouznu dvěma prsty do mokrého tepla. Po mých slovech a hrátkách úplně teče.

Políbím ji na rameno, krk, pulz. Zhoupne se proti mně, jezdí mi na ruce. Zkroutím prsty, najdu G-bod a třu ho, zatímco se dlaní věnuju klitorisu.

„Slashi, ano, ano, nepřestávej,“ sténá.

„Nikdy.“ Zavrčím, teď už do ní zajíždím prsty s větší razancí, zatímco jí saju krk, jak má ráda. Můj bolavý pták se jí uhnízdí mezi půlkama, hledá trochu úlevy od tak intenzivního tlaku, který mi způsobuje.

Kennedy zakroutí boky, tře se o moje péro, zatímco každým pohybem si bere mé prsty hlouběji. Brzy se už třese a krásně rozpadá. Cítím, jak se mi její šťávy rozlévají po ruce, líně jí kroužím kolem klitorisu, zatímco se vrací zpět na zem.

Nedám ji moc času na zotavení, převalím se na ni, roztáhnu jí nohy a uvelebím se mezi nimi. Začnu přirážet proti její štěrbince, ale nevstoupím dovnitř, jen kloužu po jejím hedvábném žáru.

„Myslím, že si začnu vést deník tvých orgasmů, drahoušku. Zapíšu si všechny způsoby, kterými jsem tě přiměl vyvrcholit. Co tě přinutí vypísknout a co křičet.“ Otírám se o ni celým tělem. To tření o její hebkou pokožku spodkem své hřídele je to nejsladší mučení. „Najdu každé místo na tvém těle, které tě přiměje se chvět, udělám z tebe sprosťačku.“

Po mých slovech trhne boky a z jejích dokonalých rtů unikne zasténání, proniknu do jejích úst jazykem ve stejnou chvíli, jako do její kočičky. Oba zasténáme do polibku, naše těla se sladí v dokonalém rytmu.

Přeruším polibek, sednu si na kotníky a vezmu její ruce do svých. Propletu naše prsty, nakloním se nad ní a zvednu jí ruce nad hlavu a vystavím tak její nádherné tělo. Kennedy obalí nohy kolem mých boků a zaboří do nich paty, čímž mě donutí, abych do ní zajížděl rychleji a tvrději.

Zabručím a šukám ji hluboko, až pokaždé narazím na konec.

„Slashi! Ach kruci, ano, je to tak úžasné,“ vykřikne. Miluju, že se cítí dost v pohodě, aby mi řekla, co má v hlavě, aby byla hlasitá, když jsme spolu takto.

„To je ono, holčičko. Řekni mi, co chceš.“

„Tvrději, Bože, šukej mě tvrdě.“

„Ježiši,“ zavrčím, buším do ní a zatlačuju její tělo do zkurvené matrace.

„Ano!“ Povzbuzuje mě, abych šel ještě hlouběji, abych jí rozdrtil.

„Rád se dívám, jak ti poskakují prsa, zatímco ničím tvou malou kundu.“

Cítím, jak po mých slovech tryská, což mě činí neuvěřitelně tvrdým. Zavrčím, přirazím a sleduju jí, jak sebou hází ze strany na stranu. Můžu vidět, že už je zase blízko, svaly se jí napínají, chvěje se a stěny její kundičky se kolem mě vlní.

„Udělej se, Kennedy. Udělej se mi na celým ptákovi, bejby. Udělej to. Ukaž mi, jak tvrdě se dokážeš udělat.“

Má slova odstartují její orgasmus, uvolní jej, aby způsobil zmatek v jejím pružném těle. Zaryje mi nehty do rukou, když je tlačím do matrace, zatímco hrozí, že jí vyvrcholení roztrhá na kousky. Křičí mé jméno a její kundička se kolem mě svírá.

Zařvu, miluju, jak její nenasytná malá kunda saje mé sperma.

„Do prdele, ano, Kennedy, vyždímej mě do sucha.“

Jakmile ze mě dostane poslední výstřik, zhroutím se, rychle se přetočím na stranu a přitáhnu si ji do náruče. Oba jsme bez dechu a kostí, ale šťastní a nasycení. Pro teď.

