TMIYC - 13. kapitola

 Překlad: Lucianna

„Fajn. Tady jsou možnosti,“ řekla Emma, když vešla do kůlny. „Můžeme štípat dříví na zimu, zazimovat čluny a umýt letadlo a dodávku, nebo můžeme jít zkontrolovat Wayneovy souřadnice.“

Mikey vzhlédnul od generátoru, který kontroloval. „Hlasuji pro to druhé.“

„Dobře. Běž najít topografie pro tu oblast a najdi držák GPS. Zabalím nám jídlo.“

„Poletíme, nebo pojedeme?“

„Poletíme,“ odpověděla Emma přes rameno, když odcházela. „Potřebuješ další lekci přistávání na malé vodě. Na Smokey Bog jsi šel moc hrr.“

Emma měla naložené dva batohy v letadle, když Mikey přišel se svým vlastním jednodenním vybavením. Měl srolované mapy, GPS, svou brokovnici a Homera, jejich nejnovějšího poštovního holuba. Se zavrtěním hlavy, Emma dala Homerovu klec na batohy na zadním sedadle letadla, aby pták viděl ven oknem. Nasedla na sedadlo spolujezdce a podala Mikeymu sluchátka, když se usadil vedle ní.

„To je podvod, Nem. Může sledovat terén a naučit se cestu zpátky.“

„Ale pomysli na jeho vzrušení. Může říct svým kámošům, že vážně letěl rychlostí sto mil za hodinu.“

„Rozmazluješ ty ptáky.“

„Ne víc, než rozmazluji tebe,“ vrátila mu zpátky, vytáhla kontrolní list a podala mu ho. „Jako když dělám předletovou kontrolu za tebe. Všechny systémy v pořádku. Vezmi tohohle ptáka na oblohu.“

„Jestli tohle táta zjistí, budeme mít problémy,“ varoval ji, zatímco kontroloval přístroje a startoval letadlo.

„Pak se ujistíme, aby to nezjistil. Dej mi ty mapy a vzlétni, Super Chlapče. Budeme zpátky dřív, než Ben zavolá.“

„Myslíš, že zavolá?“

Emma si jen odfrkla a otevřela mapy.

Se sebevědomím někoho, kdo ví, že má strážného anděla na rameni, Mikey popojel doprostřed zátoky. „Usměj se a zamávej Šílenému Larrymu, Nem,“ řekl jí přes sluchátka.

„Nevidím ho.“

„Je v okně a sleduje nás dalekohledem.“

Emma zvedla svůj vlastní dalekohled a podívala se ke břehu. Samozřejmě tam Larry byl a sledoval je jako ostříž a osina v zadku, kterou byl. Měla chuť mu ukázat jedno velmi neženské gesto, ale rozhodla se nehrotit situaci. Usmála se a místo toho mávla a sledovala, jak mu poklesla brada a instinktivně mávnul zpátky.

Ten starý kozel na ně málem seslal samotné peklo, když mu Mikey rozbil molo. Přijeli z FAA a vyhrožovali, že jí vezmou licenci. A vzali by, kdyby nebylo Michaela, který bezostyšně lhal, že si vzal letadlo bez jejího vědomí. Dokonce šerif Ramsey byl zavolán na scénu. Ale jelikož letěl s Emmou a Mikeym, když byl Mikey u řízení, a věděl o vztahu s Gretou, Ramsey nakonec nějak ztratil dokumenty.

Žití na malém městě mělo rozhodně své výhody.

„Kde chceš přistát?“ zeptal se, jakmile vzlétli a zamířili na severozápad.

Emma namačkala Wayneovy souřadnice do přístroje na palubní desce. „Nejdřív tam doletíme a obhlédneme to, než najdeme nějaký rybník poblíž,“ řekla a studovala mapu.

