TMIYC - 8. kapitola

 Překlad: Lucianna

Poslední čtyři dny, nepřišel Mike domů před devátou večer. Jen Bůh věděl, co ten kluk měl za lubem. Emma se trápila Benovým odhalením, že její synovec neměl přátele svého věku. Ale patnáctiletí kluci mají obvykle víc hormonů než mozku a ona se bála, že by se ty Mikeovi mohly probudit dříve, než si s ním bude mít Ten Rozhovor.

„Něco tady rozhodně dobře voní. Máš dost ještě pro jednoho, Nem?“

Jako by ho její myšlenky vyvolaly, Mike prošel kuchyňskými dveřmi s – ach-můj-Bože – dívkou v závěsu.

„Ach, jistě. Je toho dost.“

„Nem, tohle je Jasmine. Jass, tohle je moje teta, Nemmy.“

„Ahoj, Jasmine.“

„Ahoj.“

„Pojď, Jass. Ukážu ti svůj počítač,“ řekl Mike a vedl dívku přes kuchyň.

Lžíce se jí vznášela nad gulášem, a Emma zírala na odcházející děti. Měla by nechat Mikeyho, aby si vzal dívku do ložnice?

Tohle byla Benova chyba! Měl by být tady a dohlížet na problém, který způsobil. Emma rázně vyšla z domu a na verandu chaty šest. Použila dřevěnou lžíci, aby zaklepala na dveře a pak s ní ukázala na Bena. „Tvůj syn si domů přinesl něco, co by ti chtěl ukázat. Je ve svém pokoji.“

Ben jí vytáhl lžíci z ruky a očichal ji. „Není to los, co vaříš, že ne?“

„Pospěš si. Měl by ses na Mikea jít podívat ne… no, prostě běž.“

„Jsem právě uprostřed konferenčního videohovoru se Singapurem, Em. Nemůže to počkat?“

Emma se kolem něj protáhla a našla telefon na stole, který zabíral skoro celou hlavní místnost malé chaty. Zmáčkla červené tlačítko, které svítilo.

„Hej!“

„Být otcem, má své priority, Bene. Běž se podívat na Mikea. Hned.“

„To byl důležitý klient, kterému jsi právě zavěsila, Emmo. Co Mike přinesl, že to nemohlo počkat pár minut?“

„Holka. A blůza, kterou má na sobě, je nejspíš zakázaná ve všech padesáti státech. Stačí?“

Se zamumlanou kletbou, byl Ben venku ze dveří a na půl cesty do domu, ještě než to dokončila.

Vzhledem k tomu, že ona byla tady a on byl pryč, a večeře se asi trochu odloží, rozhodla se Emma trochu čmuchat. Její malebná, malá chata, nyní vypadala jako velitelské středisko Organizace spojených národů. Na zadní stěně, nad stolem plným kancelářských přístrojů, které by mohly být na raketě směřující na Mars, visela mapa světa. Jeden z přístrojů bzučel a plival papíry rychleji, než je Emma mohla přečíst. Podívala se blíž na mapu.

Byly tam malé špendlíky, zapíchané po celém světě, většinou ve vodě. Některé byly v pobřežních městech, některé daleko na moři. Některé byly červené, některé zelené a všechny byly na tenkých černých linkách, křižujících sem a tam Atlantik i Pacifik. Fialové špendlíky byly zapíchnuté ve vnitrozemí, což Emma zjistila, že byla velká letiště.

Tidewater International byl velký.

A Ben se ho snažil řídit z kempu Medicine Creek?

Emma seděla ve velkém, manažerském křesle a zírala na mapu. Proč Ben už nevzal svého syna domů? Snažit se pracovat tady, nemohlo být snadné.

Objala se pažemi. Zpackala celou tuhle věc – pro všechny, kromě Mikeyho, jak se zdálo. Poslední čtyři dny byl ten kluk jako na oblaku – kdykoliv byl doma – a pískal si během všech svých domácích prací. Pískal!

No, byla za něj šťastná. To ubohé dítě bylo tak zmatené, když jeho matka odešla, a Emma se bála, že si to dává za vinu. Tak strávila posledních deset let tím, že se snažila Kellyinu zradu napravit.

Neměla tušení, jak nějaká matka může prostě odejít od svého dítěte a ani se neobtěžovat ho znovu kontaktovat. Dopis by byl hezký, nebo narozeninové přání, nebo dokonce pohled odkudkoliv, kde byla.