***

Rád bych Kennedy připravil kávu a snídani, než jí doprovodím k autu, ale poté, co jsme si to spolu tak divoce rozdali jsme odpadli. Sakra zacuká mi ptákovi jen při té vzpomínce, jak mě prosila, abych si ji vzal tvrději, hlouběji. Kurva.

Bylo těžké ji dnes ráno opustit, ale bylo to téměř nemožné, když jsem se dozvěděl, že na následujících pár dní bude muset odjet do San Francisca, aby dala dohromady jednotku a informovala je, co se bude dít. Nikdy předtím jsem se ženou nestrávil noc, nikdy se s ní neprobudil v náručí a rozhodně mi nikdy žádná nechyběla poté, co opustila moji postel. Ve skutečnosti tohle všechno během pár týdnů Kennedy změnila a dokazuje to, že je pro mě ta pravá.

„Smaž si ten přihlouplý úsměv z tváře, chlapče.“ Vyštěkne River.

„Och, nech ho být,“ kárá ho Stacy. „Našel si dobrou ženu, nechceš to snad pro něj? Nechceš, aby můj bratříček byl šťastný?“

„Jsi šťastný, Slashi?“ Zeptá se rozpačitě River.

„Jo, jsem opravdu zatraceně šťastný.“ Myslel jsem, že jsem věděl, co to znamená být šťastný, ale mýlil jsem se. Nikdy jsem se necítil tak rozzářený, tak svobodný, tak otevřený celému světu. Kdo kruci právě teď jsem?

„Doufám, že to za to stojí,“ zabručí River.

„Och ticho. Slash svoji práci nepodělá. Nevím, co vy chlapi plánujete, ale skutečnost, že Slash má ženu, kterou chce chránit a bojovat za ni ho dělá jen silnějším, ne slabším. Copak to nevidíš, zlato?“

„Hej, nezáleží na mém názoru?“ Zavtipkuju.

„Ne,“ řeknou oba současně a já se uchechtnu.

Zvednu ruce v kapitulaci a rozhlédnu se po Carterovi nebo Domovi, abych zjistit, jestli si se mnou nechtějí dát pivo.

V tu chvíli se prudce otevřou dveře a nakráčí dovnitř pět členů Devil´s Knights, jako by jim to tu patřilo. Vzduch zapraská a změní se, jak každý člen Chaosu vytáhne svoji zbraň, včetně mě. Posadí se k baru, jako by se jednalo o jejich oblíbený podnik. Jeden z nich zvedne prst do vzduchu.

„Co člověk musí udělat, aby tu dostal pití?“

Stacy k nim vykročí, ale River ji chytne za zápěstí ve stejnou chvíli, jako se já postavím a zablokuju jim na ni výhled. Ona protočí oči.

„Nejsou tak hloupí, aby se něčeho dopustili na našem pozemku. Navíc vy chlapi nejste jediní, co mají zbraň,“ informuje nás.

River ji popadne za tvář a hluboce a dlouho jí líbá, čímž mě donutí odvrátit hlavu, abych nesledoval, jak jí strká jazyk do krku. Poplácá ho po hrudi, otočí se a zeptá se chlapů, co chtějí.

Pět mužů pije pivo, zatímco my ostatní stojíme v pozoru, nevědíc, co se stane.

Zjevně se jedná o nějakou ukázku autority, nějakou připomínku, že nám vyhlásili válku.

„Roddicku, viděl jsi dnes tu fajnovou prdelku policajtky, co odtud dnes ráno odcházela?“ Zeptá se jeden jiného z nich.

„Jasně Trape. Ten zadek… všechny ty věci, co bych s ním dělal.“

Vidím rudě a vrhnu se na ty zkurvysyny, jen abych byl Domem a Carterem stržen nazpět a River se mi postaví do cesty.

„Jo, Trape, proč si myslíš, že taková slaďoučká věcička odjížděla z tohohle posraného motorkářského baru v deset ráno?“

„Vsadím se, že si ji tu předávají, možná ji dokonce šukají současně.“

Zavrčím a nakloním se dopředu, ale Dom a Carter mě sevřou pevněji.

