CP - 41. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

Ahoj holky. Tak jsme tady 😊 Konečně se dozvíte, co se stalo a proč se to stalo. Čeká vás jedna z nejsmutnějších a nejdelších kapitol, takže pro slabší povahy doporučuji kapesníčky / já to třeba probrečela :-D /.

Lenny

JACE

 

Minulost…

 

Musím mu říct pravdu.

 

Čím déle budu čekat, tím to bude horší.

 

Tím víc mě nakonec bude nenávidět.

 

Prokřupu si klouby a nadechnu se.

 

Musím z tohohle kumbálu vypadnout a mít to za sebou. Strhnout tomu troubovi náplast, abychom se s tím mohli vypořádat a jít dál.

 

Už jsem se rozhodl; Otočím klikou a vyjdu ven.

 

Dylan řekla, že se baví s Heather, takže možná…

 

Ne. Bez šance.

 

Liam je do Dylan zamilovaný od chvíle, kdy ji spatřil.

 

Přísahám, že jsem nikdy předtím nic takového neviděl. Byl jen krůček od toho, aby se proměnil v postavičku z pohádky s malými ptáčky kroužícími nad jeho zatracenou hlavou.

 

Tehdy mi to bylo úplně jedno, Dylan byl můj nejlepší kamarád a já si pořád myslel, že většina holek je otravná a nemají mozek.

 

Ale pak se ten samý brouk, který kousl jeho, otočil a uvolnil svůj jed do mých žil.

 

Od té chvíle se všechno změnilo.

 

Dylan Taylorová už neměla být moje nejlepší kamarádka... měla být moje všechno.

 

Problém byl v tom, že Liam si už uplatnil svůj nárok.

 

Nezáleželo na tom, že technicky vzato byla nejdříve moje.

 

Myslela jsem, že se přes tu zamilovanost přenese a půjde dál, ale nikdy to neudělal. Jestli něco, tak jeho city k ní stále rostly.

 

Stejně jako ty moje.

 

Tolikrát jsem se mu to snažil říct, ale nedokázal jsem ze sebe dostat slova.

 

Možná, kdyby byl Liam takový kretén jako Cole – nebo já, když už jsme u toho – bylo by to jednodušší.

 

Ale on není. Je citlivý a soucitný. Takový člověk, který by vám dal své vlastní tričko, kdybyste to potřebovali.

 

Život mu už dal hodně sraček jako koktání způsobené úzkostí z nehody, při které zahynula naše máma, několik jizev na obličeji způsobené nehodou a záchvaty deprese, které se snaží před všemi skrývat.

 

Stejně jako naše matka.

 

Ale pokaždé, když viděl Dylan, říkal, že je to, jako by na něj konečně zasvítilo slunce.

 

Jako jeho bratr a přítel jsem odmítl být tím, kdo mu to vezme.

 

Bez ohledu na to, jak moc jsem po ní toužil, jsem mu to nemohl udělat.

 

Celé roky jsem své pocity ignoroval a předstíral, že neexistují.

 

Až do dne, kdy se mě odvážila políbit.

 

Potvrdila mou největší touhu i nejhorší strach.

 

I ona ke mně něco cítila.

 

Jen zatraceně doufám, že to Liam pochopí, protože to, co je mezi námi... je příliš silné na to, abychom to ignorovali.

 

Cítím změnu ve chvíli, kdy se vracím do tělocvičny. Něco je jiné.

 

Lidé koukají, někteří si šeptají ... jiní se smějí.

 

A po Liamovi není ani stopy.

 

Zachytím Colea v periferním vidění a odchytnu ho. "Kde je Liam?"

 

Pokrčí rameny. "Vypadám snad jako jeho hlídač?"

 

Ne, ale já jako nejstarší, ano. A právě teď mám v žaludku cihlu o velikosti Texasu.

 

"Cole," zasyčím skrz zuby.

 

"Utekl domů a brečel jako malá mrcha."

 

"Proč?"

 

V očích se mu mihne náznak soucitu. "Nevím. Tommy a Liam na pár minut odešli z tělocvičny. Když se vrátili, Liam brečel a Tommy se šklebil jako kočka, která snědla zlatou rybku.“

 

"Do prdele."

 

"Je to ještě horší." Zašklebí se. "Tommy na něj začal ukazovat prstem a smát se mu. Nazval ho upjatým teploušem. Brzy se přidali i ostatní.“ Odvrátí pohled. "Liam se snažil bránit, ale byl tak rozrušený, že -"

 

"Se zasekl na prvním slově."

 

Odfrkne si. "Spíše na prvním písmenu. Bylo to dost brutální, dokonce jsem se kvůli němu cítil špatně.“

 

Ale ne tak špatně, abys zakročil a něco s tím udělal.

 

Ale nemám čas se starat o Coleův a Liamův mizerný vztah. Mám na starosti důležitější sračky.

 

Vztek mě rozpálí jako peklo a prohledám tělocvičnu, jestli nenajdu Tommyho. "Kde k čertu je?"

 

Vrazím mu pěst do krku a vyrvu mu ten zatracený jazyk, aby už nikdy nemohl říkat sračky o Liamovi.

 

"Nejsem si jistý. Viděl jsem ho odcházet pár minut po Liamovi.“

 

Podívám se na hodinky. "Táta tu bude až za půl hodiny."

 

Tedy pokud sem dorazí. Většinou ještě pracuje ve své kanceláři, a je jednodušší ujít těch dvacet minut k nám domů pěšky než čekat, až si vzpomene na své děti.

 

"Půjdu domů pěšky."

 

Cole přikývne. "Užij si to. Jdu najít Hay - “

 

Popadnu ho za sako. "To kurva ani náhodou."

 

Jeho rysy se zkroutí zlostí. "Tohle není můj problém. Proč musím - “

 

"Protože jsi taky jeho bratr." Strčím do něj. "Tak se tak začni chovat, debile."

 

"Fajn. Cokoliv." Podívá se na Hayley a povzdechne si. "Pojďme."

 

***

 

Domů se dostaneme za 15 minut.

 

Bianca sedí na gauči a lakuje si nehty. Vzhledem k tomu, že nevidím žádné stopy po paní Garciové – chůvě, kterou si táta najímá, když nejsme s bratry poblíž -, předpokládám, že Liam je doma.

 

"Liam je na tebe tak naštvaný," řekne Bianca, když nás zahlédne.

 

Vyměníme si s Colem pohled.

 

"Není to má chyba, že s pláčem utekl z plesu," řekne Cole a zamračí se. "Za to může je Tommy DaSilva."

 

Vzhledem k tomu, že se ho Cole dnes večer nezastal, má Liam právo být na něj naštvaný.

 

"Ne na tebe." Podívá se na mě. "Na tebe."

 

"Na mně?" To nedává žádný smysl. "Řekl proč?"