Ale tak, pohlednice by jim dala možnost ji vystopovat a Kelly očividně nebyla připravená, aby byla nalezená. Mnohokrát byla Emma v pokušení najmout detektiva, jen proto, aby mohla ke své sestře přijít a dát jí facku. Nesnášela Kelly za to, co udělala, a nikdy už jí neodpustí.

Emma vyskočila, když najednou zazvonil telefon. Zírala na blikající světýlko a spoustu tlačítek a nakonec zvedla hovor. „Tidewater International. Ne, pan Sinclair není k zastižení v tuhle chvíli. Cože? Šek? Na tolik! Ne, nemyslím si, že je to správně. Je to příliš moc… nezajímá mě, jestli jste to už doručili; prostě si to můžete vzít zpátky. Ne… Ne… Tak tisíc a ani o penny víc. Děkuji pane Coffine.“

„Já? Ach, já jsem… více prezidentka odpovědná za obchod. Ano, Tidewater International s vámi jistě v budoucnosti bude obchodovat. Sbohem.“

Emmin samolibý úsměv zmizel, když vysoký, hrozivý stín, padl na stůl.

„No, slečno více prezidentko. Udělala jste poslední dobou nějaké dobré obchody?“

„Telefon zvonil a nebyl jsi tady, tak jsem to zvedla.“

„Děkuji. Myslím.“

Emma začala rovnat papíry na stole. „Peníze ti musí růst na dvoře na stromě, Bene. Zaplatil jsi příliš moc za tu mizernou dodávku, zaparkovanou venku.“

Dvě dlaně se usadily na papírech, které rovnala. „Opravdu?“

„No, už ne. Získala jsem ti tisíc dolarů zpátky. Pamatuji si to, až budeš psát ten šek.“

„To jistě budu, slečno více prezidentko. Vzala jsi nějaké další hovory?“

Emma konečně vzhlédla do Benových smějících se očí. „Singapur volal zpátky, ale řekla jsem ji, že tvoje přítelkyně právě začala rodit dvojčata, a že její otec prošel dveřmi s puškou. Řekli, že zavolají později.“

Oběhl stůl dřív, než se mohla zpoza něj vyškrábat. A než mohla zalapat po dechu, byla Emma zvednutá a posazená na mahagonový povrch, až se papíry rozlétly – spolu s jejími emocemi. Svalnatá stehna jí roztáhla kolena a dlouhé paže ji objaly, právě když se ty smějící se oči náhle změnily.

Byl to pohled, který Emma už předtím viděla.

Zkusila ho odstrčit pryč. Věděla, že je to nemožné, ale nechtěla nikdy nechat toho muže zjistit, jakou moc nad ní má.

„To byla velmi ošklivá věc, co jsi udělala, Emmo Sandsová.“

„Budete muset teď obrátit všechny své lodě ve Středozemním moři, pane Sinclaire? Ztratil jste tvář před Singapurskými klienty?“

„Nejspíš.“

„Přivede to Tidewater International k bankrotu?“

„Nejspíš.“

„Takže Michael nebudí mít co zdědit?“

„Pořád tu je Medicine Creek kemp.“

Emma přikývla. „To je pravda. Je dobře, že jsem ho zatím neprodala.“

„Když slíbím, že tě konečně políbím přestaneš mi mačkat hrudník?“

„Ach! Jsem tak…“ Jeho rty ji zastavily od dalšího flirtování.

Flirtování! Flirtovala s Benem Sinclairem? Byl ten hlas opravdu její?

Moc ráda by analyzovala tuhle svou stránku, ale byla líbaná do bezvědomí mužem, který přesně věděl, co dělá.

Začínal vonět lesem, kde trávil tolik času, jak Emma zjistila, když Benův jazyk zaútočil na její ústa. Díky Bohu, že seděla na stole; mohla cítit, jak už se mění do kapky rosolu.  Točila se jí hlava. Srdce se jí rozbušilo. A musela pohnout rukama z jeho nádherné hrudi a chytit ho za ramena, aby ho mohla líbat zpátky.

Měl by chodit s varovnou nálepkou.

„Chci se s tebou milovat.“

Emma na Bena zamrkala. Řekla ta slova ona, nebo to byl on?