„Buď chytrý, Slashi. Kennedy je v pořádku, v bezpečí. Tihle čuráci dostanou, co si zaslouží,“ připomene mi Carter.

„Nadechni se, synku. Právě teď si s námi hrají. Nehraj jejich hru,“ dodá River.

„No, chlapi, raději se vrátíme.“ Řekne Trap.

Postaví se, připraveni k odchodu, když se k nám Roddick obrátí.

„Máš to tu pěkné, Rivere. Byla by škoda, kdyby nějaký špatný smysl pro spravedlnost způsobil, že se to tu rozpadne.“

„Co se mi snažíš říct, Rode?“

„Jen říkám, že máme uzavřený mír. Jsme ochotni přehlédnout skutečnost, že jste nám v minulosti zadrželi nějaké zboží, ale naše trpělivost rychle mizí. Nebuď hloupý.“

S tím muži vyjdou z baru a zabouchnou za sebou dveře.

Všichni jsme ticho, nevíme, co se stane dál. Vzduch je naplněn jasnou hrozbou.

„SVATYNĚ. HNED!“ Zařve River.

Všichni vyskočíme a jdeme za ním.

„Co to krucinál bylo?“

„Kdo si do prdele myslí, že jsou?“

„Proč jsme je nechali jen tak nakráčet dovnitř? Díky nim vypadáme jako idioti.“

Chlapi hází otázky po Riverovi, zatímco on stojí na místě a dává se dohromady. Je zjevně otřesený z toho, co se stalo, ale myslím, že jsem jediný, kdo to poznal.

„Kurva, všichni sklapněte. Byla to ukázka moci. Myslí si, že mají navrch a je v našem nejlepším zájmu nechat je, aby tomu věřili, ale máme plány. Jsme blízko a oni si musí uvědomovat, že se jejich čas chýlí ke konci, proto cítili potřebu nás zastrašit. Kdyby na nás chtěli udělat nějakou levárnu, udělali by to, místo toho, aby sem nakráčeli a vyhrožovali nám.“

„A co Kennedy?“ Vyhrknu. „Jsem jediný kdo je slyšel o ní mluvit? Vědí, že je policajtka, že –“

„Slashi.“ Řekne River mé jméno, jako příkaz a já ho znám dost, abych sklapnul.

„Slyšeli jsme je. Kennedy je právě teď v San Franciscu, že? Tak je v bezpečí. Je policistka. A všichni víme, že se o sebe dokáže postarat, jako nám to dokázala už první den, kdy sem vtrhla a vrazila ti do toho ošklivého ksichtu.“

Tím si vyslouží několik uchechtnutí. Normálně bych se smál s nimi, ale je to Kennedy, o které tu mluvíme. Nepřestanu se o ni bát, dokud ji nebudu mít znovu v náruči. Kruci, právě jsem ji získal, v žádném případě nenechám nikoho a nic, aby mi ji vzali.

Jsem si jistý, že mi River dokáže číst myšlenky. Vím, že cítí to samé ke Stacy. Pokud by jí někdo vyhrožoval, zabil by každého zmrda, který by si otevřel hubu a stejně tak každého, kdo by se ho pokusil zastavit.

„Zavolej své dívce, Slashi. A řekni ji, aby uspíšila děj věcí. Musíme s touhle sračkou skoncovat jednou pro vždy.“ Řekne River.

Odejdu, zatímco ostatní si znovu prochází plány.

„No tak bejby, zvedni to, zvedni –“

„Slashi, čau, je všechno v pořádku?“

„Och kurva, díky,“ vydechnu.

„Co se děje? Jsi v pořádku?“

„Kde jsi?“ Vyštěknu. „Co děláš?“ Vím, že se chovám jako kretén, ale jsem vystrašený a nevím, co s tím mám dělat. Stacy řekla, že mě láska činí silnějším, ne slabším, ale sakra, teď se cítím docela zranitelný.

„Jsem v San Franciscu, říkala jsem ti to. Chystám se na setkání s týmem.“

„Já vím, já vím, kurva, já…“ povzdechnu si. Jsem rád, že je s dalšími policisty na stanici. Bude tam v bezpečí.

