TWRM - EPILOG

Překlad: Já

Kor.: On

Braxton

O dva měsíce později…

VEJDU DO KUCHYNĚ A HLEDÁM na kuchyňské lince svůj mobil, potom jdu do své kanceláře a podívám se pod hromadu papírů, pak do obýváku, kde Dakota sedí na gauči a čte si. Už jsou to dva měsíce, co jsme zjistili, že za všechno, co se jí stalo, může Freddie. Od té doby co setkal s Jamiem a vysvětlil mu, že doufal, když se Dakota o té hrozbě dozví, řekne to bratrovi a on potom zasáhne a zachrání situaci. O mně nevěděl, ale zjistil, že jeho plán nevyjde, když ji a mě uviděl pohromadě. Tehdy se opil, ukradl hodinky, které dala Jamiemu, vloupal se k ní a vzteky to tam zdemoloval. Jeho nadějí, že bude mít šanci přiznat pravdu, bylo turné, kam měl odjet s Jamiem a ostatními kluky. Ale jediné, co se stalo, bylo, že to prasklo. Kluci ho nechali za sebou, důvěra, kterou si vybudovali, byla jeho činem zničena a Jamie je teď na turné s písní, která boduje na prvních místech ve všech rádiích v zemi a dokonce i v některých částech světa. Dakota si nakonec získala Kathy, respektive po té, když Hanna představila rodině svého nového muže, a Kathy se konečně vzdala naděje, že s Hannou skončíme spolu. To ale neznamená, že bychom se já nebo Chris přestali snažit Dakotu přesunout, ne že by to fungovalo.

„Můžu ti nějak pomoct?“ Dakota mě tou otázkou vytrhne z myšlenek a já se na ni soustředím a cítím, jak se mi teplo rozlije na hrudi. I když je to, co Freddie udělal, taková sviňárna, pořád chápu, proč šel do takových extrémů, aby získal její pozornost. Proč by udělal něco zkurveného ve snaze získat ji pro sebe.

„Viděla jsi můj mobil?“ Zeptám se a zúžím na ni oči, protože se mi zdá, že můj mobil často mizí, když jsme spolu sami doma, a pak se zase objevuje na těch nejpodivnějších místech. A tohle opravdu považuju za náš domov, i když ona má pořád svůj byt dole. Od té doby, co jsem jí řekl, že ji miluju, jsme od sebe nestrávili jedinou noc, pokud jsem nemusel být mimo město, a to i potom tu pořád zůstává.

„Tvůj mobil?“ Rozhlédne se kolem sebe a pak se podívá do své knihy a zamumlá si. „Neviděla jsem ho.“

„Dakoto,“ obtočím si ruce kolem boků. „Čekám důležitý hovor.“

Pomalu zvedne oči a setká se s mýma. „Tak to bys, Braxtone, měl být opravdu zodpovědnější ke svým věcem. Navíc je neděle, v neděli nikdo nepracuje.“ Kurva, já ji miluju. Netušil jsem, že jsem schopen někoho milovat tak, jako miluju ji. Chvíli se na ni dívám a pak si řeknu, že na to kašlu, že práce počká. Jdu k ní a vytrhnu jí knihu z ruky, pak ji hodím na druhou stranu místnosti. „Hele, tohle jsem četla.“

„Škoda, když nemůžu pracovat, tak mě budeš bavit ty.“ Zvednu ji a s jejím smíchem, který se rozléhá bytem, ji odnesu do své postele, kde strávím zbytek dne milováním se ženou, která mi všechno změnila.

 

O osm měsíců později…

VYPÍNÁM VODU A VYLÉZÁM ze sprchy, osuším se a uvážu si ručník kolem pasu. Potom zamířím do šatny, abych se oblékl, a jako obvykle položím oblek na židli spolu s košilí, a jdu ke svému novému věšáku na kravaty, ale najdu ho prázdný. Zamračím se a jdu k zásuvce, ve které jsem míval kravaty, ale je plná jemných krajek.

Po prohledání skříně, které vyjde naprázdno, zamířím do ložnice a zamrkám při pohledu, který mě přivítá. Dakota leží uprostřed postele, na sobě má jen zásnubní prsten, který jsem jí před měsícem navlékl na prst, a žhavě růžovou kravatu, jejíž délka spočívá mezi ňadry a konec zakrývá to, o čem vím, že je nebe.

„Hledáš něco, pane Adamsi?“

Usmívám se a přecházím po místnosti, nechávám ručník spadnout a sleduji, jak se jí rozšiřují zorničky. Člověk by si myslel, že skoro po roce, co jsme spolu, už to mezi námi vychladne, ale zatím se tak nestalo. Jsem do ní teď stejně blázen jako ve chvíli, kdy jsme se poprvé potkali, možná ještě bláznivější.

Vylezu na postel, chytím ji za kotníky, roztáhnu je od sebe a pak se jí usadím mezi nohama.

„Našel jsem to.“ Spustím svá ústa na její a políbím ji, pak se se svou snoubenkou pomiluju, a když se o hodinu později oblékám do práce, s úsměvem na tváři si nasadím tu růžovou kravatu.

 

 

Konec