„Ale můžu počkat. Ještě chviličku.“

Emma si povzdechla úlevou. Samozřejmě, že je řekl on. Pokud by to byla ona, Ben by ji měl nahou dřív, než by dokončila větu.

A byla tu tahle myšlenka. Proč prostě nestrhnout své oblečení a… udělat to?

Co jí bránilo?

Možná mrazivý strach, že by sama byla v pozici Kelly, o dva měsíce později? Příšerný strach, že by nebyla lepší než její sestra?

Další opuštění by ji zabilo.

Michael bude maturovat za dva měsíce a pak začne svůj vlastní nový život. A Tidewater International byl řízen mužem, který potřeboval po svém boku speciální ženu – takovou, která byla inteligentní, kultivovaná a světová. Umění stáhnout rybu a vystopovat jelena, nebyly schopnosti, které by Benova přítelkyně potřebovala umět.

Nad hlavou jí zazněl mocný vzdech a Emma si uvědomila, že má paže omotané kolem Benova pasu, objímá ho a tvář má zabořenou do jeho hrudi. S něžností starostlivého muže, ji objímal také, s bradou opřenou o její hlavu.

„Kdykoliv se tě dotknu, Emmo Sandsová, buď tě naštvu, nebo rozesmutním.“

„Spálí se večeře.“

Jednoduše ji držel pevněji. „To je v pohodě. Mike a Jasmine hlídají večeři.“

„I tak musím jít.“

„Za chvilku. Nech mě tě prostě držet.“

Řekl pavouk mouše. Držel ji dost blízko na to, aby Emma stále cítila jeho touhu.

Byla tak zmatená. Benova touha po ní, rozhodně vypadala skutečně, ale jak mohl muž cítit obavu o ženu, která držela jeho syna před ním v tajnosti?

Nešel po jejím kempu, nebo jejích schopnostech průvodce. Skutečně byl naštvaný, že byla v nebezpečí s těmi lidmi, co ničili stromy. A byl odhodlaný, aby se ten večer nevrátila vytahovat toho losa. A zabil by Galena Simmse, kdyby se ten mizera zdržel poblíž déle.

Benjamin Sinclair se nechoval jako by ji nenáviděl.

Emma se k němu přitulila blíž. Tohle bylo hezké. Nikdy v životě se nespoléhala na nikoho jiného, ale byla zatraceně unavená, stále se snažit všechno řešit sama.

Povzdechla si. „Pokud je Mike jen trochu po tobě, když je poblíž žena, večeře bude spálená na uhel. Musím jít.“

Ben konečně odstoupil a Emma ihned litovala náhlé ztráty kontaktu. Ale musela se přestat krmit snem o šťastně až navěky. Mohla si jen užívat čas, který jí zbýval s Mikeym a Benem; jen si musela pamatovat, že ta radost je dočasná. Ještě dva měsíce a bude konec.

„Podívej se na mě, Em.“

Konečně vzhlédla.

„Ať se snažím sebevíc, nedokážu ti číst myšlenky. Ale znám ty své. Patříš ke mně, Emmo Sandsová, stejně jako Mike.“ Sevřel jí tvář ve svých velkých rukách a dal jí rychlý, tvrdý polibek. „Zkus si na tu myšlenku zvyknout.“

S tímto slibem, zvonícím jí v uších, Emma utekla z chaty, s veškerou hrdostí Pitifula.

*****

„Doufám, že přijedu na jeden z vašich táborů příští léto. Máma také.“

„To je skvělé, Jasmine. Ohromně si to užijete.“ Emma se usmála na dívku, sedící naproti přes stůl. Ta ubohá dívka vypadala naprosto vystrašená Benem. Tohle byla první slova, která pronesla od té doby, co sedli k večeři.

„Ale žiješ přímo ve městě, Jasmine. Proč bys chtěla zůstat v jedné z Emminých chatek?“ zeptal se Ben s přímým pohledem na dívku.

Mikey přišel na její záchranu, protože Jasmine byla příliš zaneprázdněná polykáním své večeře, než aby odpověděla. „Nem vede v létě týdenní tábory, jen pro ženy,“ vysvětlil.

Ben se podíval na Emmu. „Opravdu? Jak inovativní.“

Emma se najednou cítila stejně sebevědomá jako Jasmine, jen z jiných důvodů. Bože, ten muž byl krásný s těmi vlasy, skoro stejně dlouhými jako měl Mikey a tím plnovousem, který se hýbal s úsměvem.

