TMIYC - 12. kapitola

 Překlad: Lucianna

Emma s jistotou poznala siluetu na předním sedadle šerifova auta. Hlavu měl sklopenou, jako husa na porážce, protože Michael Sands byl kluk, který věděl, že byl ve velmi velkých problémech.

„Tohle celé je tvoje vina,“ zasyčela na Bena, když obešli zadek Suburbanu. „´Běž ven a dostaň se do klukovských problémů,´ jsi mu řekl. ´Poflakuj se s kamarády,´ jsi řekl. Přísahám Bene, jestli Mikey skončí s mladistvým záznamem…“

Krátce ji přitáhl. „Tohle je jedna z těch chvil, kdy Mike potřebuje otce, Emmo. Prosím, nech mě se o to postarat.“

Sakra, nesnášela, když na ni házel její slova zpátky. Udělala krok zpátky. Dal jí hlasitý polibek na tvář a šel k šerifovi, který vystupoval ze své dodávky.

Emma se přikradla na doslech, ale pak zachytila pohled na Mikea, jak si ji prohlíží od hlavy k patě a šklebí se. Přešla k jeho okénku. „Být tebou, smažu si ten úšklebek z tváře.“ Otevřela jeho dveře a pak si všimla…

„Pouta!“ Zamračila se na šerifa Ramseyho. „Okamžitě mu je sundejte!“ Oběhla předek auta a odstrčila Bena z cesty. „Okamžitě sundáte tomu dítěti ta pouta, Ramsey, jinak přísahám, že nebudete mít už nikdy čisté povlečení.“ Ukázala na něj prstem. „Jestli Greta zjistí, co jste udělal, budete mít spálená jídla už do smrti. Je to jen dítě!“

Ramsey si odfrknul. „Michael už není dítě o nic víc než já. Jen jsem mu dával lekci.“

„Nebo ho emocionálně děsil?“

„Lekci toho, co se stane, když vás chytnou při kriminálním činu,“ odvětil šerif a tvář mu zvážněla. „A co se stane, pokud ho znovu chytnu dělat problémy.“

„Je to v pořádku, Nem,“ řekl Mikey vedle ní. „Šerif Ramsey byl vlastně shovívavý. Mohl jsem teď být v cele, místo odvozu domů.“

Otočila se zamračeně k Mikeymu. „Co jsi udělal?“

Ramsey uvolnil Michaelova pouta. „Ten kluk vytáhl další vtípek se svými přáteli – dospívajícími. Snažil jsem se do něj dostat trochu rozumu.“

Schoval pouta do kapsy, pak otcovským způsobem uhladil Emmě vlasy přes rameno. „Nic se tady tvému chlapci nestane.“ Podíval se na Bena. „Má na ramenou dobrou hlavu. Bude v pohodě.“

„Můžu jít teď domů, pane?“ zeptal se Michael.

„Nemůžu ti dokázat, že jsi byl zodpovědný za to předchozí poškození dodávky ekologů, Mikeu, ale tentokrát jsem tě chytil při činu. Můžeš jít domů, ale jestli tě ještě někdy uvidím ve městě po desáté večer, strčím tvůj zadek do vězení. Rozumíme si?“

„Ano, pane.“

Ramsey přikývl. „Dobře. Máš na víc, než co jsi předvedl dnes večer, Michaeli.“ Podíval se z Emmy na Bena a pak zpátky na Michaela. „A máš lepší věci, o které by ses měl starat.“

„Zůstane mimo problémy, šerife.“ Ben vedl Emmu zpátky k Suburbanu. „Co kdyby sis sedla do auta, zatímco Mike a já opravíme kolo?“

„Máte problémy s autem?“ zeptal se Ramsey.

Ben se otočil. „Jen uvolněné kolo. Budeme v pohodě. Díky.“

Mikey k ní přistoupil z druhé strany. Emma si promnula čelo. Nebyla zvyklá se o někoho opírat, natož aby se nechala rozmazlovat. Trochu se jí z toho zatočila hlava.

„Proč jsi neřekl Ramseymu o oleji a kolu?“ zeptala se.

„Nejsem ochotný ještě působit problémy a nemůžeme nic dokázat. Mohly to být děti, které si myslely, že jsem objímač stromů.“

„Co se stalo s autem?“ zeptal se Mikey.

„Někdo ho sabotoval,“ řekla mu Emma.