„Co myslíš, že najdeme?“

„Nemám tušení, Mikey. Tohle může být jen falešný poplach, co já vím. Možná je to prostě místo, které potřebuje Wayne prohlédnout kvůli budoucímu kácení pro pilu.“

„Říkala jsi, že ten papír vypadal staře.“

„To ano. Proto to vyvolalo mou zvědavost, hádám.“ Podívala se na něj, ale viděla jen svůj odraz v jeho slunečních brýlích, když se podíval na ni zpátky. „Chceš se vrátit a místo toho štípat dřevo?“

Ušklíbnul se. „Ne. Pořád je to lepší než pracovat. A já jsem pro lekci od mé oblíbené tety, kterýkoliv den v týdnu.“

„Jsem tvoje jediná teta. A nejlepší instruktor, jakého kdy budeš mít. Proč jsi ještě nevzal Bena prolétnout?“

„Nabízel jsem to. Řekl, že se stále ještě vzpamatovává z posledního letu.“

„Co si o něm upřímně myslíš? Splňuje tvoje očekávání?“

Mikey sledoval horizont a zkontroloval jejich postup dole. „Vlastně ano – a ještě víc. Mám ho rád. Je inteligentní a zajímavý, má smysl pro humor. Ale myslím, že je trochu… no, ohromený… vším.“

„To je jeden způsob, jak to vidět. Já si myslím, že neví, co má dělat ani s jedním z nás.“

„Ale snaží se,“ řekl jí s veškerou upřímností loajálního syna. „Ale víš, co mi přijde nejhezčí?“

„Co?“

„Je v něm mnohem víc, než dává najevo. Údajně se cestou sem ztratil, ale já tomu nevěřím. Myslím, že zdržoval, protože byl nervosní ze setkání se mnou. Ale pak je tady jeho druhá strana. Není to něco, co může kdokoliv vidět; je to spíš takový můj pocit. Nemyslím si, že je to někdo, s kým chceš zkřížit cestu, když je opravdu naštvaný. Ty si možná myslíš, že je valící se kámen, Nem, ale já si myslím, že je to pevná žula. A pokud bude nějaký boj, který bude nutné bojovat, chci být na jeho straně, ne proti němu.“

Emma musela souhlasit. Na Benjaminu Sinclairovi toho bylo mnohem víc, než dával najevo. Byla tu ta tvrdá strana. Možná dokonce smrtící.

Rozhodně tam byla strana kontroly.

Pamatovala si to ráno, kdy se probudili v lese a na zbraň, kterou vytáhl při hrozbě nebezpečí. Ta samá zbraň, kterou nevytáhl, když ho čtyři muži bili do bezvědomí, protože nechtěl věci vyhrotit do bodu bez návratu.

To vyžadovalo sílu, která většině mužů chyběla.

Ten den, kdy ji napadl Galen Simms, zahlédla Bena, který se blížil k hranici násilí. Ale i tehdy, to mělo své kontrolované hranice.

„Možná máš pravdu, Mikey. Vsadila bych kemp Medicine Creek, že jsme zatím viděli jen civilizovaný povrch Bena. A jako ty, bych nikdy nechtěla být proti němu, až tohle pozlátko spadne.“

„Pak by sis toho muže měla radši vzít, Nem. Pro dobro nás obou.“

„On ti to řekl!“

Usmál se na ni. „Jsem jeho největší spojenec.“

„No, pane Spojenče, jsme tady,“ odsekla Emma, odmítajíc diskutovat na toto konkrétní téma. „Nakloň to doleva a uvidíme, co je tam dole.“

Nic tam dole nebylo. Nic než míle a míle starého lesa. Obletěli to třikrát, než se Emma rozhodla přistát a dojít na místo pěšky. Ukázala na nevelký rybník a Mikey zkušeně obletěl oblast, aby se rozhodl, kde chce přistát. Jako zdatný pilot, kterým byl, si vybral místo a položil Cessnu s dostatkem volného místa.

„Vezmi GPS a Homera,“ řekla, když sáhla dozadu pro batohy. „Řekla bych, že máme před sebou tak míli chůze.“

Ukázalo se, že to byly spíš dvě, protože museli obejít hlubokou rokli. Za použití ručního GPS, byla Emma schopná nastavit pozici a jít, dokud systém neohlásil, že jsou na místě.

„Nic tady není,“ řekl Mike. „Jen stromy.“

Emma se zamračila. Měl pravdu; nebylo tam nic než stovky akrů lesů všemi směry.

„Vím, že jsem ty souřadnice opsala správně. Dvakrát jsem to kontrolovala.“ Zasmála se. „Nesnáším toho chlapa tak moc, že jsem si vybájila záhadu, která neexistuje.“

„Pořád je to lepší než štípat dřevo.“

„Ani ne. Alespoň by za naším úsilím bylo něco vidět.“

„Rozptylme se a rozšíříme kruh,“ navrhnul, položil Homera dolů a pustil vedle něj svůj batoh. „Možná Wayne našel místo starého dřevařského tábora z minulého století. Nebo rezavějícího Lombarda. Mělo by tu být několik těchto starých parních strojů.“

„Možná tohle bylo staré místo, kde se scházel s Kelly.“ Emma pustila svůj batoh vedle Mikeyho.