„To byl ten úspěch kempu Medicine Creek,“ řekl Mikey. „Je spousta žen, které chtějí lovit a rybařit, ale odrazuje je celá ta mužská image. Nem má reklamy ve všech národních časopisech a zve ženy, aby přijely prozkoumat divočinu. Muže vůbec neprovází.“

„A ty ženy chodí?“

„Jistě že ano. Zvlášť na letní tábory. Inzerujeme to jako týden útěku od skutečného světa. Jeden inzerát se ptá, že když mohou být na letní tábory posílány děti, tak proč ne i mámy? Nabízíme rybaření, turistiku a kajaky, safari divočinou, lety hydroplánem. Loni jsme tu měli tři týdenní letní tábory a čtyři víkendové. Některé ženy přijedou v listopadu na lov jelenů.“

„Zajímavé. A muže nevodíš vůbec?“ zeptal se, dívajíc se na Emmu.

„Ne, pokud se tomu mohu vyhnout.“

„Proč ne?“

„Když si nějací muži zamluví průvodce na týden, nechají doma svoje vychování. Setřesou veškerou předstíranou civilizovanost a přijdou sem, hrát si na Ramba. Zjištění, že jejich průvodce je žena, tak trochu zničí jejich fantazii.“

„Stanou se z nich kreténi,“ dodal Mike a přitáhl tak znovu otcovu pozornost.

Benova tvář najednou ztratila pobavený výraz. „Jaký druh kreténů?“

Chlapec pokrčil rameny. „Nem obvykle najímá místní průvodce, aby je vzali ven.“

„Proto se věnuji ženám,“ vysvětlila. „A protože to je dobrý byznys. Objevila jsem mezeru na trhu, kterou je potřeba vyplnit. Ženy v tomhle světě se zajímají o divočinu stejně, jako muži, nebo možná dokonce víc. A baví se.“

„A tohle je věc, po které jde Simms?“ zeptal se Ben.

„Jop. To a moje akry.“

Ozvalo se hlasité zaklepání na dveře, které by roztřáslo i okna. Emma viděla, jak Jasmine vykulila hrůzou oči.

„Ach, Bože. Jsem mrtvá,“ řekla dívka, odstrčila židli a postavila se. „Děkuji za večeři, slečno Sandsová. Musím jít.“

Ben došel ke dveřím a otevřel je. Zjevně se mu nelíbilo, co viděl o nic víc než Jasmine, protože se obranně postavil mezi návštěvníka a dívku.

„Kde je moje dcera?“ ozval se burácející hlas.

„Právě dojedla večeři. Jste pan LeBlanc, jestli se nemýlím?“ odpověděl Ben.

Emma řekla tiše, „Nemusíš utíkat, Jasmine. Pozveme tvého tátu na kousek koláče.“

Dívka otočila vyděšený pohled na Emmu a pak vyhrkla. „Musím jít.“

„Jasmine! Pojď, holka.“

Emma se postavila. Stoupla si před Mikea, který mířil ke dveřím a zastavila ho, než se protáhla kolem Bena.

„Dobrý večer, Johne. Nemusel jsi jet až sem. Odvezla bych tvou dceru domů. Co kdyby sis dal kousek koláče, než půjdete?“

Johnovo chování se najednou změnilo a tvář mu zrudla jako Mikeymu.

„Dobrý večer, Emmo. Já… nemůžeme zůstat. Máme městské zasedání, dneska večer.“

„Tak někdy jindy, Johne. Pojď, vyprovodím tě k autu, než si Jasmin dojde pro školní batoh.“

Jakmile za sebou zavřela dveře viděla, jak na ni Ben kouká skrz sklo. Usmála se a vedla Johna pryč od domu a jistých potíží.

 

„O čem to všechno bylo?“ zeptal se Ben.

„Nic,“ odpověděla Emma, když se posadila zpátky ke stolu, aby si dala koláč.

Mike si odfrknul.

Emma po něm střelila varovným pohledem, ale on to ignoroval. „To byl Johne LeBlanc. Nijak zvlášť se o mě nezajímá. Ani o tebe ne, kdyby zjistil, že jsi Benjamin Sinclair,“ informoval ho Mike.