 

Chvíli o tom přemýšlí, než odpoví: „Ne.“ Ušklíbne se a vzhlédne ke stropu. "Ale zeptal se mě, kde je pálka."

 

Jako na zavolanou se nahoře ozve hlasitá rána.

 

Cole zapíská. "Budu hádat a řeknu, že jsi ho nasměrovala správným směrem."

 

Bianca si pofouká nehty. "Jasan."

 

"Díky moc."

 

Beru schody po dvou.

 

Cole mě následuje. "Co jsi udělal?"

 

"Nemám ponětí."

 

"Ještě nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného," zašeptá Bianca.

 

Cole a já se otočíme. "Jdi dolů."

 

S našpulenou pusou se vydá dolů po schodech. "Doufám, že si Liam podá tvé koule pálkou."

 

Skvělé. Další sourozenec, kterého se mi dnes večer podařilo naštvat.

 

Když otevřu dveře své ložnice, uslyším tříštění skla.

 

Žaludek mi klesne, když uvidím rozbitou obrazovku počítače. "Co to sakra děláš?"

 

S pálkou v ruce, se ty rozzlobené zelené oči otočí ke mně. "B-b-beru ti n-n-něco, co m-m-miluješ." Znovu se rozmáchne a tentokrát zaútočí na věž. "Možná t-t-teď budeš v-v-vědět j-j-jaké to j-j-je."

 

Ježíši Kriste. "Netuším, o čem to mluvíš. Nic jsem ti nevz -“

 

"Dylan," zuří a přejde k mému Xboxu. Místností proletí různé kousky plastu a kovu. "V-v-viděl jsem vás dva l-l-líbat se v k-k-kumbálu."

 

Do háje. Jak to vůbec začít vysvětlovat?

 

Je to snadné ... nemůžu.

 

"Už bylo sakra načase," řekne Cole zbytečně.

 

"D-d-drž hubu," Zařve Liam a hlas se mu zlomí.

 

Cole zvedne ruce. "Brácho, chováš se jako psycho. Polož tu pálku.“

 

"Ne." Jako další udeří do hromádky mých nejcennějších videoher. "V-v-věděl jsi, jak m-m-moc jsem ji m-m-miloval."

 

Má pravdu. Věděl jsem to.

 

Mám pocit, jako by můj hrudník byl z olova. "Jak jsi to zjistil?"

 

Dylan mi řekla, že tancoval s Heather, není možné, aby věděl, že jsme byli v kumbálu.

 

"P-p-právě jsem ti to ř-ř-řekl, d-d-debile. V-v-viděl jsem - “

 

"Jak jsi věděl, že jsme v kumbálu?" Coleova slova z dřívějška mi odpálí mozek. Tommy. "Zatraceně."

 

Jako další mi rozmlátí televizi. "Tommy mi ř-ř-řekl, že se vy d-d-dva s-s-scházíte za m-m-mými z-z-zády. N-n-nevěřil jsem mu, ale on řekl, že mi to m-m-může dokázat.“

 

Jak to věděl?

 

Na tom nezáleží. Jediné, na čem teď záleží, je, že si Liam myslí, že jsem ho zradil.

 

"Omlou -" přeruší mě zvuk zvonicího telefonu.

 

Vyzvánění mi říká, že volá Dylan, ale ani za nic na světe to před ním nezvednu.

 

Liam jako by vycítil mou vnitřní debatu a zaměří se na mě. "Je to o-o-ona?"

 

Vytáhnu mobil z kapsy a vypnu ho. "Na tom nezáleží."

 

Zavrtí hlavou a položí můj zbrusu nový notebook na stůl.

 

Udělám krok směrem k němu. "Liame, stůj!"

 

Liam se rozmáchne ve vzduchu mezi námi, než můj notebook otevře a začne rozbíjet obrazovku a klávesnici na padrť.

 

"Ř-ř-řekl jsi jí, že ji m-m-miluji?" Znovu se rozmáchne a hlas se mu zlomí. "D-d-dobře jste s-s-se oba p-p-pobavili?"

 

"Ne." Liam mě přiměl slíbit, že jí to nikdy neřeknu, dokud nebude připraven. Přísahal jsem, že si jeho tajemství vezmu do hrobu. "Řekl jsem ti, že ti to neudělám."

 

"Ha. Jako bych ti m-m-mohl v-v-věřit,“ zakřičí. "Nejsi n-n-nic jiného n-n-než lhář."

 

"Kriste, chlape. Vzpamatuj se,“ vykřikne Cole. "Přestaň se chovat jako šílenec a ničit Jaceovy věci."

 

Liam se podívá na své dvojče. "P-p-políbil Dy -"

 

"Jo, já vím. Ale Dylan nikdy nebyla tvoje, kámo.“ Odfrkne si. "Vážně sis myslel, že máš u ní šanci?" Zhoupne se na patách. "I slepec by viděl, že už je nějakou dobu zamilovaná do Jace. Ale i kdyby nebyla, v žádném případě by nikdy nechodila s někým, jako jsi ty.“

 

Sevřu prsty v pěst. "Cole."

 

Navzdory mému tónu a Liamovým slzám pokračuje.

 

"Nikdo tě nemá rád, Liame. Ani tvá vlastní rodina.“ Jeho rysy se stočí do znechucení. "Jsi trapný. Pořád se snažíš upoutat pozornost tím svým pláčem a koktáním-“

 

"To stačí," zavrčím a zatnu pěsti. "Řekni ještě slovo a přísahám Bohu, že z tebe vymlátím duši."

 

"Cokoliv. Kašlu na to." Podívá se na Liama. "Kašlu na tebe." Vystrčí prostředník na nás oba. "Vy kreténi si vyřešte své sračky sami. Skončil jsem." Začne odcházet, ale když dojde ke dveřím, zastaví se. "Kéž by místo mámy umřel někdo z vás. Možná by pak tahle rodina nebyla taková katastrofa.“

 

S tím odejde a práskne za sebou dveřmi.

 

Tři sourozenci jsou pryč. Zbývá nula. Skvělý.

 

Poté co si vyčistím místo, se posadím na postel. "Je mi to líto, Liame. Vím, že jsi naštvaný. Máš na to plné právo. Ale nechtěl jsem ti ublížit. Dylan a já - “

 

"Ano, ch-ch-chtěl. Jinak bys to n-n-neudělal.“ Oči se mu zakalí slzami. "Ty v-v-víš, jak m-m-moc ji miluji. O-o-ona b-b-byla jediná dobrá v-v-věc v m-m-mém ž-ž-životě.“ Jeho tělo se začne třást vzlyky. "T-t-teď je p-p-pryč. S-s-stejně jako m-m-máma.“

 

Cítím se tak bezmocný, že mám co dělat, abych nekřičel. Nechtěl jsem mu vzít Dylan nebo ho takhle naštvat.

