TWRM - 15. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

KDYŽ SE BRAXTON A JEHO rodiče rozptýlí, podívám se pod okraj stolu a poklepu na Braxtonovy hodinky, abych zjistila, kolik je hodin, a pak zavrtím hlavou. Jamie má už skoro hodinu zpoždění.

„Asi uvízl v zácpě.“ Braxtonova slova mě vyděsí a podívám se na něj, když mi jemně stiskne stehno.

„Zřejmě máš pravdu.“ Žaludek mi zaplní obavy a frustrace. Ráda bych řekla, že Jamiemu není podobné chodit pozdě, ale myslím, že ještě nikdy nepřišel na nic včas. Myslela jsem si, že ví, že ho dnes večer potřebuju.

„Přijde.“

„To by měl,“ zamumlám zpátky a zvednu sklenku vína. Polknu velký doušek, pak se podívám na Braxtonovy rodiče, kteří mě pozorují, a odložím sklenku. Ještě, aby si mysleli, že mám problém s alkoholem a navíc ohrožuju život jejich syna.

„Dakoto,“ zavolá Bret a já na něj zaostřím a svaly se mi stáhnou, když vidím, jak se mu v očích zračí starost. „Myslím, že se musím omluvit.“ Odkašle si a Alisha mu zakryje ruku na stole. „Byl jsem předtím naštvaný, když jsem viděl, co se stalo s tvým bytem, ale nebyl jsem naštvaný na tebe.“

„Ani jeden z nás na tebe není naštvaný,“ ozve se Alisha s jemným úsměvem a Braxtonova ruka mě hladí po stehně.

„Víme, že to, co se děje, není tvoje vina, a oba se shodneme na tom, že nejbezpečnější místo pro tebe je s naším synem.“ Usměje se úsměvem, který vypadá jako úsměv jeho syna. „Tedy pokud neřekneš, že chceš jít s námi domů, až odjedeme.“

Zasměju se, uleví se mi, že ke mně necítí nenávist. „Potřebuju dovolenou. Možná bych to vzala.“

„Můžeš kdykoli.“ Alisha řekne a Bret přikývne na souhlas, když Braxtonovi začne zvonit mobil. Když ho vytáhne z kapsy, zadívám se na jeho telefon a pak na něj vyjedu.

„Vážně, já tu pitomou věc fakt nesnáším,“ řeknu mu, když se na telefon podívá a vypadá zmateně.

„Promiň.“ Políbí mě na tvář. „Hned jsem zpátky.“ Vstane, položí ubrousek na stůl a odejde. Otočím se přes rameno a sleduji, jak mizí v přeplněné restauraci, a když dojde ke dveřím, přiloží si telefon k uchu.

„No.“ Znovu zvednu sklenici s vínem a podívám na Breta a Alishu. „Jestli se vám syn neozve, tak bude proto, že jsem ho buď zabila, nebo jsem jeho mobil vyhodila do koše.“ Oba se zasmějí, když si dám další doušek vína, a pomyslím si, že by opravdu neměli být tak skoupí na své porce, zvlášť když vím, že tohle víno nestálo tisíce dolarů.

„Jsi pro něj dobrá,“ prohlásí Bret tiše, když odložím teď už prázdnou sklenku a podívám se na něj. „Nebojíš se mu připomenout, že práce není to nejdůležitější v jeho životě.“

„Přesto právě odešel od stolu s telefonem,“ podotknu.

Alisha pokrčí rameny. „Doufáme, že čím víc na to budeš poukazovat, tím dřív mu dojde, jak moc mu práce ovládla život.“

„Nedělej si velké naděje,“ řeknu a pak nadskočím, když mi na rameni přistane ruka. Zakloním hlavu a setkám se s Braxtonovým pohledem a z jeho očí mi přeběhne mráz po zádech.

„Co se stalo?“ Zeptám se, když se posadí vedle mě a upraví mě na židli tak, aby stála čelem k němu. „Děsíš mě,“ přiznám, když mě vezme za ruce.

„Ten telefonát byl od tvého bratra.“

„Jamieho,“ zašeptám a on přikývne.

„Dnes večer ho zatkli.“

Žaludek mi klesne a otočím ruce tak, abych se chytila jeho. „Zatčen?“

„Freddie se opil a začal Lozzovi blábolit o nás dvou. Nejdřív si z toho nic nedělal, ale pak Lozz mluvil s Jamiem a tvůj bratr mu řekl o tom, že je tvůj byt zdemolovaný a co se děje. Lozz si dal dvě a dvě dohromady, protože věděl, že Freddie s nimi v pátek domů nešel. Jamie si s ním šel promluvit a Freddie byl ještě opilý a přiznal se, co udělal.“

„Cože?“ Zašeptám a jsem si jistá, že jsem ho špatně slyšela.