„Proč?“

„Něco otcovském hříchu,“ vysvětlil Mike, když si naservíroval kousek koláče a nezněl nijak hrozně starostlivě.

Ben se na Emmu tázavě podíval. „Je obecně známo, že jsem otec Mikea?“

„Ano. A John LeBlanc měl službu to ráno, kdy vybouchla ta přehrada. Nyní kulhá a jako všichni ostatní ve městě, viní tebe a ekology se kterými jsi sem přišel.“

Ben se postavil a přešel ke sporáku. Otočil se k Emmě a synovi. „Je zastaralé, vinit Mikea z něčeho, co si myslí, že jsem udělal já. Všichni s ním takhle jednají?“

„Ne, jen pár. Většinou ti, kteří byli osobně zainteresováni. Durham chvíli, ale srovnala jsem ho před lety. Byl to tátův nejbližší přítel a ten, kdo ho našel. Pro některé lidi je těžké to nechat být.“

„LeBlanc rozhodně změnil chování, když ses ukázala. Proč?“

„John chodil s Nem,“ pípnul Mike.

Emma mohla vidět, že ani tahle novinka se Benovi nelíbila.

„Jeho dítě je ve tvém věku, Mikeu. Což znamená…“ Podíval se na Emmu. „Že jsi byla ještě dítě, když jsi s ním chodila.“

„Jasmine je jeho nevlastní dcera,“ vysvětlila Emma. „A mě bylo devatenáct v té době a jemu dvacet šest. Nějaké další otázky?“

„Ne. Ale myslím, že bys měla vědět, že nebudeš zítra večer tančit s nikým jiným.“

„Nemáš v úmyslu opravdu jít na tu zábavu, že ne?“

„Sakra že jo. Máme rande.“

Emma se podívala na Mikea, který souhlasně přikyvoval. Z téhle strany žádná pomoc nepřijde. „Někdo tě určitě pozná, Bene. Určitě budou problémy.“

„Nemám v úmyslu se skrývat další dva měsíce. A nejspíš je čas očistit mé jméno, nemyslíš?“ Podíval se na svého syna. „A taky Mikeovo.“

„Místní zábava není místo na veřejné obhajování. Zvlášť když je v tom alkohol. Půlka města bude zítra večer pít a druhá půlka je bude dopravovat domů a ukládat do postele.“

„Já nic nezačnu.“

„Nebudeš muset. Nevidíš to? Jsou to těžce pracující, nekomplikovaní lidé a mají dlouhou paměť, když jim bylo ukřivděno. Jestli tě jen jeden člověk pozná, bude problém.“

„John LeBlanc mě nepoznal.“

Emma přešla a postavila se před něj. „Wayne Poulin nejspíš pozná.“

Hluboko v hrudi zavrčel. „Ten bastard je pořád poblíž? Myslel bych si, že ho někdo zabil už před lety.“

Emma zůstala ticho.

Pohlédl na Michaela a pak zpátky na ni. „Kdo… s kým Kelly utekla?“ zeptal se najednou zaraženě. „Myslel jsem si, že byla zamilovaná do Poulina.“ Vrhnul další pohled Mikeovým směrem. „To je to, co mi řekla… ten den.“

Emma se vrátila a začala uklízet stůl. „Nevíme. Podle Waynea, to byl nějaký chlap, kterého vídala v Bangoru.“ Emma pokrčila rameny. „Je to možné. Jezdila tam často nakupovat.“

Vzala od Mikea nedotčený koláč. „Kelly a Wayne se víc hádali, než milovali. Wayne šíleně žárlil, když se Kelly jen podívala na jiného muže. Nejspíš byla unavená z toho vztahu jako na horské dráze a utekla s prvním chlapem, který jí nabídl cestu ven.“

Michael odstrčil židli a postavil se. „Buď rád, tati,“ řekl Benovi. „Mohl jsem žít všechny ty roky s Waynem Poulinem, kdyby si ho Kelly vzala.“ Chlapec udělal obličej a přehnaně se zatřásl. „Ale z milostí Boží a mé vyděšené matky, jsem mohl být jeho nevlastní syn.“

Ben vypustil unavený povzdech. „To je zmatek.“

„Věci mají svůj způsob, jak dopadnout co nejlíp,“ řekl Michael. „Neohlížej se zpátky. Dívej se na přítomnost. A do budoucnosti. Měl jsem dobré dětství; byl jsem milován, měl jsem jistotu a zatím jsem prožíval život naplno.“ Široce se na svého otce usmál. „A stále toho mám hodně před sebou, a bude to úžasné dobrodružství. Nelituj ničeho. Kdybys sem před šestnácti lety nepřijel, neexistoval bych.“

S jemným šťouchnutím do otcovy paže, vyšel Michael z kuchyně s mrknutím na Emmu.