 

Pro jednou jsem chtěl být jen šťastný ... a přesně takovým mě Dylan dělá.

 

Ale jako obvykle se mi té výsady nedostane. Liam je můj mladší bratr a já musím dát věci mezi námi do pořádku.

 

Tak by to chtěla máma.

 

Promnu si tvář a řeknu: „Řekni mi, jak to napravit. Co je třeba udělat, abys mi odpustil?“

 

Máma nám vždycky říkala, že nic v životě není rozbité tak, aby se to nedalo napravit. S dostatečným odhodláním se dá všechno napravit a obnovit.

 

Neutěšitelný výraz v Liamove tváři však její teorii zpochybňuje.

 

"N-n-nemůžeš udělat nic, k-k-kreténe." Vyzařuje z něj vztek a vrátí se k rozbíjení mých věcí. "T-t-tohle ti n-n-nikdy neodpustím. Jsi z-z-zrádce. Ten n-n-nejhorší bratr na s-s-světe. S-s-seru na t-t-tebe.“

 

Ksakru. Snažil jsem se zůstat klidný a mít pochopení, ale už víc nesnesu. Mohl bych se tu rozkrájet na kousky a vyválet se v každém rozbitém kousku skla, v tomto okamžiku by to bylo jedno. Je odhodlán mě donutit trpět.

 

Proč bych se o něj měla starat, když je jasné, že mu na mně a mém štěstí nezáleží?

 

Postavím se a ukážu na dveře. "Vypadni. Nejsem tvůj boxovací pytel.“

 

Jeho čelist se sevře. "Ne." Rozbije rámeček s fotkou mě a naší mámy, který mám na nočním stolku. "N-n-nenávidím tě."

 

Jakákoli nitka, které jsem se držel, praskne. "Fajn, ale tím, že mě budeš nenávidět a rozbíjet mi věci stejně nepřiměje Dylan, aby tě měla ráda." Rozběhnu se k němu a vytrhnu mu pálku z ruky. "Vypadni kurva z mého pokoje, ufňukanče." Oči se mu rozšíří a ztuhne, ale už je příliš pozdě. Už mě dotlačil na hranici svých možností. Teď už není cesty zpět.

 

Chytnu ho za paži a začnu ho táhnout ke dveřím. Když se vzpírá, chytím ho za vlasy a táhnu ho přes místnost jako zvíře. Přesně tak jak se chová. "Gratuluji ti, právě jsi přišel o jediného přítele, kterého jsi kdy měl." Otevřu dveře a vystrčím ho za práh. "Vlastně, o dva. Protože se vsaď, že jí všechno řeknu, až přijde později.“

 

"Jac-c-c -" Začne říkat, ale strčím do něj tak silně, až spadne.

 

"Sklapni, protože jsem skončil s posloucháním." Bouchnu se pěstí do hrudi. "Odmítám být nešťastný jen proto, že ty jsi. Dylan mě dělá šťastným a já dělám šťastnou ji.“ Hrdlo se mi stáhne až k bolesti. "Což je něco, co ty nikdy nedokážeš."

 

S tím mu zabouchnu dveře před nosem.

 

O pár vteřin později si kleknu vedle roztříštěné fotky mě a mámy a zabořím hlavu do dlaní.

 

Přál bych si, aby tady byla a pomohla mi posbírat rozbité kousky mého života.

 

Ale malá část mě je vděčná, že tady není ... aby neviděla ten nepořádek, který jsem nadělal.

 

***

 

Slunce pronikající skrz záclony je jako laser, který mi proniká lebkou. Se zavrčením se převalím a nacpu si polštář přes hlavu, abych zablokoval světlo.

 

Události minulé noci se mi vracejí jako tsunami.

 

Dylan.

 

Liam.

 

Pokoj, který můj malý bratr zničil a jehož úklid mi zabral čtyři hodiny a sedm pytlů na odpadky.

 

Impulzivně sáhnu po telefonu na nočním stolku.

 

Je vypnutý.

 

Otočím hlavu a podívám se na okno.

 

To, které jsem včera večer zamkla.

 

Ruka na telefonu mi cuká potřebou jí zavolat a vysvětlit jí to.

 

Ne.

 

Ne, dokud si nepromluvím s Liamem a všechno si nevyjasníme.

 

Rodina je na prvním místě.

 

Bez ohledu na to, jak moc mě ti tři štvou – a Ježíši Kriste, oni mě štvou -, péče o ně je od té doby, co mi umřela máma a z táty se stal duch, moje jediná zodpovědnost.

 

Bez ohledu na to, jak moc chci někdy hodit ručník do ringu a říct si, že na to kašlu, nemůžu.

 

Jsem všechno, co jim zbylo.

 

Včerejší hádka s Liamem byla zlá, ale není nenapravitelná.

 

Máma mi říkávala, že každý východ slunce přináší úplně nový den a šanci začít znovu.

 

Poté, co ze sebe odhodím přikrývky, hodím na sebe tričko a tepláky.

 

Je víkend, což znamená, že všichni kromě dárce spermatu jsou doma a až se probudí, budou mít hlad.

 

Uvažuji, že zaklepu na Liamovy dveře, když procházím kolem jeho ložnice, ale raději si to rozmyslím, protože vím, že on – stejně jako moje sestra Bianca - si o víkendu rád přispí tak dlouho, jak je to jen v lidských silách.

 

Protože je sotva sedm, seběhnu raději po schodech dolů.

 

Když vejdu do kuchyně, Cole už sedí u stolu a cpe si do pusy cereálie. Není to žádné překvapení, protože jsme v rodině ranní ptáčata. Je to jedna z mála nefyzických vlastností, kterou sdílíme s naším pitomým otcem.

 

"Čau."

 

Než zvedne misku k ústům a dopije zbytky mléka, vydá ze zadní části hrdla zvuk.

 

"Jestli máš ještě hlad, udělám snídani."

 

Vezmu z lednice máslo, mléko a krabici vajec. Pak sáhnu do skříně a vytáhnu krabici směsi na palačinky.

 

Palačinky a vejce jsou Liamovy oblíbené a doufám, že to bude stačit na to, aby zakopal válečnou sekeru a chtěl si promluvit.

 

Cole nasadí kyselý výraz, když si prohlíží věci na kuchyňským ostrůvku. "Nesnáším palačinky."

 

"Já vím."

 

Jeho oči se zúží. "Palačinky jsou Liamovy oblíbené."

 

Zatnu zuby. Cole musí překonat to vnitřní soupeření s Liamem.

 

"Já vím." Rozklepnu na pánvi dvě vejce a zamíchám do nich trochu mléka. "Udělám ti míchaná vajíčka."

 

"Nemám rád míchaná vejce."

 

Bože Všemohoucí. Začal jsem den s tým, že mi nervy můžou rupnou jenom jednou a on už mi na ně brnká. "Minulý týden si je rád měl."