„Co se děje, Slashi? Jsi v pořádku?“

„Jsem. Měli jsme tu potyčku s Devil´s Knights. Nic velkého, ale potřebujeme harmonogram uspíšit. Musíte být připraveni zítra.“

Očekávám, že mě odbyde, bude se hádat, ale opravdu teď nedokážu zvládnout její přístup.

Musí v mém hlase slyšet naléhavost.

„Dobře, připravím tým.“

„Jo?“ Zeptám se nevěřícně.

„Jo, věřím ti, pokud říkáš, že musíme zasáhnout zítra, tak to udělám.“

„Bože, já – chybíš mi.“ Sakra. Málem jsem jí řekl, že ji miluju. Vážně? Kurva jo.

 Kennedy se zachichotá. Je to zvuk, který se mi nikdy neomrzí.

„Viděl jsi mě před pěti hodinami!“

„Moc dlouho,“ zavrčím.

„Jsi směšný,“ řekne, i když můžu říct, že se jí to líbí. Je ráda, že mi chybí, že je postrádána. Chtěna.

„Pravděpodobně.“

„Taky mi chybíš.“ Tentokrát je její hlas tichý, jako by si nebyla jistá, jestli si to vůbec chce připustit sama pro sebe.

„Kdy se sem vrátíš?“

„Musím zůstat přes noc, obzvláště, jestli potřebujeme být připraveni zítra. Budu v klubovně v poledne. Uděláme podrobný přehled, než můj tým zamíří do lesa najít Victorii.“

„Poledne.“ Zopakuji.

„Myslíš, že tak dlouho beze mě dokážeš přežít?“ Popichuje mě.

„Pravděpodobně ne,“ řeknu upřímně. Teda kruci. Kdy jsem se bez ní stal totálně k ničemu?

„No vydrž to, velký kluku.“

„Velký kluku? Odkazuješ na něco konkrétního na mně?“

„Muži a jejich ptáci.“ Prakticky můžu slyšet, jak na druhém konci linky protáčí oči.

„No, radši bys neměla mluvit o ptákovi někoho jiného, zlato. Budu ti muset ukázat, co znamená být mou a jedině mou, až se vrátíš.“ Vím, že mě škádlí, ale krucinál, jestli to ve mně neprobudilo jeskynního muže, který potřebuje, aby ji vlastnil a učinil ji na mně tak závislou, jako jsem já na ní.

„Tvojí?“ Zeptá se a všechen vtip z jejího hlasu je pryč.

„Jo zlatíčko. Mojí. Podívej, tohle není konverzace, kterou bych chtěl vést po telefonu, ale věz, že teď patříš mně. A já tobě. A nikomu jinému, navždy.“ Pravděpodobně je příliš brzy s ní o tom mluvit, ale poslouchat ty kretény, jak ji ponižují a prakticky jí vyhrožují, mě nutí to rozjet naplno. Vím, co cítím a chci, aby věděla, že je moje. Seru na důsledky, a jestli kvůli tomu vypadám slabě nebo zranitelně vůči ní.

Na druhém konci se rozhostí ticho.

„Zlato? Řekni mi, že tomu rozumíš.“

„Jo,“ vypískne. Přísahám, že ji slyším popotáhnout.

„Ty brečíš, drahoušku?“

„Ne,“ řekne přes zjevné slzy.

„Jsou to alespoň šťastné slzy? Slyšel jsem, že někdy ženy roní šťastné slzy.“ Škádlím ji, i když ve skutečnosti nesnáším, že tam nejsem, abych je mohl otřít.

„No, já nebrečím, ale kdyby ano, byly by to zmatené slzy. Možná s troškou naděje. A posypem opatrného štěstí.“

Zasměju se. „S tím dokážu pracovat. Dostaň sem svůj zadek tak rychle, jak jen můžeš, holčičko.“

„Pane, ano pane.“ Dělá si legraci.

„Uvidíme se brzy, zlato.“

„Jo, uvidíme se, lásko.“

Nejsem si jistý, jestli doopravdy chtěla použít to poslední slovo, ale nechám ho zakořenit hluboko v kostech. Už brzy mi tahle slova řekne osobně.