Ticho, které za sebou nechal, bylo hloubavé. Emma se nepohnula. Ani Ben.

„Má pravdu, Bene,“ řekla do ticha. „Já ti za Michaela celých těch patnáct let tiše děkovala.“

„Kéž bych… je mi líto, že jsem propásl ty roky,“ řekl, stále bez otočení. „Rád bych ho znal.“

„Můžeš teď.“

Ben se konečně otočil a Emma sledovala hru emocí v jeho tváři. Když znovu promluvil, byla v ní zvědavost. „Kde je Kelly teď? Kontaktovala někdy Mikea?“

Emma zavrtěla hlavou a vrátila se k uklízení stolu. „Vzala jsem Mikea s sebou do Portlandu na víkend,“ vysvětlila. „Když jsme se vrátili, všechno, co jsem našla, byla zpráva od ní, kde psala, že musela na chvíli odjet. Také tam bylo že zavolá, jakmile se usadí a že pošle pro Mikea.“ Podívala se na něj. „Neudělala ani jedno.“

Benova tvář byla nečitelná.

Emma donesla talíře do dřezu, než se k němu znovu otočila. „Wayne Poulin tvrdí, že mu Kelly jednou nebo dvakrát napsala během těch let, ale nevím, jestli mu věřím. Vždycky to byl vychloubačný tip, zvlášť, když se napil. Dál tvrdí, že se k němu vrátí.“ Emma zavrtěla hlavou. „Snaží se udržet si tvář, i po těch všech letech. Vlastně je mi ho líto.“

„Proč si Kelly nevzala Waynea? Řekla mi, že to má v úmyslu.“ Odfrknul si. „Zjevně jsem byl jen někdo, s kým trávila čas, protože její skutečný přítel trávil léto v nějakém těžařském táboře v Kanadě. Když se vrátil domů, běžela hned zpátky k němu. Trvalo mi týden, než jsem ji zastihnul samotnou, abych jí mohl nabídnout, aby jela do New Yorku se mnou.“

„Nemyslím si, že utíkala zpátky k Waynovi, jako že spíš utíkala od tebe.“

Ben ztuhnul. „Co čím myslíš?“

„Kelly se tě bála, Bene. Byl jsi tak sofistikovaný a světaznalý, a tak vášnivý ohledně toho, aby tu přehradu nepostavili. Myslím, že se Kelly bála, že když se do tebe zamiluje, tak ji… ohromíš.“

„To ti řekla?“

„Více méně. Snažila jsem se ji přesvědčit, aby tě kontaktovala, několikrát během těhotenství, ale bála se, že bys trval na tom, aby se ona a dítě, přestěhovaly do New Yorku. Nebo hůř, že budeš bojovat o péči.“ Emma k němu přešla a dotkla se jeho paže. „Bylo jí osmnáct a byla vystrašená, Bene. A právě jsme ztratili otce. Obě jsme byly vyděšené. Tak jsme vzaly pojistku, co nám zaplatili za tátovu smrt, koupily kemp Medicine Creek, a přilnuly jedna ke druhé.“

„Bylo jí devatenáct a tobě jen patnáct.“

„Hodně nám pomohli přátelé. A Kelly byla dost stará na to, aby mohla převzít péči o mě, hlavně díky lidem z města.“

„Stále jsi mi neřekla, proč si Kelly Poulina nevzala.“

„To byla jediná chytrá věc, kterou Kelly udělala. Wayne se rozzuřil, když zjistil, že je těhotná a ona věděla, že by Michaela nikdy nepřijal.“ Začala mýt hrnce ve dřezu. „Wayne odešel ten podzim na vysokou a když se vrátil příští jaro, Michael už byl na světě. Kelly a Wayne se scházeli a rozcházeli snad tucetkrát během dalších pěti let. Dokud najednou nezmizela.“

Přestala mluvit a v kuchyni se rozhostilo ticho, kromě zvuku cinkání hrnců a jejich drhnutí. Emma se dostala z dospívajícího zamilování do Benjamina Sinclaira ten den, kdy Kelly odešla a vinila ho z celého toho zatraceného zmatku. Místo aby zůstal a bojovat o Kellyinu lásku, opustil je všechny a Kelly jen následovala jeho příklad.