 

"To není pravda." Překříží si ruce a opře se na židli. "No tak, Jace. Jaké je mé oblíbené jídlo k snídani?“

 

"Za chvíli to bude tvůj obličej v pánvi se žloutkem." Rozklepnu další tři vejce a přidám trochu koření. "Vždycky jsi měl rád míchaná vajíčka."

 

"Jo, máminy míchaný vejce."

 

Promiň, debile. Pokud vím, tak nebe je nedodává.

 

"Co si dáš k jídlu, Cole?"

 

"Moje oblíbené jídlo k snídani."

 

Tohle se změnilo v nějakou zkoušku, kterou jsem odsouzený nezvládnout. "Dobře. Když už to nejsou míchaná vajíčka, co je tvoje nové oblíbené jídlo?“

 

Samolibě odsune misku s cereáliemi. "Frittaty a crème brûlée."

 

Tak tedy míchaná vajíčka. "V životě jsi nejedl frittatu. Navíc crème brûlée není snídaně, ale dezert. A aby bylo jasno – nejsem zkurvenej kuchař, takže buď ty sračky, co dělám, jez, nebo ne.“

 

"Proč všichni pořád křičí?" Bianca zakňučí, když se posadí na židli vedle Colea.

 

"Protože Jace má Liama ​​radši než mě."

 

"To není-"

 

"Jasan." Vyloví z košíku na ovoce jablko. "Každý má Liama ​​radši."

 

Cole trucuje. "Máma ne. Byl jsem její oblíbený.“

 

Bianca se začne smát. "Ne-"

 

"Bianco." Varovně se na ni podívám. "Nech toho."

 

Jestli chce Cole věřit, že byl mámin oblíbenec, nebudu ho opravovat.

 

Popravdě řečeno, Liama rozmazlovala mnohem víc. Ale to jen proto, že Liam byl podle jejích slov náročný a potřeboval pozornost navíc.

 

Když Cole začal vyvádět – bezpochyby se pokoušel ukrást Liamovo místo – už porodila Bianku a konečně měla holčičku, kterou vždycky chtěla. Její pozornost se ještě více rozdělila.

 

Asi chápu, proč má Cole žárlivou povahu.

 

Musím to zarazit hned v zárodku, než se mi to vymkne z rukou. "Co kdybychom si dneska vyrazili ty, já a Liam?"

 

Bianca zkřiví obličej. "A co já?"

 

"Jasan," řeknu a zopakuji její nové oblíbené slovo. "Můžeme zavolat paní Garciové a požádat ji, aby nás vzala do obchoďáku." Položím vajíčka na velkou mísu. "Nebo můžeme jít do kina."

 

"To jsou Liamovy oblíbené věci," zavrčí Cole.

 

S povzdechem si sevřu kořen nosu. "Než odjedeme, můžeme si na zahradě chvíli poházet fotbalovým míčem."

 

Zatímco Liam sportem pohrdá, Cole se ho nemůže nabažit. Obzvlášť fotbalu. Ten kluk má vražednou ruku.

 

To mu vykouzlí úsměv na tváři. "Dobře." Podívá se na Biancu. "Myslíš, že Liam bude brečet jako minule?"

 

"Jen když mu zase hodíš míč do obličeje."

 

Cole se nad tím zamyslí. "Dobrý nápad."

 

"Přestaneš?" Hodím špinavou pánev do dřezu a vytáhnu čistou. "Můžeme spolu strávit aspoň jeden zatracený den bez všech těch keců?"

 

Bianca šťouchne do Colea loktem. "Co má za problém? Je náladovější než obvykle.“

 

Nasypu směs na palačinky do mísy. "Pořád tě slyším, víš."

 

Ignorujíc mě, se Cole nakloní k Biance a řekne: „Jace a Dylan se včera večer na plese dali dohromady a Liam ztratil nervy.“

 

"Proč?" Zašklebí se. "Jace a Dylan po sobě už měsíce hází očkem." Vezme si z košíku pár hroznů. "Nemůžu uvěřit, že si Liam opravdu myslel, že má šanci."

 

Bože pomoz mi, vyklopím jím to zatracené těsto na hlavu.

 

"Mám skvělý nápad. Co kdybychom o tom nemluvili?“

 

Bianca vydá zvuk jako při polibku. "Vždyť ty a Dylan jste zamilovaní."

 

Zaryj nůž hlouběji, dítě.

 

"Ne, nejsme." Odkašlu si. "My uhm ... si dáváme pauzu." Zamíchám těsto silněji. "Dokud Liam ... však víš."

 

Dokud mě nepřestane nenávidět za to, že jsem mu ukradl holku.

 

"Dokud ti nedá svolení?" Sonduje Bianca.

 

"Víceméně ano," zamumlám.

 

"To je blbost," prohlásí Cole. "Liam se s tím musí smířit. Svět se netočí jen kolem něj.“

 

Začínám mít podezření, že to, že se mě Cole včera večer zastal, mělo víc co do činění s jeho naštvaností vůči Liamovi než s tím, že by mi pomohl.

 

"Možná byste se s Dylanem mohli scházet tajně," nabídne mi Bianca. "Minule jsem viděla film, kde manžel jisté dámy odešel do práce, ale poté se čistič bazénů vplížil dovnitř. Byla tak nadšená, že ho vidí, že si klekla na kolena - “

 

"Co to kurva?" Vykřikneme s Colem současně.

 

"Jak jsi ... kde jsi ..."

 

Nedokážu formulovat slova, protože můj mozek nechce vědět, jak se moje sestřička dostala k pornu.

 

Bianca se zakousne do hrušky. "Minulý týden jsem šla do tátova pokoje a hledala jsem mámin lak na nehty. Nechtěla jsem se vracet dolů, abych si nalakovala nehty, tak jsem si pustila televizi a zrovna běžel film.“ Našpulí pusu. "Ale nedokoukala jsem ho. Skončilo to tak, že jsem lak vylila na koberec zrovna ve chvíli, kdy se ta paní začala modlit.“

 

Vyměníme si s Colem pohled.

 

"Začala se modlit?" Cole se zeptá.

 

"Jo." Bianca nevinně pokrčí rameny. "Proč by jinak klečela?"

 

"Protože byla dě -"

 

Střelím po Coleovi smrtícím pohledem.

 

"Modlila se." Odkašle si. "Vsadím se, že se modlila opravdu dobře."

 

Přinutím se znovu dýchat. S ne jedním, ale třemi staršími bratry je pravděpodobné, že se Bianca nezačne modlit dřív než v pětaosmdesáti.

 

O to se postarám.

 

Obrátím palačinky a podívám se na hodiny. Už je sotva osm, ale vím, že Liam má nejraději první dvě palačinky z hromady. Podle něj nejsou ostatní nikdy tak nadýchané a nechutnají tak dobře.