„Začalo to být násilné, poprali se a Freddie je v nemocnici. Jamie je na stanici.“

Zvedne se mi žaludek. „Myslím, že se mi udělá špatně.“ Stáhnu z něj ruku, abych si zakryla ústa. Freddieho neznám tak dlouho jako Jinxe a Lozze ale pořád je to někdo, komu věřím – jeden z mála lidí, kterým opravdu věřím.

„Volal jsem svému právníkovi. Jede na stanici, aby Jamieho vyplatil, ale Freddiemu to pěkně zavařil, takže musíme být připraveni na to, co se může stát.“

Zavřu oči a skloním bradu k hrudi. Jamie byl vždycky vznětlivý, a když nad sebou ztratí kontrolu, začne být iracionální a nedokáže se ovládat. Dokážu si představit, co Freddiemu udělal, když zjistil, že za tím, co se děje, stojí on, zvlášť když ho považoval za blízkého přítele.

„Já tomu prostě nemůžu uvěřit.“ Chci se zeptat proč, chci to pochopit, ale právě teď není na kladení otázek vhodná doba. Právě teď se musím dát dohromady a ujistit se, že jsem připravená Jamiemu pomoct, protože to vypadá, že mě bude potřebovat. „Jak dlouho si myslíš, že bude trvat, než ho tvůj právník dostane ven?“

Podívá se na hodinky. „Podle mě tak hodinu, možná dvě.“

„Chci tam být,“ řeknu a on zavrtí hlavou. „Neříkej mi ne, Braxtone.“

„Nechci tě na policejní stanici. Můj právník ho přiveze ke mně. Může tam s námi zůstat, zatímco budeme čekat, až zjistíme, jak na tom Freddie je.“

Freddie. Nechci se o něj bát, ale bojím se a Jamie určitě taky. „Jak přesně je na tom?“

„Jamie to nevěděl. Jen říkal, že je na tom špatně a je v bezvědomí, když ho odváželi záchranáři. Zavolám pár lidem a zjistím to, až se vrátíme domů.“

„Dobře,“ řeknu a pak se podívám na Alishu a Breta. „Je mi to líto.“

„Neomlouvej se,“ řekne Alisha tiše.

„Já ten účet zaplatím,“ dodá Bret a pak se podívá na Braxtona. „Co kdybyste s mámou odvedli Dakotu do auta?“

Beze slova vstane, zvedne mě s sebou a pak vede mámu a mě přes restauraci. Když vyjdeme ven, nechá mě a Alishu čekat pod markýzou u vyhřívací lampy, zatímco on jde ke stánku obsluhy. Nemrzne, ale teplota klesla natolik, že si přeju mít bundu. Objímám si paže kolem středu těla a o chvíli později ke mně Braxton přichází, sundává si sako a přehazuje mi ho přes ramena.

„Děkuju.“ Nakloním se k němu, když mi rukou obkrouží pas, a pak mlčky čekáme na jeho auto, přičemž uzel v mém žaludku roste každou vteřinou. Kdybych měla mobil, mohla bych zavolat Lozzovi nebo Jinxovi a zeptat se jich, co vědí, ale teď můžu myslet jen na všechny nejhorší scénáře.

O hodinu později sedím na gauči s hrnkem čaje před sebou, noha mi poskakuje nahoru a dolů a já zírám na výtah. Braxton před pár minutami vyšel z kanceláře, aby mi oznámil, že Jamie je na cestě a že Jinx a Lozz jsou s ním.

Od té doby, co jsme se vrátili domů, telefonuje s tátou, s jeho právníkem, s dalším právníkem, s policií i s nemocnicí a snaží se zjistit, jak se Freddiemu daří. Nevím, jak bych tuhle situaci zvládla bez nich. Dokonce i Alisha byla chladná a klidná a snažila se mě uklidnit.

„Napij se čaje,“ pobídne mě Alisha, zvedne můj šálek a podá mi ho, když interkom zabzučí.

Vezmu si ho od ní a napiju se a přeju si, aby to teplo spláchlo obavy, když vstane. Poslouchám, jak říká ochrance, aby je pustila nahoru, a když se o pár minut později dveře výtahu otevřou, vystoupí Jamie s Lozzem, Jinxem a mužem v obleku, který je následuje. Zvedne se mi žaludek a roztřesou se mi ruce, když vidím krev na Jamieho košili, ránu na rtu a monokl, který má na oku.