A té noci před dlouhou dobou, se Emma rozhodla, že jediná osoba, na které nakonec bude záviset, byla ona sama. Pohlédla na muže svých snů – a svých nočních můr – a našla ho, jak zírá zadními dveřmi do nikam. Tehdy si náhle uvědomila, že se nevědomky držela svých nadějí celých těch deset let. Ben přišel pro svého syna, jakmile se to dozvěděl a vyrostl v někoho ještě pozoruhodnějšího, než si její pubertální mysl dokázala představit.

Ale bylo pro ni už příliš pozdě. Bojovala příliš dlouho a pracovala příliš tvrdě na to, aby riskovala svoje srdce.

„Měl bys vzít zítra Mikea do Bangoru na hokejový univerzitní zápas. Nejspíš by se mu to líbilo.“

Otočil se, oči potemnělé nějakým neidentifikovatelným citem. „Zítra večer?“

„Jo. Ten hokejový tým je fakt dobrý.“

„Ale to by znamenalo, že ty a já bychom propásli zábavu ve městě.“

„Asi ano. Ale pochopím to.“

Jeho příchod jí připomněl lovení rysa a Emma udělala obezřetný krok dozadu, držíc pokličku jako štít.

Chytil ji za ramena a jen na ni koukal, ruce teplé a pevné, celá jeho přítomnost byla ohromující.

„Bojíš se, že tě se mnou uvidí? O to jde? Bojíš se vyjít si s mužem, o kterém si myslíš, že zabil tvého otce?“

Emma si odfrkla a vyprostila se, oči přimhouřené a ruce v bok. „Na inteligentního muže dokážeš být někdy natvrdlý. Nestál bys teď tady, kdybych si myslela, že jsi zabil mého otce.“ Ukázala na něj. „Tvým jediným hříchem bylo, že jsi odešel od mé sestry bez boje.“

Viděla, jak sebou trhnul a pokračovala. „Vypadá to, že necháváš svůj mozek doma, když sem přijdeš, Bene. Před šestnácti lety byl výsledkem Mikey. Tentokrát můžeš začít velkou válku. Plošné kácení je mnohem rozšířenější problém, než byla přehrada. Víc pracovních míst je v ohrožení a mnohem víc mužů je zoufalých. Je tady taky otázka mých pocitů. Nemám v úmyslu být tvým povyražením. Nebudu s tebou tancovat a neskočím ti do postele, abych pak sledovala, jak znovu odejdeš, a tentokrát si vezmeš Mikeyho s sebou. Rozumíš?“

Přinutil ji udělat krok zpátky. „Nic z mého pobytu tady, není povyražení. Tohle je nejspíš ta nejtěžší cesta, jakou jsem kdy podnikl. A to nejdůležitější.“ Emma na něj zlostně koukala, ale on se jen na oplátku usmál. „Děkuji ti, že jsi poslala ten dopis.“

„Já ten zatracený dopis neposlala!“

Pokračoval v mluvení, jako by nic neřekla. „Možná přišel trochu později, ale i tak jsem vděčný.“

„Já ten zatracený dopis neposlala,“ zopakovala skrz zatnuté zuby.

Chytil ji za ramena a políbil ji na nos. „Odpouštím ti, že jsi čekala tak dlouho, protože to chápu. A neboj se; dohlédnu na Mikea v téhle válce o využití půdy. Udržím ho v bezpečí.“

Vykroutila se mu a utekla do hlavní místnosti. Zavolal její jméno a ona se zastavila a otočila. „Co?“

„Ještě jedna věc, ve které se pleteš.“

„A to je?“

„Až tě dostanu do postele, povyražení bude poslední věcí, na kterou bych myslel.“

Právě tehdy se začaly talíře ve skříňce třást a podlaha vibrovat. Emma věděla, že to je jen další z malých otřesů, které zažívali posledních pár měsíců, ačkoliv najednou se bála, že Ben ovládá přírodní síly, aby dokázal svou moc.

Odběhla do bezpečí své ložnice.