 

"Mohl by někdo z vás jít nahoru pro Liama? Snídaně bude za chvíli hotová.“

 

"To ne," řeknou Cole a Bianca současně.

 

Jo, měl jsem to předvídat. "Fajn-"

 

Zbytek mé věty jde stranou, když slyším, jak se otevírají vchodové dveře.

 

Napětí by se dalo krájet nožem ve chvíli, kdy otec vejde do kuchyně.

 

Poté, co položí aktovku na nedalekou židli, se rozhlédne a usměje se. "Páni. Co to všechno je?"

 

Jako kdybych většinu rán nepřipravoval snídani pro jeho děti. "Jak to vypadá?"

 

"Jasně, no. Moc hezky to voní." Odvrátí pohled a hravě rozcuchá Biance vlasy. "Díky, Jacei."

 

Nepotřebuju, aby mi děkoval za to, že dělám to, co by měl dělat on.

 

Potřebuju, aby mi buď šel z cesty, nebo se kurva vzchopil a stal se tátou.

 

"To je fuk." Hodím špachtli na pult vedle sporáku. "Jdu vzbudit Liama."

 

Když stoupám po schodišti, zaslechnu jeho chabý pokus o konverzaci s Biancou a Colem. Podle toho, co slyším, jsou z těch jeho keců taky hotoví.

 

To je dobře. Kurva ví, že mě to už léta nebaví.

 

Zabouchám na Liamovy dveře silněji, než je nutné. "Je čas vstávat." Když nereaguje, zkusím to znovu. "Vím, že jsi na mě naštvaný, ale na chvíli to odlož, protože ti dělám tvou oblíbenou snídani."

 

Žádná odpověď.

 

Nejsem tak hloupý, abych si myslel, že palačinky to mezi námi napraví, ale to nejmenší, co může udělat, je odpovědět.

 

"No tak, chlape." Zabouchám na jeho dveře silněji. "Proboha, prostě mi odpověz."

 

Křič na mě. Řekni mi znova, že jsem ten nejhorší brácha na světě. Něco.

 

Ale nedostanu nic.

 

Projdu chodbou a zkontroluji koupelnu. Prázdná.

 

V mých útrobách se plazi špatný pocit a znovu zabuším na jeho dveře. "Liame."

 

Když tentokrát nereaguje, otočím klikou.

 

Ošklivý pocit v mých útrobách se mi zaryje do páteře, když si prohlédnu jeho prázdnou, ustlanou postel.

 

Musel se probudit dřív než já. Sakra.

 

Můj mozek se snaží vybavit si všechna místa, kam mohl utéct, když můj pohled přistane na dveřích jeho šatníku.

 

Chvíli mi trvá, než si uvědomím, co vidím.

 

Provaz.

 

Očima sleduju cestu lana od kliky až k místu, kde je zaklíněné mezi horní částí rámu a dveřmi.

 

Proč by měl Liam provaz...

 

Zasáhne mě to jako cihla do hlavy a podlomí se mi kolena.

 

Ne, ne, ne, ne.

 

Z hrdla se mi vydere hrdelní zvuk, když přeběhnu pokoj k šatníku.

 

"Táti!" Můj hlas je tak roztřepaný, že ho skoro nepoznávám. "Tati, potřebuju tě. S Liamem se něco děje!“

 

Bože, prosím řekni mi, že se pletu.

 

Řekni mi, že neudělal to, co si myslím, že udělal.

 

Řekni mi, že můj malý bratr je ...

 

Moje nejhorší obavy se potvrdí, když otočím klikou, a to, co mi zbylo ze srdce po matčině smrti...

 

se roztříští na tisíc malých kousků.

 

 

***

 

Moje matka se mýlila.

 

Některé věci nelze napravit.

 

Nový den nepřináší vždy nové šance.

 

Někdy přináší jen bolest a další smutek.

 

Když jsem ho našel, byl už několik hodin mrtvý, ale nepotřeboval jsem, aby mi to řekli záchranáři.

 

Jeho rty byly modré. Jeho kůže byla modrá. Konečky prstů zarývající se do provazu byly modré.

 

Dokonce i koš, do kterého kopl, byl modrý.

 

Všechno bylo modré.

 

Ironie osudu, že odstín představující ty nejlepší věci na světě – oblohu, oceán, barvu Dylaninych očí - symbolizoval i ty nejhorší.

 

Z mé kdysi oblíbené barvy... se mi teď zvedal žaludek.

 

Téměř stejně jako z toho, že jsme si se sourozenci dole povídali a tvářili se, že je všechno v pořádku... zatímco náš bratr visel na provaze.

 

Úplně sám v šatníku. Odhozen jako ošklivý vánoční svetr.

 

Svaly na hrudi se mi stáhnou, když si nacpu polštář do pusy a křičím tak hlasitě, až mi praskají uši.

 

Tohle všechno je moje vina.

 

Zabil jsem ho.

 

Miloval jsem ho.

 

Zabil jsem ho tím, že jsem ji miloval.

 

Zařvu znovu, tentokrát hlasitěji, ale stejně jako Liamův ... i můj křik o pomoc je tichý.

 

Chladnokrevná pravda posledních osmačtyřiceti hodin mi prosakuje do kostí jako agresivní jed a zamořuje mou realitu.

 

Je pryč a už se nikdy nevrátí.

 

Nedal mi šanci to napravit.

 

Nedal mi šanci se omluvit.

 

Nedal mi šanci dokázat, že bych mohl být dobrým bratrem.

 

Nedal mi šanci říct mu, že bych pro něj udělal cokoli.

 

Včetně toho, že jsem se jí vzdal.

 

Zatnu pěsti a udeřím se do lebky.

 

Jsem jeho velký bratr, měl jsem být ten, za kým přišel.

 

Ten, kdo mu pomůže najít jiné řešení než to, které si vybral.

 

Místo toho jsem to byl já, kdo způsobil bolest, která ukončila jeho život.

 

Znovu se udeřím do lebky. Tak tvrdě až se mi zatočí hlava.

 

Kdybych ho nevyhodil ze svého pokoje.

 

Kdybych ho zkontroloval, než jsem šel spát.

 

Kdybych se nezamiloval do holky, které dal své srdce.

 

Měl jsem. Udělal bych. Mohl jsem.

 

Je jich tolik, že se v nich topím.

 

Ale ani jeden z nich mi Liama nevrátí.

 

Nic ho nevrátí.

 

Smrt je trvalá jizva, kterou jsou nuceni nést lidé, kteří po ní zůstali.

 

A sebevražda je břemeno, které nesete navždy.

 

V pozadí mi zahučí zvonění telefonu a já ho vytrhnu z postele.

 

Dylan.

 

Pořád volá.

 

Měl bych jí říct, co se stalo ... říct jí, co jsem udělal, ale nemůžu.