Chlapec zavrtěl hlavou. „Ne, to je moc daleko. Našli by si bližší místo.“

Emma na něj koukala. „Dělala jsem si legraci, Mikey. A jak můžeš o své matce mluvit, jako by… ona… no, jako by to byla jen nějaká žena?“

Dal si ruce v bok a díval se na ni zpátky, a vypadal vzpurně, naštvaně a ztraceně zároveň. „Přestala být mou matkou v den, kdy odešla.“ Měl ostrý výraz vzteku a bradu zvednutou, když pokračoval. „Mimochodem, nebyla moc matkou ani předtím, než odešla. Všechny mé dětské vzpomínky jsou na tebe. Kelly byla prostě žena, která s námi žila.“

„To není pravda, Mikey. Tvoje matka tě milovala, jak nejlíp uměla.“ Omotala mu paže kolem pasu a objala ho. „Byla prostě jen ztracená uvnitř, Mikey. Když táta umřel a ona zjistila, že je těhotná, nikdy se úplně nevzpamatovala. Být slabý není zločin, Mikey. Je to lidské. A ty ji máš milovat bez ohledu na její nedostatky.“

Povzdechla si, když ucítila jeho nejisté paže, omotat se kolem ní. „Radili jí, aby tě dala k adopci, ale neudělala to. Kelly tě milovala tak, jak dokázala. Prostě jen nevěděla, co s tebou dělat, kdy jsi přišel.“

„Ty jsi nevypadala, že bys měla problém se s tím vypořádat.“

Se zamračením ho odstrčila. „Haha. Měla jsem s tebou víc problémů, než mohu spočítat. Strávila jsem posledních patnáct let snahou, být aspoň o krok před tebou.“

Michael nechal své paže spadnout k bokům a rozhlédl se. „Neděsí tě tohle místo, Nem?“ zeptal se tiše.

Emma při jeho slovech najednou cítila, jak jí po zádech přeběhl mráz. Protřela si paže a rozhlédla se. „Ano,“ zašeptala. „Teď, když to říkáš.“

„Mám pocit, jako bychom byli sledovaní,“ řekl a přišel blíž.

Emma se pokusila ten pocit setřást. „Je to nejspíš jen rys. Víš, jak rádi šmejdí okolo. Sledovali mě několikrát, když jsem byla na výšlapu.“

„Ta hromada dřeva najednou vypadá docela dobře. Co kdybychom zamířili zpátky?“

Emma se v duchu otřásla. Tohle byl les, který znala a milovala, ne místo z románu Stephena Kinga. Přešla k Homerovi a vyndala ho z klece. „Ne, dokud tohohle kluka nepošleme domů.“

Mikey vytáhl pouzdro na zprávu z kapsy. „Co chceš napsat do zprávy?“

„Poslední doma je padavka?“

Mikey se usmál, když psal. „Co takhle ´poslední doma vaří večeři´?“

Emma nakrčila nos. „Nebo bude večeře? Homer neumí vařit.“

Michael strčil zprávu do pouzdra a opatrně ho přidělal k Homerovi. „Ale může nám chytit pár cvrčků, cestou domů.“

Emma protočila oči a pustila ptáka. „Sleduj ho, Mikey. Můžeš od tohohle chlapíka brát lekce,“ řekla, když sledovali, jak se pták vznesl k obloze. Udělal jeden okruh, pak druhý a pak přistál na větvi padesát yardů daleko.

„No, to je skvělý poštovní holub,“ řekl Mikey. „Prostě tam sedí a sleduje nás.“

„Je mladý. Neví ještě, že by měl pospíchat.“

Mikey si odfrknul. „Chce se zpátky svézt letadlem. Nemyslíš, že let s námi mu poškodil jeho vnitřní kompas?“

„Možná si jen užívá svobody,“ navrhla Emma, zvedla ruku a zastínila si oči, jak mžourala nahoru na strom. „Nebo možná si užívá výhled.“

„Nebo možná ho budeme mít k večeři,“ řekl Mike.

