RY - 30. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

KENNEDY

 

Zdá se, že se všechno vrací na své místo, jen s tím rozdílem, že mám 187 cm chlapa, který vedle mě spí každou noc. Jackson se u mě natrvalo usadil jako můj spolubydlící. Přestala mu říkat, aby mě nechal na pokoji, hlavně proto, že to byla ztráta času a otravné, protože mě stejně neposlouchal.

 

Vrátím se ke své rutině. Škola, domácí úkoly, jídlo, spánek ... jen jedna věc mi chybí. Od té noci jsem se neřízla. Tak dlouho to bylo součásti mého života. Vlastně součást mého dne. I když chodím na terapii, bojuji s tím jsem každý den. Bylo to víc než jen zlozvyk – byla to závislost. Závislost, kterou nedokážu jen tak vypnout.

 

Slíbila jsem sobě i své rodině, že se už nebudu řezat, a taky jsem to neudělala ... ale šťourám se ve strupech. Pořád mi to dává trochu bolesti, trochu uvolnění, po kterém toužím. Problém je, že teď už jsou strupy zahojené.

 

Stojím nahá před zrcadlem v koupelně a zkoumám růžovou kůži v místě největšího řezu. Zatlačím prstem, jak nejsilněji umím, ale uvolnění nepřichází. Dlouho stojím v koupelně a bojuji sama se sebou, co mám dělat. Odstranila jsem žiletky z lékárničky, ale pár jsem jich schovala pod umyvadlo. Možná bych si mohla udělat malinký řez-

 

"Kennedy," ozve se Jacksonův hlas za zavřenými dveřmi a zaskočí mě. Trhnu sebou a moje prsa poskočí stejně jako já. "Jsi tam v pořádku?"

 

"A-ano ... hned jsem venku."

 

"Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Jsi tam už celou věčnost.“ V jeho tonu je obvinění a já vím, co si myslí. Co je opravdu v prdeli je, že jsem na něj naštvaná, protože si myslí, že jsem tady, abych se řízla, i když přesně na to jsem myslela.

 

Mám nutkání dokázat mu, že jsem to neudělala, odemknu dveře a bez přemýšlení je otevřu.

 

"Vidíš, jsem v pohodě," odseknu.

 

Otevře ústa, ale žádná slova z nich nevyjdou. Oči se mu rozšíří, jak jeho žhavý pohled bloudí po mém nahém těle.

 

"Chci sex," vyhrknu a jeho pohled se vrátí k mému. Bezpochyby vím, že on to chce taky. Jestli ho neprozradil chtíč v očích, narůstající boule v kalhotách ano.

 

"Jsi si jistá?" řekne a olízne si rty, jako by si právě objednal steak.

 

"Ano. Chci, abys mě ošukal. Jako jsi to udělal poprvé.“

 

Tvář mu poklesne. "Chceš, abych ti ublížil?" Je to spíš prohlášení než otázka a mně se nelíbí, že mě dokáže tak dobře přečíst.

 

Pokrčím rameny. "Možná jen trochu."

 

Místo odpovědi mě chytne kolem pasu, zvedne mě a přehodí si mě přes rameno jako šílený barbar. "Co to sakra děláš?"

 

Jen se zasměje a odnes mě do ložnice, kde mě položí na postel. Dívám se, jak si sám začíná sundávat oblečení, a užívám si každou vteřinu toho malého představení, které mi předvádí. V puse mám vyprahlo, zatímco mezi stehny se mi hromadí vlhkost. Skoro jsem zapomněla, jaký vliv na mě Jackson má.

 

"Roztáhni mi nohy," nařídí mi hlubokým a chraplavým hlasem.

 

Dělám, co říká, a roztáhnu nohy, abych mu ukázala, jak moc to chci právě teď, jak moc ho chci. Jsem úplně odhalená. Zranitelná, nejen fyzicky, ale i psychicky. Nechci to přiznat sobě ani jemu, ale jsem na něm závislá. Každý den se o něj opírám o něco víc, i když to tak nechci. Vůbec tomu nerozumím. Snažím se ho od sebe odstrčit, i když ve skutečnosti by mi bez něj bylo hůr.

 

Doplazí se na postel a jeho nahé tělo se vznáší nad mým. Je tak blízko, že bych se mohla natáhnout a dotknout se ho, a tak to udělám. Zvednu ruce a konečky prstů mu přejedu po tvrdé hrudi a vypracovaných břišních svalech. Čelist mu poskočí a zasyčí mezi zuby.

 

Užívá si to víc, než dává najevo.

 

"Nikdy si nenechám ujít příležitost být v tebe, ale neublížím ti. Ani teď ani nikdy jindy. Vím, že bojuješ. Vím, že se chceš znovu říznout a ublížit si, ale já to nedopustím. Přiměji tě cítit se dobře jiným způsobem... přinutím tě zapomenout. Dobře?"

 

Přikývnu hlavou ještě dřív, než poslední slovo opustí jeho ústa. Tak moc to chci ... Tak moc ho chci. Stačí mi vteřina, jediná vteřina ticha, a můžu pokračovat dál. Skloní se a přikryje mě svým tělem. Nemůžu si pomoct a zasténám, když se jeho tvrdá erekce přitiskne na můj střed.

 

"Nikdy si nezvyknu na to, jak na mě reaguješ, jak jsi promočená a žadoníš o mého ptáka." Pohřbí svou tvář do prohlubně mého krku a saje mi kůži, čímž ze mě vyvolá sténání z hloubi hrudě.