„Vezmi tu baterku a podívej se, jestli najdeš další matice ve škarpě, Mikeu, dobře?“ požádal Ben.

„Jestli mě už nepotřebujete, lidi, tak pojedu dál,“ řekl Stanley ze strany řidiče jeho náklaďáku.

Ben vytáhl peněženku. „Dám vám něco za olej a za pomoc.“

Stanley ho odmávl. „Nepotřebuju od vás nic, lidi. Emma Jean vytáhla můj zadek z kaše víckrát, než dokážu spočítat.“

„Ještě jednou děkujeme za pomoc,“ řekl Ben. „Oceňuji to.“

„Díky, Stanley,“ zavolala Emma z okna Suburbanu a mávla na něj, když se vyhoupnul do kabiny.

Ben se opřel rukou o střechu a díval se na ni, tiše a hloubavě. Mohla prakticky vidět, jak se mu v hlavě otáčí kolečka.

„Musím na pár dní odjet. Potřebuji do New Yorku. Co kdybyste jeli s Mikem se mnou?“

Emma věděla, že se obával o jejich bezpečí. „Bohužel, já nemůžu, musím vést podnik.“ Podívala se na hodiny na palubní desce. „Za tři hodiny se musím dostat do svého letadla, letět do Bangoru a vyzvednout klienty. Lukostřelecká sezona jelenů začíná v pondělí.“

Jeho zamračení se prohloubilo. „Najmi někoho. Chci vás dva s sebou.“

„Vezmi Mikea. Rád uvidí New York.“

„Chci, abys jela taky.“

„Nemůžu.“ Natáhla se a dotkla se jeho hrudi. „Já nejsem v žádném nebezpečí, Bene. To ty. Nemusíš si o mě dělat starosti.“

„Probereme to, až se zítra ráno vrátíš,“ řekl a narovnal se.

Emma se dívala na tmavou silnici před nimi. Šerif Ramsey odjel zpátky do Medicine Gore a Stanley ho následoval. Osamělý úsek silnice byl opět zahalen mlčením, až na tiché mumlání Mikeyho a jeho otce, kteří pracovali vzadu na dodávce.

Ben vypadal opravdu ustaraně. Slyšela jeho hlas, když ji žádal, aby jela do New Yorku, a viděla to napětí v jeho tváři, když odmítla. Bylo tak nějak hezké mít někoho, kdo se o ni staral.

Tak nějak… pohodlné.

Seděla v autě, nasávala noční klid a přemýšlela, jestli si Ben vůbec uvědomoval, co se s ním dělo. Obrůstal mechem po kbelících. Zamiloval se do svého syna, požádal tetu svého syna, aby si ho vzala a na zábavě slíbil městu, že najde muže, zodpovědného za vyhození přehrady před šestnácti lety.

Jop. Rozhodně byl po kolena v mechu.

*****

„Měl bych lepší pocit, kdybyste oba jeli se mnou.“

„Jen se bojíš, že ti bude chybět Mikeyho vaření,“ řekla Emma trpělivě.

Seděli kolem kuchyňského stolu. Ben už měl zavazadla ve své dodávce, ale naposledy je zkoušel přesvědčit, aby ona a Mikey jeli s ním. Když si uvědomil, že ze své pozice neustoupí, Ben připustil, že by u ní měl Michael nejspíš zůstat. Emma protočila oči nad jeho úvahou a hlasovala pro to, aby se Mikey jel podívat na zářivá světla New Yorku. Mikey jednoduše zkřížil ruce na hrudi a tiše řekl, že zůstává.

Takže seděli u stolu a dávali si svačinu na rozloučenou.

„Nemusíš se cítit tak zle, Bene. Nejsi první muž, který se musí vypořádávat s námi dvěma v paličaté náladě.“ Podívala se na Mikea a mrkla na něj. „Soudce Bracket neměl o moc víc štěstí.“

Mikey se usmál, když položil svůj hrnek kávy na stůl. „Ten chlap nevěděl, co dělat ani s jedním z nás, co?“

Jak měla v úmyslu, zmínka o soudci přitáhla Benovu pozornost od jeho trucování. „Kdo je soudce Bracket?“

„To je soudce, který mi přiřkl péči o Mikeyho.“

Ben se na ni zvědavě podíval. „Měla jsi hodně problémů ji získat? Nemohlo ti být víc než dvacet nebo dvacet jedna v té době a byla jsi svobodná.“