Přijde ke mně a posadí se na pohovku po mém boku, Lozz a Jinx udělají totéž a všichni tři se tváří zamračeně, zatímco nepřítomně slyším, jak Alisha říká právníkovi, aby ji následoval k Braxtonovi.

Odložím šálek, opřu si hlavu o Jamieho hruď a zadívám se na dva muže sedící naproti nám. Chci něco říct, ale upřímně řečeno nemám ani tušení, co bych mohla říct, aby se něco z toho zlepšilo.

Zvednu oči, když do místnosti vejde Braxton, podívá se na mě a jeho pohled mu změkne, než odvede právníka k výtahu. Jakmile starší muž odejde, vejde do obývacího pokoje a podívá se na mého bratra. „Freddie je v pořádku,“ řekne, a já bratrovi stisknu pas. „Doktoři říkali, že měl otravu alkoholem, a proto omdlel.“

„Takže jsem mu neublížil?“ zeptá se Jamie a zní to stejně úlevně, jak já se cítím.

„Ublížil, ale ne tak moc, jak sis myslel. Nechají si ho přes noc v nemocnici a ráno, až vystřízliví, si s ním promluví policie. Je tu šance, že by na tebe mohl vznést obvinění, ale na pár otázek si bude muset odpovědět sám, protože policie dokázali porovnat jeho otisky s těmi na té krabičce, kterou jsme zachytili.“

„Pořád nemůžu uvěřit, že to udělal.“ Povzdechl si Jinx.

„Rád bych ti řekl, že to nebyl on, ale před pár minutami jsem zjistil, že je na videu ve výtahu.“

„Nechápu, proč by to dělal. Nikdy se mnou neflirtoval, ani se se mnou pořádně nebavil.“

„Věděl jsem, že se mu líbíš,“ přizná Lozz a prohrábne si rukou dlouhé vlasy. „Jen si nebyl jistý, jestli by Jamiemu nevadilo, kdyby tě pozval na rande, a chtěl se ujistit, že ses předtím dostala z těch Troyvých sraček.“

„O tom ses mi nikdy nezmínil,“ řekne Jamie.

Lozz si povzdechne. „Nikdy jsem si nemyslel, že by o něco šlo. Určitě jsem si nemyslel, že by udělal takovou sračku, jakou udělal.“

„Nechci to teď vytahovat, ale musíme zavolat Danovi. Přišli jsme o jednoho člena kapely a budeme muset najít někoho, kdo Freddieho nahradí, než vyrazíme na turné.“

„Do prdele,“ zasténá Jamie. „Nejradši bych mu nakopal zadek ještě jednou.“

Posadím se, abych udělala místo Braxtonovi na gauči vedle sebe, jakmile se posadí, schoulím se k němu a opřu si hrnek o jeho stehno. „Musíš počkat, jestli Freddie vznese obvinění,“ řekne Braxton. „Pokud ano, mohlo by ti to trochu ztížit vaš odjezd z města. Pokud ne, můžeš mu vysvětlit, co se děje, a zeptat se, jestli Dan nezná někoho, kdo by za Freddieho mohl zaskočit, než si najdeš náhradu.“

„Stejně jsem mu dneska večer nechtěl volat,“ řekne Jamie a moje oči na bratrově unavené tváři změknou.

„Chceš tu zůstat?“ Zeptám se a Braxton mi souhlasně stiskne horní část paže.

„Ne, půjdu domů.“ Posadí se, poplácá mě po noze a pak se zadívá na Braxtona. „Díky za všechno, co jsi dneska udělal, chlape. Opravdu si toho vážím.“

„Kdykoli,“ odpoví Braxton tiše a mně se dojetím stáhne hrdlo. Někde cestou si s Jamiem vytvořili pouto, které je jim vlastní, a to jsem netušila, že pro mě bude tak důležité.

Jamie vstane a Jinx spolu s Lozzem se také zvednou. Postavím se a Braxtona vytáhnu s sebou. „Jak se dostanete domů?“ Zeptám se jich, když dojdeme k výtahu.

„O nás se neboj. Až budeme dole, vezmeme si taxíka,“ řekne mi Lozz a obejme mě. Jako další obejmu Jinxe a pak jdu k bratrovi, když mi otevře náruč.

„Jsem vážně ráda, že jsi v pořádku.“ Obejmu ho kolem pasu a stisknu, když mě políbí na temeno hlavy, než mě pustí.

„Stan ti zavolá ráno, až Freddie promluví s policií. Potom se domluvíme,“ řekne Braxton.

Jamie ho vezme za ruku a nařídí: „Postarej se o mou sestru.“ Poplácá ho po rameni, než ho pustí.