 

Přesune svou váhu na jednu paži, vklouzne rukou mezi mé nohy, konečky prstů se mi dotkne záhybů a já zakňourám jako nadržená kočka. Je až trapné, jak moc ho teď chci.

 

Vzdychne mi u ucha a zavrčí: "Jsi tak mokrá, jako vodopád, prýštíš své sladké vzrušení na mé prsty."

 

"Potřebuji tě," zamumlám, chytnu se jeho bicepsů a zabořím do nich nehty.

 

"Kurva, brouku." Jeho slova ve mně vyvolají vzrušení. Podvolí se mé potřebě, přivede se k mému vchodu a pomalu zatlačí dovnitř. Zvednu boky a snažím se ho přimět, aby se pohyboval rychleji, hlouběji, ale on se jen dál pohybuje v mučivě pomalém tempu.

 

"Prosím, Jacksone," zakňučím a doufám, že si ho tím získám.

 

"Udělám to jako by to bylo naposledy, protože nevím, kdy mi to dovolíš znovu," zašeptá mi do kůže, zatímco do mě vklouzne až po okraj.

 

Obtočím kolem něj ruce a nohy a přitáhnu si ho ještě blíž, až mezi námi není žádný prostor. Až se jeho dech a tlukot srdce stanou mými. Dokud nejsme jedno tělo, uzavřené v čase.

 

Každá tah mě naplňuje, uzdravuje, a jak rozkoš přebíjí bolest, cítím, jak má mysl i tělo zapomínají, jak se nechávají unášet.

 

"Chci být v tobě navždy," zašeptá mi Jackson do rtů.

 

"Ano, nepřestávej." Zvednu boky a přitisknu mu paty na zadek, pobízím ho, aby přidal, ale on nespěchá, nepohybuje se rychleji. Bere si mě pomalu a klidně, znovu a znovu mě přivádí na pokraj rozkoše a znemožňuje mi vnímat cokoliv jiného než jeho.

 

Poté, co se dvakrát udělám, a jsme pokrytí potem, Jackson trochu zvýší tempo a exploduje hluboko ve mě. Jeho teplé sperma ve mně mi poskytuje zvláštní úlevu. Jackson se ze mě odvalí a padne na matraci vedle mě.

 

Oba ztěžka dýcháme, ležíme na zádech a zíráme do stropu. Cítím se vyčerpaná, ale v dobrém slova smyslu. Jsem spokojená, šťastná, nasycená ... ale vím, že se tak nebudu cítit dlouho.

 

Když opadne mlha chtíče a můj mozek naplněný endorfiny se pomalu vrací do normálu, vrací se známý pocit strachu. Znovu mě přepadá nutkání a najít si žiletku. Je to jediná věc, na kterou se můžu spolehnout. Když už je toho všeho příliš, jedno říznutí to vypne. Nechci umřít, o tom to není. Potřebuji něco, co mi pomůže vyrovnat se se svými problémy.

 

Nemůžu se spolehnout na rodiče, nemám žádné přátele a nevím, jestli budu ještě někdy schopná věřit Jacksonovi. Možná tu teď je, ale jak dlouho to vydrží? Jak dlouho bude trvat, než změní názor, jak dlouho, než si uvědomí, že jsem příliš zlomená na to, aby mě mohl napravit?

 

Po tváři mi bez mého svolení stékají slzy. Snažím se skrýt, že pláču, zadržuji vzlyk, hruď mi praská a bolest vyzařuje ven, ale Jackson se na mě samozřejmě podívá.

 

"Ty pláčeš?" Otočí se na bok a přitáhne si mě k sobě, takže jsme čelem k sobě. "Co se děje, broučku? Řekni mi to.“

 

"Miluji tě," vykřiknu. "Ale tohle nemůžu dělat. Nemůžu ti věřit, ne po tom všem, co se mezi námi stalo. Nemůžu si dovolit tě milovat a spoléhat na tebe, když vím, že můžeš kdykoli odejít. Potřebuji něco víc, něco, co mi podle mě nemůžeš dát.“

 

"Já tě taky miluji, Kennedy, a nikam se nechystám. Vím, že jsem to podělal. Věř mi, vím to, ale neodejdu.“ Vezme do dlaní mou tvář a palci mi setře několik slz. Ví, že jsem křehká, a už jednou jsem mu věřila. Nemůžu se znovu zklamat. Nemůžu zapomenout na moc, kterou má v rukou, na to, jak lusknutím prstů může být zase pryč.

 

"Nemůžu zapomenout, co jsi mi tenkrát řekl," přiznám se. "Nemůžu zapomenout, jak jsi stál vedle Tylora a říkal mi ty věci. Nemůžu zapomenout, jak ses na mě díval ...“

 

Bez dalšího slova mě přitáhne do náruče a pevně si mě přitiskne k hrudi. "Omlouvám se. Ani nevíš, jak je mi to líto. Vím, že nemůžu vymazat, co jsem ti řekl a co jsem ti udělal, ale už tě nikdy neopustím. Dokážu ti to. Nezajímá mě, jak dlouho potrvá, než mi odpustíš. Je mi dokonce jedno, jestli mi nikdy úplně neodpustíš. Zasloužil bych si to. Ale já tě už nikdy nezklamu.“

 

Zhluboka se nadechnu a nechám se obklopit jeho vůni, nechám se jím pohltit a pečovat o mě.

 

Dávám mu část svého srdce v naději, že tentokrát s ním bude zacházet opatrně. Protože nevím, jestli dokážu přežít další zlomené srdce.