„Nežádala jsem o ni, dokud nebylo Mikeymu skoro osm a mě bylo dvacet tři. Potom co Kelly odešla, se o jeho soužití se mnou moc nemluvilo. Každý ve městě, včetně mě, si myslel, že se brzy vrátí.“

„Už jsem chodil do školy, když máma odešla,“ dodal Mikey. „Takže Nem se nemusela zabývat mým zápisem.“

„Takže Mike s tebou žil tři roky, aniž by to stát věděl?“

Emma se natáhla přes stůl a dotkla se jeho ruky. „Musíš to pochopit, Bene. Lidé kolem obvykle vídali Mikeyho se mnou, ne s Kelly. Když přešel rok a ona se nevrátila, nikdo nebyl ochotný zavolat úřady. Nechtěli vidět, že by mi Mikeyho vzali.“

„Takže kdy se do toho vložil soudce Bracket?“ zeptal se.

„Když si Michael zlomil nohu a musel do Bangoru na ošetření. V nemocnici v Greenville si mysleli, že potřebuje speciální péči, protože to bylo ošklivě zlomené. Podepsala jsem papíry jako zákonný zástupce, ale udělala jsem chybu, že jsem se někomu v Bangoru zmínila, že jsem jeho teta.“

„Tehdy vypuklo peklo,“ dodal Mikey a zazubil se při té vzpomínce.

„Mikey jim říkal dětská policie.“

„Bylo mi osm,“ bránil se Mike. „Chtěli mě od tebe vzít a dát mě do pěstounské péče, dokud nebude legálně přidělená péče.“

„Ježíši.“ Ben vypadal zděšeně. „Chtěli vykořenit dítě z jeho domova potom, co prošel traumatem z operace?“

„Neboj se, tati. Nem je nenechala.“

„Sakra, že nenechala. Ukradla jsem ho z nemocnice, jakmile byl schopen převozu a odletěla s ním do Medicine Gore. Schovala jsem ho u Grety a Sable.“

„Ale museli po tobě jít,“ řekl Ben, stále se zhrozeným výrazem.

„Když přijeli k mým dveřím, dala jsem jim, co proto, že ztratili mého synovce.“ Nahlas se zasmála. „Měl bys vidět jejich tváře, když nemohli Mikeyho najít a já stále zuřila, že ztratili dítě.“

Ben se s ní nesmál. „Co soudce Bracket?“

„Najala jsem právníka a požádala stát o svěření do péče. Soudní síň byla ten den jako ZOO.“

„Přikulhal jsem na svých holích, s Nem na jedné straně a naším právníkem na druhé, a celým městem Medicine Gore za námi,“ vysvětlil Mikey, šklebící se od ucha k uchu. „Asi deset sociálních pracovníků a státních právníků se na mě vrhlo jako supi, kladli mi otázky a volali po tom, aby byla Nem zatčená.“

Emma čekala, že hrnek, který Ben svíral, se roztříští.

„Soudce Bracket stále mlátil kladívkem a žádal pořádek,“ řekl Mikey.

„Byla jsi zatčená?“ zeptal se Ben, dívajíc se na ni.

„Z jakého důvodu? Nikdo mi nemohl dokázat, že jsem udělala něco špatného.“

„Tohle nebyla ta nejlepší část,“ přerušil je Mikey. „Soudce Bracket se přes dvě hodiny snažil najít smysl v tom zmatku. Chtěl vědět, kde je moje matka a my mu řekli, že nevíme. Tak chtěl vědět, kde je můj otec. Znovu jsme mu řekli, že nevíme.“

„Pak Mikey řekl Bracketovi, že pokud ho nenechá se mnou, uteče pryč a zmizí stejně, jako jeho rodiče. Když dokončil svůj malý proslov k soudu, v soudní síni nebylo jedno oko suché.“

Ben se narovnal. „Ale stát mě měl hledat, než přidělili péči tobě.“

Emma zavrtěla hlavou. „Na rodný list, Kelly dala, že otec je neznámý.“

„Ty jsi věděla, kdo je otec.“

„Ano,“ přiznala. Otočila hrnek s čajem v ruce, když se mu podívala do tváře. „Ale nechystala jsem se jim to říct. Ztratila bych Mikeyho.“

