RY - 29. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

JACKSON

 

Moje záda jsou jedna obrovská bolest. Jsou tak ztuhlá, že se sotva hýbu. Připadám si jako stařík, který potřebuje k chůzi hůl, a chrčí pokaždé, když se narovná. Spaní na Kennedynem gauči mě zabíjí, ale raději bych tu bolest desetkrát přetrpěl, než abych ji opustil.

 

Kennedy se mnou moc nemluví, většinu času se mě snaží ignorovat, ale alespoň mi už neříká, abych odešel. Před pár dny to vzdala, když si konečně uvědomila, že nikam neodejdu.

 

Jediná chvíle, kdy jsme od sebe odloučení, je, když je jeden z nás ve třídě. Na týden jsem vynechal všechny své přednášky, abych ji mohl odvést a vyzvednout z každé její, ale věděl jsem, že to nemůžu dělat věčně. Do školy se plánuji vrátit tento týden. Jen jsem chtěl dát Kennedy šanci, aby se dostala do starých kolejí.

 

Převalím se na gauči a snažím se udělat si pohodlí, i když vím, že to není možné. Poraženě se svalím na zem a protáhnu se. Není to tak měkké jako gauč, ale alespoň můžu ležet rovně a nemusím krčit nohy.

 

Zavřu oči a přemýšlím, jestli by mi Kennedy dovolila koupit jí nový, pohodlnější gauč. Nebo bych ji mohl přemluvit, aby se přestěhovala ke mně, kde bychom měli víc místa. Jo, jasně.

 

Chystám se usnout, když mi na konferenčním stolku zabzučí telefon. Vezmu ho a na displeji uvidím blikat Talonovo jméno. Co teď chce? Zmáčknu zelené tlačítko a přiložím si telefon k uchu.

 

"Co se děje?"

 

"Ahoj, ubožáku. Nejsi v posteli, že ne? Zníš, jako bys napůl spal.“

 

"Snažím se usnout, ale zavolal mi nějaký kretén."

 

"Kámo, vždyť není ani deset."

 

"Kennedy chodí spát brzy a já jí nechci rušit tím, že se dívám na televizi," vysvětlím a nestarám se o to, jak moc zním jako kočička.

 

"Dobře, dědo. Ve skutečnosti ti jenom volám proto, abych ti řekl, že tvůj přítel je pořád v nemocnici. Je vzhůru, ale nic neřekl. Řekl policistům, že ho přepadli dva muži v uličce. Samozřejmě jím neviděl do tváře. Myslím, že si o něj nemusíš dělat starosti.“

 

"Nedělám. On by se měl strachovat, protože až ho pustí z nemocnice, mám v plánu ho tam dostat zpátky. Nebo ho možná tentokrát zabiju. Zaslouží si to za to, co udělal Kennedy.“

 

"Já vím, člověče ... vím." Řekl jsem Talonovi, co Tylor udělal, když byla Kennedy v nemocnici. Musel jsem to někomu říct a potřeboval jsem, aby to Talon pochopil. "Budu tě o situaci informovat. Pokud se něco změní, budeš to vědět jako první. “

 

"Díky chlape."

 

"Dobrou, dědo," řekne Talon a zasměje se, než zavěsí.

 

Položím telefon zpátky na stůl a uslyším pohyb u dveří ložnice. Natáhnu krk, vzhlédnu a uvidím Kennedy, jak tam stojí opřená o futra, jako by tam stála už nějakou dobu.

 

"Co jsi udělal Tylorovi?" zeptá se a potvrdí tak mé podezření, že tam už nějakou dobu stojí.

 

"To, co jsem měl udělat už dávno. Bojoval se mnou v ringu. Když prohrával, myslel si, že mě vyvede z míry tím, že mi řekne, co ti udělal. Rozptýlí mě natolik, aby měl šanci vyhrát. Místo toho se stal pravý opak a já ho málem umlátil k smrti. Pořád se zotavuje v nemocnici.“

 

Její oříškové oči se rozšíří a trochu se napřímí. "Cos udělal? Proč? Co když to řekne policii?“

 

Cítím se samolibě a téměř se usměji. Jako by jí na mě skutečně záleželo.

 

"Neboj se, broučku. Neřekne ani hovno. Už mluvil s policií. Řekl jim, že byl přepaden. Případ je uzavřen."

 

"Proč bys něco takového udělal?"

 

"Ublížil ti. To je dostatečný důvod. S radostí bych ho zabil. Vlastně bych hned teď šel do nemocnice a ukončil jeho život, kdybys mě o to požádala. Pokud by ti jeho smrt pomohla zbavit se svých démonů, udělal bych to.“ Udělal bych to všechno, následky ať jdou k čertu. Kdybych měl strávit zbytek života ve vězení jen proto, aby se už nikdy nenadechl, udělal bych to.

 

Myslím vážně každé slovo, které řeknu, a Kennedy to ví taky. Vidím ji to na očích, věří mi. I když nechce uvěřit, že se změním, že nikam neodejdu, že jsem v tom na dlouhou trať, vidí to.

 

"Proč jsi na zemi?" zeptá se a změní téma.

 

"Na tvém gauči se pohodlně sedí, ale není na něm dost místa, abych si mohl lehnout, tak jsem se přesunul na koberec. Ale to nevadí, nedělej si o mě starosti.“ Po těch slovech si málem uštědřím facku. Moje záda mě zabíjí.

 

"Aha, ok." Otočí se a začne se vracet do ložnice. Udělá jen jeden krok, než se otočí zpátky. "Když mi odpřisáhneš, že se mě nedotkneš, nechám tě spát se mnou v posteli."

 

Musím si kousnout do tváře, abych se neusmíval jako blázen. "Dobře. Přísahám. Žádné doteky, pouze spánek.“

 

"Myslím to vážně, Jacksone, dotkni se mě a zabiju tě ve spánku."

 

Její vyhrůžka mě rozesměje a zvednu se ze země. Popadnu deku a polštář a následuji ji do jejího pokoje. Sleduji, jak vleze do postele a schoulí se na jedné straně. Já si vlezu na druhou a ujistím se, že je mezi námi dostatek místa, zatímco si dělám pohodlí a protahuji si bolavé končetiny. Moje záda mi už děkuje, že jsem přijal její nabídku.

 

Zhasne světlo a místnost se zahalí do tmy.

 

"Dobrou noc, Kennedy," zašeptám a přitáhnu si přikrývku k ramenům.

 

"Dobrou noc," zašeptá zpátky.

 

Chvíli mi trvá, než usnu, ale když se mi to podaří, mám její květinovou vůní hluboko v nose a teplo jejího těla blízko mého.