Emma mu podala batoh. „Pojď, Danieli Boone. Rozhlédneme se kolem a pak taky vzlétneme. Tyhle mraky vypadají, že sem míří další bouřka.“

Mikey sledoval její zorný úhel, když zvedl batoh na záda. „Dnes v noci má přecházet studená fronta.“

„To je letos brzy.“

„Jsme na ni připraveni. Zbývají jen dva čluny na vyzvednutí. A sníh umožní lovcům lepší stopování.“

„Když mluvíme o lovcích, kam zmizel Pitiful? Neviděla jsem ho celý týden,“ zeptala se Emma, zvedajíc batoh na záda. „Doufám, že je v pohodě.“

„Nikdo se zdravým rozumem by to zvíře nestřelil, Nem. Není trofejní s tím chybějícím parohem a nikdo by si nedovolil jíst jeho maso. Báli by se, že bych chytli losí vzteklinu, nebo tak něco.“

Emma vylovila GPS a zapnula ji, pak koukala na obrazovku, jak se řadily satelity a načítala se. „Já to nechápu. Proč by si Wayne nechával tyhle souřadnice? Na jeho stole nebyl žádný nepořádek, žádné ústřižky papíru nikde jinde. Všechno bylo srovnané a efektivní. Nedává to smysl.“

„Možná tady zakopává všechna těla,“ navrhnul Mikey a zvedl ruce v předstíraném škrcení někoho. „Nejspíš je sériový vrah. Divný je na to dost.“

Emma vypnula GPS a strčila ji zpátky do kapsy. „Je trochu… jiný,“ uznala. „Ale jen proto, že toho muže nemáš rád, není důvod z něj dělat psychopata.“

„Tohle říká žena, která prohledala jeho pokoj kvůli neexistujícím dopisům a která se nyní snaží najít, co skrývá tady venku, uprostřed divočiny.“

„Možná Wayne pašuje drogy a používá tohle jako předávací místo.“

Michael pomalu přikývl. „To dává smysl. Mohl mít příležitost pašovat drogy, když chodí skrz lesy bez podezření.“

„To je ale hodně přehnaný nápad,“ řekla Emma.

„Ale geniální, Nem.“

„Tak kde jsou potom všechny peníze z drog? Wayne si nežije zrovna na vysoké noze.“

„Ukládá je jinam. Jednoho dne prostě zmizí, a začne nový život, někde daleko.“

Michaela ta myšlena vyloženě zahřála.

„Dobře, Sherlocku. Představme si scénář. Jak dostat drogy na tohle místo?“

„Pustit z letadla. Wayne je vyzvedne a donese do města.“

Sakra, jestli tohle nedávalo smysl. „To by znamenalo, že tu musí být blízko cesta.“

Michael vytáhl topografickou mapu z batohu a otevřel ji, otočil se, aby ji klesající slunce mohlo osvítit skrz stromy. „Tady je jedna.“ Podíval se k východu. „Vede ze Zlaté stezky, ale podle mapy, je stará. Možná není ani průjezdná pro auto.“

„Takže ji najdeme a uvidíme, jestli se po ní jezdí,“ navrhla Emma, zvedla Homerovu klec a vyrazila na východ.

Mikey složil mapu tak, aby tam zůstala oblast, kterou potřebovali prohlédnout a srovnal s ní krok. „A co když ano? Co pak?“

Emma vybrala cestu skrz křoví. „Můžeme možná promluvit s Ramseym. Říct mu o našem podezření.“

Michael si odfrknul, když jí držel větev, aby prošla. „Vysměje se nám a vyhodí nás z kanceláře. Nemáme žádný důkaz, kromě nelegálně získaných souřadnic, které neukazují na nic.“

Emma se zastavila a pohlédla na něj. „Řekneme Ramseymu o našem podezření a pak celou tu věc necháme být. Nebudeš hledat důkazy, jasné? Nebudeš strkat nos do ničeho ani vzdáleně nebezpečného.“

„Přemýšlím, co by si táta myslel, že máme udělat,“ zeptal se a zatraceně dobře věděl, že Ben by na Waynea Poulina velmi rád seslal kupu problémů.

„Jestli to řekneš Benovi, budeš mu taky v první řadě říct, že jsme do toho strkali nos. Jak myslíš, že vezme tyhle zprávy?“

„Bude trochu kázat, ale pak si možná uvědomí, že nemůžeme propásnout příležitost.“

„Michaeli Sandsi, zamknu tě v pokoji na rok,“ řekla Emma, strkajíc ho pod větvemi.

Ona otevřela tuhle plechovku s červy, touhle malou exkurzí a nyní nevěděla, jak tu zatracenou věc zase přiklopit. Bůh jim pomoz, jestli se Ben rozhodne zapojit.