Dívám se, jak všichni tři nastupují do výtahu, a pak jim zamávám, když se dveře zavřou. Jakmile odjedou, otočím se a podívám se na Braxtona, položím mu ruce na hruď a jeho se usadí na mých bocích. „Rozmyslela jsem si to.“

„O čem?“ nadhodí.

„O mé ochotě udělat cokoli, co budeš chtít, abych dostala tu dovolenou, o které jsem se zmiňovala předtím.“

Usměje se a pak se dotkne svými ústy mých. „Budu na to pamatovat.“

„Objednávám si čínu,“ řekne Alisha a vejde do místnosti, já se otočím a sleduju, jak se rozhlíží kolem. „Ah, tvůj bratr a jeho přátelé už odešli.“ Setká se s mým pohledem. „Dáte si něco k jídlu?“

„Prosím.“ Položím si ruku na břicho. Teď, když je drama u konce, mám hlad.

„Tak co si vy dva dáte.“ Usměje se a já jí řeknu, co chci, a Braxton jí dá svou objednávku. „Nejspíš to bude chvíli trvat, než to dorazí, a tvůj táta si dává šlofíka. Má za sebou náročný den.“ Směje se, když odchází, a já nemůžu víc než souhlasit. Byl to den, který mi připadal jako rok. Jsem ale ráda, že už je to za mnou.

 

PROBUDÍM SE, KDYŽ Braxtonovi zazvoní telefon, a poprvé v životě nejsem naštvaná, protože poslouchám, jak mu člověk na druhém konci linky vysvětluje, že Freddie nepodává na Jamieho žalobu a že se přiznal k tomu, co mi udělal. Jen co zavěsí, uslyším, jak telefon dopadá na noční stolek, a pak se k němu přitulím blíž, když si mě přitáhne tak, abych měla hlavu opřenou o jeho hrudník.

„Jsi vzhůru?“ zeptá se a jeho dech mi ovane čelo, zatímco mi prsty přejíždí po páteři.

„Jo.“

„Freddie nepodává žalobu,“ řekne mi – něco, co už jsem slyšela.

„Jamie bude mít radost.“

„Byl zatčen za to, co ti udělal.“

„Dobře,“ zamumlám a rozhostí se mezi námi ticho. Zavřu oči a snažím se usnout, ale v hlavě se mi stále přehrává jeho včerejší prohlášení. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Tak se ptej.“ Jeho ruka se přesune na můj bok, aby mě stiskla.

Nakloním k němu hlavu a zjistím, že má zavřené oči. „Chceš děti?“

Na mou otázku se jeho oči otevřou a setkají se s mými, pak mě přetočí na záda a pohladí mě po tváři. „Ano, chci děti.“

„Co si myslíš o adopci?“ Zeptám se a zatajím dech, zatímco jeho oči pátrají v mých.

„Je to něco, co chceš?“

„Ano,“ přiznám tiše. „Chci vlastní děti, ale taky chci nějaké adoptovat. Vždycky jsem chtěla velkou rodinu se spoustou dětí, které by běhaly kolem.“

Jeho oči změknou a opře se čelem o mé. „Ta myšlenka se mi líbí.“

„Můžu se tě zeptat ještě na něco jiného?“

„Jo.“ Nepohne se, a tak se nadechnu, abych sebrala odvahu zeptat se na to, na co se potřebuju zeptat.

„Proč si myslíš, že se do mě zamilováváš?“

„Nemyslím si, že se do tebe zamilovávám.“ Jeho oči zůstávají upřené do mých, zatímco mi palcem přejíždí po čelisti. „Už do tebe zamilovaný jsem.“

„Jak to víš?“

„Jak víš, že potřebuješ dýchat?“ zeptá se na oplátku a mně se začnou do očí hrnout slzy. „Milovat tě není něco, o čem bych přemýšlel. Je to něco, co se stalo, aniž bych o tom přemýšlel, a je to pro mě stejně přirozené jako další nádech.“

Zvednu ruku a opřu ji o jeho zarostlou tvář, zatímco mi slzy sklouznou do vlasů. „Já tě taky miluju.“ Slova jsou prostá, když se nakloním, přitisknu své rty na jeho. Opětuje mi polibek a já se usměju na jeho rty a pak nechám hlavu padnout zpátky na polštář. „Jak se to stalo?“

„Odhodlání.“ Převalí se na záda se mnou v náručí a já se mu rozkročím kolem pasu, pak se mu podívám do očí a vím, že má pravdu.

Jediné vysvětlení toho všeho, co se mezi námi stalo od chvíle, kdy jsme se poznali, je jeho odhodlání dosáhnout svého.

Jsem ráda, že pan Špatný (Mr. Wrong) se nakonec stal panem Správným (Mr. Right).