Ben se podíval na svého syna, výraz mu změknul a vypustil frustrovaný povzdech. „Jasně. A ty jsi ještě nebyl připravený mě najít.“

„Byl jsem vyděšený,“ přiznal chlapec. „Nem byla všechno, co jsem měl. Nechtěl jsem jít žít s cizincem.“

Ben se podíval na Emmu. „Většina města o mě věděla; řekla jsi, že Mikeyho původ nebyl tajemstvím. Nikdo nic neřekl?“

„Nesmýšlelo se o tobě zrovna dobře. Nechtěli dát malého chlapce muži, o kterém si mysleli, že byl vrah.“

Což jí připomnělo – někdo chtěl dostat nedávno Bena zpátky. „Vydrž vteřinu,“ řekla a vstala od stolu. „Mám nějaký dopisní papír, na který chci, aby ses podíval.“ Vběhla do své ložnice.

„Tady je to,“ řekla, když se vrátila do kuchyně a položila na stůl papír, který vzala z Waynova stolu.

„Co je to?“ zeptal se Ben a zvedl papír.

„Byl dopis, který jsi dostal, napsaný na takovém papíru?“

„Nepodobá se to papíru, který jsem dostal. Tohle je víc jako papír do tiskárny. Můj dopis byl napsaný na béžové kartě. Kde jsi tohle vzala?“ zeptal se a položil to zpátky na stůl.

Emma zvedla svůj čaj. „Vzala jsem ho včera z Waynova stolu. Myslela jsem si, že by mohl být zahořklý natolik, aby ti napsal v naději, že vyvolá problém.“

„Vloupala ses do jeho domu?“

„Žije u Grety, a ona mě požádala, abych mu vzala nahoru do pokoje prádlo. Tak když jsem tam byla, tak jsem… prostě…“ Vyhodila ruce do vzduchu. „Myslela jsem si, že Wayne mohl poslat ten dopis!“

Benova tvář byla nečitelná. „Nelíbí se mi to,“ řekl nakonec.

„Nechytil mě. A je to jen kousek papíru.“

„Ne. Nelíbí se mi, že nevíme, kdo poslal ten dopis. Ani se mi nelíbí skutečnost, že někdo tam venku, se najednou rozhodl vměšovat do našich životů.“

Emma se podívala na Mikeyho. „Nějaké nápady?“

„Ne. Všichni vědí roky, kdo je můj otec, takže nevím, proč se někdo najednou rozhodl ho kontaktovat.“

Emma pokrčila rameny. „Je to nejspíš jen nějaký šťoural z města.“ Postavila se a sebrala hrnky. „Nakonec zjistíme, kdo ho poslal. Kde je vůbec ten dopis? Možná by pomohlo, kdybychom ho viděli.“

„Je v New Yorku. Nechal jsem ho v detektivní složce, ale přivezu ho až se vrátím. Emmo, co je to za čísla na tom Poulinově papíru?“

Otočila se od dřezu a viděla, jak Ben prohlíží ten papír. „Ach. To jsou nějaké souřadnice, které jsem našla ukryté pod jeho blokem. Nevím ani proč jsem si je opsala, prostě ve mně probudily zvědavost.“

Benova tvář potemněla. „Ty jsi čmuchala po celém jeho pokoji?“

„Hledala jsem dopisy, které tvrdil, že mu napsala Kelly.“

„Tohle je severozápadně odtud, Nem,“ řekl Mikey, studujíc papír, který vzal od Bena. „Na čem je měl napsané, na mapě?“

„Ne,“ řekla a přešla, aby mu viděla přes rameno. „Byly na kousku papíru, který byl starý a zažloutlý. Jak jsem řekla, prostě jsem uvažovala, proč je má schované.“

Ben ji vzal za ramena a políbil ji na ústa. Pak vytáhl Mikeyho ze židle a objal ho tak, že by to slabšího muže rozmáčklo. „Budu zpátky v úterý ráno. Očekávám, že vás oba najdu tady, bez zlomených kostí, nebo jiné úhony. Buďte hodní a přivezu vám něco z New Yorku.“ S tímto nařízením, otevřel dveře a odešel. Emma a Mikey se podívali jeden na druhého a rozesmáli se.

„Viděla jsi to, Nem? Opravdu měl na bundě přichycený mech.“ Mikey se loudal za svým otcem. „Pochybuji, že by ho zničilo i pořádné drhnutí.“