Našli cestu asi čtvrt míle na východ. Jak mapa naznačovala, byla to opuštěná, stará těžařská cesta, vedoucí na horu, kde se netěžilo víc jako čtyřicet let. Křoviny ji zarostly, ale ne že by nebylo možné projet. Emma a Mikey stáli uprostřed staré cesty a dívali se oběma směry.

„Je to tu průjezdné, ale spousta starých mostů a propustí, může být kdekoliv dál spláchnutá,“ řekla Emma.

Mikey vyrazil směrem ke Zlaté Stezce a díval se dolů, jak šel. „Od minulého jara tu někdo jel.“ Pohnul křovím a zkontroloval větve. „Jsou tu zlomené větvičky, ale je to starší.“

„Spousta lidí je zvědavá, kam vedou staré cesty,“ řekla Emma, vlekla se za ním a zkoumala štěrk. „To neznamená, že to byl Wayne.“

Šli v tichosti a hledali jakoukoliv známku nedávného používání. „Možná už to není vykládací místo,“ řekla Emma po čase. „Možná nikdy nebylo.“

Mikey najednou zastavil, sehnul se a dotkl se půdy před sebou. „Tahle stopa je čerstvá,“ řekl a rozhlédl se kolem. Postavil se a vrátil se o pár kroků zpátky. „A podívej. Tady se otáčelo auto.“ Sáhl na křoví a promnul mezi prsty zlomenou větvičku. „Tohle je nové.“

Emma přišla a podívala se na stopy na zemi. Byly čerstvé. Podívala se oběma směry a pak nahoru na zalesněnou horu. Podruhé ten den, jí přeběhl po zádech mráz.

„Někdo tu byl dneska,“ řekla a pokračovala, dokud nepřišla k louži bláta s otisknutou stopu pneumatiky, a hlínou vlhkou od projetí auta. „Nedávno.“ Otočila se na svého synovce. „Jdeme zpátky k letadlu, Mikey. Nelíbí se mi to.“

„Ach, Nem. Právě to začalo být zajímavé.“

„Ne, začíná to být děsivé. Jaká je šance, že dvě různé skupiny, skončí na konkrétním místě v jednu chvíli?“

„Nemohli jsme být sledováni. Letěli jsme sem.“

„Ale Wayne věděl, že jsem byla v jeho stole. Možná kontroluje, jestli jsem objevila ty souřadnice a byla tady.“

„Věděl? Jak?“

Emma cítila, jak jí zrudly tváře. „Musela jsem přesunout něco v jeho stole. Nebo možná počítal papíry.“

Mikey sám prohlédl oblast a najednou vypadal ustaraně. „Jestli Wayne používá tyhle lesy k pašování drog, pak je zná dost dobře. Věděl by, kde jsme přistáli s letadlem. Možná bychom měli jít zpátky a ujistit se, že ho neobjevil.“

„Zkontrolujeme letadlo lupou,“ řekla Emma, když vyrazila po cestě a hledala stezku, která se stáčela na severozápad. „A pak poletíme domů a necháme celou tuhle věc být. Nestojí za to, se do toho zaplést.“

Ale šla a mluvila ke stromům. Mikey stále stál na cestě a zíral za ní.

„Nestojí za to se zaplést? Nem, nemůžeme prostě nic neudělat. Ten chlap může pašovat drogy.“

„Není to náš problém. Řekneme Ramseymu a necháme ho rozhodnout, co dělat.“

„Ale kde je tvůj smysl pro občanství?“

„Je schovaný za mým smyslem pro zodpovědnost,“ namítla a vrátila se k němu. „Tvoje bezpečí a moje bezpečí je na prvním místě. Dealeři drog jsou nebezpeční a bez svědomí, a my se neocitneme uprostřed toho všeho.“

Jednoduše se rozešel lesem, dokud nepřišli k hoře, pak zabočili na jih a obešli ji.

Emma šla tiše za ním. No, teď tomu dala. Michael Sands dokázal být tvrdohlavý jako zlý pes, když měl v zubech kost.

Věděla, že půjde za Benem, jakmile se ten muž vrátí zpátky a řekne mu o jejich podezření a přesvědčí ho, aby s tím něco udělal. A ona nebude mít absolutně žádnou kontrolu nad tím, jak se rozhodnou.

Michael Sands měl zjevně dost ženského vedení.