 

Liam je mrtvý, protože jsem byl sobecký. Mluvit s ní by se rovnalo plivnutí na hrob, do kterého ho zítra pohřbíme.

 

Chybí mi.

 

Kovové pouzdro se mi zarývá do konečků prstů, jak svírám mobil a bojuji s nutkáním s ní mluvit.

 

Nemůžu.

 

Možná, až věci nebudou tak podělané a já budu schopen dýchat bez ohromného návalu bolesti, můžeme být znova přátelé.

 

Hodím telefon o zeď a sleduji, jak praská displej.

 

Kdybych ji na tom plese nikdy nepolíbil, Liam by byl pořád naživu.

 

Chloupky na zátylku se mi zježí.

 

Kdyby nás Liam nepřistihl, měl bych šanci mu všechno vysvětlit. Nebyl by ošálen a potupen.

 

Ale to se nestalo ... protože mi tu příležitost někdo ukradl. A pak ještě přisypal sůl do rány tím, že se smál a ukazoval na něj, zatímco Liam brečel.

 

Všichni to dělali.

 

Adrenalin mě rozpálí jako raketa, když vstanu.

 

Podívám se na hodiny na nočním stolku. Za pětadvacet minut končí škola.

 

Nemůžu Liama přivést zpátky. Nemůžu napravit roli, kterou jsem sehrál v jeho smrti.

 

Ale je něco, co udělat můžu.

 

Něco, co otupí bolest... a dá někomu lekci, na kterou nikdy nezapomene.

 

"Kam jdeš?" Zeptá se Cole, když seběhnu ze schodů.

 

Vytáhnu pálku ze skříně v předsíni, tu samou, kterou Liam použil tu noc. "Donutit ho zaplatit."

 

***

 

S každým krokem k budově se mi v hrudi rozbuší touha po pomstě.

 

Nejsem tak hloupá, abych vešla dovnitř a vymlátila z něj duši. Je tu příliš mnoho svědků.

 

Ale náhodou vím, že jeho máma pořád pracuje a on chodí domů pěšky, místo aby jezdil autobusem.

 

Podívám se na hodinky. Zvonek, ohlašující konec hodiny by měl zazvonit každou chvíli.

 

Jako na zavolání sleduji, jak stovky dětí vycházejí ze školy.

 

Většina z nich se směje a usmívá... nepochybně jsou rádi, že poslední den vyučování je na obzoru.

 

Zatímco oni budou zítra slavit, že zvládli další rok... já budu pohřbívat svého malého bratra.

 

Kvůli tomu zasranému kreténovi přímo tam.

 

V žilách mi pulzuje čirý hněv, když sleduju, jak zamává několika lidem a pak se vydá po chodníku... bez zájmu o svět.

 

Musí být hezké mít přátele.

 

Kromě mě a Dylana Liam žádné neměl.

 

Kvůli němu.

 

Děják. Přezdívka, kterou dal Tommy Liamovi, mě pálí v krku jako kyselina.

 

Liam chtěl jen zapadnout, cítit, že někam patří... to je důvod, proč Tommymu odpustil a spřátelil se s ním, i když jsem ho varovala, aby to nedělal.

 

Naneštěstí pro Tommyho nejsem z těch, kteří odpouštějí.

 

Moje kroky zrychlují, když dojde na konec bloku.

 

Před námi se objevuje zalesněná oblast. Což znamená, že nemá kam utéct... nemá se kam schovat.

 

Tik tak, ty hajzle. Tvůj čas se chýlí ke konci.

 

Udělám mu věci, které si nedokáže představit ani v těch nejhorších nočních můrách.

 

Naplní mě euforie, když vytáhne mobil a přiloží si ho k uchu.

 

Je rozptýlený. Perfektní.

 

Bez varování ho udeřím pálkou do zad. K mému pobavení současně zakopne o škvíru v cementu a padá k zemi jako hromada cihel.

 

Využívám příležitosti a táhnu ho břichem dolů do lesa.

 

"Co to kurva?" křičí a drápe se do hlíny a větví. "Pomozte mi někdo!"

 

Promiň, chlape. Pro takový kus hovna, jako jsi ty, není slitování.

 

Zastavím se, když najdu vhodné místo, vylezu na něj a přitisknu mu obličej do špíny.

 

"Pomoc!"

 

Bojuje se mnou, ale silněji mu přimáčknu tvář, než ho pustím, aby se trocha nadechnul.

 

Jestli ho zabiju moc rychle, přijdu o všechnu zábavu.

 

"Proč to děláš?" řekne přidušeně. "Kdo jsi?"

 

Když se nakloním dolů, zašeptám: „Napovím ti.“

 

Tělo mu ztuhne. "Jace?"

 

Pokusí se vstát a chvíli zápasíme v hlíně. Dávám mu dost volnosti, aby se mohl otočit, ale ve chvíli, kdy to udělá, ho obejmu rukou kolem krku a udeřím ho čelem do nosu.

 

Zmatek mu zkalí zakrvácený obličej. "Co to sakra? Proč... p-proč to děláš?“

 

Plivnu na něj. "Podívejme se, kdo teď koktá, hajzle."

 

Než stačí promluvit, přiložím mu hlaveň pálky na rozkrok a přitisknu ji, jakmile se postavím, a drtím mu koule.

 

Směji se, když řve bolestí.

 

"Přestaň!"

 

"Dobře," řeknu mu. "Ale jestli to udělám, tahle pálka půjde někam jinam. Někam, kde je to trochu užší.“

 

Cítím, jak se z něj line strach. "Je mi líto, co jsem Liamovi na plesu udělal." Roztřeseně se nadechne. "Omluvím se, až ho uvidím. Přísahám na svůj život.“

 

Projede mnou další záchvěv vzteku. "To nemůžeš, zmrde."

 

"Ano, muž ..."

 

"Je mrtvý." Ještě víc přitlačím a s potěšením sleduju, jak se třese bolestí. "Ukončil to ... kvůli tobě."

 

A mně.

 

"Kurva!" Nejsem si jistý, jestli je jeho výbuch z agónie, kterou prožívá, nebo z šoku z té zprávy. "Je mi to líto."

 

"To by mělo." Nakloním se nad pálku a on zařve. "Ale neboj se, brzy bude po všem." Blýsknu po něm zuby. "Nakonec."

 

Vzhlédne k obloze a zakleje. "Kéž bych ji nikdy neposlouchal."

 

Nemám tušení, o čem blábolí. "Koho neposlouchal?"

 

"Dylan."

 

Evidentně mám ještě srdce, protože se mi při vyslovení jejího jména zrychlí.

 

"O čem to sakra mluvíš?"

 

"Byl to její plán." Řekne chraplavě. "Obelstila mě. Obelstila nás všechny, Jace.“

 

Nejsem si jistý, na co naráží, ale Dylan je moje nejlepší kamarádka, takže potřeba bránit ji instinktivně přebíjí jakékoli Tommyho kecy.

 

Dupnu mu na nohu. "Dylan nikoho neobelstila, hajzle."

 

"Ale jo, obelstila." Když zkroutím pálku, vydá ze sebe uši rvoucí výkřik. "Kurva, chlape. Nemám důvod ti lhát. Taky mám malého bráchu, takže vím, jak to chodí. Jestli se Liam zabil kvůli něčemu, co jsem udělal já, vím, že nemám šanci dostat se z tohohle lesa živý.“ Mělce lapá do dechu. "Ale možná budeš chtít znát pravdu, než mi rozmlátíš lebku."

 

Ten zmrd má pravdu. Málinko zmírním tlak. "Začni mluvit."

 

V jeho výrazu se mihne pocit viny. "Do Dylana jsem zamilovaný už od sedmé třídy."

 

Přímo tady ho zastavím. To poslední, co potřebuju, je poslouchat, jak pořád dokola omílá, jak moc ji chce. "Nemám zájem o tvůj -"

 

"Je to důležité," naléhá. "Proto se to na tom plese zvrtlo tak, jak se to zvrtlo."

 

Moc tomu nerozumím. "Jak souvisí to, že se ti Dylan líbí, s tím, že jsi vzal Liama ​​do kumbálu, aby nás viděl, nebo že sis z něj dělal legraci před celou školou?"

 

"Takový byl plán." Opráší si špínu z dlaní. „Chtěla se ti pomstít za to, že jsi šel na ples s Britney.“ Prudce se nadechne. "Ale vraťme se na začátek. Oslovil jsem jí v kumbálu hudební třídy, když jsem se dozvěděl, že jsi pozval Britney na ples. Věděl jsem, že Dylan kvůli tomu bude naštvaná, a doufal jsem, že toho využiju ve svůj prospěch.“

 

Zatlačím na pálku.

 

"Sakra, Jaci. Ještě jsem neskončil.“

 

"Pak navrhuji, abys mluvil rychleji," zatnu zuby. "Protože každé slovo, které vypustíš z úst, ve mně vyvolává touhu utrhnout ti koule a nacpat ti je do krku."

 

Zbledne. "Řekla mi, jak je naštvaná, a já jí navrhl, aby vyrovnala skóre tím, že se mnou půjde na ples." Pokrčí rameny. "Do té doby jsem s ní párkrát po škole strávil čas v hudební třídě a naše rozhovory ... myslel jsem, že mám konečně šanci, když už jsi z cesty."

 

Myšlenkami se vracím k tomu, jak se Dylan zmínila, že po vyučování mluvila s Tommym.

 

Ignoruju divný pocit, který se mi rodí v útrobách. Podezřelí lidé nejsou upřímní ke svým nejlepším přátelům.

 

Nemluvě o tom, že mě tenkrát vyzvala, abych ji políbil.

 

"Dobře. A pak co?"

 

"Odmítla mě. Řekla, že už s někým chodí a že by tě to mnohem líp naštvalo. Když jsem se jí zeptal s kým... řekla mi, že s Liamem.“

 

Lže. "Dylan by to neudělala."

 

"Nemám důvod ti lhát, chlape. Ne teď." Těžce polkne. "Můžu se tě na něco zeptat?"

 

Proti své vůli mu vyhovím. "Na co?"

 

"Udělala nebo řekla Dylan někdy něco, co by tě přesvědčilo, že se ji líbí Liam?"

 

Výraz na mé tváři musí prozradit mou odpověď, protože řekne: „Nesnažím se být čurák, ale proč by s ním jinak šla Dylan na ples?“

 

Ta myšlenka mi bolestivě víří v žaludku. I když to nerad přiznávám, byla tu malá část mě, která krátce uvažovala, jestli nešla s Liamem na ples proto, aby se mi vysmála.

 

Ale pak jsem si rychle uvědomil, jak je to hloupé, protože bez ohledu na to, jak moc je na mě naštvaná, Dylan by z Liama nikdy neudělala svého pěšáka.

 

Usoudil jsem, že se Liam konečně rozhodl udělat svůj krok a Dylan začala přicházet na chuť myšlence být s Liamem.

 

Což ze mě dělalo ještě horšího bratra, že jsem ji políbil.

 

Hrudí mi projede lítost a výčitky svědomí.

 

Přesvědčoval jsem sám sebe, že se jí jdu postavit, abych ochránil Liama, ale když jsem ji viděl tak blízko u Tommyho, vařila se ve mně krev.

 

Po tomhle jsem na svého malého bratra už nepomyslel.

 

Ne, dokud se Dylan nezmínila, že chce ten večer strávit u mě doma.

 

Když mlčím, Tommy dál mluví. "Řekla mi, že mi dá šanci, když jí pomůžu vymyslet ještě lepší plán, jak se ti pomstít." Vypadá rozpačitě. "Tak jsem to udělal."

 

Mám pocit, jako by se mi v krku zaklínil kámen. "Jaký byl ten plán?"

 

Potřebuji slyšet všechny detaily. Každý článek toho zpackaného řetězu, který vytvořili a který skončil smrtí mého bratříčka.

 

"Když už šla s Liamem, řekl jsem jí, že přijdu s tím, jak ho v půlce tance rozptýlit. Takhle bychom se mohli vytratit. Naštěstí se Cole vykašlal na své rande a poskytl nám dokonalou příležitost.“

 

Kámen v mém hrdle se promění v balvan, který mi s každým jeho slovem odčerpává zásoby vzduchu.

 

"Můj plán byl, že nás přistihneš, jak se líbáme na chodbě, až si všimneš, že není s Liamem, ale ona řekla, že to nestačí. Chtěla, abych tě vyprovokoval a začal se s tebou hádat.“

 

Gestem mu naznačím, aby pokračoval, protože nedokážu formulovat slova.

 

"Liam nás měl přistihnout, jak se o ni pereme na chodbě. Jejím cílem bylo vyvolat roztržku mezi tebou a tvým bratrem, protože věděla, že by tě to ranilo.“

 

"Liam řekl, že nás viděl v kumbálu, ne na chodbě."

 

Chytám se stébla, ale nic jiného mi nezbývá.

 

Nechci věřit, že by Dylan byl schopen udělat něco tak zlomyslného a pomstychtivého.

 

Tommy přikývne. "Dylan se od plánu odchýlila, když mi řekla, abych se vrátil dovnitř. Byl jsem na ni tak naštvaný, že jsem se rozhodl vyklopit to Liamovi sám​​... “

 

Jeho hlas se vytratí, ale potřebuji slyšet zbytek.

 

Zatlačím na pálku. "Mluv dál."

 

Vyprskne kletbu. "Liam mi nevěřil, tak jsem mu řekl, že to můžu dokázat." Tvář se mu zkřiví bolestí. "Vzal jsem ho na chodbu, ale vy jste tam nebyli. Rychle jsem přišel na to, kam jste mohli jít, protože to bylo místo, kde jsme se scházeli. Co jsem však nečekal, že uvidím, bylo ... že to nevypadalo falešně.“

 

Ani pro mě to nevypadalo falešné.

 

Hrudí mi proběhne čirá bolest. Nesnáším, že Tommyho verze událostí se dokonale shoduje s tím, co se té noci skutečně stalo.

 

Zamračí se. "Byl jsem naštvaný. Myslel jsem, že je Dylan moje holka. Liam se také rozčilil ... ještě víc než já. “ Zvedne ruce. "Posral jsem to, Jace. Udělal jsem chybu, že jsem ho šikanoval. Ale, chlape. Byl jsem na ni tak naštvaný.“ Nozdry se mu rozšíří. "Jako blázen jsem se zčásti pořád držel naděje, ale když jsem zjistil, že se odstěhovala, všechno dávalo smysl. Ta mrcha si se mnou taky hrála.“

 

Co to má kurva bejt?

 

"Neodstěhovala se."

 

"Ano odstěhovala. Učitel ve škole to dnes potvrdil. Je pryč, kámo.“ Jeho oči se spojí s mými. "Její otec se zřejmě dozvěděl, že před pár týdny dostal novou práci." Čelist mu zacuká. "Hádám, že chtěla spálit pár mostů, než nadobro opustí Royal Manor."

 

Ježíši Kriste.

 

Stlačí se mi plíce a zrudne mi zrak.

 

Je to, jako bych znovu viděla Liama viset v šatníku... jenže nějak hůř.

 

Protože člověk, kterému jsem na tomhle světě věřila nejvíc, mě zradil.

 

Dylaninym záměrem možná nebylo, aby se Liam zabil, ale stejně ho využila.

 

Ne, ještě hůř. Ta mrcha mu úmyslně ublížila, i když byl naprosto nevinný.

 

Napětí mi uzamkne čelist a sjede dolů po krku. Liam nikdy neudělal nic špatného, aby si zasloužil být do toho zapleten.

 

Sakra, nikdy by ho nenapadlo Dylan ublížit. To by raději zemřel.

 

Liam si nikdy nic z toho nezasloužil.

 

Řev, který mnou projede, když položím nohu na Tommyho břicho a zvednu pálku, mu přivodí mokrou skvrnu na přední straně kalhot.

 

Chystám se ho zabít. Cítím to v kostech.

 

Příliš to bolí a Liam tu není, aby byl mým svědomím a řekl mi všechny ty dobré sračky, které ze sebe máma chrlila.

 

"Do prdele." Polož tu pálku, Jaci.“

 

Plíce mi ztuhnou, když vidím, jak se Liam prodírá lesem. "Liame?"

 

Je v pořádku. Vše je v pořádku. Svou chybu můžu napravit. Můžu…

 

Mé srdce poklesne, když ke mně Liam přistoupí, a já si uvědomím, že to nakonec není Liam ... je to Cole.

 

 Nic není v pořádku. Už nikdy nebude.

 

"Ublížil Liamovi." Mokrá sračka mi stéká po tváři a zamlžuje mi zrak, když zvedám pálku. "Dylan ublížila Liamovi."

 

Já jsem ublížil Liamovi.

 

Všichni ve škole ublížili Liamovi.

 

Proč se mu všichni museli smát a dobírat si ho?

 

Proč v něm prostě nemohli vidět toho úžasného, opravdového člověka, kterým byl?

 

Proč jsem se nemohl zamilovat do někoho jako je Britney, místo do ní?

 

Točím se v kruhu, ale nedokážu to zastavit. Nedokážu nic z toho zastavit.

 

Jediné, co vím, je, že chci svého bratříčka zpátky tak moc, že bych svůj vlastní život bez váhání vyměnil za jeho.

 

A Tommy musí zemřít, protože není fér, že on může dál dýchat, zatímco Liam ne.

 

Cole mi zmáčkne rameno. "Já vím, že to bolí." Vezme mi pálku z rukou. "Ale zabitím Tommyho se to nezlepší."

 

Jasně, že zlepší.

 

Tommy začne couvat, ale Cole ho popadne za tričko.

 

"Jen abychom měli jasno. To, že jsem mu zabránil v tom, aby zabil tvou ubohou prdel, s tebou nemá nic společného.“ Narazí čelem na Tommyho. "Kdybych ještě věřil v Boha nebo v nějakou takovou kravinu, osobně bych ho prosil, aby tě poslal rovnou do pekla, kam patříš." Stiskne ho pevněji. "Přísahej na svou rodinu, že jestli ještě jednou řekneš něco o tom, co se stalo v tomhle lese, tak-"

 

"Neřeknu." Jeho oči plné obav těkají mezi námi. "Jestli si máma něčeho všimne, svedu to na někoho jiného."

 

Přiblížím se k jeho tváři. "Ani na vteřinu si nemysli, že to znamená, že jsme v pohodě. Jestli mě uvidíš, jak jdu po ulici, tak se radši otoč na druhou stranu a modli se k jakékoli vyšší moci, ve kterou věříš, abych si tě nevšiml dřív, ty zmrde.“

 

"Rozumím." Sedne si a rozhlédne se, jako by čekal, že ho zastavíme.

 

"Vypadni odsud, než si to rozmyslím," zakřičím tak hlasitě, že jsem si jistý, že mi praskly hlasivky.

 

Odlepí se od země a odkulhá z lesa tak rychle, jak ho jeho debilní nohy unesou.

 

"Co to kurva bylo?" Cole procedí, když je pryč. "Vážně jsi ho chtěl zabít."

 

"Bolí to." Klesnu na zadek. "Příliš to bolí."

 

Připojí se ke mně na zemi. "To nám nemůžeš udělat, Jacei. Pořád máš mě a Biancu. Potřebujeme tě."

 

Má pravdu. Bylo by těžké se o ně starat z vězeňské cely.

 

"Chybí mi."

 

Chybí mi jeho úsměv a vtipy. Chybí mi jeho soucit s lidmi a pochopení pro ty, kteří si ho nezasloužili.

 

Nevím, jak se mám prostě smířit s tím, že nic z toho už nikdy nezažiju.

 

Udělal svět lepším místem.

 

Cole přikývne. "Mně taky. Já ...“ Pevně zavře oči. "Cítím se jinak." Udeří se do hrudi. "Něco tady ... už se necítím dobře." Jeho hlas se zlomí. "Cítím se prázdný a dutý. Jako bych ztratil velký kus něčeho.“

 

"To proto, že jsme ztratili." Zabořím si paty dlaní do očí, abych zastavil mokré sračky, které mi stékají po tváři. "Nejsem připraven se rozloučit." Slova mi zacpou hrdlo. "Nechci se s ním rozloučit."

 

Chci jen otupět.